Čtu synovi pohádku O Budulínkovi... v knížce jsou hezké ilustrace a koukám, jak Dáda doslova "hltá" ty obrázky... čtu a čtu a Dáda najednou řekne PĚT... pak zase PĚT... ptám se, kde vidí pětku, že tu čísla nejsou (umí je) a on mi ukáže na pusu dědečka a opravdu - má ji tak zatočenou, že je to přesně pětka... syn okamžitě reaguje a říká ŠEST... to už i já hledám kde je šestka... syn ukázal na pusu babičky... a já se původně raduju, jak syn krásně poslouchá pohádku a dívá se na obrázky... kdo ví, jestli mě vůbec vnímá, když pořád hledá jeho oblíbený čísla!!!! 😀 😀