Naše cesta k druhátku - 2UZ

Je 4.12.
Je ráno (je jedno kolik, protože celou noc nespím) a v 10:30 mne čeká další kontrola. Z posledního (zároveň prvního) UZ jsem nesvá, kvůli pouhé dutince na fotce z UZ.
Doufala jsem, že bude mít malé už srdíčko a nakonec tam byl pouze gestační váček. Doma jsem si pak všimla i krásné pidibublinky nad ním.
Na netu jsem našla spousty článků, které končili zamlklým těhu ale i ty, které mne trošku uklidnili, protože se může objevit plod i o něco déle.
Íla mi nějak zapomněla dát volno, takže jedu ráno do práce. Ellie odvedu do školky a jdu na bus. Pořád jen poslouchám písničky a v hlavě se mi honí všechny možný závěry a emoce. 
V práci pak paráda, oznámila jsem, že budu muset asi na hodinu zmizet, protože na tu prohlídku jít prostě musím.
Díky tomu čas rychle utekl a bežela jsem se rychle obléct a na bus, abych tam byla včas.
Čekárna byla prázdná, což bylo fajn a věděla jsem, že jdu hned na řadu.
Sedím tam, vteřinovky se snad zastavily a začal se mi svíjet žaludek nervozitou.
Sestřička vykoukla a pozvala si mne dále. Posadila jsem se na židli a čekala, co bude dál.
Dr.si četl v poznámkách a pozval mne na kozu. Opět vše v pohodě, té se vůbec nebojím, ale pozvání na lehátko ve mne probudilo strach.
Jako minule jsem si lehla a zase nic neviděla. Opět jsem se dívala na výrazy doktora, které mi stejně nic neřekli. Srdce mi buší o závod a už na mne otáčí obrazovku se slovy: TAK TADY HO MÁTE.Jo, vidím tam fazolku 🙂 je tam, není prázdný váček. Tak radost byla nepopsatelná. Byla jsem strašně moc ráda, že je v pořádku, na to jsem přes ten týden čekala. 
Ale nemlčela jsem jako posledně zeptala jsem se na něco, co mne docela zarazilo.
Ptám se :,, a co je ta bublina vedle? ,,
Dr se na mne podíval, otočil se znovu na obrazovku a říká:,,to je nejspíš dvojčátko,,
Cože????? Dvojče???? Dvě děti???? No to neee, bože můj to je úžasné. Se mi takhle v hlavě všechno komolilo, jenže Dr.ještě dodal:,,ale mizející,,
Opět cože? Jak mizející? Proč a kam??
Zeptal se mne, jestli jsem krvácela, tak jsem říkala že od poslední MS vlastně vůbec ne. Obrazovku natočil na sebe a ještě něco tam zkoumal.
Pak jsem se měla obléct a posadit se, aby jsme sepsali těhotenskou průkazku.
No odpověděla jsem na otázky, dal mi průkazku, nějaký balíček pro těhotné a termín 1.NT screeningu na 8.1.2018 včetně odběrů krve.
Cestou zpátky do práce jsem pořád koukala na ty dvě fotky z UZ a porovnávala a nechápala a nevěřila tomu, co mi řekl. 
V práci se Íla hned ptala a já byla úplně mimo. Pořád mi to nešlo do hlavy a bylo mi strašně líto miminka. Strašně jsem se těšila domů až budu moct studovat co a jak.
Práce skončila a dojela jsem domů. Doma byl Tom a čekala jsem, až se zeptá. No znám ho a vím, že si dělá srandu jako vždy, takže se schválně nezeptal. (Ani vlastně nevěděl že mne to až tak žere. Nechtěla jsem ho znepokojovat.
Tak jsem dala na stůl fotku a říkám, když tě DĚTI nezajímají...
No a hned začal pokoukávat, jak děti a tak. Tak jsem mu to řekla. Byl z toho smutný, ale jedno dítě je fajn, to jsme chtěli tak ho máme. Dvě by bylo vážně moc, když už doma máme Ellie.
No v následujících několika dnech jsem studovala na netu.
Pořád mi nedalo spát, jak může to druhé ,,mizet,, když tak obrovsky z minulé prohlídky vyrostlo? Je to možné?
Přeupravila jsem si fotku na tel a zkoumala vícePrvní brouček je krásně vidět, ale u druhého taky vidím nožičky, hlavučku, pup.šňůru. Jen má o dost menší gestační váček.
Ale i tak ta bublinka strašně rychle vyrostla a i hodně. Je větší, než před 14.dny ten první váček. 
Na forech a poradnách (i na zahraničních) píší, že se stává, že jedno z dvojčat je menší či mladší než druhé i o dva týdny a více.
Stává se to, může se to stát...
V hlavě mi to šrotí a z určení, že jsme o druhátko přišli, jsem si do hlavy nasadila to, že prostě neumřelo a pořád tam bylo. Uvidí se až 8.1. jestli tam budou dvě nebo ne.
Jenže to nekončí. Ta touha vědět a znát je neukojitelná. Chci, aby byly obě miminka v pořádku. Aby se jim nic nestalo.
Ale zároveň dvě nechci. Bojim se toho. Chci spontánní porod, chci si to druhé těhu a i mateřství užít líp jak s Ell a nebo jako s ní (nemocnost atd nám moc nepomáhala a vím co vše chci jinak). Máme spou plány a dvojčata?
Kam dám dvě postýlky? Jeden pokojíček rozdělíme na třetiny? Nestačí nám naše auto. Kojení??? Jsem měla problémy S Ellinkou a teď jsem se do toho chtěla pustit, ale když budou dvě? Co spánek? Vím že o něj téměř přijdu, ale úplně?
Strašně se to ve mne bije. Jen sama nevím co chci. Nakonec jsem se až začala bát i toho UZ. Ta nevědomost mne ukájí a je mi nejlépe. Můžou oba být v pořádku ale zároveň tam může být jen jedno a bude to lehčí. Obojí je skvělá varianta a takhle mám obě zároveň. 
Během dalších týdnů je mi stále zle. Nemůžu vůbec uzeniny, pomazánky nic. Dobře mi dělají jen pomeranče a cherry rajčátka a na energii troška čokolády.
V práci to vědí do 10tt všichni. Strašně rychle mi roste bříškoa hold si toho každý všiml. Není se čemu divit, jen slepý by si nevšiml :D
No a oznámení rodině???
23.12. jsme to oznámili švagrovcům, kteří chvíli před tím oznámili nám, že též čekají druhátko a TP máme od sebe cca 6 dní :D 
Tohle prostě nevymyslíš. Ale pocitově jsem z toho spíš měla strach jak radost :/
25.12 to bylo Tomovým rodičům a mé mamce. Jeho rodiče se jakože usmály. Moje mamka se slzami v očích nás objala a moc gratulovala. Konečně radost 🙂
26.12. jsme to oznámili mému taťkovi a též měl radost 🙂
další dny přijde do schránky sestře, bratrovi a babičce vánoční přání a oznámení 🙂Je těžké to oznamovat v nevědomosti, ale hold jsem nechala tedy otevřenou šanci, kdy je možné, že tam ještě jsou a je to divné, ale cítím je prostě obě dvě.
Tak a teď jen ještě čekat 12 dní. Stejně jak od 1.UZ do 2.UZ. Bude to už za chvíli a já bych se tomu radši osobně vyhla :D a nechala to až do konce :D
Tak uvidíme, co nám osud a příroda přivedou, ale to se dozvíme až po novém roce 🙂
Tak čtěte dál