Předčasný porod?

Letní zkouškové období jsem zvládla i přes rostoucí bříško, nespavost a oteklé kotníky.  Poslední zkoušku jsem měla 23.6. a čekal mě ještě víc jak měsíc do termínu porodu. Ten byl vypočítán na 29.7. I když jsem celé těhotenství všem kolem říkala, že beztak porodím dřív, netušila jsem, že místo pěti týdnů volna mezi školou a porodem, mě bude čekat jen  jeden!!
I po zkouškách jsem se musela ještě několikrát do školy, takže jsem vlastně celý ten týden strávila v prostorách školy, kdy jsem naháněla profesory s indexem, po městě jsem pak vždycky odpoledne sháněla věci, kterými jsem si chtěla "ulehčit" porod a domů jsem se vrátila pravidelně až v šest sedm večer. Paní doktorka, ke které jsem chodila, měla naplánovanou 14 denní dovolenou a tak mi na poslední kontrole dala registrační dotazník do roudnické porodnice s tím, s tím, že ho tam můžu na konci 36. týdne odevzdat. Ve čtvrtek 27.6. jsme se tedy s přítelem vydali na výlet, jenže nebyl by to typický chlap, kdyby neměl vždycky na všechno dost času :D ... Když jsme dorazili na mésto určení, nikdo už na porodnickém oddělení nebyl, tak jsme si stejný výlet udělali druhý den ráno - předali jsme papír a jeli domů. Přítel měl odpolední, tak jsme se spolu rychle naobědvali a on šel zvesela do práce. Já se rozhodla jít v tom nejhorším počasí (36 °C ve stínu) s mamkou na nákupy. Po celém odpoledni stráveném na nohou jsem se opět k večeru vrátila do prázdného bytu a začala jsem uklízet. Prostě jsem se asi instinktivně rozhodla začít si zvelebovat hnízdo - vytřela jsem, umyla nádobí, lítala jsem s hadrem od okna ke dvěřím, přerovnala jsem skříně, pak jsem se vykoupala a pustila si seriál. Asi po pěti minutách ležení jsem zaslechla zvuk, jako když otevřete sklenici. Ten zvuk vyšel z oblasti bříška a já už tušila, že se už asi jen tak nevyspím :D !
Bylo pár minut po deváté a já se postavila na nohy, dívala jsem se na podlahu a plodová  voda nikde, rozesmála jsem se s tím, že už mi to těhotenství asi vážně leze na mozek a šla se napít... ušla jsem asi dva kroky, když jsem pocítila mokro ve spodkách :D  Zastavila jsem a litovala čerstvě vytřené podlahy. Cítila jsem v těle nával adrenalinu a začala se těšit, než mi došlo, že je ještě brzo ... moc brzo. Byla jsem teprve 35+6 a miminko bylo reálně ještě o devět dní mladší. Sama jsem se narodila ve 34. týdnu a po pár hodinách na světě jsem prodělala pneumotorax plic - měla jsem velké štěstí, že mamku odvezli do mostecké porodnice.... ale to je zase jiný příběh. 

Napsala jsem příteli, ať se po cestě domů nikde netoulá, že mi praskla voda a začala jsem si dobalovat věci do porodnice. Během deseti minut se mi celý bílý jak stěna přiřítil domů. Byl roztomilý, když se mě co minutu ptal, jestli se cítím dobře :D. Mezitím jsem se osprchovala, vzala si první hroznový cukr, který jsem za celou noc pak nenápadně ujídala, když se nikdo nekoukal, abych měla z čeho čerpat energii. Potom jsem zavolala mamce, že už je to tady a že vyrážíme do porodnice, v tu chvíli jsem netušila, že k nám během pěti minut  doběhne a pojede s námi :D Tak jsme na cestu za miminkem vyrazili tři :D ! 

Když jsme dojeli do nemocnice, cítila jsem už slaboulinké popíchávání v podbříšku, po vyšetření nám však paní sestřička oznámila, že budu rodit tak dva dny, že nic dole není nachystané k porodu a že jsme nemuseli tolik pospíchat. S těmito slovy vyprovodila přítele s mamkou ze dvěří a já tam zůstala sama. Odvedli mě na pokoj, ať se vyspím a že se ráno rozhodne, co bude dál.... Asi po 20 minutách na pokoji jsem se svíjela ve strašných křečích, které se táhly od podbříška a bederní části zad, až ke kolenům ... řvala jsem tam na celý kolo a nemohla se bolestí hnout :D Kolem půlnoci ( ani ne hodinu po příjezdu) mě odvedli znovu na box, kde mi po velmi bolestivé prohlídce ta a samá sestřička oznámila, že budu do rána maminkou a že mám zavolat budoucímu tatínkovi :D .... Dostala jsem klystýr, který už stejně nebyl zapotřebí, tělo se v tomhle ohledu začalo samo čistit od prasknutí vody, ale všude jsem četla, že může urychlit fázi k porodu a zmírňuje kontrakce ...kontrakce v mém případě nezmírnil :D Přítel tedy dorazil a během minutky jsme byli na boxu jen my dva. Bylo to krásně intimní, nebo to alespoň tvrdí on, já si pamatuju jenom kontrakce po cca minutě až dvou, kdy jsem padala do mdlob a sestru, která mi po každé kontrole říkala, že jsem otevřená jen na dva až tři centimetry :D .... takhle to šlo cca až do pěti do rána. Vzhledem k tomu, že jsem se vůbec neotvírala, mi sestřička píchla něco proti bolesti do boku, bylo to prý jediné, co mi mohla píchnout kvůli alergii na léky.... Tak jsem si tam každou kontrakci krásně prořvala. Tu mi píchli kráce po páté a krásně jsem se otevřela na nějakých 7 cm. Ta "krásná" pro mě zvládnutelná bolest netrvala ani hodinu, jelikož mi v šest hodin jiná sestřička píchla oxytocin na urychlení. Takže jsem pak znovu s každou kontrakcí omdlívala a prosila, ať už to skončí. Přítel mi mezitím celou dobu chytal nohy na lehátku nebo mě ve sprše na míči chytal celou :D Když jsem začala cítit tlak k porodu, byli jsme tam stále jen my dva. Přítel pohotově vběhl do sesterny s tím, že rodím. Najednou byl box plný bílých plášťů, nic neměli připravené a já cítila, jak se naše malá holčička tlačí na svět.... V ten okamžik jsem jen zaslechla, ať netlačím, ale to už bylo pozdě, tělo tlačilo samo a já s tím nemohla nic dělat. Zařvala jsem z plných plic a najednou mi na mém břiše přistál takový malý ubrečený človíček, který řval stejně jako já. Tak takhle přišla na svět naše milovaná dceruška! Vážila pouhých 2490g. a instinktivně se snažila najít prso, pak lehce otevřela očko a my s přítelem věděli, že je všechno jak má být. Po chvilce mi jí odebrali na zkontrolování a mě čekal "druhý porod" - zašívání. Naše malé klubíčko štěstí se rozhodlo přijít na svět s ručičkou u hlavy, takže si podle toho dole udělala víc prostoru. Po dvou hodinách šití jsem musela doktorům podepsat souhlas s anesteziíí, aby mě mohli pořádně dole zaštupovat, protože jsem pořád krvácela. O pár hodin později jsem se probudila na pokoji, kde mě večer předtím ubytovali a já si pomalu uvědomila, že jsem se přes noc stala maminkou 🙂. Jediné, co můžu po deseti týdnech od porodu říct je, že to všehno stálo za to!! 🙂 Všem budoucím maminkách, které to brzy čeká, přeju hodně štěstí a hlavně hodně sil !! 🙂