5.11.2016.

Slovensko - Tatry.

Naše první letošní dovolená. Moc jsem se těšila. Nejen, že si konečně odpočinu, ale že se konečně budeme pokoušet o mimi. Nemohla jsem se už dočkat.

Přítel Jirka si myslí, že "jednou zasune a už se to povede", ale já vím, že se to nemusí hned povést. 

Volné a zároveň plodné dny utekly a my jsme jeli domů. Dovču jsme si parádně užili a na miminku pořádně zapracovali.

MS jsem měla dostat 23.11. Všichni v okolí, kdo věděli o našem snažení se neustále vyptávali, jestli se už zadařilo. Byla jsem jak na trní. Nemohla jsem to ještě vědět, ale modlila se, aby to vyšlo.

Btw tento měsíc jsem přestala kouřit, pít kávu a alkohol a pila jsem bylinkové čaje. Vzorná předtěhotenská příprava. Tělo bylo sice asi zblbé a bez tolika věcí, na které  bylo zvyklé, ale co bych neudělala pro své budoucí miminko.

23.11. den D byl tady. Ale mě nic nepřišlo. Nedočkavá jsem si dělala těhotenský test od značky Pepino, ale ani náznak ducha.

O dva dny později MS stále nedorazila. Opět jsem si dělala testy, ale v hloubi duše jsem se smiřovala s tím, že se tento měsíc nezadařilo. Ale co jsem po 3 minutách neuviděla! Druhá čárka se mírně zabarvila do růžova. Nemohla jsem tomu uvěřit. V práci jsem stále přemýšlela, jeslti je to možné, jestli jsem proužek ponořila no nádobky s močí správně, jestli to není nějaký omyl. Po příchodu domů jsem test zopakovala a výsledek byl stejný!

Začala jsem se radovat a přemýšlela, jaký test je nejcitlivější, který by mi těhotenství potvrdil určitě. Na internetu jsem našla ClearBlue digitální - nejpřesnější těhotenský test. V eshopu stál 174Kč a já neváhala a hned si jej objednala do nejbližší lékárny. Doba trvání však byla 3 a více dní. Druhý den jsem to nevydržela a onen ClearBlue si koupila přímo v lékárně za 218Kč. Ráno jsem si jej udělala. Vyšel pozitivní+ ukázal dobu početí 2-3 týdny.

Radovala jsem se ještě víc a vše řekla Jirkovi. Nemohl tomu věřit a chtěl to mít jisté od doktora.

Na preventivní prohlídku jsem byla objednaná ke své gynekoložce na 15.12., ale to mi přišlo moc daleko. Proto jsem se rozhodla jít tam už týden po vynechané MS (29.11.).

Tu noc jsem navíc začala mírně krvácet. Moc jsem se polekala a už přemýšlela nad nejhorším. Po probdělé noci jsem se vydala k doktorce. Sestřička mě chtěla poslat domů, protože by ještě plod nebyl vidět, ale jelikož jsem špinila, poslala mě za doktorkou. Ta se zeptala na základní informace a radovala se spolu se mnou z ranného těhotenství. Na ultrazvuku miminko sice ještě vidět nebylo, ale vše nasvědčovalo tomu, že jsem opravdu těhotná. Předepsala mi čípky proti špinění a správnému zahnízdění miminka a poslala mě domů. Na další kontrolu jsem měla jít o týden později.

Těhotenské příznaky jsem zatím žádné neměla, kromě mírné bolesti břicha. Špinění ustálo a já se těšilana další návštěvu doktorky.

Jenže 5.12. jsem začala krvácet. A dost. K tomu přišly i nesnesitelné bolesti v podbřišku, jako při MS. Jela jsem ihned k doktorce, kde mi řekla, že se jí to vůbec nelíbí. Víc mi ale říct nemohla. Vzala mi krev kvůli HCG a poslala mě domů. Celou noc jsem krvácela a druhý den jsem šla pro výsledky. HCG bylo nízké - 124. Doktorka řekla, že jí to je líto, ale že se to stává. Poslala mě do nemocnice. kde mě vyšetřili a potvrdili, že jsme prodělala spontánní potrat. Píchli mi injekci k vyčištění a ustálení dělohy a vzali krev. kdyby se HCG ještě zvýšilo. Ale prý nemám doufat. Revizi jsem naštěstí nepodstoupila, snad se vše vyčistí přirozeně. I mimoděložní těhotenství vyloučili. Potratila jsem v 6.tt. Vše se ale ještě mělo změnit. 

O dva dny později jsem šla na kontrolu. Doktorovi se nelíbilo, ze pořád silně krvacim. HCG se mi navíc stále zvyšovalo, takže mě ihned poslali na pokoj na lůžkové oddělení. V pátek 9.12.jsem prodělala revizi dělohy. Celá utrapena jsem chtěla domů k příteli, ale doktoři se chtěli ujistit, jestli už je vše OK. Druhé ráno mi vzali krev a později potvrdili, ze HCG se nesnizilo. Proto jsem v neděli podstoupila laparoskopickou operaci vejcovodu. Na ultrazvuku neviděli nic,proto prý museli naslepo dovnitř. Nakonec se jednalo o mimodelozni těhotenství a odebrali vejcovod. Psychicky i fyzicky jsem na tom (a stále jsem) velmi špatně. 

Vše se stalo tak rychle. O miminko se prý můžeme pokouset za 5 měsíců a mě to přijde jako věčnost, ale zároveň se bojím. Nechci, aby se tato zkušenost opakovala. Nechci přijít o další miminko. A hlavně nechci přijít o druhý vejcovod a zároveň přijít o poslední možnost o přirozené početí miminka.  

Myslím, že dnes se vše dozvídáme rychleji, než nám tělo řekne. Zároveň jsem měla štěstí, ze jsem se to dozvěděla už tak brzy. Nicméně mám strach z budoucnosti, hlavně z toho čekání, jestli je všechno v pořádku,protože takovou zkušenost už nechci nikdy zažít. ☹