Co těhotným ženám nikdo neřekne
Každý básní o dítěti, které roste ve vašem břiše a o nejkrásnějším období v životě ženy. Nikdo vám už ale neřekne o tom, co máte po narození dítěte skutečně očekávat.
Řekl vám už někdo, že první den s vaším novorozeným dítětem se zařadí mezi nejhorší dny vašeho života? Ne? Nejste v tom sama. Spousta novopečených matek je ve finále překvapeno, že mateřství má daleko do růžové idylky, kterou prezentují všechny celebrity. Tady jsou věci, o kterých vám sice nikdo neřekne, ale měla byste se na ně raději připravit:
1. Vztah s dítětem není automatický
Také jste od všech svých známých slyšela tvrzení typu: "Od prvního okamžiku, kdy jsem své novorozené dítě uviděla, jsem pocítila obrovskou intenzivní lásku"? Ano, některé ženy to tak skutečně cítí, jiné však nikoli. A obě varianty jsou v pořádku. Jako u mnoha jiných vztahů, i vztah s dítětem potřebuje čas, aby se mohl rozvíjet. Nemějte výčitky svědomí, pokud nepocítíte všeobjímající lásku okamžitě. Váš vztah a vazby se budou budovat postupně s každodenní péčí a kontaktem.
2. Příchod domů je těžký
Dokud jste s dítětem v nemocnici, jíte a spíte podle nemocničního řádu; sestry vám nosí jídlo, stelou postel, pomáhají s péčí o dítě i kojením... Jenže jakmile přijdete domů, tento servis okamžitě ztrácíte a zůstáváte napospas svým splašeným hormonům. Je normální, že se po příchodu domů budete cítit smutná, zmatená, úzkostná a budete mít pocit, že péči o dítě nikdy nemůžete zvládnout. Snažte se rozdělit povinnosti mezi ostatní členy domácnosti a alespoň zpočátku co nejvíce odpočívejte.
3. Mléko budete mít úplně všude
V porodnici si dítě jen několikrát cuclo kolostra, které předchází tvorbu mateřského mléka, a mělo dost. Najednou se vám během několika hodin bolestivě nalijí prsy a jakoby někdo otočil kohoutkem, začíná z nich odkapávat nebo dokonce stříkat mléko. Mezi jednotlivými kojeními mléko prosakuje všude, vaše prsa vypadají, jakoby chtěla v následující sekundě explodovat a ještě vás bolí bradavky. Nebojte se, jde o zcela normální začátek kojení, postupem času se vaše produkce mléka upraví.
4. Váš partner vám pomůže minimálně
Také jste si v těhotenství malovala idylické scény, kdy zvlhlým zrakem pozorujete svého partnera, který si něžně hraje s miminkem, jež předtím nakrmil, přebalil a utišil? Je čas se probudit. Novopečený otec se naparuje jako páv, kdykoli se s vaším potomkem rád pochlubí, ale jakmile se objeví na obzoru problém v oblasti bolavého bříška, neochoty usnout, nebo hladu, nastupujete na scénu vy. Nebojte se požádat explicitně o pomoc a naučit ho základní úkony v péči o dítě. Možná se jen bojí, aby tomu křehkému tvorečkovi neublížil.
5. Hemeroidy
Jen málokterá žena se vám zřejmě svěří s tím, co si dokázala vytlačit během porodu. Nicméně hemeroidy jsou bohužel velmi běžnou komplikací, s níž se ženy po porodu setkávají. Svědí, bolí, tlačí, nebo dokonce i krvácí a dělají z každé návštěvy toalety vskutku nezapomenutelný zážitek. Přibalte si s sebou do porodnice gel z dubové kůry a vlákninu, která vám pomůže předejít vaší noční můře: zácpě.
6. Pořád nebudete mít co na sebe
Zabalila jste si s sebou do porodnice své oblečení, které jste nosila před těhotenstvím? Gratulujeme k hezkému, nicméně zcela naivnímu, pokusu. Po porodu se do něj s největší pravděpodobností ještě dalších několik měsíců nevejdete. I když jste se možná dostala na svou původní váhu, tukové zásoby budou naprosto jinak rozložené, takže pneumatiky vám minimálně ještě chvíli zůstanou.
7. V jádru jste soutěživá
Nejspíš už jste si všimla, že všechny matky v okolí se nemohou dočkat, aby vám sdělili, co úžasného udělalo právě jejich dítě. Navíc se u nich objevuje touha porovnávat svého potomka s ostatními dětmi, s nimiž přijdou do styku. Velkým překvapením pro vás asi bude, že podobné sklony v sobě máte zakódované i vy. Najednou zjistíte, že se předháníte se sousedkou, čí dítě se usměje dřív, a dokonce jste ochotná si v rámci toho trochu přehánět a vymýšlet si.
8. Kolik dítě skutečně stojí
Ano, všichni vaši přátelé mají pravdu, když tvrdí, že dítě je drahá záležitost. V celé šíři tuto skutečnost pochopíte v okamžiku, kdy začnete financovat krmení, přebalování, péči, zábavu, vzdělání a další nezbytnosti.
9. Váš život se změní, a v mnohých ohledech navždy
Připravte se na nedostatek spánku, sexu, odpočinku i času, který budete mít sama pro sebe. Váš život prodělá četné změny, ale na druhou stranu budete možná překvapena, kolik věcí lze i přesto dělat i s malým dítětem.
10. Vaše přátelství se změní
Narození dítěte je naprosto nesdělitelná a nepřenosná zkušenost, která vás vzdálí od bezdětných kamarádek. Je pravděpodobné, že se vám zúží okruh konverzačních témat, a možná se vám ani nebude chtít vídat se tak často jako dříve. Na druhou stranu narozením dítěte získáte nové kamarády.
Autor: - Tereza Málková - http://www.forexample.cz/
Doporučujeme
A pravda🙂
Pěkné! 🙂
tohle by měly povinně číst všechny prvorodičky!! 😀
je to tak... realita je realita.
Članok pridávam do Vybrali sme. #materstvi
Ano, ano - souhlasím se všemi body!
Hlavně co se týká bodu 1, cítila jsem se zmatená, nenormální, divná - ne, nezaplavila mě po porodu vlna obrovské všeobjímající lásky, ale spíš jsem cítila obrovskou zodpovědnost za ten malý uzlíček. Vztah jsme si budovali nějaký čas...
Příchod domů - hrůza - nedokázala jsem pochopit, jak mě někdo může nechat s tím drobkem doma samotnou - jak to všechno zvládnu 😀.
A co se týká soutěživosti - nesnáším to odjakživa a dost se krotím. Překousla jsem jakž takž svoji sestru, která jednu dobu byla dost nesnesitelná, jak jsem poslouchala výčet činností, které její geniální děti provozovaly. Z kamarádky se stala bývalá kamarádka, ono se toho skládalo víc, ale zvednout telefon a poslouchat, jak jsme přešli půlku obýváku, jak chodíme na nočník, jak papáme to a ono... :-/😀
Užitečné rady. Co myslíš, mohli bychom článek zveřejnit i na facebooku Modrého koníka?
Vidím sebe. 4mes. Hrůza a jako matka jsem se cítila až po půl roce. Já stále brečela a dcera take.
úžasné!! více ne souhlasím, autorka bydlela první půl rok u nás doma :D
@martindurina děkuji! 🙂
@isoldaeva určitě 😉
🙂 tak musim rict, ze pro me byla neskutecna otrava pobyt v porodnici a naopak doma to bylo lepsi. Je pravda, ze mi teda nikdo neuvaril a manzel pomohl minimalne, to sedi. Vztah - no tak ze bych byla nejaka jina bytost, lepsi, ze jsem porodila, tak to urcite ne, zadna zmena. Lepsi to je jak dite roste. Ale jinak jsem nemela ani nejak strach nebo byla bezradna, mela jsem pocit, ze jsme partaci uz v porodnici - vubec totiz neprdel a ja za to byla vdecna. To byl hlavni predpoklad stastneho zacatku. No ale pak to zacalo... 😀 Souteziva nejsem vubec a stve me to neskutecne to srovnavani. Penize - pociti jsme s nakupem prvnich opravdovych bot. Hemeroidy ano, mliko ano, nemam co na sebe ano. A porad se to se mnou nejak veze a nechce to skoncit 😅
pravda!!!
svatá pravda 😀
Ad 1. Všeobjímající nekonečnou lásku k dceři jsem opravdu pocítila ihned. Je to dáno působením hormonu oxytocin, který se vyplavuje při přirozeném porodu a je to podmíněno s tím, že po porodu je dítě ihned nahé dáno matce a aspoň 2 hodiny jsou spolu v nepřerušovaném kontaktu, k němuž smí přistoupit jen otec. To vám ale v běžné porodnici neřeknou.
teda já jsem asi divná, ale nemůžu souhlasit vůbec s ničim - snad kromě bodů 5 a 7... 🙂
S pár body nesouhlasím, ale to je jen o zkušenosti. Můj partner mi pomohl neuvěřitelným způsobem a naopak mléko jsem neměla vůbec. Ale super článek, taky se chystám napsat o svém šestinedělí... Byl to záhul....
tedy labilním těhulím bych to možná číst nedala, už by to dítko snad ani nechtěly 😀
Pěkné 🙂)) já si teda iluze nedělám, že bude všechno super úžas růžové 😀 😀 tak nějak to vidím a ještě se tam mohlo napsat něco o spánku. třeba přidám, jakmile naberu zkušenosti po porodu 😀 Snad jen blázen si může myslet, že to bude procházka růžovou zahradou 🙂))))
Bod 1 - bohužel, než jsem pocítila tu mateřskou lásku, tak to chvíli trvalo a postupně se budovala, ale dorazila 🙂
Ale co se týká bodů 4 a 6 tak musím nesouhlasit. Stále se bez větších problémů vejdu (a vešla jsem se i během celého těhotenství a po porodu) do svého "starého"oblečení. A manžel mi max.pomáhá, jak jen může. Kdyby mohl, tak za mě i kojí 😀
krásné a velmi pravdivé 🙂
Já jsem asi divna,ale příjezd domu uzasny,hned jsme si najeli na rezim,mliko jsem všude neměla a to kojim už skoro 23m🙂 oblečení jsem hned oblikla,vlastne jsem si nekoupila nic tehotenskeho😀 jedine,cemu davam ANO je ANO,jeste jsem se nevyspala🙂 ale pěkně napsane
přesně!!!
Přijde mi to trochu přehnané. Možná se i zbytečně některé budoucí maminky vystraší. Snad si žádná budoucí maminka nemůže myslet, že pořídit si miminko je procházka růžovým sadem. Já žádný velký problém neměla, jen asi ten spánek 🙂, je ho nějak málo. Ale jsem trochu zvyklá z práce, chodila jsem na 4 a vstávala 2:30. Byla to úleva přijít z porodnice domů, každý den jsme si užívaly. Partner pomáhal jak mohl, bylo to krásné období a stále je, ikdyž nám rostou zoubky a moc toho nenaspíme, synovi bude za pár dní rok. S obsahem článku se možná některé maminky ztotožní, ale já to určitě nejsem. Záleží na každém, jak se k tomu postaví. Připravit se na to nedá, ale je to krásné. Faktem je, že se nedá srovnávat, každá rodina je jiná. Všem budoucím maminkám - je to těžké, ale krásné!!!
tak u me souhlasim jen s 1. a 10. .. ostatni me nejak minulo :D
Přesně... Dcerku jsem teda zbožňovala od první chvíle, ale jak tvrdím do dnes, šestinedělí byl pro nás očistec... Musím říct, že manžel pomáhal jak mohl a kdyby to šlo, tak by se i rozkojil 😀 😀... občas jsem mu odstříkala a on si malou nakrmil přes flašku a jakou měl radost 🙂 .... První dny jsou nejtěžší ... maminka má sice představu, co a jak dělat, ale každému miminku vyhovuje něco jiného a aby toho nebylo málo, je zahrnována miliony zaručených rad... Miminko si zvyká na nový svět a je to pro něj také hrozné.. A tatínci? Ti jsou rádi, že utečou od všech hormonů do práce 😀
Tak u mě skoro všechno sedí. Po porodu jsem žádný příliv nepocítila, byla jsem z toho děsně v zádeli, že bych jako měla a že když to necítím, tak vlastně malýho nemiluju. Takový brutální záchvěv lásky přišel až druhý den, ale ta ten krásný pocit čisté lásky až kolem pátýho měsíce, kdy jsme si prostě začali rozumět a já jsem začala být fakt šťastná, že ho mám.
Jinak šestinedělí horor, to jsem předvečer vždycky brečela, že to nedávám..😀
Asi jsem divná, ale klidně bych si to zopakovala 😀
no, myslím, že je potřeba to brát trochu s nadsázkou... dát to přečíst nezkušené prvočekatelce, tak ji to asi možná vyděsí, a maminky, které už to mají za sebou, zase vědí, že ne všechno zmíněné v článku takhle skutečně je...
Začni psát komentář...
Super!!!