Horko

Úterý. Konečně začlo to pravý léto, jsem nadšená! Koupila jsem miminu bazének pro 3, takže ho hned zejtra nafouknu. Budu si číst a popíjet střik s ledem a on se bude hodiny spokojeně čvachtat. Už se fakt nemůžu dočkat zítřka!

Středa. Málem jsem vyplivla plíce u nafukování toho pojebanýho bazénu. Ten harant si do něj na 30 sekund jednou vlezl a tim to celý haslo. Nestačila jsem si ani nalejt, natož něco přečíst. Zejtra to ale bude v poho, jedem za kamarádama, maj velkou samozavlažovací zahradu, bazén a děti, to bude už stopro relax v dokonalý oáze.

Čtvrtek. Takže asi nejedem nikam, protože nějakej ožralej nablblej retard to ráno napral autem na náš pozemek. Ačkoliv má úplně zrušený auto a my strhnutou celou jednu stanu plotu, tak je naštěstí v pořádku. Je zajímavý, že to mohl střihnout kamkoliv po celý ulici, kde vůbec nic neni, ale on to vzal přímo do našeho přívodu plynu. Já nevim, jestli to přitahuju, nebo karma a tyhle věci. Ale fakt si nejsem vědoma ničeho, za co bych měla bejt ještě víc trestaná. Takž policie, plynaři, bagry atd. Mimino je štestim bez sebe, v bagr na vlastní zahradě ani nedoufal. Po 4h oserů jsme teda nakonec vyjeli, ale jsme bez plotu a musim čuby venčit ručně a nemůžu je vypustit na zahradu. V tom horku to bude echt výživný.

Pátek. Mnich je nadšenej z počasí a zvolává tu do prostoru, že je konečně pořádný teplo. Je evidentní, jak si užívá pocit, že jsem nasraná na něco jinýho, než na něj a ještě to (pro mě dost bolestně) přiživuje. Začínám trochu přemejšlet o rozvodu. Nebo o odloučení do podzimu.

Sobota. Dneska jsem vzala zavděk větrákem. Nikdy v životě jsem ho nepoužila, protože mě strašně irituje ten zvuk, asi stejně jako tikání hodin a to, když mi pes líže tepláky. Mám z toho úplný návaly úzkosti. Ovšem v lednici mám pár flašek léku na úzkost, tak to nějak přežiju. Snad. No nic, jdu zalejt trávu, stromy a kytičky, aby jim bylo hezky. Vždyť jejich život visí teď jen na nás!

Neděle. Probudila jsem se ve 2 ráno. Vedrem, překvapivě! Jsem na tom tak psychicky špatně, že jsem sežrala celý pepřenky a zajídala to melounem a mandlema v čokoládě. Trochu dost mě teď bolí břicho. Nedovedu si představit, že bych se vrátila do tý vřící ložnice, dám si ledovou sprchu a lehnu si na gauč. Přes den jsem 3x vytřela podlahu. Vodou s ledem. Ještě nikdy u nás nebylo tak čisto.

Pondělí. Dneska jsem byla 4x s čubama a asi 40x ve sprše. To první je utrpení, Slečna táhne vpřed a za sebou táhnu Pani. Ještě k tomu mám v manduce mimino, který žhne žárem tisíce sluncí. Nemůžu nic jíst, jen pít. Za prvé bych mohla zhubnout, za druhé je mi už trochu veselejc, střik s ledem mi dává zapomenout na ty skličující skutečnosti. Zalejvám už jen stromy v dohledu od vchodových dveří a rajčata. Nedovedu si představit, že budu spát v ložnici, nebo zase s čoklama na gauči, takže jsem si už připravila karimatku na chodbu k botníku, tam je kamenná dlažba.

Úterý. Dneska se to už nedalo vydržet, takže jsem vytáhla hadici ze sklepa a napustila ledovou vodou zase ten bazének. Mimino na něj opět prdělo a řešilo bagry na pískovišti, takže jsme se do něj s mnichem radostně vyvalili a setrvali tam celý dopo. Já opřená o skluzavku, mnich o skákacího koně. Celý to nebyl úplně šťastnej nápad, protože jsme spálený jak německý turisti. Doma je 32 stupnů a po spáleným bachoru mi skáče mimino bez potřeby spánku. Pohybuju se bytem už jen s rozprašovačem na vodu, kterej stříkám před sebou a vstupuju do aerosolu. Takhle nějak si představuju apokalypsu.

Středa. Přestala jsem chodit na sociální sítě a sledovat zprávy v televizi. Nevim, jak bych unesla fakt, že někde pršelo a tady furt nic. Na trávu, stromy a kytky seru. Stejně tu zhebnem všichni. Večer plánují jít spát do sklepa.

Čtvrtek. Tak už jsem zase online, protože kamarádka založila novou tajnou FB skupinu. Slušně se rozrůstáme. Jmenujeme se Zkurvenyvedro. Sdílený utrpení je hned o něco menší. Když se tam někdo neprozřetelně pochlubí, že u něj prší, tak ho logicky hned kickneme. Takovou ukázku neloajálnosti totiž nestrpíme. Už si děláme ambice i na politický hnutí.

Pátek. Dneska zdrhla Slečna. Naháněla jsem jí v pravym poledni a naštěstí jí po půl hodině našla. Plot už je spravenej, takže se mohla jedině podhrabat. Po bližším průzkumu jsem zjistila, že se nám nějakej kanálník vykálel za plot a pro Slečnu to bylo natolik lákový, že neodolala a dala si sváču. Prase fialový! Takže jsem spravovala plot, pálila okolo poházený pokanděný kapesníčky zapřísahala se, že si od ní už v životě nenechám dát hudlana.

Sobota. Mimino se opět probudil v 5 ráno. Je tu vedro k nepřežití. Jemu jsem pustila teleshopping a sobě ledovou sprchu. Ráda bych usnula, ale Slečna pes se vedrem cejtí nekomfortně, tudíž se chce tulit a dejchá na mě teplej hovní vzduch. Když jí zavřu vedle, tak vyje. Jestli se nezabiju dneska, tak už nikdy.

Neděle. Kamarádka mi poslala fotku, jak u nich prší. Co prší, leje! Mažu jí z přátel, svini. Navíc jsem zjistila, že mimino asi před pár dny zapnul topení v ložnici. Takže ho jdu přeměřit, jestli by se přece jenom ještě nevešel do babyboxu. A to se mohl čvachtat v bazénku!

Jak jsem chtěla mít sexy klín................................
Otevřu dveře do čekárny a můj pohled spočine na prázdné židli. Dobelhám se k ní, ale pak si to rozmyslím. Raději budu stát. Z představy, že si sednu na něco tvrdého, a to doslova, se mi postaví všechny chlupy na těle. Cože? Řekla jsem chlupy?
„Pojďte se posadit,“ poklepává rukou na prázdnou židli nějaká paní, která nemůže odtrhnout pohled od mé namodralé nateklé nohy.
„Děkuji moc, ale já prostě nemůžu,“ pousměju se a opravdu má noha je to poslední, co mě trápí.
Druhá, zdravá noha začíná bolet taky od toho, jak drží celou mojí váhu, a já začínám kňučet. Horko k tomu taky moc nepřidává. Potím se. A kňučím.
„Pustím vás přede mě, slečno.“ Ozývá se pán, co je na řadě. Musí být na mě žalostný pohled.
Poděkuji a odskáču imaginárního panáka rovnou do ordinace. S každým skokem přichází tiché zaúpění.
Doktor si nasadí brýle, zeptá se mě na jméno a rodné číslo. Zběsile něco ťuká do počítače. Pak se otočí na své židli a sepne ruce. Jeho zrak spočine na mé noze.
„Tak povídejte. Co se vám stalo?“
A mně se v tu ránu před očima promítne celý včerejší večer.
Hladká pokožka až dva měsíce, hlásala tenkrát reklama na voskové pásky ve všech časopisech a televizi. Hmmm, léto se blížilo a moc se mi zamlouvalo, že své nenáviděné kamarádky žiletky na nějaký čas odložím. Připravená jsem byla na sto procent. Protože pásky byly vhodné na delší chloupky, tak jsem se na nějakou dobu vzdala šatiček a kraťásků. Zarostlá jsem byla jak opička. Ale co. Celé léto se pak nebudu trápit holením. Natěšená s několika krabičkami v ruce jsem byla připravená na večer, kdy svou srst jednou provždy, tedy na pár měsíců, strhnu ze svého těla.
A večer přišel. Ovšem nečekala jsem, že to bude jeden z mých nejdelších večerů v životě.
Byl to ten typ vosků, co se používá za studena. Totiž, třete proužky v dlaních, dokud se nezahřejí, oddělíte od sebe a pak si je přiložíte a rychle strhnete. Jak jednoduché, ne? Hmm, to hravě zvládne i malé dítě. Vytáhla jsem první papírek, třela dlaněmi, dokud nebyl horký, nalepila a trhla. Paráda. Po chvilce byla má lýtka bez chlupů, hladká a krásná. A tak jsem přešla k severnější části svého těla. Když mám teď hladké nohy, proč ne i klín?
Boj proti chlupům začal a já se cítila jako profík. Dlaně mě už bolely od zdlouhavého zahřívání papírků, tak mi bleskl hlavou geniální nápad, že papírky nahřeji fénem. Jo, chytrá holka já jsem.
Dobrá, svlékla jsem si kalhotky a jednu nožku položila na okraj záchodové mísy, abych měla dostatečný prostor na nalepení. Pořádně vosk nahřála, odlepila proužek a přitiskla ho podél třísel tak šikovně, že víc jak půlka mi přikrývala můj „poklad“ a pásek končil u vnitřní části mé hýždě. Zhluboka jsem se nadechla a trhla.
„Dopr…..e!“ Vykřikla jsem a noha mi sklouzla do záchodu. Před očima mi běhalo tisíce teček a já si v jedné chvíli myslela, že jsem oslepla a ještě si k tomu zlomila nohu. Po chvilce, když se mi zpět vrátil zrak a přestalo hučet v hlavě, jsem opatrně vytáhla pochroumanou nohu ze záchodu. V jedné ruce jsem držela onen pásek a druhou rukou jsem se snažila osušit nohu. Bolela jak čert. Ale bolest nohy ve srovnání s tím, co mě ještě čekalo, byla minimální. Postavila jsem se a ouvej. Něco lepkavého jsem cítila mezi nohama. S hrůzou se podívala na papírek. Žádné chlupy.
„Kde jsou sakra ty chlupy? Problesklo mi hlavou.
A pak nastala panika.
„Panebože!!!“
„Kde je vosk?“
Rukou jsem si zajela mezi půlky a nahmatala lepkavou, ještě pořád teplou hmotu.
„Já se slepila!!!!“ Brečela jsem.
To bude dlouhý večer. Běžela jsem, tedy odšourala se do kuchyně pro láhev vodky. Při mé cestě za umrtvujícím lékem se všechno slepilo dohromady ještě víc a já si pomyslela, že už v životě nebudu mít žádný sex. Vrátila jsem se zpátky na místo činu, lokla si pořádně z láhve a přemýšlela nahlas, co dál. Popadla jsem krabičku a znovu pročítala návod.
„Nedoporučuje se používat na citlivá místa, jako podpaží, oblast bikin a horní ret…“
Sakra. Jak to, že jsem to neviděla?! Pozdě.
„Dobře, co rozpouští vosk?“ Uvažovala jsem nahlas.
„Teplo.“
Napadl mě znovu fén, ale po představě, že mě vezou slepenou a ještě s popáleninami na pohotovost, jsem svůj první nápad zavrhla. Břicho mi začalo nervozitou kručet a já se modlila k Bohu, že TEĎ opravdu není ta vhodná chvíle.
Po chvilce mě napadl další úžasný nápad. Horká voda!
Jasně, horká voda nahřeje vosk a já ho ručníkem setřu.
Napustila jsem si vanu a ponořila se dovnitř. Po chvilce ve vařící vodě jsem se začala rozpouštět já, ale vosk však byl pořád na svém místě. Ručníkem jsem se tu neplechu snažila otřít. Vosk jsem však rozmazávala okolo, chlupy se lepily a neuvěřitelnou bolestí jsem brečela ještě víc. Následoval další lok vodky. Vedro v koupelně a alkohol vykonal své a z brekotu jsem přešla do hysterického smíchu. To se může stát opravdu jenom mně!!!
Můj pohled padl na krabičku papírových kapesníků, které jsem si začala přikládat na inkriminovaná místa. Mozek mi už asi úplně přestal díky bolesti a alkoholu fungovat, protože si to si to jinak nedokážu vysvětlit. Samozřejmě, že se kapesníky přilepily na vosk a nešly sundat. Teď už nejen slepená, zoufalá, ale i opelichaná s asi zlomenou nohou a s nulovou hrdostí, jsem si dala druhé kolo vany. Znovu se osušila, kapesníky plavaly ve vaně, vosk však stále držel na svém místě.
„Ok.“ Zavolat na zákaznickou linku výrobku jsem ve chvilce zavrhla.
„Dobrý den, mám slepenou pipinu i zadek voskem, který jsem nahřívala fénem a nevím, co s tím?“
To byla ta poslední možnost. Pro srandu operátorům můžu být i potom. Proto jsem vytáhla svůj starý elektrický depilátor, zatnula zuby a jela. Tu neuvěřitelnou bolest bych nikdy nepřála nikomu.
„Dýchej, dýchej!“
Lok vodky. Vrrrrr. Stop. Křik. Další lok vodky. Vrrrr. Stop. Vyčištění slepeného depilátoru. Lok vodky. Vrrrr. …Zvířecí řev, který musel probudit všechny sousedy…vrrr, lok vodky….Zničený slepený depilátor.
„Ahoj mé milované kamarádky žiletky!!“
Totálně na mol, konečně bez chlupů a fungujícího mozku, s buňkami totálně umrtvenými, že kdyby mi chtěli amputovat obě nohy zaživa, necítila bych ani ň, jsem zbytek doholila žiletkami. Odplazila jsem se v bavlněných bombarďákách, napudrovaná půlkou balení dětského zásypu a s „krasotinkou“ o dvě čísla větší, do postele.
Připadala jsem si jak po divoké noci s rojem včel.
„Co se vám stalo?“ Opakoval doktor svou otázku, když jsem neodpovídala.
„Ale, uklouzla jsem na schodech….“

Marilyn Monroe prý řekla, že žena bez bříška je jako dům bez balkónu.
Po dnešní důkladné prohlídce v zrcadle musím konstatovat, že jsem luxusní vila zralá na rozsáhlou rekonstrukci, protože kromě balkonu mám i rozlehlou terasu v zadní části 😀

Ženská si objedná do bytu montovanou skříň.Přijedou,namontujou,žena zaplatí,odjedou.Najednou projede pod okny tramvaj, a skříň spadne.Co teď?Manžel není doma,tak skočí pro souseda ať jí pomůže.Soused zvedne skříň a připevní vrutama ke zdi.Projede tramvaj a skříň zase spadne.Soused říká " Víte co,já to přimontuju,vlezu do skříně a kouknu,který vrut povoluje jako první a tam pak dám větší."Žena souhlasí,a že půjde postavit na kávu.V tom se vrátí manžel,vidí na stole prostřeno pro kávu a novou skříň.Otevře ji ,tam soused. "Co tu děláte,sousede?"zařve.Soused se zamyslí a pak povídá"Víte co,dejte mi rovnou přes hubu,protože když vám řeknu že tu čekám na tramvaj tak mi stejně neuvěříte."😀