Jak jsme doma testovali Tescomu 🙂

#test_tescoma

Když mě vybrali do testování byla jsem překvapená a nadšená zaroveň, protože doteď jsem nikdy nic nevyhrála a nebyla jen tak vybrána, že dostanu nějaký dárek. Po zdobícím peru Delícia jsem pokukovala od doby, kdy jsem ho poprvé před pár lety viděla v televizi jako představování novinky od Tescomy. Proto byla moje radost z vybrání tak velká.

No a jako bonus jsem mohla otestovat i vykrajovátka na linecké. Docela nám to bodlo, protože ještě minulý rok jsme s manželem linecké dělali docela monotonní... tedy pouze kolečka 😀 Vždy jsme je zatím dělali jen pro nás, tak nebyl důvod řešit vzhled cukroví, důlezitá pro nás byla přeci chuť 😀 Testování nás nakoplo k tomu abychom koupili i jiná vykrajovátka, než ty naše kolečka. Docela se hodili i na perníčky, které jsem poté zdobila perem Delícia.
Tak a teď pěkně popořadě jak jsme testovali. První na řadu přišlo linecké, protože perníčky musely po upečení 3 dny odpočívat.
1) Vykrajovátka na linecké Delícia, vánoční

Recept na linecké mám od tchýně. Je to bezkonkurenčně nejlepší linecké co jsem kdy měla. Takže recept jsem si prostě musela opsat. Recept bude na konci recenze.
Vykrajovátka jsme se rozhodli s manželem otestovat pořádně a konfrontovat se standartními kovovými vykrajovátky. Takže i těsto jsme rozdělili na 2 poloviny. Těsto jsme vždy rozváleli cca na 2-3 mm tloušťku.

První na řadu přišly vykrajovátka Delícia, které jsme měli testovat. Byla jsem na ně docela zvědavá. Myšlenka otvoru vždy na stejném místě se mi docela zamlouvala, přeci jen jsem trochu perfekcionista. Provedení se mi zdálo taky logické a promyšlené a umývání v myčce byl dobrý bonus. Velikost vykrajovátek mě trochu odrazoval, přeci jen jsou opravdu malinkatá, takové jednohubky... První myšlenka byla, jak je proboha budu potom slepovat??? To budu úplně zapatlaná.

První vykrajování zvonečků bez dírky probíhalo docela bez obtíží. Nějaké obtíže přeci jen byly... Plastová vykrajovátka vykrajovala řádně až po vyšším tlaku na vykrajovátko. Takže jsem se hodněkrát nervla, že musím znovu vykrajovátko přiložit. Tohle bylo mnohem horší při vykrajování tvarů s dírkou, protože trefit vykrajovátko zase přesně na nedořezaný tvar bylo šílené. Potom už jsem tlačila raději fest ať je to pořádně vykrojené. Tento problém je hodně úzce spojen s receptem na linecké, je v něm nastrouhaná kůra ze 2 citrónů, takže přefiknout vykrajovátkem kousek kůry bylo trochu složitější. Přenášet na plech jsem musela nožem.

Trochu jsem se bála deformace tvaru, ale to mě nenapadlo, že u těch s dírkou to bude mnohem horší!!! Takže u těch s dírkou jsem se vždy modlila, aby zustali pěkně ve vykrajovátku a já je mohla snadno přenést na plech. Ještě jedna věc, u vykrajování kusů s dírkou se mi špatně přikládala vykrajovátka "natěsno". Musela jsem koukat všude okolo vykrajovátka abych to přiložela správně, protože jak nejde vykrajovátkem vidět těsto, přikládá se to dost špatně a musí se kontrolovat všude okolo pohledem nebo hmatem jestli je umístěno vykrajovátko celé na těstu.

A teď srovnání s klasickými kovovými vykrajovátky.

Pominu velikost vykrajovátek, protože kovové máme větší. Můžu srovnat jen to vykrajování. Klasická kovová dle mě vykrajují mnohem snáz, nemusí se na ně tolik tlačit, pěkně je vidět těsto okolo. Na druhou stranu horní hrana je hubenější než u plastových, tedy se víc zařezává do dlaně nebo prstů, ale mohu říct, že pro mě bylo mnohem nepřijemnější to vyvýjení vyššího tlaku na plastová vykrajovátka než mírné zařezávání kovových vykrajovátek do prstů. Dále kovová vykrajovátka nemají dírky, takže každá je malinko jinde jak se dělá zvlášť a bonus jako umývání v myčce s kovovými taky není. No nicměně u mě vyhrála i tak kovová vykrajovátka.

+/-
+/-+ dírka vždy na stejném místě
+ malé roztomilé tvary (pro návštěvy budou vypadat parádně)
- horší vykrajování těsta (vyšší tlak na vykrajovátko)
- těsto pod vykrajovátkem není dobře vidět
- těsto musí být na tyto malé tvary mnohem tenčí a manipulace s ním je potom horší
- malé tenké tvary se přenosem více deformují
2) Cukrářská zdobící tužka Delícia

Na zdobící tužku, jak už jsem psala, jsem byla od začátku natěšená a musím říct, že mě nezklamala. Balíček se skládal z 5ti hrotů různé velikosti (všechny kulaté), zdobícího pera, nálevky a stojánku. Pouze silikonové tělo se může umývat v myčce na nádobí, zbytek se musí umývat ručně.

Poskládání pera je velmi jednoduché a intuitivní. Pro stabilizaci na naplnění je dobré použít odkládací stojánek, který se přilepí ke stolu a do něj se pero postaví. Nálevka docela pěkně pomůže usměrnit plnící hmotu do pera, i když se musí plnit pomalu a s pomocí nějaké špejle, jinak mi nechtěla hmota někdy sjet do pera. Plné bylo asi po necelých 2 polévkových lžicích hmoty. Nasazení uzávěru je také jednoduché, jen je potřeba mít hmotu v peru cca 1 cm pod okrajem, jinak vám to nasazením uzávěru vyteče. Součástí uzávěru je velký šroub, který posunuje zdobící hmotu dolů k hrotu.

Zmáčknutí silikonového těla jde relativně snadno, ale je to samozřejmě trochu tužší než při zdobením sáčkem. Po pravdě, v půlce jsem se musela vystřídat s manželem, protože už mě začínala bolet z toho mačkání ruka. Po půl hodině kdy testoval manžel jsem dozdobila zbytek. Tedy na velké množství perníčků bude možná příjemnější zdobit sáčkem.

Ale jinak musím uznat, že třeba pro děti to musí být parádní. Když si vzpomenu jak jsem zdobila já s bráchou, dírka v pytlíku se zvětšovala a zvětšovala až jsme zdobili "dálnicí". Brácha byl menší a ze začátku neudržel pytlík nahoře zavřený, takže mu to teklo vrchem ven. Tady se to nestane. Tužka je pěkně uzavřena a jen se mačká silikonové tělo. Až se mačká příliš hluboko nebo to dokonce nejde, tak se otočí velkým šroubem na uzávěru a může se zase pokračovat ve zdobení. Šroub "poskakuje" po zářezech, takže se dobře odhaduje kolikrát otočit, mi většinou stačily 3 otočení (cvaknutí).

Na zdobení perníčků jsem použila dva nejtenčí hroty (na obrázku zrovna používám druhý nejtenčí hrot). V mém podání byl hodně patrný rozdíl, v manželově i nejtenčí hrot udělal stejně tlustou čáru jako můj druhý nejtenčí. Všechno jde, když se chce 🙂 Tenkým hrotem se zdobilo krásně jemně, nebyl žádný problém. Krásná linka, parádně se dělali i mřížky, což jsem pytlíkem nikdy nezvládla (možná proto, že jsem naposledy zdobila perníčky někde v 15 letech).

Psaní šlo taky dobře, i když lepší psací než tiskací, takže na dorty to bude naprostá bomba. Už se těším až Terezce upeču v srpnu narozeninový dort. Silnější hroty se budou určitě taky hodit, i když se trochu obávám častého plnění, ale na pár muffinů to bude lepší než potom čistit látkový sáček. A poslední parádní věc, při zdobení, když by se měl zašroubovat šroub aby se nemuselo tolik mačkat, je parádní čas na to hroty vyměnit. Takže zdobcí hmota je sice uvnitř pera, ale bez problémů mohu hrot změnit. U některých sáčků to jde také, ale u některých je to problém. Pokud se hrot ucpe je součástí balení ještě taková jehla na prošťouchnutí hrotu, použila jsem asi 5x za celou dobu zdobení a byla jsem za tu pomůcku opravdu ráda. Když jsem pero ukazovala babičce, tak ta z toho byla taky nadšená a hned říkala, že si to musí pořídit 😀

A na závěr, číštění bylo hodně rychlé a snadné. Dokonce mi nevadilo pero znovu naplnit, protože jsem zapomněla na ozdobení druhé strany 3D perníčků. Za pár minut bylo vše i se zdobením a znovu umýváním hotové.
Zdobící pero Delícia si u mě v kuchyni najde své uplatnění. Jsem ráda, že jsem ho mohla vyzkoušet, bude pro mě opravdu přínosem a radostí 🙂

+/-
+ snadná manipulace a složení
+ snadné umývání
+ jednoduchá práce s perem i pro děti
+ krásná stejně široká stopa, tečky dělá taky parádní
+ bezkonkurenční na napsání textu tenkou linkou
- trochu horší plnění, ale to je dáno velikostí pera (větší být nemůže protože by se pak drželo špatně v ruce)
- pro delší práci není úplně ideální (bolela z mačkání ruka)
- stojánek pro pero se mi od stolu odlepoval, chce to asi nějaký hladší povrch (třeba sklo)
Recepty:
1) Linecké
49 dkg hladké mouky
27 dkg másla
20 dkg cukr moučka
1 vanilkový cukr
1 celé vejce
2 žloutky
citronová šťáva a kůra ze 2 citrónů
Vypracovat těsto, nechat v lednici minimálně jeden celý den. Péct na 180°C, cca 10 minut, nutné sledovat, až začnou chytat barvu tak ven 🙂
Další den mažeme marmeládou a aby pěkně "povolili" a nebyli tvrdé, ale pěkně se po ukousnutí rozpadli, dáváme je v uzavřené nádobě do lednice nebo na balkón do chladu (potřebuje to několik dní než navlhnou a nejsou tvrdé).
2) Perníčky
50 dkg hladké mouky
25 dkg cukru krystal
15 dkg medu (3 polévkové lžíce)
5 dkg másla
1 velé vejce
1/8 l kávy (z melty)
1 kávová lžička kakaa
1 kávová lžička jedlé sody
1 kávová lžička perníkového koření
Kávu, cukr med a tuk dát do většího hrnce vařit. Do vařícího vsypat mouku s kakem a dobře zamíchat. Odstavit a nechat prochladnout. Do prochladlého těsta zapracovat celé vejce, sodu a koření. Dobře vypracovat do hustoty vánočkového těsta (je-li těsto řídké přidat hl. mouku). Bochánek poprášit moukou a nechat v chladu do druhého dne. Pak vyválet těsto 3-5mm silné, potírat žloutkem rozmíchaným s vodou a péct na 150°C cca 10-15 minut. Hlídat až budou perníčky chytat barvu a přitom na dotek budou měkoučké jak nadýchaná peřina. Po vytáhnutí z trouby přendat perníčky z plechu na rovnou plochu zchládnout. Zdobit až za 3 dny nebo později (aby poleva na perníčkách držela).
Bílková poleva:
1 bílek, šťáva cca z 1/4 citronu, 1/4kg cukru moučka
Polevu míchat ručně tak dlouho až zbělá a zhoustne. Nedomíchaní se roztéká a přemíchaná odprýskává z perníčků. Poleva se dá uchovat v chalu 2-3dny zakrytá vlhkou utěrkou. Zřídne-li přidá se cukr, zhoustne-li přidá se citronová šťáva.