Jelikož se tu tohle téma dost objevuje, tak jsem si říkala, že by nebylo špatný o tom sepsat článek ✏

Mojí malý je 18 měsíců, když jsem začala bylo 17.

Začla jsem tak, že jsem to omezovala přes den, občas sem to porušila páč mi lezlo na nervy to kňouráni 😁, jenže pak už jsem se rozhodla a nedala jí, dostávala jen ráno když se vzbudila ( o tom jsem kolikrát ani nevěděla, vytáhla si 🐐 a jedla)

Pak přišla na řadu noc, nešlo to ...vůbec.

Tak jsem se rozhodla přelepit bradavky náplastí a vysvětlit, že má maminka "Auva".

Zkoušela to, já už myslela že to vzdám, ale ejhle usla.

Vzbudila se po čtyřech hodinách a já rozespalá ji dala 🐐🤦‍♀️.

Takže druhý den se jelo na novo, jenže malá už věděla, že mám "auva" usínání bylo rychlejší, ale vzbudila se za tři hodiny, takže houpání na rukou ( tentokrát jsem si řekla,že to nevzdám).

Malá se vždy jen zeptala, jestli mám "auva" a položila se mi na ruce. Vstávala asi v 5 ráno, ale to k tomu asi patří.

2.NOC

Malá usla v 9 hodin a vzbudila se mi ráno o pul5, dala jsem jí lahvičku s pitím a spala mi do 8mi.

Já zírala 😮 spala jsem 6 hodin v kuse ?! Děkuju !!!!!

3.NOC 

Usla v 9 a spala do pul 7.

.

.

A teď spí jak kdy, je to přesně týden, co malou nekojím, dnes se mě zeptala na "BIBI" ale ukázala jsem jí, že mám " auva" a už se nezeptala.

Jen jsem chtěla dát vědět maminkám, které z toho mají strach ( a že já ho měla) , není to tak hrozný, když děťátko uvidí, že to myslíte dobře pro Vás oba, příjme to ❤

Ps. Obě jsme teď vyspalé a mazlíme se spolu víc než při kojení 👩‍👧

KOJENÍ/NEKOJENÍ Zdar !!! 😘

Už v nadpisu trošku přeháním, ale to aby to bylo vtipnější 🤣🤰

Na svůj první porod sem se nijak nepřipravovala, no teď když nad tím tak přemýšlím, tak sem snad ani to těhotenství nebrala nějak vážně a ani jsem si neuvědomovala jak sem důležitá a že ve mě roste maličký človíček 👼

Porodu jsem se hrozně, ale hrozně bála nechtěla jsem o tom ani slyšet.

Dula nepřipadala v úvahu ( ještě aby mě někdo hustil do hlavy jak je to hezký-no jasně 🤦‍♀️) a porodní plán? Pff.

( s odstupem času, to samozřejmě vidím jinak)

Od 36.týdne jsem jezdila na kontroly do 50 kilometrú vzdálené porodnice.🏬. Každou kontrolu mi říkali, že se nic neděje a že miminko je v pořádku. Ve 41.týdnu jsem jela jako každé pondělí na kontrolu a pan doktor se mé jentak zeptal "Jak se cítíte ?,, já odpovídàm "Dobrý, ale už bych to chtěla mít za sebou,, No tak zítra nástup na vyvolání! "COŽE?!!!!! já se na to ale musim psychicky připravit 😣,,

Vyšla sem z ordinace a přítel mi říká, že vše slyšel a že to bude v pohodě.

( Celou tu dobu jsem si představovala jak to na mě příjde doma, jak mi ptaskne voda, bude to hrozně rychlé jako v americkym bijaku, no tak příšté noo v dalšim životě logicky 🤷‍♀️😂 )

Sedáme do auta a ja bulim, obvolávám mamku, kamarádku co absolvolala vyvolávanej porod tři mésíce předemnou ( kvůli těhu cukrovce 🍫🍰 )

všichni mě uklidňujou, že to bude OK. Volám své nejlepší kamarádce a říkam ji ze přitel jede do práce, jestli nechce jet ke mě a udélat mi psychickou podporu. Okamžitě je u mě. Celou dobu jí říkàm, že se asi po💩eru strachy.😂 😂

Večer si jdu lehnou páč mi není zrouvna dobře od žaludku. Asi o půl noci se otáčim na druhej bok a v tu chvíli ve mě houpne a já pozvracim celou ložnici 🤢.

Přítel vylítne jestli se něco děje, říkám mu ze mi je hrozně blbě. Usína je v klidu ví že za 7 hodin, odjíždíme do porodnice a je den D.  😂

Celou noc sem prozvracela , takže na den D jsem se fakt vyspala.  😂

V 6 hodin, přítel vstal nasnídal se, jenže mé tvrdlo břicho a docela pravidelně ⌚.

Po cestě do porodnice jsme si povídali, počítali kontrakce HA HA HA komtrakce ☺.

Při příjezdu nás čekal přijem, to všechny známe , já se nejvíc bála holení, ale byla sem připravená a hladká jako dětska prdýlka 😁

Následovaly monitory jenže ejhle žadný kontrakce ☺

V 7 přišel primář 👴 a zavedl mi první tabletku.

Která nic moc nezmohla.

Mezitím mi dali klistýr a antibitika 💊 jelikož sem měla teplotu jako hrom takže , jupíí kanila 💉.

Neotvřela sem se ani n prst 👆. Následovalo píchnutí  vody.. noo co Vám budu povídat začlo to pravé ořechové 😣 . Jenže já se ne a ne otvírat. Takže se mě nikdo na nic neptal a jen mi oznámili, že dostanu OXITOCIN. (No jo mlada bl*a)

Tak teď začal pořádnej mejdan kontrakce po pěti minutách a já začla řvát jako lev 🦁. PA mi nabídla sprchu, ale jelikož byli všechny porodní boxy plný, musela jsem do sprchy na chodbu fakt pecka 👌. Jestli byl někdo v čekárně, tak mě zaručené slyšel 😂 ( já tohle slyšet , tak rodit nejdu)

Bylo to hrozy peklo, bolesti jako 🐄 a nic nepomahalo, jen pořád "mějte tu ruku rovně ať nám to pořádně kape!,,

😠😠😠😠😠😠😠😠😠

Uvolnil se porodní box HURÁÁ !

Napustíme Vám vanu, no tak ta mi vůbec nepomohla, byly dvě hodiny a já prosila ať mě vemou na císaře , že to nezvládnu 😣😥😣.

Prosila sem o epidurál, bylo mi oznámeno, že az tam za hodinu (myslela sem ze pojdu).

Nepošla EPIDURAL byl tu, jenže já se jim bolestma kácela k zemi. No prej sem se po aplikaci trošku uklidnila, ale mě přišlo, ze se žadna úleva nedostavila, jen sem byla na pékkný Matějský 🤣🤣.

Ve čtyři hodiny sem ležela na monitorech a najednou hroznej tlak do zadku, servala sem ze sebe pásy a sedla si do bobku, řvu  a sestříčku "JÁ POTŘEBUJU TLAČIT!!!,, sestřička v klidu opovídá "tlačí Vás to, tak až Vám skončí kontrakce vyskočte si na kozu já si Vás vyšetřim,,.

Branku máme na šest prstú 🖐👍. Za chvilku rodíme dodala, no jo ale to sem nevéděla ze další tři hodiny budu ležet na koze.

Pořád mé přehazovali z boku  a bok a když budete potřebovat zatlačte si😫.

Přišla hodina H, přítel mě dřžel pod kolenem a za hlavou , jenže já už nemohla neměla sem vůbec sílu 😪.

Měla sem hroznou žízeň PA mi hodila mokrou plínu přes hlavu a ja z ní vycucavala vodu. Naposledy kdy jsem otevřela oči si pamatuju jak se mi vlnila celá místnost.

Už slyšim doktora "Pořádně se nadechneme a tlačíme!!!,, a z druhý strany "TLAČIM TLAČIM TLAČIM,,.

Slyšim jen doktora jak říká Péťo skoč si pro schůdky. V tu chvíli sem si řekla tak teď a nebo nikdy!

Hlavička, ramínka (AUUUUUU!!! 🤤 ).

A malá byla na svété. (18;44) ⏲

"Chcete jí na břicho ?,, 

"Jooo,,

Byl to ten nejkrásnéjší pocit, byla tak teplá a tak ošklivá ❤❤ ( to je sranda samozřejmé)

Teď už vím, že slovo dula či porodní plán není sprostý slovo a už bych jednala jinak a nesvolila v 41 týdnu gravidity k vyvoláváni.

Byl to ten nejhorši, ale zároveň nejkrásnéjši den v mém životé ❤

Muj přitel mi byl obrovskou oporou 😗

A Vám všem co jste to dočetli dékuju 😚

Ps. Omlouvam se za chyby psala jsem to na mobilu a chvilkama i s malou na prsu 😃👨‍👩‍👧