Odstranění nosní mandle

Všechno začalo někdy v Dubnu kdy Natálka začala chodit do školky. Vždy byla 3 až 4 dny v pohodě a pak přišla rýma. Ze začátku jsem myslela, že to bude jak všude čtu, jak si musí vybudovat imunitu,... Ale rýma se začala zhoršovat a jen jsem jí vyléčila šup byla tu znovu a s každou rýmou byla hned zelenější a zelenější... Doktorka by nejraději stále psala Pamycon, což se mi nelíbilo. Zkoušela jsem hodně babských rad i rady z internetu, dopovala Natálku vitamíny, probiotikami, změna stravy... Nic nepomáhalo. 

Už jsem byla opravdu naštvaná protože jsem v nové práci chvilku a nemohu si dovolit být s dcerkou doma a chlap si nechtěl pokaždé brát paragraf. Vyslala jsem tedy manžela s Natálkou k dr ať jí pořádně vyšetří a napíše Nám žádanku na imunologii. Doktorka se divila ale řekla, že pro Náš klid dostaneme nejdřív žádanku na orl a poté uvidíme.

Přišly jsme na odd. orl v Turnově kde ordinuje doktor Maťátko. Sympatický doktor Nám vysětlil jak bude celá kontrola probíhat. 

Potom přišlo na řadu samotné vyšetření. Nejdřív koukl do krku, potom omrkl ouška a šlo se na nos. Nejdřív jí do nosní dirky vložil tamponek namočený ve vodičce co měla okolí "umrtvit", pak jsem si šla s Natálkou na 10minut sednout do čekárny. 

Po 10minutách jsme šli zase dovnitř, tamponek doktor vyndal, vzal "hadičku se světýlkem" a tu zavedl Tálce do nosánku a hned bylo jasno. Natálka má velkou nosní mandli, je hlenovitá a evidentně je to zdroj nemocí- musí ven. Vypsal Nám žádanku a ještě ten den jsem měla zavolat do nemocnice a objednat se na operaci. Ani jsme dlouho nepřemýšlely a volily jsme nemocnici v Jičíně, neboť tam pan doktor Maťátko operace provádí. Dostaly jsme datum 19.10.2017.

Začal koloběh potřebných vyšetření. Odběr krve, předoperační vyšetření,...

Všechno jsme zvládly a už se jen čekalo na den "D".

Tálka od půlnoce nesměla nic jíst ani pít. Příjem v nemocnici byl psán na 6:30. Cesta nám z Turnova trvala cca půl hodinky ale pro mě to bylo nekonečné- už od rána jsem měla děsný průjem, v autě se mi chtělo zvracet a celou cestu jsem měla děsně smíšené pocity... Při příjmu se Nás ujmula moc milá sestřička, bohužel si nevybavím jméno ☹ . Celou dobu se tam o Nás hezky starala a byla opravdu chápavá . Mě přinesla hromadu papírů které jsem musela přečíst a podepsat- vše se týkalo celkové anestezie, operace,...

Potom jsme musely jít s Natálkou na přeměřní sluchu a ještě jednou jí potom doktor Maťátko zkontroloval ouška a krk. Když jsem vyplňovala papíry přišel za Námi anesteziolog který mi řekl, jak bude Natálku uspávat a co se bude potom dít. Převlékla jsem Natálku do pyžámka a chvilinku po tom nám sestřička přinesla prášek rozdrcený v sirupu a vodu na zapití. Tálka to slupla jako malinu. Po chvíli začala být gumová a hrozně se smát... 

V 7:45 přišly sestřičky dvě, sundaly Natálce tričko a odvezly ji na sál. Hrozně brečela, bylo to všechno najednou tak rychlé, ani pusu jsem jí nestihla dát. Brečela jsem taky. 

Na rychlo jsem vypila kafe z kiosku- turka ( jak já to kafe nesnáším) a snědla koblihu ( no jak se to vezme snědla, spíš jsem jí do sebe natlačila, protože hlad jsem v tu chvíly opravdu neměla).

Bylo 8:20 a sestřičky mi Natálku vezly zpátky na pokoj. Byla v postýlce ležela na břiše podpírala se ručičkama a opět strašně brečela. Sestřičky mě ujišťovaly, že je to kvůli tomu, že byla v narkóze a oni jí vzbudily. Položily mi jí do klína a daly pokyny co dělat a nedělat. Pak už jsme zůstaly na pokoji samotné. Snažila jsem se Tálku uklidnit a uspat. Moc to nešlo- prala se semnou a stále brečela, trhalo mi to srdce jí takto vidět. 

Po chvilkách Tálka spinkala a nebo brečela. Vůbec nemluvila. 

Když se trošku "probrala" nechala se položit do postýlky, vzala jsem knížku a četla jí aspoň pohádky. Po dvou hodinách od operace přinesla sestřička čaj, že se může zkusit napít- jen po lžičkách a s přestávkami. Natálka se napila čaje, lehla si a zase poslouchala pohádky co jsem jí četla. 

Stále nemluvila, jen ukazovala a snažila se ze sebe vyloudit aspoň hm. Sliny jí tekly z pusinky. Donesla jsem mističku aby je nemusela polykat protože jí to evidentně dost bolelo. Na dvanáctou hodinu jsem dostala oběd a Natálka taky. Měla dva bobíky, piškotky a chlazené mlíčko v krabičce. Bobíka snědla půlku, k tomu asi tři piškoty rozmočené v čaji, mléko nechtěla vůbec. Potom si zase lehla do postýlky a koukala na pohádky co jsem jí pustila v televizi. Po druhé hodině opět usnula.

Spala s přestávkama, sem tam se vzbudila chvilku na mě koukala a zase usnula. V půl 4 přišla sestřička změřila teplotu a řekla, že na půl pátou jí mám vzbudit a proběhne kontrola. Když vše bude dobré můžeme potom jet domů. 

Když jsem Tálku vzbudila byla nevrlá a chtěla ještě spát. Na půl pátou přišla doktorka ať jdeme do vyšetřovny, že na Nás mrkne a uvidíme co bude dál. Tálka se bála, nechtěla. Ani se jí nedivím. Kupodivu ale spolupracovala dobře. Doktorka usoudila, že je vše v pořádku a budeme moci jít domů. Napsala propouštěcí zprávu, mě dala poučení co a jak, co smí a nesmí jíst, co dělat a nedělat. 

Zabalila jsem všechny věci a přijel pro Nás manžel. Ta hodná sestřička mi pro Natálku přinesla večeři, prý aby neměla doma hlad a já nemusela honem něco rychle ještě vařit. Byla jsem opravdu vděčná. Tálka stále nemluvila.

Po příjezdu domů jsem jí dala sirup na bolest. Kaši co dostala na večeři jíst nechtěla, místo toho snědla bobíka a jeden plátek sýru. Potom jsem jí nechala jít spát do naší postele. Šla jsem s ní protože jsem toho měla také plné zuby. Spala celou noc do půl 9 ráno. Ráno už mluvila, ke snídani snědla dva termixe a vypila k tomu horu heřmánkového vychlazeného čajíku. Po obědě začala být pořádně ukecaná a vymýšlet kravinky. V 7 večer lehla do postele a v tu ránu usnula. 

Za týden musí jít Natálka na kontrolu, to už ale jen tady v Turnově.

Doufám, že ty nervy které jsme obě měly za něco stály a celkový zákrok k něčemu byl. 

Uvidíme časem...