II.
Čekání na druhou čárku / čekání na menstruaci
DEN PRVNÍ
V noci mě trochu bolelo břicho, ale netuším zda je to tím hormonem pro vyvolání MS nebo tím, že se mi zvětšuje děloha. V tom aby se čert vyznal.
"Jé, vy máte stejné svetry" říká radostně doktorka na pediatrii, kam jsem přišla s Tobikem na 6. měsíční kontrolu. "Jo, to nám upletla Tobíkova prababička, aby nám to slušelo" odpovídám. "A brácha dostal taky stejnej ?" vyzvída doktorka. "My bráchu nemáme." "Jo, aha já nevím proč jsem si myslela, že T**** jsou dva kluci, tak to teď máte jasný další bude kluk". Možná, že je něco mezi nebem a zemí. Možná ma paní doktorka věštící kouli a už to mám spočítaný.
Doma jsem začala přemlouvat manžela, aby mi dovolil jméno Vilík u prvního to nevyšlo, tak teď by třeba mohlo.
DEN DRUHÝ A TŘETÍ
Bolest břicha, pořád ve dne v noci.
Pořád mě něco štve, málo času, málo místa, nevím co vařit, špinavý pes, ubrecene dítě, moc sněhu...
Mám sny o tom, jak mě manžel podvádí zatím co já vedle v pokoji pečuju o dvě děti. To mladší je holčička a už sama lozi po zemi. Hmmm, holka takže Elizabetka nebo Anastázinka.
Na testu pořád jen jedna čárka.
DEN ČTVRTÝ
Bolest břicha, pořád ve dne v noci.
Tobik nechce papat mlíčko a má průjem.
DEN PÁTÝ
psychický kolaps..
Nedávám to.. já přeci dvě malé děti nemůžu zvládnout..
Manžel mě obejme a ja to ze sebe pustím.. brečím, hodně brečím, dlouho brečím...
Večer po procházce už se cítím mnohem lépe. "Dneska je prý nejdepresivnější den v roce" sdělí mi manžel co dneska četl na internetu.. aha, tak to se mi nikdo nemůže divit žejo, že jsem to dneska tak hrozně nedala..
Tobík uz spí a my s manželem uvažujeme , jak to uděláme s kočárkem, až budu muset vozit miminko a 13 měsíčního Tobouše.. uvažujeme i o tom, jak se poskládané do auta až pojedeme někam na noc. Dvě autosedačky, dva kočárky a pes.. závěr je takový, že budeme muset prodat naší milovanou Kiušku a koupit něco většího.
Jdu si dát sprchu.
"Tak jsem to dostala" říkám manželovi "coooo, ja jsem nám zrovna vybral novy auto".
Závěr je nejvtipnější 😂 a ten nejdepresivnější den fakt sedí....
Ach jo... Ale tak pokud dopadlo, jak pro vás mělo, dopadlo to nejlíp.🥰
Začni psát komentář...
Takže nakonec ne....? Já mám chlapečky o 13 měsíců, po prvním šoku jsem to hrozně obrečela... a nakonce to bylo to nejlepší co se nám mohlo stát 😉 ten malý rozdíl je super.