Pohádková říše Fábula - zážitek pro všechny

Dlouho jsem váhala, zda se tam vypravíme. Cesta tam od nás trvá nejméně (za ideálních podmínek) 2 a půl hodiny. A vstupné pro nás je přes 600... Ale nakonec jsme jeli. Tak nějak jsem věřila, že si to tam užijeme, protože ty atrakce působily velmi lákavě - hřiště je jistota pro nejmladšího, zvířátka děti baví, tvořit taky, kostýmy jsou něco pro prostředního, hlavolamy zase pro nejstaršího... Zkrátka pro každého něco a k tomu spousta dalších atrakcí. A já chtěla, abychom si ten týden celá rodina opravdu pořádně společně užili.

Hřiště bylo super, i když klasické houpačky (nejoblíbenější to zábava nejmladšího) tam byly dvě, z toho jedna velmi kluzká a dalo se na ní špatně udržet a druhá pro malé děti a de facto rozbitá. Ale ostatní části hřiště byly skvělé, takže to nuda v žádném případě nebyla.

Půjčovna kostýmů nejprve kluky nechytla, což mě velmi překvapilo, ale nakonec tam ti dva mladší opravdu skončili a zvláště prostřední syn si to moc užil.

Zvěřinec byl trošku zklamáním - na zvířátka se nedalo vůbec sáhnout a prasátka ve svém výběhu nebyla vůbec. Byly tam sice nějaké znalostní otázky, ale nenašli jsme správně odpovědi pro kontrolu, zda si to myslíme správně.

Únikovou hru jsme nevyzkoušeli, přeci jen máme děti malé a divoké, takže jsme to vyhodnotili, že to pro nás nebude. Ale ti, co vycházeli ven, vypadali spokojeně a že si to užili.

Strašidelné bludiště bylo docela dobré, tříletý byl teda vyděšený, ale ti starší se báli tak akorát - že chápali, že to je sranda, i když je to trošku děsilo nebo alespoň překvapovalo. Takže spokojenost.

Zámecké bludiště bylo taky fajn - opět vědomostní otázky, tentokrát o pohádkách a s okamžitou možností kontroly. Některé možnosti byly vtipné a bylo to celé takové zábavné spíše než o bloudění, prostě pro děti.

Na střelnici jsme taky byli a všichni jsme si vystřelili z kuše - i já. Bylo to zase něco nového a trefit střed terče je těžké, ale ne zase moc, takže dobrá zábava pro všechny. Soutěžili jsme, kdo nastřílí nejvíc bodů.

Tvořivé dílny mě osobně velmi překvapily. Čekala jsem nějaké drobné tvoření (náramek na gumičce, zažeglovací korálky nebo něco podobného), ale ve skutečnosti byly dílny o něčem úplně jiném - mohli jste si tam něco dotvořit (např. vymalovat a pod.) a odnést si to pak jako suvenýr. Zvládly to i malé děti, protože prostě mohly štětcem něco načárat, ale přesto měly nějaký smysluplný výrobek, což je dost atraktivní a zajímavé. Samozřejmě je to za slušný poplatek... Ale musím uznat, že některé možnosti byly velmi originální - např. máte totiž také možnost si vymalovat úplně svého vlastního igráčka. Dostanete plastový polotovar, barvy a je na vás, co si z toho uděláte. Mladší dva si ale vybrali igráčkova koníka, takže mají doma originální koníky. Nejstarší si chtěl pomalovat skleničku - Sněhurka (? snad to byla ona) nám však nebyla schopná říct, jestli to lze pak i umývat v myčce... Takže máme doma další krám, který nemůže do myčky :D (pro jistotu). Ale co by člověk neudělal pro spokojené dítě. Takže všichni byli spokojeni, že si něco odnesli, i když původně do dílen vůbec nechtěli...

Herny jsme si moc neužily a svět panenek pro naše kluky není, i když vystavené pirátské panenky před vchodem do expozice na chvíli zaujaly.

Zato velmi zaujaly obří deskové hry, hlavně Ríša je na hry hodně vysazený, takže hrál 2x Fábulo nezlob se a pak také dámu. Byl tam i obří skákací panák, obří pexeso, obří domino, taky nějaká tabule na čmárání a kousek od toho pak divadélko s loutkami, se kterými si můžete úplně normálě hrát, když zrovna není představení (které bylo ve 14:30, ale na které jsme nešli, neb děti zrovna byly ponořené do jiné aktivity a dopolední animační program s kašpárkem byla fakt nuda). U divadélka byl volně dostupný klavír a i na ten si mohly děti téměř neomezeně hrát. Byl ovšem dost rozladěný, takže děti rychle vyhodnotily, že doma je to lepší.

Jídlo z místní restaurace jsme neochutnali, neb děti si nic nevybraly a my velcí vlastně taky ne. Ale byla prostorná, bylo tam příjemné klima a záchody byly vtipně označeny jako "Loupežníci" a "Loupežnice".

Celkem se tam pohybovaly 3 pohádkové postavy - vodník, kašpárek a čarodějnice. Vodník nás vítal u vstupu a dost šišlal (záměrně), takže jsme mu dost špatně rozuměli. A nebyli jsme sami, podle toho, co jsem sledovala u rodiny, která přišla těsně po nás :D. Čarodějnice má hada (nevím, zda si dobře pamatuju, že se jmenuje Toník) a žabičku Boženku a byla naprosto úžasná. Děti z ní byly paf a já byla unešená tím, jak dokáže být milá i strašidelná zároveň. A pak tam byl teda ještě kašpárek, k němu se dostanu nakonec.

Překvapením taky je, že vám všem tykají (jakože i dospělým) a všelijak různě vás oslovují (např. rusalko, loupežnice a tak). 

Co bych chtěla vypíchnout jako naprosto exkluzivní záležitost je Cesta za pokladem sklepením. Bylo to docela nečekaně dlouhé a opravdu velmi VELMI originální a nápadité. A místy jako bludiště, neb tam bylo třeba několik dveří a vy jste musely najít ty správné, některé byly zazděné, jiné skrývaly různá zákoutí, bylo tam více možností, kudy projít a tak... Nechci prozrazovat vše, abyste si to opravdu užili. Každopádně jsme potkali rodinu, která se vrátila na začátek a řekla, že nenašli, jak jít dál, že narazili všude na zdi... Takže pro někoho to opravdu nemusí být snadné, alespoň ne na první pokus. Jednotlivé části se týkají různých pohádek a také máte možnost hledat igráčky (ovšem velké, kartonové) převlečené za pohádkové postavy a na konci si zkontrolovat, zda jste našli všechny. A na konci je super rozcestník - kteroupak cestu si zvolíte? Opravdu jsme se pobavili. Jedinou nevýhodou byla zvýšená prašnost v jedné z místností, což bylo velmi nepříjemné, přestože nemáme žádné dýchací potíže. Ale to byla drobnost. Doporučujeme všemi deseti.

A nakonec - tunelové bludiště. Velká zábava pro děti. Moc bludišťové není, rozhodně není takové, jak jej malují na mapce nebo jak jsou naše děti zvyklé. Upřímně jsem si pod tím představovala něco trošku jiného, třeba podobně jako jesou podzemní nory v Brunu. Tohle bylo jen takové jednoduché, obyčejné, jen takové větší tunýlky nad zemí. Ale to nic neubíralo na tom, jak moc všechny děti bavilo tím probíhat a také na ně vylézat. A zde došlo na konci našeho pobytu k nepříjemné situaci. Procházející kašpárek zakřičel na našeho (velmi citlivého) syna, že má slézt dolů, zabavil mu dřevěný meč, který měl na hraní (součást kostýmu) a donutil ho za jeho mohutného pláče udělat 10 dřepů, že mu jinak meč nevrátí. Shodou okolností jsme zrovna byli na odchodu (tatínek a mladší dva čekali na mě s nejstarším, až za nimi zpět dojdeme a vydáme se k východu), takže to "parádně" vyšlo zrovna jako velmi nešťastný závěr za naším pobytem tam.

Já jsem zrovna přicházela, takže jsem nemohla zasáhnout včas, ale šla jsem alespoň kašpárkovi vysvětlit, že jeho reakce byla nevhodná a proč. Ale i když jsem se to snažila vysvětlit v klidu (což bylo dost těžké, neboť mi z toho, co jsem viděla, bylo spíše do breku), dostávaly se mi spíše odpovědi jako "na co pořád cedule", "chcete, ať si rozbije hlavu?", "však už je to 4. dítě, co dneska dřepuje", "tím zase tak moc zkazit nemůžu", atd. 

Odjezd jsme nakonec odložili o 10 minut, až se syn vypláče, protože jsem nechtěla, aby za této situace park opouštěl. V autě jsme o tom ještě mluvili a pak ještě znovu i doma - to i s poučením, že se může v takové sitauci obrátit na rodiče (byl tam tatínek) a nechat to řešit jeho. Konec konců, my jsme zaplatili 70 korun za půjčování kostýmů, kostým (meč) neničil, nebyl důvod mu ho zabavovat. Neohrožoval s ním ani vybavení ani ostatní návštěvníky, takže odebrání bylo bezdůvodné a celé křičení a dřepování bylo nepřiměřené.

Vadilo mi především, že kašpárek nevyužil vůbec jiné možnosti - v našem případě by stačilo synovi vysvětlit, že to je nebezpečné a že to nemá dělat a slušně mu říct, že má slézt dolů. Zrovna on by hned poslechl. Ale mohl úplně klidně zvolit také jen zahouknutí, ať sleze (a tím to ukončit) nebo třeba zavolat na rodiče, že na tunely nesmí a ať své děti umravní. Nebo se syna zeptat, kde má rodiče a vyřídit si to s nimi... Vadí mi principielně použití moci a vydírání (tím spíše vůči dítěti). Nechápu smysl dřepů a taky vůbec nechápu, co má kašpárek z toho, že exemplárně potrestal jen jeho (a ještě teda někdy během dne tři jiné vybrané děti, ale u toho jsme nebyli, ale po tunelech tam dětí běhalo mnohem mnohem více). Osobně mi přijde jedna blbá cedule, že se to nesmí (pokud jim to fakt tak vadí) lepší, než denně křičet na vybrané děti a jednat s nimi tímto způsobem. Přišlo mi ironické, že kašpárek, který má děti rozesmávat, dítě takto rozpláče, a i když vidí, jak pláče, pokračuje ve svém jednání dál a nakonec se tomu sám začne smát. 

Po dlouhém rozhodování jsem napsala kašpárkovi dopis - na zamyšlenou, ale formulovaný velmi slušně. Slibuju si od toho, že kašpárek už nebude na děti křičet a že buď tam dají ceduli - pokud jim to fakt vadí a nebyla to jen kašpárkova osobní iniciativa - a nebo to prostě nechají na rodičích a dětech, jak atrakci využijí a vyhodnotí riziko (naše děti o den dříve lezly po skalách a po stromech a to mi přišlo nebezpečnější než ty tunely - a přesto jsem je nechala).

Naprostou ironií je, že syn si hlavu na této atrakci hlavu skutečně (téměř) rozbil - ovšem dříve než s touto možností přišel kašpárek a navíc - bylo to, když tuto atrakci používat způsobem, jakým měl, tedy byl uvnitř v tunelu. Jenže tam byl v masce, ve které bylo hůř vidět a  tunelu je celkově hůře vidět... Takže poučením je - na tunelu je bezpečněji než v tunelu :D. Teď to trošku zlehčuju, ale chci tím říct, že to riziko tam je v něčem trošku jiném a tedy především v těch kostýmech - přilby či masky přes hlavu snižují vyditelnost, to už vůbec nemluvím o pirátské pásce přes oko. Delší nohavice si mohou děti třeba přišlápnout a spadnout. Meče jsou tupé, ale na druhé straně (kde se drží) jsou zařezané do poměrně úzké a potenciálně nebezpečné špičky. Pokud tedy chcete být jako rodiče ostražití, buďte ostražití především ohledně kostýmů. Tím vás ovšem nechci od nich odradit, protože to přes to všechno považuji za jednu z těch skvělých atrakcí, které vám (dětem i dospělým) může Fábula nabídnout!
A protože pevně věřím, že kašpárek si náš dopis přečetl a že už na nikoho křičet nebude, Fábulu doporučuju k návštěvě, protože si tam opravdu každý něco najde, nudit se tam nebudete a strávíte tam krásný den.