Dnes mi prý manžel ukáže, jak se ukládají děti.
Já totiž ukládám každý den od cca 20:00 do 21:30 (teda včera do 22:15), kdy se plazím z dětského pokoje v naději, že se za mnou žádná z těch malých hlav nevztyčí a pevným hlasem se neoptá, kam to jako jdu.

Je 21:10 a už byli 3x čůrat (obě), 2x pít (ta starší), hledat jinou knížku (manžel), pro ponožky, pro dudlík a teď slyším: "stáču!" a "na hlavu mi neskákej!"

Hlásky nezní unaveně, ani poslušně... hádám, že manžel se připlazí v 22:30 a bude šediv 😀