Hořká Francie a mateřství
Sladká Francie
Vybaví se všem a každému něco docela jiného. Jednomu Paříž a památky, druhému spousta vinic, dalšímu třeba moře a slunečné dny s krásnými i zdvořilými francouzi. Sama patřím k těm, kteří se mohou těšit opalování u moře s nádhernou krajinou. V takových chvílích souhlasím, že Francie je skladká. Ale i zde je chléb o dvou kůrkách - v tomto případě sladké a hořké. Proč je Francie i hořká má více důvodů, samozřejmě. Například základat zde rodinu může pro někoho znít až příliš hořce...
Spousty nastávajících maminek
Ano, i já mohu potvrdit, že Francie je skutečně země s vysokou porodností. První šokující věcí pro mě bylo, že opravdu téměř každá maminka kolem 40-ti let tu má děti aspoň tři.
Můj francouzský přítel má sám tři bratry, v plánu byl i čtvrtý sourozenec, který ovšem nevyšel. Sama proti početným rodinám nemám vůbec nic, naopak. Zato pro Francouze budete za podivína, pokud máte ve 30-ti pouze dvě děti, nedej bože jen jedno!
Důvod pochází z historie a také z dnešního sociálního systému. Kdo chce zůstat s dětmi doma, musí si pořídit aspoň 3. Poté si žena s přídavky na děti vystačí velmi dlouhá léta a čím více dětí tím lépe.
Nutno však dodat, že tuto výhodu zde využívají spíše cizinci z Afriky a z Arabských zemí. Ti však u čísla 3 zdaleka nekončí. Z nedávné studie vyplnulo, že ,,čistokrevní" francouzi vymírají. Teď už víte proč.
Od té doby, co jsem začala žít ve Francii jsem doslova obklopena těhotnými ženami. Moje dvě švagrové otěhotněly zároveň (každá s jiným a jinde samozřejmě 🙂 ) a vzápětí, to začaly být mé francouzské kamarádky v okolí.
Neminulo to ani naši českou asociaci ve Francii. Zde je dokonce ve stejný moment těhotných 8 českých holek zároveň! Může za to možná jaro nebo že by tu bylo tak dobré klima? Nevím. Ale zatímco ředitelka asociace už se těší na novou třídu dětí do české školy v asociaci, my ostatní, jsme raději přemýšlely, jak ještě zvýšit funkci antikoncepce. Zde totiž člověk nikdy neví...
Mateřská - česká versus francouzská
Ne, nepíšu vám o tom, kdo všechno je těhotný proto, že mám ráda drby. 🙂 Ale proto, že české kamarádky a ty francouzské přistupují ke svému mateřství diametrálně jinak.
Protože i já jsem vyrůstala v České republice, vždy pro mě bylo normální, že matka je se svým dítětem první +- tři roky doma. Dělala to tak moje maminka, i babička, tety, kamarádky, než děti šli do školky.
Proto nezapomenu na šok jednoho večera u nás, v našem starém bytě, kde jsme bydleli. Pozvala jsem dvě těhotné švagrové k nám na večeři a přišla řeč na mateřskou. ,,No, to bude hrozný ty dva měsíce na mateřský doma, už se těším zase do práce." shodly se obě švagrové. Ještě štěstí, že jsem nepřipravovala rybu s kostma, protože mi skutečně zaskočilo. Říkala jsem si, že jsem možná jen špatně rozumněla. Ale nebylo tomu tak.
Žena nejenom že po 16 týdnech (do tohoto času se počítají týdny před porodem a po) nic od státu nedostane, ale ani netuší, že někde to jde jinak! Platí se jen mateřská, rodičovská ne.
Nejsmutnější na tom však je, že pro ni je čas na mateřské něco, co je jen nezbytně nutné a víceméně otravné. Co ji brzdí v její kariéře a seberealizaci. Být doma jen s dítětem je pro ni nesnesitelná představa.
Když jsem objasnila, jak to funguje u nás, byl pro ně pohled na ženy s dětmi doma něco nemyslitelného. Kam by takhle přišlo jejich sebevědomí, kdybych zůstaly doma a co kariéra? S čím souhlasím je ta kariéra - po třech měsících na mateřské tu s vámi zaměstnavatel rozváže pracovní poměr, pokud se do práce nevrátíte.
Znám i pár jiných maminek, které zůstaly se svými dětmi doma i přes tlak společnosti. Ale všechny mají jedno společné. Hádejte co? - Jsou to češky, žíjící ve Francii.
To, co českým ženám připadá samozřejmé, to zde ženy odmítají. Názory všech zdejších žen se shodují: ,,Žena dítěti se svými psychickými stavy doma jen škodí. Přenáší na něj chmury a ponorkovou nemoc a také špatnou náladu z toho, že nemá práci." Proto se tedy nejpozději 3 měsíčního miminka ujímá profesionál. Odložené novorozeně tu tak nikoho nevyvádí z míry. Přinejmenším zvláštní, že? Nebo proti přírodě?
Holky na hlídání
Pokud někdo z vás už někdy sháněl práci ve Francii či Anglii, napadlo vás někdy, proč zrovna nejvíce tam jezdí mladé holky dělat au-pair? Je tu po nich totiž největší poptávka!
Po 10 týdnech po porodu odchází (konečně!) žena natěšená do práce, na své kolegyně, pauzu přes oběd a že si může obléci svůj kostým či zástěru.
Co bude s dítětem ji tolik netrápí. Je přeci v rukou dobře vyškolených lidí (tzn. nounou, au-pair, jesle a další nespočet zařízení).
Nikoho tu netrápí ani otázka, jak působí na dítě kolektiv před dovršením 3. roku, nebo že by si měli na sebe s maminkou zvykat. S těmito argumenty jsem zde nepochodila. Prý se takto dítě učí samostatnosti.Proto dítě již od narození spí pouze ve vlastním pokoji, nikdy s matkou v posteli. S myšlenkou, že ve Francii je dítě bráno asi stejně jako pořízení si domácího mazlíčka jsem s argumentováním přestala.
Zcela běžnou věcí je tu správné načasování sehnání chůvy. Kdysi jsem viděla v obchodu lístek, že maminka shání chůvu na hlídaní pro dítě za 8 měsíců. Ne, nezůstala s dítětem doma déle, než je zvyklostí. Do narození dítěte zbývalo 6 měsíců. Nejsem pověrčivá, ale ve třetím měsíci těhotenství už shánět chůvu mi nepřijde zkrátka šťastné.
Seberealizace nade vše - i nad kojení
Že to tu takto chodí naprosto u všech jsem zjistila i díky své kamarádce, se kterou jsem měla možnost pracovat. Sehnala chůvu ve 4. měsící a v 5. měsíci už měla chůva podepsanou dokonce i pracovní smlouvu!
V 7. měsíci jsem se od ní dozvěděla, že firma ve které pracuje je pro ní ,,jejím prvním dítětem" a tím vyjádřila myslím nejlépe vztah francouzských žen k mateřství. Když o týden později málem potratila kvůli stresu v práci, doktor ji nechal doma. Už! Pracuje ovšem stále aspoň z domova. Bohužel, toto není jediný případ, který znám.
Další věcí, kterou tu ženy odmítají je kojení. Ano, čtete správně. Určitě se najde i pár vyjímek. Pro dnešní generaci ale spíše platí, že tato praktika patřila spíš jejich babičkám a jedná se o přežité ,,zvířecí gesto." Proto se s kojením netrápí, ušetří si takto čas a starosti. ,,A na trhu už je pro ně dnes přeci spousty výrobků, ne?" říkají.
Závěrem
Co je tedy správné a co ne? Do poslední chvíle chodit do práce, odrodit, odpočinout od nejhoršího a zase zpátky do práce? Nebo se svému dítěti věnovat naplno i za cenu vlastní seberealizace a toho ,,být sama sebou" a ne jen mámou? Názor nechám na vás...
Ne všechny státy mají mateřskou zařízenou jako ženy v ČR. V Anglii si na ní musí dokonce našetřit, Spojené státy americké patří mezi země s nejkratší mateřskou, na kterou vám stát nepřispěje ani dolarem, jen máte garanci, že vám zaměstnavatel podrží 12 týdnů místo. V Austrálii a na Novém Zélandu jsou podobná pravidla a tak ženy pracují až do porodu. A proto si této možnosti, maminky v ČR, važte.
A co se týče mě? Možná už nyní vím, proč jsou někteří Francouzi tak studení a spoustu jejich dětí tak smutných. Může to být tím chladným vedením k samostnanosti a minimálním kontaktem s matkou? Nebo bytím mezi cizími lidmi už téměř narození? To už je spíš otázka pro dětského psychologa.
A i když určitě existují vyjímky, sladkou Francii bych si v tomhle představovala úplně jinak. A co vy?
Doporučujeme
V Brazilii jsou na tom podobne, v nemecku maji rodicovskou rok. Pak sup do prace. Poznala jsem maminky v obou zemich a vzdy se tesily domu za miminkem a dle me lepe snasely treba nevyspani nebo uklid. Po praci vetsinou s radosti nastupovaly "na druhou smenu" doma. V CR mi prijde, ze jsou tady matky unavene stereotypem s ditetem, ale driv do prace moc nechteji, protoze ho nemaji kam dat. A kdyz uz, tak temer cely plat daji za soukrome jesle od dvou let, coz neni zas az tak ekonomicky vyhodne... Navic v Nemecku existuje system zkracenych uvazku oproti nam. V Brazilii maji houby a take vysokou poptavku po soukromych chuvach se vzdelanim. Tu si ale nedovoli kazdy. Jak to delaji chude brazilske rodiny nevim, a pokrytecky ani radsi nechci vedet. Zila jsem tam jen pul roku a stacilo mi 😉
Ve firme, kde pracuju, ma podil francouzska spolecnost. Do dneska si pamatuju, jak muj sympaticky sef - Francouz mi blahopral k tehotenstvi a pry at jsem doma, jak dlouho budu chtit, treba az rok! Tak jsem "uklidnila", ze ja planuju byt doma roky 3 😀😀 Byl dost sokovany. U nich to opravdu neni zvykem. Vazme si naseho socialniho systemu 😊
@craki Souhlasím s tim, co píšeš. V ČR je problém, že ho nemají ty maminky kam dát. Tady je ten systém už na to zařízen, že od tří měsíců se maminka vrátí do práce. A taky tu existuje spoustu zkrácených úvazků, přesně jako v Německu. Ty jo, o tý Brazilii mi musíš někdy vyprávět! 🙂 Mé další cestování je tím směrem. ;)
@littlejane Teď jsi mě rozesmála! Úplně vidím ten jeho výraz 😅 Přesně takhle se na mě koukají tady, když řeknu, že to takhle funguje u nás. 3 roky nemůžou pochopit, já zase nemůžu pochopit 3 měsíce. Holt, rozdíl kultur 😀
Smutné ☹
@thea777 jj, myslim, ze uz s tou nabidkou jednoho roku si pripadal jako "king" 😀
Také nemám tuto výchovu rada.Zila jsem skoro 10 let v USA a je to podobně,tam je navíc absurdní,ze matky jsou doma,ale mají chůvy.Myslim si (můj osobní názor),ze děti jsou v našem životě prioritou a jsem moc rada,ze s nima mohu být doma a po 3 roce je tak akorát je pomalu začít osamostatnovat
@helakov Jak říkala moje mamka: Malý miminko nemůžeš přece jen tak někam fláknout?" Já mám na to samý názor. Děti by měly být přeci prioritou. Ale každý má zřejmě priority jiné. :( Proto zvažuji, jestli vůbec zde mít rodinu. Například moje tchýně mohla zůstat s dětmi doma, protože měla čtyři, jinak zastává stejný názor. Porod a šup do práce! Ženská musí živit rodinu stejně jako chlap a o dítě se postará profesionál.
Delala jsem au-pair ve Francii, starsi holcice bylo sedm roku, od jejich 3 mesicu mela aupairky, ja jsem byla 11. Do tri let nez sla do skolky mluvila jen cesky, rodice ji nerozumeli... bylo mi jich lito ☹
Tři roky s dítětem doma ani tady není dlouho,jen necelých 30 let.driv se v půl roce děti dávali do jeslí,jak já,tak naší,tak babička,všichni jsme měli jesle.jsem ráda,že můžu být 3roky doma,ale šplouchá mi,maminky byli dřív vyrovnanější,měli totiž různorodost.vliv na děti nevím,já si přijdu stejně normální,jako můj muž,který byl doma s maminkou už do 3let,tak nevím...teď mě ukamenujte 😂
Pracovala jsem v mezinárodním programu a když jsem se s kolegy ze západu loucila s tim, ze jsem tehotna a uvidíme se za tri roky, vůbec nechapali, co jim říkám a ptali se, co budu tu dobu dělat. Tak říkám no starat se o dítě! Byli dost v šoku.
Přitom vývojová psychologie a teorie attachmentu je známá už od padesátých let a zejmena v západní společnosti. Je dobre mít na výběr. Ale jsem rada,za naší variantu. KdZ už dítě mám,chci mu umožnit co nejlepší start do života. A ten rozhodne není podle dětských psychologů v odloučení.
No třeba u nás doma si často přijdu jako samoživitelka se 2 dětmi. Mám kluka 2,5, který je hrozně divokej. Manžel nepomáhá skoro vůbec, z práce je unavenej, protivej, vyžaduje péči, jak byl zvyklej od maminky, peněz málo, prarodiče nepomáhají, takže jsem na vše sama. Radši bych chodila do práce, ale na hlídání nemáme a do státního zařízení ho zatím nevezmou.. A samozřejmě všichni kecy, jak dělám všechno špatně..
já to tvrdím pořád, že si nemáme na co ztěžovat v porovnání se západem. Ale vlastně to není jen západ, ale jak bylo řečeno, tak i Austrálie, Nový Zéland, já mám zkušenost s Japonskem. Pokud chce maminka zůstat s dítětem doma, tak její chlap musí vydělávat skutečně velké prachy, aby si to mohli dovolit. Je to vlastně přepych být s dítětem doma.
Jako věděla jsem (nebo spise tusila), ze ČR je na tom se socialnim systemem na spicce ledovce Evropy, ale ze az tak? Nejvic mne dokazou dojmout ti, kteri porad nadavaji, jak je na rodicovske malo penez (220.000 Kc mi neprijde zrovna malo). Ono je to ale taky dvojsecne, protoze tady rostou ceny jak houby po desti, ale platy se k tomu umerne nezvedaji, navic jesle jsou zde luxus, ktery si muze doprat fakt malokdo. A pokud ai chce udrzet standart na ktery byl zvykly pred narozenim potomka, asi mu nic jineho nezbyva, nez do te prace nakonec jit. Ale at se na to podivam z jakehokoliv uhlu, tak jsem vlastne stastna za to,.ze jsem mela tu moznost zustat se svymi detmi doma a venovat se jim, i kdyz se nas standart o dost snizil. Diky za Tvuj clanek 😉
@dreadnought Děkuji za komentář. A i když v ČR nežiji naprosto souhlasim.
@pindrusice Je to tak jak píšeš. Mně asi nikdy nepůjde do hlavy, že ženy zde pokládaji tento čin za nutný. Pro sebe, aby se mohly volne seberealizovat a mit svuj život i pro dite, aby melo lepší peci od profesionálů než od vlastni mámy. Někdy bych chtěla najít studii, ktera ukazuje, co s dětmi a možná i matkami dela postradaní attachementu.
@properjoey Neukamenujeme 😂 A jsem ráda, že sem napsal někdo s podobnou výchovou a svým názorem. 👍 Článkem jsem nechtěla říct, že všichni tací jsou dusevne naruseni, to proboha ne 😂 Jen jsem srobávala mentalitu a sociální zabezpečení pro matky se západem a východem. Co to dela s dětmi i matkami by me skutecne zajimálo. I když mám vystudovanou psychologii, na tohle odborník nejsem. 🙂
@thea777 Já myslím, že pokud si to vygoogliš a najdeš hlavní představitele, tak dohledáš i nějakou studii. Jinak pokud bys hledala v českém prostředí, tak Dr. Matějíček tohle téma řešil a vznikl z toho i film: https://www.youtube.com/watch?v=iLjHAP9Cho4 Ale ten určitě znáš. Co se moderních studií týče, tam taky tápu. Ani můj obor to není.
Četla jsem kdysi knížku A dost! Francouzské děti nedělají scény. Je to psané z pohledu Američanky, která přišla do Francie, otěhotněla tam a porodila a v podstatě srovnává americký a francouzský přístup k mateřství. Americký je hodně benevolentní, francouzský zase velmi přísný, chladný. Řekla bych, že český přístup je někde uprostřed. Je to hodně zajímavé čtení.
Jojo, velký téma všech češek ve Francii. Díky za článek - jako bych slyšela samu sebe když tohle rozebírám s mámou... Aktuálně jsem těhotná, takže je to teď ještě živější. Odmítla jsem přijmout tenhle systém, chci zůstat doma rok, ale tim jsem samozřejmě poslala svou kariéru do věčných lovišť. S tím kojením-na předporodním kurzu jsem byla jediná z 10 mamin kdo se nechystal hned v porodnici najet na umělý mlíko. Koukaly na mě jako na alternativní biomatku že se chystám zkusit kojit. Jako bych řekla že chci sníst placentu🙂 Žiju tu už strašně let a připadám si jak francouzka, ale tohle je asi věc ve které se nikdy úplně neintegruju. Ať na mě klidně koukaj jako na nějakou alternativku, mě za to moje dítě stojí.
Jen oprava k tomu Novému Zélandu - tady je (pokud máte odpracováno alespoň půl roku) placená rodičovská 22 týdnů a od roku 2020 se má zvednout na 26 týdnů. Ty české 3 roky mi přijdou dost jako extrém (a 3 měsíce je taky extrém z opačné strany), ale mezi půlrokem a rokem mi to přijde tak akorát, aby se dala skloubit rodina i kariéra. Jen ještě doplním že na NZ má zaměstnavatel ze zákona povinnost umožnit matkám po mateřské pravidelně kojit (pokud mají dítko v jeslích poblíž pracoviště) nebo odsávat. Docela mě šokuje že je ve Francii tak negativní postoj ke kojení, na NZ naopak pokud člověk plně nekojí aspoň půl roku tak je společenský vyvrhel 😀
Začni psát komentář...
Jako takovej extrem, jak pises ty, to tam asi zas az tak nebude.. ale mam kolegyni v praci, Francouzku, ktera mi zrovna minuly tyden rikala (po tom, co jsem ji rikala, ze jsme museli koupit vetsi postel kvuli tomu, ze nas dvoulety syn k nam chodi v noci spat), ze oni meli dovoleno chodit k rodicum do postele jenom v nedeli rano, za odmenu, a ze se na to vzdycky celej tyden tesili. a ze uz odmala spali vsichni sourozenci ve svych pokojich. na druhou stranu, ja si taky nepamatuju, ze by si nas nasi brali k sobe do postele...