...jen ten poslední před porodem 1230 🙂

Konec těhotenství bývá náročný, cítíme se jako velryby, nemůžeme vylézt ani schody a postupně snad všechny ostatní maminky ze skupinky na "koníkovi" porodily dříve. Ale zrovna vy pořád nic. 

První věc, kterou nás naše dítě může naučit (obzvláště je-li naše první) je trpělivost, přistupujte k němu s důvěrou, ono ví kdy se má nachystat na svět a vybere si dle svého uvážení. Je to mnohdy těžké ale tento článek nebude o tom jak miminko vyhnat, ale o tom jak to nechat být. Jednou ten den D přijde. 

Jak si zpříjemnit nekonečné čekání na miminko:

1) Kino

Pokud čekáte první dítě, případně máte děti, které zvládnou být s babičkou, udělejte si hezký večer s partnerem nebo kamarádkou. Zajděte si na  večeři, do divadla, nebo do kina. Prostě si naplánujte takovou aktivitu ke které se s malým miminkem jen tak nedostanete.

2) Masáž

Vřele doporučuji objednat se na těhotenskou masáž, obzvlášť zbývají-li vám neproplacené penízky od pojišťovny.

3) Zkrášlující procedury

Dopřejte si co máte ráda,kadeřníka, kosmetičku, manikůru.....po porodu jistě oceníte,že jste to stihla ještě před 🙂

4) Focení

Nechte se vyfotit, mateřství je nádherný jiný stav, který stojí za (profi) fotku na památku. Ať už ho prožíváte poprvé nebo naposledy. Za chvíli vám bříško bude chybět i když to teď zní neuvěřitelně.

5) Výlet

Naplánujte výlet na míru dětem, které už máte, nebo jen podle vás s partnerem. Vyberte aktvity, které si s miminkem neužijete. 

6) Spánek

Dopřejte si spánek nebo odpočinek (třeba s hezkou knížkou) kdykoli to jen jde. S miminkem to na začátku totiž moc nepůjde.

7) Mějte se rády

Nosíte pod svým srdcem drahocený poklad. Buďte k sobě laskavé. Nehoňte se, všechno je nachystáno a překontrolováno. Jste nejlepší mámou pro své dítě. Bude šťastné ve vaší náruči.

Velmi doporučuji objednat, naplánovat, koupit vstupenky a zapsat si vše do kalendáře. Potom si budete říkat: teď ještě nemůžu rodit ještě mám přece to divadlo... . Čas rychleji uteče a když se miminko mezitím narodí.....tak na to jste přece čekala. 

Krásné poslední dny těhotenství všem březnovkám i všem ostatním  maminkám.

Pohodový porod a šťastné první (i všechny ostatní) dny s miminkem.

(Nedoporučuji číst těhotným)

12 hod do porodu

Začínají první jemné bolesti....jako poslíky ale cítím, že jsou jiné. Snažím se věnovat synovi, který se vrátil ze školky v přírodě, protože tuším, že si mě už neužije. Zkouším jít spát, jestli to nezaspím. Zkouším i vanu ale nepřechází to. Zdá se, že to bude ono. Bolesti jsou co deset minut, takový pocit horka v oblasti vaječníků. Přichází a odeznívají, jinak se nic neděje.

7 hod do porodu

Ukládám syna, muž není v kondici, má úpal a zvrací. Zatím mu nic neříkám. Planých poplachů už bylo víc než dost.  Jdem si oba lehnout.

6 hod 15 min do porodu

Přichází první velký stah. Vyskočím z postele a funím... vzbudí se tím chlap a ptá se jestli jedem. Domlouváme se, že jestli teď za 40 minut budou takové 4 silné stahy co 10 minut tak pojedem. Přece jen nás čeká cesta přes 80 km. Stahy jsou takže jedem. Cesta v autě nic moc. Snažím se chovat klidně, ať nás nenabourá. Říkám mu, že je čas, že o nic nejde. Ale když otevřu oči vidím, že to vzal po dálnici i když nemáme dálniční známku.....na tachometr radši nekoukám.

4 hod 30min do porodu

Přijíždíme do porodnice. Kousek před ní nás zastavují policajti. Muž jim říká, že nemá čas, že jedem do porodnice....tak zapínají majáky a jedou s námi. V porodnici stahy přestávají....nález tak 3 cm....velké zklamání. Na ctg ani jeden stah. Prosim pa o klystýr. Po něm a ubytování v porodním pokoji, se porod zase rozbíhá. Je mi hrozně zle od žaludku, mezi stahy zvracím. Jsou pořád co 10 minut, bolest je trochu intenzivnější. Pa nabízí vyšetření. Odmítám. Nechci slyšet, že se to zatím nehlo. Následující tři hodiny se situace nemění. Bolesti jsou co deset minut. Chvíli to bolí a pak zase přestane. Mezi stahy se snažím odpočívat. Chtěla bych něco říct mému muži. Ale stačím se akorát zajít vyzvracet. Zkouším sprchu ale po ní mi klesá tlak a je mi ještě hůř.

30 min do porodu

Prosím pa o vyšetření, smiřuji se s tím, že už s ní neporodím a budem čekat na další směnu. Do střídání zbývají 2,5 hodiny. Vyšetřuje mě a říká, že je to 6 cm. Odchází. Stahy jsou najednou co 2-3minuty. Hrozně to bolí. Nevím co mám dělat. Nejradši bych vyskočila ze svého těla a někam utekla. Jsem zlá na muže. Pa se snaží vymyslet jak budem rodit. Nic neříkám, nevím co chci.....už nic nechci. Řvu že nechci rodit a že mě to bolí.

Porod

Za chvíli přijde silný stah, citím jak se miminko sune dolu. Ze dřepu si klekám. Porodní asistentka se mě ptá jestli tak zůstanu. Křičím, že je mi to jedno. Tlačím. Zaberu ze všech sil, citím tu jeji tvrdou hlavu mezi svými kostmi. Bolí to, už nechci. Když je to nejhorší povolím. Pa mne povzbuzuje, muž říká, že už viděli čtvrtku hlavičky. Nadávám, už jsem ji chtěla mít venku celou. Pa mi dolů přikládá horkou plínku, trochu to pálí ale je to příjemné. Říká ať do toho tepla tlačím. Soustředím se. Vím, že teď nebo nikdy. Všechnu svou zlost využívám na tlačení. Zabírám ze všech sil. Je mi jedno jestli je stah, prostě tlačím. Bolí mě ty kosti jak je hlava tlačí od sebe. Představuji si jak se tam posouvá. Nepřestávám...., uf hlava je venku. Představuju si jak se otáčí,  cítím tvrdé ramena, ještě trochu zatlačím a je to.

Mám svoji holčičku v náruči. Jediné co vnímám je bolest tam dole. Cítím se, jako by mi tam projel tank. Mám malé teplé tělíčko na břiše. Vítej na světě holčičko naše. Ještě mi to nedochazí...... 

Jak tedy rodí porodní asistentky? Po tmě, na čtyřech, na zemi, bez injekcí, bez zásahů.... Prostě tak jak chtějí 🙂