Je dokázáno, že za úplňku se rodí nejvíc dětí. Já si na něj před lety počkala 14 dní a naše Batole šlo v mých stopách. Naštěstí pro mě si termín porodu protáhl jen o dva dny. Oba jsme tedy děti úplňku a oba pod jeho vlivem. Úplně.
Nepotřebuji kalendář ani internet, abych na 100 % poznala, že se blíží ona magická noc. Čím víc se to k ní chýlí, tím horší spaní přichází. Z našeho Batolete se (už od narození) zhruba 2-3 noci před úplňkem stává vlkodlak.
Polehoučku se jeho spánek mění v téměř celonoční bdění, vrcholící řvoucím budíčkem po 30 minutách a hodinovými intervaly, kdy si hrajeme (on, já dělám mrtvého brouka). A když se mi ho pak konečně zmítajícího ve společné posteli podaří uspat, a on spí déle, než půlhodinu, jsem já tak přetažená, že čumím do zdi. Spánku nepomáhá ani to, že díky měsíčnímu světlu, které mi jde přímo do oken, se zcela nedobrovolně ocitám v Norsku za polárního dne.
O denním spánku si také můžu nechat jen zdát. Přibližně od podzimu spí Batole jednou denně, cca 1,5 - 3 hodiny. Úžasná chvíle, kterou mám jen pro sebe a můžu odpočívat nebo v klidu pracovat. Jakmile se ale blíží měsíc kulatý, interval se zkrátí zhruba na hodinu. Už si ani lehnout nechodím, protože pak jsem vyřízená ještě víc. Coca Cola je v těchto dnech mým nejlepším přítelem.
Přes den se pak tedy bytem plouží dvě vzteklé mrtvoly (jedna s migrénou a bolavými zuby navíc), protože spánek není zdaleka tím jediným, co úplněk ovlivňuje. Ať mám či nemám důvod, jsem v tyto dny na zabití. Trvalo mi dlouhá léta, než jsem zjistila, proč pravidelně trpím úzkostí a vzteklinou i jindy, než při PMS. A když se náhodou úplněk s menstruací sejde, dobrovolně zalézám do krytu (= ložnice), vypínám mobil, odříznu se od okolního světa a čekám, až měsíc začne ubývat a já se zase stanu tvorem, který nesupí oheň na všechny kolem sebe.
Syn pochopitelně nemůže zaostávat. Od samého rána pofňukává, visí mi na noze, ale nosit se nechce a záchvaty vzteku ladí k dokonalosti. Obvykle svůj nesouhlas s čímkoli dává hlasitě najevo a projev dramaticky zakončuje válením se po zemi, kopáním nohou, případně mlácením hlavy o podlahu. Zvládá to běžně i 5x denně. Ale za úplňku? Asi si to začnu psát, ale myslím, že i 3x za hodinu se mu děje nějaké příkoří. Díky za Naomi Aldort, která mě jakžtakž naučila zvládat tohle v klidu.
A díky za flegmatického muže a tatínka, se kterým nějaké fáze měsíce ani nehnou. Jinak bychom asi potřebovali oddělené domácnosti.
Naštěstí hned po úplňku se situace vrací zase k normálu. A já už se s tím naučila žít. Jen lituju syna, pokud ho to časem nepustí. A co vy, jaký má úplněk vliv na vás?
Veru (zanasimidvermi.blogspot.com)
Začni psát komentář...