Horko

Úterý. Konečně začlo to pravý léto, jsem nadšená! Koupila jsem miminu bazének pro 3, takže ho hned zejtra nafouknu. Budu si číst a popíjet střik s ledem a on se bude hodiny spokojeně čvachtat. Už se fakt nemůžu dočkat zítřka!

Středa. Málem jsem vyplivla plíce u nafukování toho pojebanýho bazénu. Ten harant si do něj na 30 sekund jednou vlezl a tim to celý haslo. Nestačila jsem si ani nalejt, natož něco přečíst. Zejtra to ale bude v poho, jedem za kamarádama, maj velkou samozavlažovací zahradu, bazén a děti, to bude už stopro relax v dokonalý oáze.

Čtvrtek. Takže asi nejedem nikam, protože nějakej ožralej nablblej retard to ráno napral autem na náš pozemek. Ačkoliv má úplně zrušený auto a my strhnutou celou jednu stanu plotu, tak je naštěstí v pořádku. Je zajímavý, že to mohl střihnout kamkoliv po celý ulici, kde vůbec nic neni, ale on to vzal přímo do našeho přívodu plynu. Já nevim, jestli to přitahuju, nebo karma a tyhle věci. Ale fakt si nejsem vědoma ničeho, za co bych měla bejt ještě víc trestaná. Takž policie, plynaři, bagry atd. Mimino je štestim bez sebe, v bagr na vlastní zahradě ani nedoufal. Po 4h oserů jsme teda nakonec vyjeli, ale jsme bez plotu a musim čuby venčit ručně a nemůžu je vypustit na zahradu. V tom horku to bude echt výživný.

Pátek. Mnich je nadšenej z počasí a zvolává tu do prostoru, že je konečně pořádný teplo. Je evidentní, jak si užívá pocit, že jsem nasraná na něco jinýho, než na něj a ještě to (pro mě dost bolestně) přiživuje. Začínám trochu přemejšlet o rozvodu. Nebo o odloučení do podzimu.

Sobota. Dneska jsem vzala zavděk větrákem. Nikdy v životě jsem ho nepoužila, protože mě strašně irituje ten zvuk, asi stejně jako tikání hodin a to, když mi pes líže tepláky. Mám z toho úplný návaly úzkosti. Ovšem v lednici mám pár flašek léku na úzkost, tak to nějak přežiju. Snad. No nic, jdu zalejt trávu, stromy a kytičky, aby jim bylo hezky. Vždyť jejich život visí teď jen na nás!

Neděle. Probudila jsem se ve 2 ráno. Vedrem, překvapivě! Jsem na tom tak psychicky špatně, že jsem sežrala celý pepřenky a zajídala to melounem a mandlema v čokoládě. Trochu dost mě teď bolí břicho. Nedovedu si představit, že bych se vrátila do tý vřící ložnice, dám si ledovou sprchu a lehnu si na gauč. Přes den jsem 3x vytřela podlahu. Vodou s ledem. Ještě nikdy u nás nebylo tak čisto.

Pondělí. Dneska jsem byla 4x s čubama a asi 40x ve sprše. To první je utrpení, Slečna táhne vpřed a za sebou táhnu Pani. Ještě k tomu mám v manduce mimino, který žhne žárem tisíce sluncí. Nemůžu nic jíst, jen pít. Za prvé bych mohla zhubnout, za druhé je mi už trochu veselejc, střik s ledem mi dává zapomenout na ty skličující skutečnosti. Zalejvám už jen stromy v dohledu od vchodových dveří a rajčata. Nedovedu si představit, že budu spát v ložnici, nebo zase s čoklama na gauči, takže jsem si už připravila karimatku na chodbu k botníku, tam je kamenná dlažba.

Úterý. Dneska se to už nedalo vydržet, takže jsem vytáhla hadici ze sklepa a napustila ledovou vodou zase ten bazének. Mimino na něj opět prdělo a řešilo bagry na pískovišti, takže jsme se do něj s mnichem radostně vyvalili a setrvali tam celý dopo. Já opřená o skluzavku, mnich o skákacího koně. Celý to nebyl úplně šťastnej nápad, protože jsme spálený jak německý turisti. Doma je 32 stupnů a po spáleným bachoru mi skáče mimino bez potřeby spánku. Pohybuju se bytem už jen s rozprašovačem na vodu, kterej stříkám před sebou a vstupuju do aerosolu. Takhle nějak si představuju apokalypsu.

Středa. Přestala jsem chodit na sociální sítě a sledovat zprávy v televizi. Nevim, jak bych unesla fakt, že někde pršelo a tady furt nic. Na trávu, stromy a kytky seru. Stejně tu zhebnem všichni. Večer plánují jít spát do sklepa.

Čtvrtek. Tak už jsem zase online, protože kamarádka založila novou tajnou FB skupinu. Slušně se rozrůstáme. Jmenujeme se Zkurvenyvedro. Sdílený utrpení je hned o něco menší. Když se tam někdo neprozřetelně pochlubí, že u něj prší, tak ho logicky hned kickneme. Takovou ukázku neloajálnosti totiž nestrpíme. Už si děláme ambice i na politický hnutí.

Pátek. Dneska zdrhla Slečna. Naháněla jsem jí v pravym poledni a naštěstí jí po půl hodině našla. Plot už je spravenej, takže se mohla jedině podhrabat. Po bližším průzkumu jsem zjistila, že se nám nějakej kanálník vykálel za plot a pro Slečnu to bylo natolik lákový, že neodolala a dala si sváču. Prase fialový! Takže jsem spravovala plot, pálila okolo poházený pokanděný kapesníčky zapřísahala se, že si od ní už v životě nenechám dát hudlana.

Sobota. Mimino se opět probudil v 5 ráno. Je tu vedro k nepřežití. Jemu jsem pustila teleshopping a sobě ledovou sprchu. Ráda bych usnula, ale Slečna pes se vedrem cejtí nekomfortně, tudíž se chce tulit a dejchá na mě teplej hovní vzduch. Když jí zavřu vedle, tak vyje. Jestli se nezabiju dneska, tak už nikdy.

Neděle. Kamarádka mi poslala fotku, jak u nich prší. Co prší, leje! Mažu jí z přátel, svini. Navíc jsem zjistila, že mimino asi před pár dny zapnul topení v ložnici. Takže ho jdu přeměřit, jestli by se přece jenom ještě nevešel do babyboxu. A to se mohl čvachtat v bazénku!