Táta parťák
Domácí úkoly NEJSOU povinné
Ríša mi po příjezdu ze školy po chvíli nese s provinilým pohledem k podpisu poznámkový deníček s poznámkou, začínající klasickým červeným přeškrtnutým "V", které určitě taky důvěrně znáte: "Chybí DÚ v písance str: 9. Ríša nebývá nachystaný na vyučování".
Taky vám tyhle poznámky a hodnocení už někdy lezou krkem? Mně už teda fest. Ríša si ty úkoly dělá skoro všechny sám, já jen nabízím předem pomoc, ale nechávám to na něm. A když to náhodou nevyjde, tak je z toho červená poznámka přes několik řádků, a smutný pohled prvňáčka, který mi to pak nese k podpisu. Domácí úkoly jsem bral jako dobrovolné zadání pro děti na procvičení věcí probraných ve škole. Paní učitelka to ale bere z nějakého důvodu jako povinnou součást přípravy na vyučování, kterou je třeba na dětech (a tím částečně i na rodičích) vymáhat.
Náš rodinný volný čas doma považuji za posvátný, a jsem přesvědčený, že nikdo nemá ani to nejmenší právo nám ho zvenčí jakkoliv řídit či omezovat. A to včetně školy s DÚ.
Rozhodl jsem se, že na poznámku od paní učitelky budu tentokrát už reagovat nejen podpisem, ale že si zjistím, jak to celé funguje i po právní stránce, nebo spíš jak by to celé fungovat mělo. Zabředl jsem tedy do studia teorie základního vzdělávání, aby má odpověď měla hlavu a patu, a nebyla jen plácnutím do vody.
Dal jsem si tedy tu práci, a prostudoval jsem pečlivě školský zákon a rámcový vzdělávací program, abych mohl odpovědět informovaně. Dělal jsem si při tom pečlivě poznámky a čárky na papír pokaždé, když jsem při čtení školského zákona a RVP narazil na spojení "domácí úkol", a ty pak nakonec všechny spočítal.
Ani jednou, přátelé! O domácích úkolech tam nenajdete jednu jedinou zmínku. Stejně tak jsem o nich nenašel ani slovo ve školním řádu Ríšovy školy. Ale i kdyby tam byla, nebyla by platná, protože školní řád musí být v souladu se školským zákonem, a nemůže zavdávat nové povinnosti nad jeho rámec. Může jen upřesňovat stávající povinnosti, jako třeba kdy začíná vyučování, jak omlouvat zmeškané hodiny apod. Takhle to uvádí dokonce ve svém návodu pro ředitele k tvorbě školních řádů i ministerstvo školství, s tím, že školní řády nemohou nikterak zasahovat do volného času dětí, a vztahují se pouze na vyučování.
Nakonec jsem tedy na Ríšovu poznámku od paní učitelky odpověděl poděkováním za informaci, a zeptal se na základě čeho považuje paní učitelka DÚ jako povinnost. Dostalo se mi odpovědi, že to probereme v týdnu na rodičovských schůzkách.
Na rodičovských schůzkách jsem se tedy zeptal, jak to paní učitelka vidí s tou povinností domácích úkolů. Podle paní učitelky jsou povinné, s tím, že za 15 zapomenutých úkolů za pololetí bude napomenutí třídního učitele, a za opakování potažmo i důtka. Poznamenal jsem, že nic takové ve školním řádu nenacházím, a ptal se na základě čeho takovou povinnost tedy žákům paní učitelka zavdává, protože tomu nerozumím. Paní učitelka poznamenala, že jsem první, kdo se takto ptá, a že je sice pravda, že ve školním řádu to není, ale DÚ jsou u nich povinné na základě interního školního řádu, jakési dohody pedagogů se zástupcem ředitele o případných sankcích, která ovšem není nikde v písemné podobě. Při spojení "interní školní řád" jsem zalapal po dechu.
Napadla mě následující analogie:
- Pane řidiči, jestlipak víte, proč jsme Vás zastavili?
- To netuším
- Jel jste 46km/h, tak to máme pokutu 1000Kč za překročení maximální rychlosti 45km/h.
- Ale tady není žádná značka, takže podle zákona je tu povolena maximální rychlost 50km/h. Z čeho tedy vyplývá moje povinnosti nepřekračovat tu 45kh/h?
- No v zákoně je možná 50ka, ale my máme takový interní předpis, že to budeme pokutovat už od 45km/h.
- A můžu si ten Váš předpis někde přečíst?
- Ne ne, to my jsme se takhle dohodli na stanici se šéfem.
Takhle nějak jsem si na tom rodičáku připadal. Připadá vám to přitažené za vlasy? V čem je to jiné?
Možná si říkáte, proč řeším hranici 15 úkolů za pololetí (tím spíš, že Ríša neměl jen 4). Řeším to proto, že mi to z principu vadí. To, jak někdo prvňáčkovi ničí tu počáteční radost z učení leckdy nesmyslnými povinnostmi na procvičování věcí, které už dávno umí nebo na doplňování učiva, které se nestačilo probrat ve škole, a to ještě pod hrozbou sankcí, které pak už nemají s vnitřní motivací a učením se pro samotnou radost z učení, moc společného. Jak má tohle těm dětem dávat smysl?
S paní učitelkou jsem si vyměnil ještě několik emailů. V tom posledním argumentovala bodem školního řádu "žáci jsou povinni plnit pokyny pedagogických pracovníků". Na moji připomínku, že je to vytržené z kontextu, protože v tom řádu je ještě dodatek "pokyny pedagogických pracovníků, vydané v souladu s právními předpisy a školním řádem" už jsem se písemné odpovědi nedočkal. Ony totiž ty DÚ nejsou v souladu ani se školním řádem, ani s právními předpisy, které takovou povinnosti nikde neuvádí.
Paní učitelka mě ale odchytla v šatně a sdělila mi, že na ten mail po dohodě se zástupcem ředitele už odpovídat nebude, a že domácí úkoly se vždycky dělaly a dál dělat budou. Tečka.
Tady mi docvaklo, jak moc je to s těmi povinnými DÚ celé systémově vžité, a jak moc se toho někteří učitelé drží, protože si leckdy ani nedokáží představit svět bez povinných DÚ.
Paní učitelku jsem již dříve informoval, že pokud se nedobereme k nějakému závěru, můžeme zkusit požádat o pomoc ředitele školy, který by nám do toho mohl vnést více světla. Tak se tedy i stalo.
Panu řediteli jsem poslal dotaz podle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, nastínil mu dosavadní situaci, a ptal se, zda jsou v jeho škole domácí úkoly povinností, a zda je možné jejich neplnění kázeňsky trestat.
Pan ředitel se zastal paní učitelky s tím, že na můj názor, že DÚ jsou nepovinné nebude brán zřetel. Poslal jsem tedy ještě jeden dotaz s otázkou, na základě jakého právního ustanovení považuje DÚ jako vymahatelnou povinnost. Pan ředitel odpověděl, že si není vědom takového právního ustanovení, ale že takový požadavek ani proti žádnému zákonu není.
Takhle to ale bohužel (nebo spíš bohudík) ve veřejné správě, kam škola patří, nefunguje. Nikdo nemůže být nucen do povinností, které zákon neukládá - viz třeba to přirovnání s pokutou výše.
Po poradě a pomoci od právničky jsem panu řediteli zaslal následující odpověď. Věřím, že by mohla pomoci i někomu dalšímu, proto ji sem vložím celou:
-----------------------------------------
Dobrý den, pane řediteli.
Svou odpověď na můj dotaz shrnujete tak, že požadavek na vypracování úkolů není v rozporu s právními předpisy, avšak toto tvrzení o nic neopíráte.
Co se právní stránky věci týče, škola je orgánem veřejné správy, tedy se na ní vztahují všechny zásady činnosti správních orgánů, obsažené ve správním řádu. Jedna z těchto zásad je tzv. zásada legality (§ 2 odst. 2 správního řádu), podle které správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem svěřena, a jen v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. Nelze tedy ukládat povinnosti, které nemají výslovnou oporu v zákoně. Pravidla pro vzdělávání žáků ve škole a hodnocení výsledků ve vzdělávání jsou obsažena ve školních a klasifikačních řádech jednotlivých škol a ani ty nesmí být v rozporu se školským zákonem. Opět tedy nesmí obsahovat ani žádné povinnosti nad jeho rámec. Dle školského zákona se působnost školy omezuje výhradně na dobu vyučování. Vzhledem k tomuto jsem si jist, že zákonné zakotvení povinných domácích úkolů neexistuje, byť je jejich zadávání třeba léta zažité. Není tedy v návaznosti na shora uvedené ani možné, aby v případě zadání „domácího úkolu“ bylo jeho vypracování vyžadováno pod hrozbou sankce.
Nakonec Vy sám s tímto souhlasíte, když ve Vaší odpovědi píšete, že neexistuje žádné právní ustanovení, které by ukládalo povinnost škole zadávat žákům povinnou práci k vypracování po skončení vyučování.
Pokud však i přesto trváte na této povinnosti pro své žáky, je na místě, aby škola, jako orgán veřejné správy, byla schopna obhájit toto odkazem na zákonné zakotvení.
Pokud se na věc podívám jen pohledem obyčejného táty, domácí úkoly zasahují do našeho soukromého rodinného času, a to mi vadí. Syn některé z nich dělá rád, a když chce, rád mu s nimi i pomůžu. Některé úkoly ale dělat nechce, a moje případné nucení ho do práce na nich zasahuje také do našeho vztahu. Což mi rovněž vadí.
Z pohledu psychologů je povinnost vynucená hrozbou sankce vnější motivací, která dlouhodobě nefunguje, a ničí motivaci vnitřní. Dítě na základě této vnější motivace plní úkoly ze strachu, aby nebylo potrestáno, a ne už toliko proto, že se samo chce něco naučit. Rád bych, aby mému synovi zůstala chuť do učení a sebezdokonalování se co nejdéle, a nelíbí se mi sledovat, jak tuto přirozenou chuť a radost z učení domnělá povinnost dělat DÚ, vynucovaná strachem z potrestání, ničí.
Možná víte, že např. ve Finsku byly domácí úkoly plošně zrušeny, a přesto je Finsko dlouhodobě na špici v celosvětovém žebříčku úspěšnosti studentů (Máte-li zájem, rád doložím zdroje pro všechna svá tvrzení)
Takže i z odborného a osobního pohledu jsou pro mne domácí úkoly, jakožto povinnost, neobhajitelné.
Chápu, že někteří rodiče dále domácí úkoly pro svoje žáky vyžadují. Nevyžaduji tedy plošné zrušení jejich zadávání, jako takového. Vadí mi v tom pouze ta povinnost a hrozba kázeňským postihem.
Jako kompromisní varianta se mi jeví ukládání DÚ jakožto dobrovolného zadání k procvičení pro žáky, kteří mají sami zájem se zdokonalovat, čímž by byla zachována i jejich vnitřní motivace, a chuť se učit a zdokonalovat.
Nelíbí se mi ale to, jak je vymáháním domácích úkolů povinnost školy zajistit vzdělávání přenášena do mého domova, potažmo na mě.
Věřím, že kompromisní řešení dobrovolných domácích úkolů by většina zúčastněných přijala. Já osobně bych ho přijal s otevřenou náručí.
Byl bych moc rád, kdyby Vaše škola byla pokrokovou školou, přátelskou k žákům a rodičům, která respektuje individualitu žáků, a v učení je podporuje a motivuje jinak, než povinnostmi a tresty. Kdyby byla školou, do které žáci chodí rádi, kde se rádi učí, a nemusí se vzdělávat s pocitem strachu z potrestání. Rád bych věřil, že to máte stejně.
Pro mě je (ne)povinnost domácích úkolů naprosto zásadní otázkou, kterou chci nadále řešit, dokud se mi nedostane uspokojivé odpovědi na moje otázky, nebo uspokojivého řešení.
Dal bych určitě raději přednost tomu dojít s Vámi ke konsenzu.
Máte-li zájem, rád přijmu i pozvání na osobní jednání, kde bychom si mohli vyjasnit možná východiska a další postup.
Přeji Vám úspěšný den.
-------------------------------------------------
Na tento mail už mi pan ředitel neodpověděl. Po dvou týdnech jsem tedy zavolal a domluvili jsme se k té věci na osobní schůzce.
Na schůzku dorazil i zástupce ředitele Ríšovy školy. Po asi půlhodinové relativně příjemné diskuzi nad body z posledního mailu jsme dospěli společně k následujícímu závěru v zápisu z jednání:
"Vedení školy a otec se shodli na tom, že domácí úkoly by neměly být hodnoceny ani vymáhány pod hrozbou kázeňských opatření včetně ústního či písemného napomínání."
Pan zástupce přislíbil, že zajistí, aby paní učitelka tento závěr respektovala, což i učinil. Nebude prý domácí úkoly už vyžadovat a když je Ríša nebude mít, tak ani nikterak negativně komentovat, a není třeba se obávat žádných represí.
Z jednání jsem odcházel s hřejivým pocitem u srdce. S tím, že má smysl stát si za svým, pokud je právo na mé straně, a trpělivě vytrvat i přes počáteční odpor.
Nejvíc ale hřála představa, že Ríša, a s ním i spousta dalších dětí, bude mít o něco hezčí dětství, méně stresu a více klidu na svobodnější učení a trávení volného času s tátou a mámou dle vlastních představ.
Ti, co budou dál ve třídě trvat na povinnosti domácích úkolů pro svoje děti tak mohou činit klidně dál doma. Není mi nic do toho, jak si kdo doma řeší svůj čas s dětmi. Nevidím ale jediný důvod, proč by to, že někdo (a třeba i většina) chce pro svoje děti povinné domácí úkoly nad rámec zákona, mělo znamenat plošnou povinnost DÚ pro všechny ostatní. To, jak si my řešíme doma svůj společný volný čas a přípravu na vyučování beru zase jako naši věc, do které nikomu nic není.
Co vím, tak většina rodičů na povinných DÚ stále trvá. Ti, co je zažili, je chtějí většinou pro svoje děti, protože reprezentují často pocit něčeho známého, na rozdíl od světa bez povinných DÚ, který je světem neznámým, pro mnohé možná i světem totálního chaosu a anarchie. Ono to ale funguje i bez nich, a troufnu si tvrdit, že mnohem lépe - viz třeba právě to Finsko.
Ten zažitý zvykový moloch povinných domácích úkolů nejspíš poběží v zemi dál. Tohle nemůže jeden táta plošně změnit a ani to nebylo mým cílem.
Věřím ale, že je i spousta takových, kteří stejně jako já žili, a možná stále žijí, ohledně (ne)povinnosti DÚ v nevědomosti, a tahle zkušenost jim může dát jiný náhled.
Ríšovi jsem tu novinu sdělil minulý týden. Zazářily mu oči a pronesl svoje radostné: "hustý!".
Myslím že je fajn, když i děti vidí, že pravidla a zákony by tu měly platit stejně pro všechny (jestli tomu tak je za všech okolností teď ponechme stranou), a že nemusíme být jen ovcemi, které skloní hřbet hned při prvním střetu s umělou "autoritou" nebo většinou.
Ríša vidí, že já si svoje povinnosti doma i v práci plním, protože mi to dává smysl, čímž ho sám vlastním příkladem vedu k plnění jeho vlastních povinností. Ale současně ho vedu i k přemýšlení, že ne vše, co po něm někdo požaduje musí být nutně povinností. Mně třeba říkávali "napřed povinnosti, potom zábava" čímž mi byl přístup k plnění povinností do značné míry znechucen, jakoby povinnosti nemohly být současně zábavou.
Díky všem z portálu SvobodaUčení.cz za podporu a inspiraci. Děláte školy a svět lepším místem pro život. Díky taky vám ze skupiny Řešení problémů ve škole, stížnosti na učitele a školy, za pomoc při řešení. Je fajn vědět, že v tom nejsem sám.
Všem přeji, aby si v té domácí přípravě a celkově ve vzdělávání vlastních děti měli možnost s dětmi společně najít svou vlastní cestu.
Aby mohli trávit s dětmi doma pokud možno co nejvíce příjemných chvil bez zbytečných stresů a tlaků nad DÚ, a místo toho měli možnost ten čas vyplnit nějakou vlastní a zábavnější a přirozenější formou učení se podle vlastní volby své a především dětí.
Tuhle svobodu si nechci nechat od nikoho vzít, a budu i dál bránit náš společný volný čas, protože vím, že nikdo jiný to za mě neudělá.
A co vy?
Doporučujeme
Četla jsem od tohoto tatínka několik dalších článků a lituju upřímně ty děti...zvykly si, že když se jim cokoliv nelíbí, tak přiběhne tatínek a zařídí...už vidím, jak tatínek zařizuje, že dítě nebude psát ve škole diktáty, protože přece nejsou povinné, že nebude psát velké písemky, protože to je zbytečnost, že se vyhne přijímacím zkouškám na VŠ, protože přece tatínek ví, že na to dítě má, takže to zařídí...Pro mě je tohle přesným odrazem respektující výchovy, která se ale zvrhla v totální anarchii, bez mantinelů a pravidel, kdy dítě je pánem všeho a vše se mu podřizuje. Se spoustou věcí ohledně dětí a jejich vzdělávání nesouhlasím, ale mým úkolem jako rodiče není děti odtrhávat a vycházet jim ve všem vstříc, ale snažit se, aby propuly a pochopily a naučily se fungovat...tohle je přes čáru a dítěti to spíš ubližuje.
Dcera např.dostává úkolů maličko, ale dostává, spíš na procvičení toho co probrali. Co teda mají povinně každý den je čtení aby nezapomínali písmenka a procvičili si to, nikdy by mě nenapadlo říct,že to dělat nebudem protože to není povinné, ublížila bych tím akorát dceři která by to pak odnášela v té škole.
Mě naše školství přijde zastaralé a zkostnatělé, ale rozčilovat se nad tím, že děti dostávají domácí úkoly....já nevím no. Kdyby je děti nedostaly, tak někteří rodiče si ani nevšimnou, že jejich dítě chodí do školy a do jaké třídy chodí.....Rozumný učitel(ano i takový existuje) nezahltí dítě hromadou úkolů. Učitelka našeho Mimoně nám hezky loni(1. třída) vysvětlila, proč jsou úkoly důležité, že ty děti by prostě byly schopný do druhýho dne vypustit, co se učily za písmenko předchozí den.....no a že dítě dostane poznámku za to, že nemělo nachystané učení? Sorry jako, ale co je těžkého na tom, říct dítěti ,,pojď zkontrolujeme spolu aktovku, zda tam máš všechno,, je to záležitost na 5 minut. Dítě se to potom naučí a zvládne to samo. Dle mě je důležité naučit dítě zodpovědnosti. Až z něj vyroste dospělý jedinec, tak nikdo za něj nebude řešit jeho průšvihy....
@apacheee Ono se to hodnotí možná i jinak pro člověka, který nemá děti školou povinné...já mám 2...a vidím, že ty úkoly obě holky potřebují, aby si zopákly ty věci školní...pokud by úkoly nebyly, učila bych se s nimi i tak, cvičení na procvičení bych jim dala já sama...takže mně úkol ze školy ušetří práci, a co si budeme povídat, pokud je to povinné od učitelky, holky to udělají ochotněji, než když jim to dám jen tak já...Ella je ve 3.třídě a učí se, musí, pády, slovní druhy a vyjmenovaná slova do hlavy samovolně nenalezou, to samé počítání trojciferných čísel, rýsování atd. ..tohle všechno je potřeba se naučit...a úkol je ideální prostředek, jak toho docílit. To, co jsem od toho otce četla, je brutál, a jako fakt jsem nevěřila, že takto to skutečně někdo má hozené.
@sarihy já jsem byla pro okolí za blázna, když o velkých prázdninách, tedy mezi 1. a 2. třídou, jsem každý den, celý srpen nechávala dělat buď písanku nebo matematiku a samozřejmě čtení. Samozřejmě prskal, ale když mu pak v září pančelka řekla, že je vidět, že o prázdninách nelenil, tak mi přišel poděkovat.
@sarihy no a pak to má ještě někdo hozené tak, že pošle dítě k sousedům s tím, že ona jako rodič tomu nerozumí a ať holce s úkolem pomůžeme.....😀
@sarihy já na to koukám jako pedagog i jako rodic a z obou pohledu mi úkoly nepřijdou špatné. Samozřejmě v rozumné míře, ale to už je na učitelce. On už mi hodně hnul žluči, když kdysi kritizoval školky. A to jsem hodně hodně alternativní člověk, který respektuje opravdu kdejakou individualitu 🙂
@lleennttiillkkaa Moje starší dcera si píše deník přes prázdniny, povinně-nepovinně od paní učitelky...čtení je samozřejmost a matika sem tam taky...pár minut dítě nezabije...Jak jsem psala, spousta věcí mi na škole nesedí, ale mým úkolem je to dítěti podat tak, aby to pochopilo, proč, a přijalo.
Mám příklad od starší dcery - v 1.třídě bojovala s jedním tatínkem právě kvůli úkolům, tatínek prudil, že pořád čtení, pořád něco (každý den to byl 1 úkol + čtení, takže žádná hrůza), ve 2.třídě tatínek prozřel a pochopil, proč to paní učitelka všechno dělala a dělá a že to je takhle v pořádku, jenže jeho syn měl v sobě to, že tatínek rok předtím paní učitelk kvůli tomu pomlouval, takže to už v sobě měl a odmítal svůj přístup změnit, a ještě teď ve 3.třídě s ním jsou problémy, protože díky tatínkovi nemá paní učitelka u toho chlapce žádný respekt....což je vlastně přesně toto - tatínkovi to došlo, ale pro syna už je pozdě...
@sarihy krásně řečeno, vidím to teď na svém nejstarším, to "naučily se fungovat" je nejdůležitější, ne jim usnadnit cestu, od chvíle, co začal chodit do školy jsem mu kladla na srdce, že se s ním v dospělosti nikdo a nic nebude mazat. A různé odlišné způsoby výchovy jsou na těch dětech dost znatelné, teď v 9. třídě. Náš kluk měl trochu vojenskou výchovu, ale neuškodilo to. Vše se naučil dělat sám. Dnes v 15 letech mi uvaří, upeče, nepotřebuje pomoci s učením či úkoly. Je samostatnější než manžel 😀 snad mi jednou budoucí snacha poděkuje 😅 a hlásí se na gymnázium. Na druhé straně vidím sousedovic holčinu, která už přes dva roky randí, zajímá se víc o kluky než o školu, protože i mamince je fuk, jakou má docházku a když se jí nechce, zaonačí to, že jí není nejlépe a zůstane doma , skoro propadá. V pubertě je hodně znát, jak bylo a je dítě vychováváno a jaké vzory, cíle a priority tak získalo.
@sarihy úplně souhlasím...
Navíc podkud se týká prvňáčků, tak je tatínek dost mimo.
Pro dítě je to velká změna a učí se spoustě novým věcem, mimo jiné i povinostem, třebaže nelibím (dú bych v tomto případě viděla spíš jako problém rodiče, než dítěte) je velkým omylem si myslet, že stačí nabídnout pomoc předem a nechat to na Rýšovi, prvňáček vždy potřebuje pomoc a kontrolu, získá tím pocit jistoty, že to udělal správně a vše a ve škole bude pochválen a nepřijde s poznámkou (proto některé učitelky vyžadují podpis u úkolů).
A proč jsou úkoly důležité? Určitě víte, jak dlouho tyto malé děti udrží pozornost a novou informaci, DÚ nemají být sáhodlouhé, ale jedná se o připomenutí, co se dnes naučili, osvěžení vzpomínky a tím pádem i snazší učení následující den. Takže pokud bojkotujete dú, hážete svému dítěti klacky pod nohy.
A hledat dú v RVP?!😂 no tak to mě fakt pobavilo! To "R" znamená rámcový. Je to státem nastavené minimum, které musí každá škola dodržet k zachování určité úrovně ve vzdělávání.
ono je to taky o tom,že učitel potřebuje aby všechny děti pochopily látku aby se mohly posunout dál, k tomu i ty úkoly pomůžou, někomu to stačí pochytit ve škole, někdo musí víc trénovat doma a pokud tohle někdo nepochopí buď pak dítě brzdí celou třídu nebo se nechytá a poveze se to s ním celou školu. Nám se stalo na mikuláše, že odpoledne přišel mail od učitelky,že si neuvědomila,že je Mikuláš a máme možná s dětmi jiný program než sedět nad úkoly,že je tedy nemusíme dělat, ani nehrotí kdyby někdo něco nestihl, ale např.za vyrušování a nespolupráci při vyučování dává mračouny
@kafr taky si myslím, že DÚ je problém hlavně rodičů, protože se musí cíleně dětem věnovat, což někteří rodiče prostě neumí nebo nechtějí. Co si budeme říkat, hlavně ti prvňáčci jsou ze začátku nadšení ze všeho, co se ve škole děje a dokonce ty úkoly vyžadují a toho je třeba využít 🙂
Mě nejvíc zaráží, jak tatínek na jedné straně zdůrazňuje význam času společně stráveného s dětmi a na druhé straně vynakládá nemalé úsilí, aby prostudoval legislativu, poradil se s právníkem a sepisoval sáhodlouhé argumentačně neprůstřelné e-maily. Celé toto "tažení" jistě ubralo něco z jeho drahocenného času. Otázka by však neměla stát, zda vůbec zadávat domácí úkoly (a co až bude Ríša ve vyšších ročnících, taky by neměl dostat žádný úkol?), ale jaká jejich skladba a množství, což už by si měl daný pedagog umět uhájit.
Já ho právě docela chápu.Zažila jsem že děti kamarádky dostaly i úkol z výtvarné výchovy a nebo třeba jim ve škole nikomu nevyšel dobře slovní úkol a tak ho dostaly domů...a pak si s tím lámou hlavu hlavně rodiče...ve škole to učitelka nestihla vysvětli a tak ať si lámou hlavu rodiče.Nebo z tý výtvarky mi to přijde úplně zbytečný.
Podle mě by ty úkoly měly být pro děti a sama nerada dítě do něčeho nutím.Snažím se aby to chtěl i on sám.
Rozhodně bych na problém dú nereagovala jako tatínek parťák to by mě fakt nenapadlo a nebo dítě ze všeho vysekávat a vynucovat si atd,je asi špatně.Ale k zamyšlení to je.
U mě v práci třeba dost mizerně platí přesčasy a jsou pro všechny povinné a není jich málo(dělají bububu,že když nebudem chodit soboty a nejlíp i neděle,že nás vyhoděj atd...)Tak sem taky neváhala kouknout do vyhlášky...
@trolik Ono taky záleží na tom, kolik ve skutečnosti měl Ríša úkolů. Syn donesl domů taky úkol z výtvarky, protože něco nestihl udělat. Jeho boj byl to, že si vybral, že ten obrázek vytvoří dosti složitým a zdlouhavým způsobem, takže to nestihl a donesl si to domů nadodělání. Zrovna tak, pokud ve škole kouká po všech vejrech a nestihne vypracovat cvičení, tak si to donese domů na dodělání. Já na tom nevidím nic špatného.
Tak pro nás bylo každodenní vypracovavani DU jedním z důvodů pro domácí vzdělávání. Naše škola, potažmo třídní učitelka dětem každý den zastávala DU v rozsahu až 2 hodin, což opravdu značně zasahovalo dceri do volného času, kroužků a také do našeho rodinného života. Klasicky model, kdy dítě po vyučování odchází do družiny, já si ji vyzvedla ve tři ( a ne až v půl páté jak většina ostatních rodičů), v půl čtvrté jsme byli doma nebo na kroužku, domu jsme se dostali v pět nebo taky v sedm a teď začít dělat 2 hodiny DU? Dítě unavené, otravene, my taktéž, protože nás ještě čekala příprava večeře, drobný úklid, ukládání a o čase pro druhé dítě ani nemluvím. Teď jsme v DV, dcera “vyučování” stihne každý den většinou do těch 2 hodin za den, někdy ani to ne, domácí úkoly tedy nemá a přesto teď při prezkouseni excelovala a má ve všech předmětech za 1 s tím, ze je i dost napřed před spolužáky.
@bbn Já vás chápu, úkolů je někdy příliš, hlavně na ty děti na nižším stupni je nakládáno ihned po nástupu ze školky celkem dost, avšak nevěřila byste jaké bylo mé překvapení, když po celém tom maratonu denních úkolů, které ze dne na den na naší škole skončily nástupem na vyšší stupeň (Dodnes nechápu proč, zřejmě se již p. uč. nechtělo sedět nad opravováním a pročítáním ?! Bůh ví.) jsme se ocitli uprostřed nejistoty, kdy jsem kolikrát marně bez pořádných zápisků a vysvětlivek v učebnicích dohledávala, co že se to vlastně učí abych to synovi mohla vysvětlit. To byl zas další extrém, takže jsem se dovolávala úkolů z ma a čj nazpět - bez úspěchu. Před domácím vzděláváním smekám, jelikož já bych si na to netroufla, když vidím kolik toho do dnešních dětí ve škole "nahustí". I když sama doučuji cizí děti jazyky, tak u nás by to jistě zůstalo viset na matematice 😅 jelikož si neumím představit jak zrovna já vysvětluji kvadratické rovnice či krácení lomených výrazů. To by byl konec 😀 Stačí mi vidět knihu pro přípravu na přij. zkoušky: Testy 2018 a vím, že bych dnešní státní přijímačky z ma nedala. Smím se tedy zeptat jen z pouhé mé zvědavosti, jak to plánujete do budoucna, až budou děti na "vyšším stupni" ? Popř. přípravu na přijímací řízení ? Nezlobte se, že se ptám, zajímá mě jen, jak to funguje 😉
@brendamonique u nás těch důvodu pro DV bylo více. A to jsem původně byla přesně ta matka, která DV odsuzovala. Ale bohužel jsme se trefili do špatné tridy, ke špatné třídní (i když na doporučení) a zjevně i do špatné školy. Na nižším stupni to podle mě není takový problém, to učivo je relativně jednoduché, od partnerské školy máme dané učební plány vypracované na jednotlivé měsíce, takže vím, co všechno by měla dcera každý měsíc zvládnout. Což se nám daří. Matematika je pro nás o to jednodušší, ze je dcera v tomto směru nadaná a tak ji stačí vysvětlení v učebnici plus cvicenich, některé věci dokonce pochopila i bez vysvětlování, třeba teď nasobilku. Takže ji nemusíme učit zpaměti nasobilku, ona na to přišla už před půlrokem sama. Do budoucna to vidí spis dcera 😀 teď je ve druhé třídě, DV máme schvalenou do konce páté tridy, pak by dcera chtěla na gymnázium. Absolutně netusim, kdo ji k tomu přivedl, asi to někde ještě v druzine slyšela a od té doby v tom má jasno. A já se taky více jak na první stupeň necítím. Myslím si ale, ze v té době bude dcera mnohem vyspělejší na přechod do normálního vzdělávacího koloběhu, než byla v té první třídě.
Nezastávám sice názor tatínka, ale je pravdou, že někdy je úkolů prostě přilíš. Jak je tu uvedeno v jednom příspěvku, taky někdy bojujeme s úkoly kolem 2 hodin a to mi opravdu přijde příliš. Dcera je v první třídě, není hloupá, ale prostě, když dostanou úkolů hodně, máme co dělat, neříkám, že je to každý den, ale vzhledem k tomu, že má třeba i 2x týdně kroužek, kdy domů dojdeme kolem páte hodiny odpolední, pak už nemá náladu ani ona ani my jako rodiče na hromady úkolů. Dítě je pak unavené, nedokáže se soustředit a přijde mi to tak, že se prostě nestíhá ve škole ( chápu, že má paní učitelka hodně dětí), tak se to musí dohnat domů, ale ne vždy se to dá a děti pak ve škole hodně těžko nesou, když jim paní učitelka udělí poznámku nebo nějaký komentář k tomu, že nemají úkol... Úkoly ano, ale všeho s mírou.
@doeik 2 hodiny úkoly, to je mazec...já mám dcery v 1. a 3.třídě...1. a 2.třída 1 úkol denně, cca 15min, 1.třída ještě čtení, ale to neberu jako úkol, to je nutnost...ve 3.třídě to je též 1 úkol od kmenové pí.uč, na cca 15 min a pak ještě 2xtýdně úkol z AJ, ten zabere asi tak 10 min maximálně...když u té třeťandy započítám i učení na další den, tak celková příprava zabere maximálně 45 min...
Když jsou děti malé, tak si s nimi hrajeme, n/malujeme, tvoříme. Prostě jsme součástí všeho , co dělá. Proč bychom neměli být součástí jejich výuky. Rodič pak ví, třeba to, že paní učitelka opravdu není zasedla, ale že to prostě ten človíček neumí. Mám už skoro dospělého syna a dceru ve 2.tride. úkoly jsem s nimi dělala a dělám, chodím do práce, vařím, uklízím a čas si najdu, v čem je problém? Domácí úkoly jsou na procvičení toho, co se naučili ve škole. Opravdu mi tohle nepřijde normální
@sarihy No, u nás míváme čtění ze slabikáře a ještě k tomu vždy na A5 a A4, pak úkola na psaní a matematiku, ale jak kdy. Pokud je to z písanky a učebnice, tak fajn, ale pokud jsou k tomu ještě cvičení navíc, vážně pak neděláme nic jiného a to ještě děti musejí umět všechny básničky, co jsou v prvouce, každé dítě na to není. Jako pokud je to úkol, který máme do hoďky hotový, tak je to v pohodě, prostě mi přijde, že je toho na ty děti moc a pak je to nebaví...Oceňuji však, že si někdy paní učitelka bere děti po vyučování třeba na půl hoďky, když jim něco nejde a procvičuje to s nimi než jdou do družiny....
@sarihy Jo no, u nás to tak bohužel bylo. Kvůli problémům ve třídě kvůli inkluzi nestíhali výuku v plném rozsahu, takže doma jsme museli dodelavat to, co se v hodinách nestihlo. Minimálně 3x tydne to pak bylo na ty 2 hodiny - stránka počítání z matematiky, pisanka, úkol z prvouky a čtení. Chtěla to hotové druhy den, aby mohli pokročit zase dal. Takže jsem se ucitelce neustále omlouvala jak blbec, ze dcera úkol nestihla, protože měla plavání, florbal či angličtinu (kroužky, které si dcera sama vybrala a je v nich dobra), domu jsme se díky tomu dostali pozde a tak jsme to proste nestihli. Dodelavali jsme to pak o víkendech, takže zase zabita polovina víkendu. No a když se to takto táhlo více jak půl roku, tak mi už pak přišlo divné, ze vyučování je na 4 hod denně a já s dcerou travim skoro 2 hodiny denně dodelavanim něčeho, co ve škole nestihli, tak to už ji můžu učit zrovna doma.
Taky mám averzi na du, ač jsem s učitelkou spokojená, úkolů mají hodně, kéž by 15 minut denne. Ale u nás je to ještě dobrý. Ve vedlejší třídě mají děti povinné hodiny navíc (doučování, nebo jim zruší TV a mají čj navíc), teď ani nestihly dojít na kroužek angličtiny. Z toho bych vyrostla.
@anielkha Spočítá třeba 30 příkladů nebo napíše 4 věty v Písance, to mi přijde na procvičení dostatečné. Stejně bych jí to dala sama, takže tohle lidem i nevadí, a dokonce mi to přijde důležité. Stejně jako třeba učení básničky každý měsíc, a tedy trénování paměti..i když toho maji holky dost z nástrojů. A u Elly už je to víc...15 pádů u podstatných jmen, doplnění y/i, krátká slohovka, 1 cvičení počtů nebo geometrie, krátké opáčko angličtiny...jak říkám, stejně se doma už musí připravovat, takže tohle je i tomu pomoc...Nic se nesmí přehánět, ale opakovat by to dítě prostě mělo, pro své dobro...
@sarihy podle mne by měly být úkoly individuální.
Dceru ty dvě stránky pisanky jen nudí a nejhorší je, že je napíše výrazně pod své možnosti.
Hodně to beru že své zkušenosti, kdy jsem úkoly vždycky psala ráno před školou. Efekt nula nula nic.
Myslím, že pět hodin tréninku denně stačí, pak to chce i jiné podněty. A to fakt nejsem nějaká rozmazlovaci matka, když mám pocit, že ji to nejde, bude na tom dělat třeba o víkendu.
@anielkha 2 stránky je strašně moc, to je jasný...A ještě jedna věc k tomu - já se hodně bavím s učitelkou starší dcery a to, co mi říká i přístupu rodičů plus to, co vidím na třídních schůzkách, to člověk neví, jestli se má smát, nebo brečet..rodiče bez zájmu, v opozici proti učiteli ve všem..to pak jsou ty úkoly kolikrát to jediné, co dítě navíc v rámci přípravy do školy udělá...a lepší něco, než nic...
a kvůlitakovým ordičům jsem ráda, že mě ta ten peďák nevzali a nejsem učitelka, protože až se Ríša pochlubí kámošům, že nemusí dělat úkoly protože nechce, tak si paní učitelka může jít hodit mašli a rovnou se zeptat dětí co vlastně může, tatínek je asi šťastný člověk,že v práci dělá jen to co ho baví
@anielkha správně má příprava na druhý den včetně úkolů trvat max 20 minut
@bbn To věřím, má sestra měla se třetím problémy ve škole také. Kvůli zajímavé p. uč. mu byla z PPP doporučena změna třídy. P. uč. si na něho doslova zasedla a světe div se, pomohlo to, takže ať mi někdo říká, že je vše jen o dětech. Ono vyjít s učiteli je občas velmi tvrdý, neproniknutelný oříšek. Je zajímavé, že dcera již v druhétřídě ví, že by chtěla na gymnázium. Ať jí to vydrží ! Každopádně potom doporučím z naší zkušenosti knihy (testy z čj a testy z ma pro daný školní rok), které se každý rok aktualizují pro všechny potenciální uchazeče 4.,6, a 8. letých učebních oborů, kde se skládají státní přijímací zkoušky. I my se letos připravujeme k přijetí na dvě gymnázia, ovšem už z 9. třídy. Přihlášky jsou již podané. Tak snad nám za měsíc bude přáno. Je fakt, že podmínky ve školách jsou všude různé a přeci jen rodič ví nejlépe, co je pro dítě nejlepší. Přeji hodně úspěchů malé šikulce 🍀
Odkaz jsem dostala od kamarádky, rozplývala se nad tím, jak je skvělé, že má možnost volby a může domácí úkoly odmítnout, prý to rozhodně udělá, doma žádné úkoly psát nebude. Byla jsem v šoku - že tak daleko dospělo myšlení rodičů, že se dítě bere jako "oběť" protože následky si ponese dítě, ne rodič a je mi líto i učitelů, protože při dnešních narvaných třídách není možné se věnovat každému dítěti individuálně. S dnešním trendem inkluze, narvaných tříd (30 prvňáčků v 1. třídě se bez úkolů a spolupráce rodičů doma neobejde) to nemá učitel vůbec šanci ukočírovat. Ta tolerantní výchova je někdy fajn, ale někdy to přerůstá v aroganci rodičů, kteří mají pocit, že dítě je něco posvátného a povinnosti pro něj nejsou. Tahle generace dětí mě začíná trošku děsit... nic nemusejí, mají vše, pravidla jsou od toho, aby se o nich diskutovalo... následky tohoto trendu si ponesou jen a jen tyto děti ☹
Ja bych nechtěla byt pani učitelka Ríši :D
mi to přijde hrozně smutné a vtipné zároveň v porovnání s tím, jak to funguje třeba v Japonsku. Ano, vybrala jsem si schválně Japonsko, protože jsem tam nějakou dobu žila a i když tam moje dítě do školy nechodilo, tak jsem se tam setkala s tím, jak to u nich chodí. Dokud je dítě ve školce, tak si hraje. Jakmile nastoupí do školy, tak musí makat. Ale jakože makat tak, jak my si to vůbec nedokážeme představit. Ten prvňáček bývá ve škole i do 5 hodin odpoledne, pak má ještě kroužky, přijde domů a musí makat na úkolech. Aby se to dítě naučilo číst a psát, tak musí makat. Přečíst noviny tak, aby víceméně všemu rozuměl, tak to přichází někdy kolem 12 roku nebo i později. O prázdninách mají tolik úkolů, že nám se o tom ani nezdá.
Našinec se bude vztekat kvůli pár příkladům a řádkům v písance, pro tamější děti vpodstatě dětství nástupem do první třídy skončilo.
Možná bych neměla porovnávat, ale já si nemůžu pomoct...
Začni psát komentář...
Já s tátou parťákem souhlasím.Je to dobrá myšlenka.Když našeho kluka do něčeho nutím tak nikdy nedostanu to co po něm chci.Dú-dobrovolný úkol by byl fajn za mě ve všech školách.