Víra v naději

Strašně dlouho jsem přemýšlela, zda se vůbec tady zaregistrovat ... dostala jsem před nějakým časem doporučení na tyto stránky od kamarádky, která bude již brzy šťastnou maminkou 🙂))). Postupem času mi to nedalo a občas jsem nakoukla do nějakých diskuzí a do nějakých albíček. Dneska jsem však koukla do albíčka, které mě utvrdilo v tom, že bych se měla zaregistrovat a vytvořit si albíčko .... v tom albíčku pisatelka začínala tím, že "Toto album zakládám hlavně proto, abych všem dodala naději, že vše se jednou podaří, jen musíte věřit. I mě tyhle stránky dodávaly naději po čas smutného čekání...". Ve chvíli, kdy jsem dočítala tuhle větu rozhodla jsem se také přidat i tu svou trošku do mlýna, neboť i já přes to všechno zlé věřím, že se "TO" jednou podaří ....

V létě 2007 jsem se vdala za báječného muže, kterého bych nevyměnila ani za nic. V životě mi je velkou oporou, a i když to občas nevypadá, tak jsem s ním šťasná a moooc ho miluju a vím, že i on miluje mě 😉)) . Po svatbě jsem vysadila HA, nejen proto, že jsem byla už vdaná paní 😀, ale hlavně proto, že biologické hodny začaly dosti silně tikat 😀 přišlo pár měsíců takového jako že snažení. Občas byl sice problém se v ten "správný čas" sejít doma, neboť oba pracujeme v pomáhající profesi a ne vždy končíme v práci s koncem pracovní doby ... V létě 2008, po návratu z dovolené z Chorvatska, které jen tak mimochodem hrozně oba milujeme, jsme s manželem začali více a více mluvit o tom, že by bylo skvělé mít "malý uzlíček". Samozřejmě, že i naše rodiny si přidaly svoje do mlýna, vlastně hlavně moje babička. Všichni už moc chtěli od nás slyšet to, že budeme tři. Tenkrát jsme to ale všechno tak ještě neprožívali .... Začátkem roku 2009 jsme si však začali oba silně uvědomovat svou touhu po miminku ...

V létě 2009 jsme odjeli na dovolenou do Chorvatska, kde jsme strávili u báječného kamaráda Chorvata nádherné necelé tři týdny. Po těch nekonečných pracovních měsících jsme si s manželem nádherně odpočinuli, začali si zase plně užívat jeden druhého. I když také v Chorvatsku proběhl nějaký ten "pokus", nepřikládali jsme tomu nějakou váhu ... jen náš chorvatský kamarád nám stále dokola říkal, že mi jiskří oči a že budeme brzy tři 🙂)) Před odjezdem jsme museli slíbit, že po cestě domů se zastavíme ve Františkových lázních a sáhneme si na Frantíka, čímž stvrdíme ty naše pokusy .... ha, ha, ha, už pro tu srandu proč ne 🙂))

Při cestě domů jsem se začala cítit "jinak" a, i když spíše ze srandy, tak jsem manžela na chorvatsko - slovinských hranicích upozorňovala na to, že "ten třetí" nemá ale pas 🙂)) Manžel se tomu samozřejmě jen smál ... po příjezdu domů, se můj pocit ještě zintenzivnil a k mé veliké únavě, kdy bych jen spala a spala, se přidaly i první náznaky těhu - jen jak jsem ucítila cigaretový kouř, tak bych zvracela, a to i přesto, že jsem ještě pár dnů před tím sama kouřila. No fuj!!! Také má oblíbená káva s mlékem nedělala mému žaludku nějak obzvlášť dobře. Nevydržela jsem a 24 DC jsem si udělala těhu test - i přesto, že byl negativní jsem vnitřně věděla, že se mi v bříšku zabydluje miminko 😀 MS nepřišla a já si 29 DC udělala těhu test - bylo úžasné, když na mě za pár minut vykoukly dvě //. Jedna z nich byla sice slabší, ale byla tam. S tou krásnou zprávou jsem šla za manželem a porosila jsem jej, aby se podíval na ten proužek co jsem před něj položila a řekl mi, jestli je tam jen jedna čárka, či dvě 😉)) . Manžel byl asi tak zaskočený, že vůbec nepochopil o co mi jde 🙂)) Když mi jen tak řekl, že on tam vidí dvě, tak jsem mu podstrčila vysvětlivky na příbalovém letáčku 🙂)) manžel si z toho dřepl na zadek a štěstím mu ukápla i malá slzička 😉))

Byly to krásné dny čekání na první vyšetření, při kterém pan doktor prohlásil, že už dlouho neviděl tak krásně uhnízděného "velkého prcka", v tak hezky pravidelném plodovém obalu. Podle UTZ jsem byla 7tt+1, termín porodu byl stanoven na den dětí roku 2010. Fotečku z tohoto UTZ jsme doma naskenovali a rozeslali po příbuzenstvu jako běžný e-mail a čekali jsme co z toho bude 😀 Babičce jsme samozřejmě poslali MMSku, neboť ta počítačům a internetu ještě na chuť nepřišla 🙂)) Všichni byli samozřejmě mooooc šťastný, hlavně za nás a moooc nám to přáli ...

I my jsme si již začali zvykat na to, že za chvíli budeme už tři, vlastně čtyři - máme doma osmiletého pejska ... Bohužel však 11.11.2009 (11tt+2), na tohle datum asi nikdy nezapomenu, naše cesta za štěstím skončila nečekaným silným krvácením, kdy v nemocnici nám již jen sdělili, že musím podstoupit revizi dělohy, neboť plod nemá srdeční ani pohybovou akci ... "Jak jako že se naše mimi nehýbe, jak jako že nemá srdeční akci ..." S manželem jsem to oba hooodně obrečeli (občas si pobrečíme ještě dneska) ... já si připadala hrozně prázdná, plná beznaděje a pocitu nespravedlnosti ... Když mi všichni okolo říkali, že to bude časem dobrý, že není všem dnům konec, že se nám to povedlo jednou, tak se to musí povést i podruhé, tak mě svým optimismem akorát tak šíleně štvali, nechtěla jsem ty jejich chlácholící "kecy" poslouchat, nevěřila jsem jim. Po první revizi dělohy přišla po pár dnech druhá, neboť se naporpvé vše nezdařilo, tak jak mělo ... pak proběhlo šest týdnů abstinence a "hojení" nejen na těle, ale i na duši ... pak přišly vánoce, Silvestr a svatba mé mamky (už potřetí !!!!) 🙂) a další měsíce v novém roce 2010 ... cyklus se ustálil na 26 dnech, ovu dle teploty byla 11. až 12.DC ... Manžel mi byl po celou dobu velikou, ale opravdu velikou oporou a za to má moje veliké díky. Vždycky jsem věděla, že je báječněj chlap, ale teď jsem si naprosto jistá tím, že jsem si lépe vybrat fakt nemohla 🙂) ...

Najednou tu byl konec února, moje narozky a po nich se v březnu objevil ten známý "zvláštní vnitří pocit" 🙂)) že by ...??? Chtěla jsem tomu moooc věřit, ale zároveň jsem se mooooc bála a byla skeptická ... přicházely ty zvláštní známé pocity jako v září .... že by ???? ... ale pak naší naději ukončila velmi silná a bolestivá MS, která se dostavila o 2 dny dříve .... Ach jo. Proč ???? ... Bulela jsem zase jako malá holka, opět jsem si připadala tak prázdná, bezmocná a k ničemu ...

Dneska je to třetí den ... byla u mě kamarádka s krásným dvou a půl měsíčním synem, která má tohle všechno za sebou, a já zase začala věřit na "zázraky" a vím, že i my budeme jednou chovat ve své náruči ten krásnej "uzlíček" jako ona, ... Věřím, že již brzy na nás vykouknou ty vytoužené // 🙂)) a Vám všem přeju, aby i Vy jste měli brzy své náruče plné 😀