Naše zkušenosti s hračkami od Fisher Price - souhrnná megarecenze

Níže naleznete můj osobní názor, ale také vyjádření o tom, jak hračky vnímají nebo si užívají moje děti (jakkoliv kluci neměli možnost mi do psaní článku zasahovat). 

Když krabice dorazily, vypadalo to, že se děti pohádají o to, kterou hračku vytáhneme jako první. Pravidla zněla jasně - každý týden 1 hračka. Ale která, když každý chtěl jinou? Nejstarší chtěl žábu, prostřední housenku a nejmladší chtěl Beatba. Na nějakou dobu to dokonce vypadalo, že hračky můžeme vyhodit a dětem bude stačit výplň krabic, která měla zabránit poničení hraček. Nakonec se ale k hračkám vrátili a o pořadí testování musel rozhodnout los. Následují tedy recenze o hračkách v takovém pořadí, v jakém je děti testovaly. 

Housenka Code-a-pillar

Vybalení hračky je trošku hlavolam. Housenka je v balení v demo módu, a tak je pečlivě připevněná, aby si každý mohl sáhnout a viděl, jak reaguje a jaké zvuky vydává (nebo aby se při vybalování lekl jako já :D), ale nemohl ji snadno vyndat.

Balení obsahuje hlavu housenky s 8 základními články k zapojení, dva terčíky, návod a kartičky s informacemi o možných rozšiřujících článcích. Housenka uveze až 15 dílků najednou a tyto rozšiřující články poskytují např. větší variabilitu zvuků nebo zatáček. U návodu oceňuji, že je stručný, srozumitelný a hlavně, čeština je v něm na prvním místě. Terčíky slouží pouze k označení tratě, kterou má housenka projet, nejsou nijak interaktivní, jsou to jen plastové výlisky s protiskluzovou úpravou – aby se neposunuly, když na ně housenka vjede (terčíky jsou velmi nízké, takže je nepovažuje za překážku).

Provoz housenky je na 4 baterie typu AA, uloženy jsou samozřejmě bezpečně pod šroubovacím krytem. Spotřeba je opravdu velká, z toho důvodu výrobce doporučuje alkalické baterie, které jsou pro velkou zátěž nejvhodnější. My do hraček používáme kvalitní nabíjecí baterie a také to s nimi šlo. Nejprve vydržely jen asi 14 dní, ale to housenka jela od rána do večera. Od té doby jsme baterie znova měnit nemuseli, takže mi spotřeba baterií přijde únosná.

Celkově je její konstrukce poměrně bytelná a těžká, ale dle mého názoru má velmi krásný design (a byla také volbou číslo jedna u dítěte, které je „umělec“, naopak o ni nejevil zájem „vědátor“, protože na první pohled není poznat, že to je hračka rozvíjející základy programování).

Housenka je výrobcem doporučena pro děti ve věku 3-6 let, ale základní princip pochopí i 2leté dítě, zejména má-li staršího sourozence, od kterého může ovládání okoukat (s hračkou si tedy dost hraje i můj 22měsíční syn, zvládne zapojit články do sebe a zmáčknout tlačítko I/O určené pro zapnutí housenky). Pro nejstaršího byla housenka už poměrně jednoduchá, po vytažená z krabice hned věděl, co dělat, jako by si s něčím takovým už dříve hrál. Fungování housenky je natolik jednoduché a intuitivní, že nepotřeboval nic vysvětlovat ani dlouze zkoumat. Z počátku to byl také on, kdo si s housenkou nejvíce hrál, ostatní spíše pozorovali. U prostředního bych řekla, že potřeboval čas na pochopení, vlastní zkoumání a objevování, takže ten věk mezi 3 až 4 roky je asi pro samotné dítě ideální, protože už něco chápe, ale zároveň má co objevovat, takže to je pro takto staré dítě ještě přínosem. Nejstarší to má spíše jako „nj, jede to a udělá to, co tomu řeknu“.

Nemusíte se bát, že děti hračku hned zničí, housenka párkrát neúmyslně vyklouzla z rukou při přenášení, byla tahána za tykadla, nejmladší se snažil tykadla i ohnout, několikrát do ní nebo s ní kluci do něčeho vrazili a stále bez problémů funguje. Prostřední syn s ní sice ve vzteku mrštil o nábytek (housenka v tom byla nevinně, jen byla bohužel poblíž), čímž se uštípl kousek jednoho článku, ale lze jej stále bez problému zapojovat a bezchybně funguje.

Kolečka jsou však z měkkého plastu (působí podobně, jako jsme měli třeba na vláčcích na ovládání z Lidlu) a výrobce nedoporučuje provoz na kobercích (což je u nás trošku problém, protože máme koberce skoro všude :D a v kuchyni z pojízdných hraček pod nohama radostí zrovna nezářím). Na kobercích se na ně navíc také namotávají vlasy. Navíc děti mají občas chuť s housenkou jezdit „jen tak“ (že ji prostě chytnou a jezdí s ní jako s autíčkem) – což mechanice koleček nesvědčí a povrchu koleček také ne. Z těchto důvodů bylo už za týden intenzivního testovacího provozu na kolečkách znát mírné opotřebení. Nicméně, musím konstatovat, že opotřebení se od té doby příliš nezměnilo a také mám podezření, že na namotané vlasy to má nějaký kouzelný samočistící mechanismus (neboť se mi už 2x podařilo úzkým otvorem napravo vedle kolečka vytáhnout delší zarolovaný vlasový smotek, který šel úplně snadno vyndat). Toto je tedy zatím i po měsící testování (jakkoliv jsme další týdny testovali ostatní hračky), zcela v pohodě.

Ovládání housenky sestává pouze z jednoho tlačítka (nepočítám-li počáteční přepnutí z demo módu do normálního hracího fungování). Je to tlačítko I/O, které funguje ke spuštění nebo znovuspuštění v případě, že se housenka zasekne o nějakou překážku. Znovuspuštění ovšem funguje pouze do 10 sekund od zaseknutí. V případě, že to nestihnete, housenka začíná program trasy odznovu. Zaseknutí je signalizováno zčervenáním očí housenky a zvukovým signálem. Housenku lze stisknutím I/O tlačítka také „pauznout“ a opětovným stiskem pokračovat v jízdě. I tady platí, že když ji nepustíte do cca 10 sekund, tak se načtená trasa vypne. Nejstarší syn toto z počátku nevěděl a hlavně byl netrpělivý, chtěl, aby se vypnula hned, takže ji vždycky „pauznul“ a pak jí odepnul dílky, čímž ji resetoval s okamžitou platností.

Housenka projíždí trasu podle pořadí dílků, které má připnuté. Dílky se propojují přes USB konektory. V základních sestavě dodávané v balení je 3x dílek „rovně“ (ve skutečnosti se housenka při rovném pohybu mírně vlní nebo spíše vrtí), 2x dílek „doprava“ (základní zatáčka má vždy 90 stupňů), 2x dílek „doleva“ a 1 zvukový dílek. Pro svůj pohyb potřebuje relativně dost prostoru, např. na pouhý 1 dílek „rovně“ ujede housenka přes 80 cm. V průběhu jízdy housenka neustále hraje a bliká – svítí všechny připojené dílky a bliká ten, jehož funkce je právě prováděna. Také oči housenky svítí stejnou barvou, jakou má dílek s vykonávanou funkcí. U dodávaného zvukového dílku však oči housenky blikají různými barvami. Na blikání housenky je upozorněno zvlášť v návodu, nevím, zda to může mít nějaký vliv na osoby trpící epilepsií (u nás naštěstí nikdo tyto problémy nemá), ale byla bych tedy v tomto případě opatrná.

Jak jsem již psala výše, housenka rozpozná překážky a zastaví se, přičemž problém signalizuje červenou barvou očí a zvukovým signálem. Nízké překážky však nerozpozná a snaží se jet dál – v tom případě pak housenka může např. dlouho jet na jednom místě zcela naprázdno, než to vzdá. Myslím, že i toto přispívá k opotřebování koleček.

Zvuky a světla jsou nejen zajímavé, ale mají také informativní funkci – např. při načítání dílků na začátku hrají jiné zvuky a housenka jinak bliká, než když dojede na konec trasy, jiná signalizace je u nárazu na překážku a jinak hraje a svítí při pohodové jízdě. Zvuky jsou hlasité snesitelně, ale ze začátku mi to přišlo jako na pouti – pořád něco hrálo a blikalo a byl to chaos. Už jsem se to naučila trošku nevnímat, ale ta hlavní melodie, kterou housenka hraje, když jede, je i tak neuvěřitelně vtíravá. Myslím si, že by ty zvuky mohly být jednodušší, kratší, nebo že by zkrátka mohla hrát trošku méně (i s ohledem na to, že dnešní děti mají podnětu spíše příliš než nedostatek).

Housenka hraje, i když s ní třeba dítě jen zatřepe nebo když si s ní chvíli děti nehrají (něco jako „haló, tady jsem, pojď si se mnou hrát“). To mi docela vadí, protože pokud se děti věnují jiné činnosti a začnou se do ní zabírat, hračka je zbytečně vyruší. Naštěstí to zkouší jen chvíli a pak se vypne.

Trasu housenky a sled činností určuje pořadí dílků, přičemž každý se provede 1x. Toto odpovídá znalostem a dovednostem předškolních dětí a také postupu, jakým se začíná v kroužcích programování (tedy použití sledu jednotlivých kroků). Jedinou „specialitkou“ je dílek, který je nabízen jako doplňkový a je nabízen v setu „mistrovské kousky“. Červený článek s kulatými šipkami a čísly 1-5 říká, že se má zopakovat činnost předchozího dílku tolikrát, na jaké číslo je nastaven. Je to velmi jednoduchý cyklus, který zcela jistě i děti ve věkové kategorii 3-6 let zvládnou. Líbilo by se mi alespoň rozšíření na větší cyklus (opakování více „příkazů“ mezi 2 dílky, které cyklus ohraničují), ale patrně by to bylo pro výrobce velmi složité či nákladné. Viděla jsem i hračku, kde se lze v rámci programování naučit rovnou používat i procedury (předprogramovaný sled příkazů), ale byla samozřejmě 3x-4x dražší než kolik stojí housenka Code-a-pillar. Jiná více-využitelná programovací hračka začíná cenově na dvojnásobku ceny housenky. Takže je to vždycky něco za něco.

Housenka Code-a-pillar je megachytrá. Má gyroskop, takže když ji za jízdy opatrně přemístíte (tak aby nenarazila a nepřerušila svou jízdu), pozná to a snaží se vrátit do původního směru. Pozná také, když má jet do kopce (zvládá jen určitý náklon, větší kopce rovnou odmítne vyjet a hlásí jako překážku) nebo když je vzhůru nohama (také odmítá jet).

Hračka naštěstí vůbec nebrzdí kreativitu dětí, děti použily pro hru s housenkou kaštany nebo použily jednotlivé dílky housenky k tomu, aby mě (jako po šipkách) dovedly z koupelny do svého pokoje, kde pro mě měly nachystané překvapení.

Kdo si housenku dovolit nemůže nebo ji miluje natolik, že se bez ní neobejde ani na cestách, pak doporučuji vyzkoušet tuto aplikaci:

https://play.google.com/store/apps/details?id=air.fisherprice.com.codeapillarGoogle&hl=cs

Celkově jsem s housenkou spokojená. Splnila má očekávání a děti velmi baví. Dokáže zabavit na hodně dlouho a určitě se i něco naučily. Mile mě překvapila především její odolnost a jednoduchost ovládání, která hračku zpřístupňuje i menším dětem.

BeatBo

Hračka je výrobcem určena pro děti již od 9 měsíců věku. Nutno podotknout, že právem. Pro nejmladšího to byla volba č. 1 - a zatímco housenka ho zajímala, smál se, blbnul s ní atd., tohoto mazlíka ihned po vybalení chňapnul a utíkal se s ním schovat, aby mu ho nikdo nevzal. Prostě od začátku je „jeho“. Rád se s ním tulí, rád ho přenáší a velmi rád si s ním hraje.

Vhodnost pro malé děti naznačuje i celkový design – zaoblené tvary, robustní a odolné tělo, krásné a rozmanité barvy. Přestože je hračka relativně těžká, dítě ji může tahat za měkoučká látková ouška, která skvěle padnou do dětské ruky, nebo obejmout a takto snadno přemístit. Jen se obávám, že v případě znečištění těchto látkových částí bude obtížnější je vyčistit. Nicméně přenášení doposud zvládají bez náznaku jakéhokoliv vznikajícího problému.

Malým dětem je podřízena i velká interaktivita hračky – přehrává především různé fráze či popěvky, ale také písničky jsou relativně dost krátké, takže dítě může znovu a znovu mačkat a čekat, co přijde.

K tančícímu robotovi (jak jej děti přezdívají, název BeatBo si nedokáží zapamatovat) je přiložen kromě anglického také samostatný český návod. Ovládání je ale natolik snadné, že jej ani nemusíte číst. K jeho provozu budete potřebovat 4 baterie typu AA. Spotřeba je (bráno čistě podle subjektivního dojmu) menší než u housenky.

BeatBo má k dispozici celkem 4 tlačítka s rozdílnými funkcemi:

„Tanec a pohyby“

Přehrává celkem 5 tanečních či pohybových písniček a k tomu říká další fráze („Jdeme tančit!“, „Teď to rozjedem!“, „To mě bavilo!“…), které písničkám předcházejí nebo následují bezprostředně po nich.

„Učení a hry“

Obsahuje 4 písničky: jednu o barvách, jednu s abecedou, jednu s čísly do 10 a hru „na sochy“. Tato hra je u dětí opravdu velmi oblíbená, znají ji už z dřívějška. Robůtek navíc vrtěním i slovními instrukcemi děti navádí, kdy se mají hýbat a kdy ne, takže je to velmi snadné na pochopení i pro někoho, kdo ji ještě nehrál.

Osobně mi trochu vadí písnička s abecedou – je u ní znát, že se jedná o zahraniční hračku. Předkládaná abeceda není česká a v českém prostředí (na rozdíl od anglického) ani nedává smysl učit dítě názvy písmen před výukou čtení (některé děti to dokonce může mást). Na druhou stranu, pro malé děti to bude prostě a jen písnička s písmenky.

Bezva je písnička s barvami – obsahuje nejen základní barvy, ale třeba i fialovou a oranžovou a vše je samozřejmě doprovázeno barevným rozsvícením bříška v příslušné barvě.

„Nahrávání a remix“

Dle návodu BeatBo nahraje až 6 sekund záznamu (většinou jsem naměřila něco kolem 5 sekund), který následně mění pomocí frekvenční modulace, cca 5x zopakuje a do toho hraje nějaká univerzální melodie. Upřímně, při pokusu o zpěv či mluvení zní výsledek opravdu hrozně, není tomu moc rozumět a je to neposlouchatelné. Do zpívání to má daleko a rve mi to uši. Nicméně moje děti mají zcela odlišný názor a připadá jim to děsně legrační! Také přišly na to, že mluvení a zpěv nejsou moc použitelné, proto do toho nejraději řvou, štěkají, hrkají s traktorem, bouchají s pokličkou, bafají a vymýšlejí všechno možné. Čím podivnější, tím poslouchatelnější obvykle výsledek je…

Ideální je být blízko hračky a dělat velký hluk, mikrofon nezvládne moc dobře zachytit obyčejný hlas z větší vzdálenosti.

Nahrávání je uvedeno slovními instrukcemi a signalizováno červenou barvou bříška (které postupně zhasíná), takže opět velmi jednoduché na pochopení a ovládání. Nevýhodou je, že výsledek nelze znovu přehrát (až na jednu výjimku, o které píšu níže) – zkrátka něco nahrajete, BeatBo to „zremixuje“ a tím to končí.

Bříško

BeatBo má skutečně kouzelné bříško. Nejen že dokáže svítit a blikat různými barvami, ale slouží rovněž jako tlačítko. Toto tlačítko samo o sobě přehrává mnoho dalších různých frází a popěvků a zároveň přehrává cokoliv dalšího z ostatních funkcí (tedy písničky, hry nebo právě tu zremixovanou nahrávku, což je ta jediná výjimka, jak ji znovu přehrát). Nemůžete ale nijak ovlivnit, co zrovna zazní, vše je zcela nahodilé.

Bříško je nejvhodnější a nejsnazší mačkat v dolní části a lépe na nějakém méně kluzkém povrchu, případně hračku přidržovat druhou rukou.

Hračka podobně jako housenka bliká, na což je výrobcem v návodu opět upozorněno. Navíc je u ní možnost zvolit hlasitost ve dvou úrovních (toto housenka postrádá). Běžně mají děti tu hlasitější, ale pokud se někdo dívá na film a nechce být rušen (a přitom prcek si chce pořád hrát), nastaví se nižší hlasitost a jsou spokojeni všichni. Nejmladší syn sice umí přepínat i ty hlasitosti, ale nechá si to vysvětlit 🙂.

Vzhledem k použití hračky i většími dětmi bych jako výrobce přidala tlačítko „party“, které by hrálo nahodile pouze písničky, kterých by bylo více, aby děti mohly opravdu chvíli blbnout a nemusely pořád mačkat nějaké tlačítko (zatímco pro 2leté dítě je neustálé mačkání tlačítek ráj, 4leté už je to po chvíli tolik nebere).

Fráze a popěvky jsou super právě pro malé děti, neboť jsou krátké a obměňují se. Dítě to baví a mně kupodivu ani tolik nevadí, že hračka mluví. Ovšem přepracovala bych některé fráze. Např. „Na mě se můžeš spolehnout!“ – to prostě běžné dítě vůbec neříká. Vzhledem k tomu, že se děti učí především nápodobou, přidala bych naopak „prosím“ a „děkuji“, neboť správný vzor není nikdy na škodu :D. Udělala bych to nenápadně, jako např. „Zatančíš si se mnou, prosím?“ (před písničkou) a „Děkuji za tanec!“ (po písničce).

Odhlédnete-li ale od některých mých postřehů způsobených profesionální deformací, a především pokud hračku zamýšlíte zejména pro zábavu Vašich dětí, rozhodně neuděláte chybu a s koupí této hračky nemůžete šlápnout vedle. Aktivní děti se u ní zkrátka opravdu dobře baví.

Žabka nauč se měřit

Tato hračka na první pohled zaujala mého nejstaršího. Čísla miluje, takže když v testování od Fisher-Price konečně přišla na řadu žabka, ihned ji zabavil a šel měřit.

Ovládání žabičky je jednoduché, má na hlavě jediné tlačítko, které říká různé fráze a zároveň zarolovává metr dovnitř. Podle návodu má i hrát nějaké písničky, ale opravdu tam nejsou (je tam jen takové kratší povídání na začátku podbarvené hudbou). Síla zarolování není nijak velká, což je rozhodně dobře z důvodu bezpečnosti, nicméně to má tu nevýhodu, že pokud není metr rovně, tak se úplně nezatáhne.

Původně jsem očekávala, žabka bude dávat nějakou zpětnou vazbu, ale pak mi došlo, že by to stejně asi nemohlo dost dobře fungovat. Takže žabka opravdu jen něco řekne nebo zadá úkol a je na dítěti, jestli a jak si s tím poradí a jak uzná své měření za úspěšné či splněné. To nakonec vidím jako velké pozitivum. Nelze si totiž dost dobře poradit např. s tím, že pojmy krátký a dlouhý jsou vlastně velmi relativní (dlouhé nehty jsou mnohem kratší než třeba krátký rukáv na tričku). Navíc je dítě ušetřeno klasických pochval za každé "uprdnutí", které jsou velmi běžné a jsou doslova zabijákem vnitřní motivace.

Přiložený návod je stručný a je pouze česky. Obsahuje jednu špatně formulovanou větu, ale vzhledem k tomu, že jej stejně asi nebude nikdo číst (ani to není potřeba), tak je to jedno.

Provoz je na 2 AA baterie a má malou spotřebu. Hračka poskytuje 2 úrovně hlasitosti, i když není tak hlasitá jako housenka, se kterou má mimochodem shodný zvuk přehrávaný při zapnutí.

Žabka děti ponouká ke změření např. svého chodidla nebo nejrůznějších věcí (knížka, lžička, polštář...). Vegetariáni a zastánci zdravé však stravy “utřou”, neboť z jídla se měřit bude měřit pouze párek v rohlíku (jakkoliv mrkev či okurka nejsou k měření o nic méně vhodné a jsou v tomto ohledu „univerzálnější“).

Nejstarší syn konstatoval, že změřil všechno a že splnil všechny úkoly. Úsměv má prý široký 8 cm, ale ostatní si nepamatuje. Nebaví ho měřit něco podle předem dané velikosti, naopak ho baví úkol "změř všechno co můžeš", který je následovaný zvukovým signálem, po který má dítě měření provádět (trvá asi 23 vteřin). Když žabka mluví o přesných rozměrech (ať už při porovnávání nebo v úkolech), vybírá čísla zcela náhodně, takže se některé informace a úkoly obměňují.

Velké plus této hračky vidím v tom, že žabka svými úkoly ponouká děti k měření a k odhadu velikosti (můj manžel doteď nedokáže odhadnout ani 5 nebo 15 cm, má naprosto zkreslené představy, jak veliká taková vzdálenost je). Líbí se mi i násobky – žabka umí počítat po desíti či po pěti. Jen nevím, nakolik je to pro dítě v daném věku použitelné (hračka je určena pro děti od 3 do 6 let). Ne všechny děti v tomto věku počítají (pozor, mám na mysli skutečně počítání, nikoliv „napočítání do“, tedy odříkání číselné řady), a pokud nepočítají, potřebují zlepšovat především jiné dovednosti a znalosti než zrovna násobkové řady. Nicméně zde je opět prostě vidět vliv země původu výrobce, protože v Americe tento přístup není nijak nezvyklý. Můj nejstarší syn však už základy násobení má, takže pro něj jsou násobkové řady zajímavé a využitelné. Žabka také učí celou číselnou řadu od 1 až do 50.

Zásadní problém ale vidím v něčem jiném – žabka nemá vyznačený počátek měření, chybí jí nula. Jasně, je to přece „hračka“, že jo… Ale tváří-li se jako vzdělávací, tak by skutečně měla být vzdělávací (a protože jinak není ani nijak extra zábavná a vtipná, nic jiného, než být vzdělávací, jí ani nezbývá, jinak je k ničemu). A měření bez vyznačeného počátku, bez nuly, to je fakt dost k ničemu. A následně také odhad vzdálenosti postrádá smysl. Ano, my velcí a zkušení vidíme na první pohled, kde ta nula asi má být. Ale dítě se to učí, nemá ty zkušenosti a znalosti, co máme my. Má je získat. Ale jak, když to, co k tomu potřebuje, tam prostě není…?

Další věc je, že žabiččin metr je prostě krátký. Totiž, hned první věc, kterou chtěl můj nejstarší syn udělat, bylo změření svého bráchy. Musel však nakonec konstatovat, že "Ríša je delší než ten metr…" a musím říct, že ho to trošku zarazilo ta délka (já jsem to bohudík stihla zjistit už před vybalením). Omezení na 50 cm moc nechápu. Rozuměla bych tomu, kdyby tou horní hranicí byl metr. To je takový řekněme trošku logický celek, takový mezník, navíc je to tak akorát na rozpažení jednoho dítěte tohoto věku, tak by se to dalo ještě přijmout. Ale 50 cm je opravdu dost málo. Navíc i jedno dítě by zvládlo změřit více, kdyby na počátku byl nějaký zobáček nebo očko na uchycení. V případě více dětí by mohly spolupracovat (to by moje děti uvítaly a schopnost spolupráce je dnes velmi ceněná, tak proč s ní nezačít už v předškolním věku…). Nehledě na to, jak lákavé by mohlo být celý ten metr vytáhnout ven a zase zarolovat zpět, když by byl opravdu dlouhý (těch 50 cm nedělá ten efekt, no jistě vám děti něco takového nebo podobného doma provedly…). Když už nic, aspoň by s tím bylo trošku srandy. Prostě „délka“ metru je druhá vlastnost hračky, se kterou se jako matka i jako odborník na výchovu a vzdělávání dětí, jen velmi těžko smiřuju.

Dále žabka učí některé výrazy – více než, méně než, kratší, delší, stejně velké (zde bych tedy místo „velké“ jako vhodnější viděla raději zase „dlouhé“, ale to je spíše detail).

Hračka je určena pro děti ve věku 3-6 let. Nejstaršímu bude 6 let v únoru, hračka ho nejprve velmi zaujala, protože miluje čísla. Záhy ji ale odložil, protože 50 cm je pro něj prostě zoufale málo. Přesto pořád tvrdí, jak je z ní nadšený a jak ji miluje. Prostřední zase ignoruje instrukce, které mu žabka říká, takže to používá jako obyčejný metr, který však má kdykoliv k dispozici (na rozdíl od pravítek, krejčovského metru, tatínkova stavebního metru, atd.). Jednou poslouchal číselnou řadu, ale protože už ji více méně umí (teď mu byly čerstvě 4 roky, tedy pořád je v první polovině vhodného věkového intervalu určeného výrobcem), tak ho to zaujalo opravdu jen jednou, asi si to spíše poslechl pro kontrolu, že to ta žába říká správně :D. Jenže on je umělec, jeho čísla zase až tak moc neberou, takže žabka pro něj nikdy nijak moc atraktivní nebude, spíše jako doplňková hračka. Nejmladší z toho naopak ještě nemá rozum. Uvidíme časem, jestli ho to zaujme.

Hračka ale také vydrží dost, má sice již odřený potisk na pravém oku, ale zažila několik pádů a její fungování to nijak neovlivilo.

Celkově mám pocit, že je to zábava na kratší časový úsek – v momentě, kdy se dítě začne zajímat o čísla a měření, tak si s ní může chvilku vyhrát a může mu něco dát. Ale vidím ji spíše jako hračku vhodnou do školky nebo nějakého dětského klubu či centra, do herny, kde bude podle zaměření a aktuálního zájmu přítomných dětí putovat z ruky do ruky.

Smart stages globus

Na začátek musím uvést, že tato hračka na mě na první pohled moc dojmu neudělala a tedy jsem od ní moc nečekala. Dětem se líbila, ale tak nějak si ji stejně nechali v testování až na konec. Nicméně překvapila.

Hračka je výrobcem určena pro děti od 18 do 36 měsíců. Je, jak jinak, na baterie, tentokrát budete potřebovat 3 baterie typu AA, spotřebu zatím příliš hodnotit nemůžu, hračku máme v provozu teprve asi týden a půl. K hračce je také přiložen návod v češtině, ale stejně jako v předchozích případech vlastně není vůbec potřeba.

Provedení je velmi stabilní a robustní, děti u něj nejraději sedí či leží a „studují“ 🙂. Má k dispozici 2 úrovně hlasitosti, ale děti výhradně používají tu hlasitější :D (ta nižší je ale také použitelná). Obsahuje především spoustu písniček a popěvků, do kterých se výrobce snažil nacpat nejrůznější poznatky a vědomosti (někdy to působí až jako trošku přehnaná snaha, ale snaha se cení, že jo 🙂). Mluví a zpívají tam 2 „hlasy“, přičemž jeden z nich je vyšší a bohužel můj dojem je takový, že je mu občas špatně rozumět (někdy jsem až na několikátý pokus rozluštila, co se to tam vlastně piští za slovo…).

Globus má barevně odlišená moře a také jednotlivé kontinenty, rovněž obsahuje velmi výstižné obrázky (třeba loď, letadlo, chobotnice, velryba, motýl monarcha… Eiffelovka, Taj Mahal…) a také popisky (jednotlivé kontinenty, oceány, rovník – ten je i plasticky zvýrazněn). Trošku mi teda vadí popisek Severní polární kruh – neboť je barevně je zvýrazněna spíše Arktida (i když s jistým zkreslením) a Severní polární kruh má jiný význam. Nerozumím tomu, proč není použit název Arktida (a tohle jediné mi na hračce opravdu vadí).

Globus poskytuje 3 módy:

Poslouchat a učit se (v návodu označený jako "Učení")

Zde jsou pozdravy, dítě se otáčením globusu nebo mačkáním jeho tlačítek dozví, jak zdraví zvířata (trošku úlet je klokan, který zdraví takovým tím „skákacím zvukem“) nebo jak se zdraví v různých zemích. „Knížečka“ v základně globusu přehrává 2 písničky o dopravních prostředcích (podle toho, na které dopravní prostředky otočíte jednu pohyblivou „stránku“).

Zkoumat a objevovat (v návodu "Aktivita")

V této části jsou pod tlačítky informace o zvířátkách (vždy jsou k dispozici 2 krátké a jednoduché údaje), globus vyzývá dítě, aby na globusu našlo konkrétní zvířátko (a dokonce dokáže dát zpětnou vazbu, když se dítě trefí). Otáčením globusu si lze poslechnout krátkou písničku o světových stranách nebo písničku obecně o cestování a zvířátkách, která jsou na globusu zobrazená. „Knížečka v dolní části přehrává minipísničky o cestování (co si sbalit s sebou do kufru a o focení).

Zpívat a hrát si ("Rozvoj")

V tomto módu přehrávají převážně různé zvuky a písně. Pod každým tlačítkem jsou ukázky 2 typických melodií z daného kontinentu (výrobce musel trošku improvizovat u Antarktidy, která samozřejmě nemá žádnou tradiční píseň…). Zaslechnout tedy můžete nápěv písně „Bratře Kubo“, zvuky didgeridoo, ukázku indiánské hudby či třeba jihoamerických rytmů. Někdy je to opravdu zajímavé a ráda bych věděla, o co jde (a v tom mám teda smůlu, to se nedozvím). Ukázky jsou krátké, ale pro malé děti dostatečné.

Když to shrnu, globus učí či rozvíjí: zvířata – jejich vzhled, výskyt, vydávané zvuky, případně další informace o nich; dále učí barvy, pozdravy v různých jazycích, dopravní prostředky, světové strany, kontinenty a oceány, vnímání různých druhů hudby, sděluje jednoduché informace o cestování (co s sebou nebo že se máme držet spolu, abychom se neztratili, atd.). A to vše poskytuje hračka určená pro batole!

Mně to přijde docela dost „nadupané“ a upřímně, hračku shledali chvílemi zajímavou i ti starší dva. Prostřední miluje ty písničky a zvuky, nejstarší jde po detailech (socha svobody, růžice se světovými stranami, opera v Sydney, atd.). Hračka se dá s trochou kreativity využít i k úvodu do multikulturního vzdělávání na 1. stupni nebo na poznávání některých hudebních nástrojů. Netvrdím, že bych ji pro takto staré děti kupovala, ale když už ji doma člověk pro to mrně doma má či pořídí, určitě ji lze využít i když už je dítě o trošku starší, vracet se díky ní k některým aktivitám a rozšiřovat si poznatky – např. globus řekne „Některé druhy lvů žijí také v Africe“, takže se dítěte zeptáte, kde kromě Afriky, teda ještě ti lvi dnes žijí a možná pro Vás bude zajímavé zjištění, kde všude se lvi vyskytovali dříve… a třeba si o lvech zjistíte více, protože to bude Vaše dítě prostě chtít.

Závěrem tedy musím konstatovat, že mě tato hračka mile překvapila a že je poměrně originální v tom, co všechno takto malé děti učí (pominu-li, že učí i běžné věci jako barvy, dopravní prostředky a tak).

Můj osobní závěr

Jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet testování a jsem ráda, že jsme testovali zrovna hračky, na které já jsem poměrně hodně náročná (kdyby na to náhodou někdo čtením mých recenzí nepřišel sám 🙂). Důkladné testování dá zabrat, ale bavilo mě to. Nicméně kdybych měla možnost promluvit si s výrobcem a/nebo osobou, která je zodpovědná za dodávání těchto hraček k nám (zejména překlad, ale třeba i kulturní zvyklosti), určitě bych k tomu měla co říct.

P.S.

Přidávám ještě znovu odkazy na videa, která jsem nahrála
Housenka:
https://youtu.be/ijUrdp10tl8
https://youtu.be/FRPLL-t4itY
https://youtu.be/qYDc90ylxps
https://youtu.be/Ki2jEMtd8AE
BeatBo:
https://youtu.be/vp3fFa5yhBg

#test_fisherprice