Booking.com - za mě naprosto super věc, ale rozhodně doporučuji porovnat s nabídkou hotelu. Mně to většinou vyjde stejně, několikrát se mi díky členství rezervace přes Booking oproti přímé rezervaci vyplatila, no a někdy ne. Dneska se mi zrovna podařilo ušetřit víc než třetinu ceny - za 2 dny to dělalo 200 EUR

Poprvé s dětmi na bowlingu - a super! O jednu společnou aktivitu, kterou si všichni užíváme, víc. Bariéry pro děti jsou skvělý vynález, i když děti je potřebovaly překvapivě málo. Ale já zvažovala, že bych si je taky nastavila A kupodivu mě ani při odchodu nekontrolovali, jestli jim nekradu kouli

Tak se tady taky podělím...
Léta jsem se těšila, až děti vyrostou a začnou být soběstačné a nezávislé. A jakmile se dočkám, tak si hodím třetí kolo Tak snad si z toho nehodím mašli
Ale vážně - jsem neskutečně vděčná, že se povedlo a už se nemůžeme dočkat ️
A řekněte mi, prosím, někdo, že nejsem nejstarší těhule na koníkovi...

Nevím, jak u vás, ale tady dneska bylo pěkně hnusně. Což mi kupodivu až tolik nevadilo, protože minulý víkend bylo tak krásně a já zrovna byla v Praze ️ Já miluju Prahu a milovala jsem žít tam - takže to, že jsem souhlasila s odstěhováním do Lince (sic!) vypovídá o tom, jak nezměrná je má láska k drahému Ale aspoň tam jezdím relativně často a užívat si Prahu jako turista, má hodně co do sebe. A tenhle víkend jsem si užila vrchovatě. Původně jsem měla v plánu hodně nakupovat, ale nakonec jsem většinu času strávila couráním po městě, jedením a nákupy jsem zredukovala na jeden, který ovšem stál za to (a kterým jsem si potvrdila, že společný účet opravdu není nic pro mě a mé manželství ).
Absolutně dokonalý víkend to byl ️

Šéfová: "Jak můžeš být unavená? Vždyť jsi se akorát vrátila z dovolené..."
Aneb řekni, že nemáš děti, aniž bys řekl, že nemáš děti

Zahraniční okénko podruhé - doufám, že tentokrát se to obejde bez shitstormu...
Bohatší o nechtěnou zkušenost - v pátek večer jsme s Dandou skončili na pohotovosti se zlomenou rukou. Už jsme tam byli dříve, takže jsem byla připravená na několikahodinové čekání - a ono ne, zlomeniny evidentně pouští přednostně. Co naopak proběhlo v souladu s předchozími zkušenostmi, byl neskutečně milý a empatický personál. Už minule, když jsme dorazili s rozseklým obličejem, jsem byla v šoku z doktora, který s Dandou jednal tak, že ten můj malý hysterák s nulovou tolerancí bolesti zvládnul ošetření úplně ukázkově, jen s pár slzami. Tentokrát jsme hysterii měli, nicméně za to nemohl přístup doktorky, ale její informace, že se rozhodli to operovat. Do nemocnice jsme dorazili někdy po sedmé, o půl desáté už jel na sál. Co jsem taky ocenila bylo, že se naprosto automaticky očekávalo, že tam s malým zůstanu (s tím, že manžel může taky, ale pro něho lůžko nebude). Dostali jsme samostatný pokoj, což mi přišlo, že je standard (nic, co by vypadalo jako větší pokoj, jsem tam nezaregistrovala). Druhý den ráno nás pustili domů a musím říct, že za celou tu dobu jsem se tam nesetkala s nikým, komu by bylo co vytknout. Naopak, ten přístup zejména k Dandovi byl ode všech neuvěřitelně milý. Samozřejmě, že téhle zkušenosti bych nás radši ušetřila, ale když už, tak místo jsme si nemohli vybrat líp (což není něco, co bych v souvislosti s Rakouskem říkala často ). Oběma nám to strašně moc ulehčili a neskutečně vděčná jim všem za to jsem ️

Okénko ze života v zahraničí...
V Rakousku je dost běžné, že když má žena dítě, tak se do práce vrací jen na poloviční úvazek, případně zůstane doma - často i ve chvíli, kdy děti/dítě chodí do školy a družiny nebo když už jsou dávno z domu. Jako nic proti, pokud jim to vyhovuje a můžou si to dovolit, dobře pro ně, ale co mě fascinuje, jak jsou všechny do jedné přesvědčené o tom, že to je nutnost, protože dítě/děti/dům, zaberou tolik práce, že skloubit to s víc prací by prostě nešlo. Včera se u nás v práci ucházela o místo paní, co nepracovala 20 let - na otázku mé šéfové proč, odpověděla, že má 3 děti, takže to nešlo Šéfová děti nemá, tak si nad tím sice poklepala na čelo, ale hádám, že takový zážitek jako je to vždycky pro mě, když mi tohle někdo vykládá, to pro ni nebyl A pak si ještě holky stěžujou, jak je to nefér, že mají nízké důchody...

Chystam se mezi svatky na par dni na Maltu - kdo mate jakekoliv tipy, sem s nimi!

Snaha o zvýšení porodnosti v ČR a podpora rodin ze strany lidovců v praxi- aby náhodou rodiny neměly moc peněz Ach jo...
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-polit...

Nemáte někdo tip, kde si zamluvit v Jižních Čechách husu?

U Juli ve škole včera nahlásili bombu. Takže školu vyklidili, studenti se přemístili do kulturáku, kam za nimi dorazili záchranáři a přinesli jim pití a sušenky. Večer dorazil ze školy e-mail, že dnes bude ve škole celé dopoledne krizový tým, který dětem pomůže se se situací vyrovnat a že děti, které do školy nedorazí z důvodu vzpamatovávání se z šoku nebo z nevyspání kvůli nočním můrám, budou samozřejmě omluveny.
Jsem si vzpomněla, jak někdo nahlásil bombu u nás na gymplu. Ze školy nás vypakovali a druhý den jsme v rámci uplatnění kolektivní viny dostali všichni sprdunk a zmeškané hodiny se nahradily, aby nikoho nenapadlo to zopakovat. Tak nevím, jestli to je dobou nebo Rakouskem ‍♀️

Můj syn je takový ten typický darebák, co v jednom kuse vymýšlí, co by se kde dalo vyzkoušet, aniž by se samozřejmě sebeméně zabýval důsledky. A ve škole se mu poštěstilo, že se tam setkal s klukem, který je v tomhle ohledu snad ještě horší než on a samozřejmě, že jsou z nich nejlepší kamarádi. Takže každou chvíli máme hlášení, co tihle dva provedli. Naposledy jsem to měla v přímém přenosu, když jsem ho vyzvedávala dříve a našla jsem ho před budovou družiny, kde s družinářkou bezradně koukali na jeho aktovku, po které lezlo asi milion mravenců. Protože Daniela a Elyesu cestou do družiny zaujala boudička, ze které by se dalo vyzkoušet, jestli rozevřený destník funguje jako padák. Jednak přitom zapomněli, že se mají dostavit do družiny, takže si je družinářka odtamtud musela vyzvednout, druhak při tom Daniel odložil aktovku přímo do mraveniště. Když mi nedávno hráblo a dovolila jsem Danielovi pozvat Elyesu k nám domů, skončilo to tím, že mi přišli ze zahrady komplet mokří - včetně bot. Protože se vzájemně nastrkali do bazénu - včetně sousedovic kluka, co se u nás zastavil. Minule mi zase jejich učitelka psala, že se na školní zahradě společně s dalšími dětmi vydali do keřů, kam mají striktně zakázáno chodit, zejména proto, že na vrchu za keři vede dálnice. Tam začali vyluzovat skřeky svědčící o tom, že se tam někdo přinejmenším zmrzačil, takže tam za nimi vlítla, přičemž se bezmála zmrzačila ona. A TAHLE učitelka, s TOUHLE třídou a TĚMAHLE zkušenostma, nám napíše, že máme dát dětem za účelem jakéhosi kurzu zdravé výživy do školy nožíky. Jak jsem se jí upřímně omlouvala za ten poslední incident, tak jestli bude nějaký incident s nožíky (jakože bude), ať ji ani nenapadne si mi stěžovat, protože kdo chce kam...

Dnešní rozhovor s drahým na tém den otců:
Já: "U nás to vůbec neslavíme, my slavíme jen den matek."
On: "To je ale nefér."
Já: "A 9 měsíců těhotenství je fér? A porod je fér?"
On: " Proto máme povinnou vojenskou službu a taky muži umírají dřív - to taky není fér."
Já: "Povinnou vojenskou službu máte proto, že nejste v NATO a pokud umřeš dřív než já, tak proto, že jsi o 15 let starší. A to pak oslavíme na pohřbu."
A pak jsem odkráčela na kafe s kamarádkou a nechala mu na krku děti Což mi dotyčná kamarádka upřímně závidí, jelikož u nich si její muž v rámci dne otců vydobyl, že bude vařit pivo, čímž vždycky zabordelí a zasmradí celou domácnost.
A jak slavíte den otců vy?

Tím, že žiju v Rakousku a teď jsme navíc cestovali, šlo hokejové šílenství úplně mimo mě. Nicméně i tak mě drahý někdy v pátek překvapil informací o famózním úspěchu Rakušanů a jejich vítězství nad Finy a Kanaďany.
Já: "Prosím tě, netvrď mi, že jste vyhráli nad Kanadou."
On: "Tady to píšou: Po skvělém výkonu v zápasech proti Finům a Kanadě pokračoval rakouský tým ve svém úspěšném tažení i proti Čechům."
Já: "Tak o tom náhodou něco vím, s Čechy jste prohráli 4:0 nebo 4:1."
On: "Tady píšou, že náš brankář zabránil bravurně dvěma gólům."
Já: "Ale další čtyři si tam nechal nasypat. A s Kanadou jste taky prohráli", jsem si už vygooglila (i když ten výsledek mi pořád hlava nebere - to většina Kanaďadů včetně brankáře šla po druhé třetině domů, ne?) "A i s Británií - poprvé od 1994 tady píšou. Asi poprvé od 1994, kdy s nimi kdokoliv prohrál..."
Všechno marný, prostě Rakušani se podle něj začínají prosazovat v hokeji a všem je teď jasný, že se s nimi musí počítat. Po návratu domů, kde ex hlídal děti, se s ním přivítal slovy: "Gratuluji k vítězství v mistrovství, příště to vyhrajeme my."
Hádám, že ex má teď za to, že se mi manžel zbláznil.

Dnešní a včerejší snídaně. Vdolek jsem si dala na Náplavce - naposledy jsem ho jedla snad ve 12 - a pecka. Další na mě rozhodně desítky let čekat nebude A dneska jsem se rozhodla dát třetí šanci Benedictu - a nejspíš i poslední. Miluju holandskou omáčku, miluji vejce, ale dohromady mi to prostě nefunguje, přijde mi, že to zabije chuť obojího. Za mě naprosto nadhodnocené jídlo ‍♀️ Co vy a vejce Benedict? Nebo máte taky nějaké jídlo, u kterého jste měly očekávání a zklamalo?

Dneska zážitek, na který nemůžu přestat myslet. Juli se přihlásila na sedmikilometrový běh a běžela dohromady s kamarádkami. Já se šla s Dandou projít s tím, že ji pak přivítáme v cíli - kam ovšem dorazila asi 10 minut před námi, protože s holkama někde špatně zahnuly. Když jsem se s ní setkala, tak z toho byla strašně nešťastná a snad půl hodiny jsem ji utěšovala, že vůbec o nic nejde. A pak jsem se dozvěděla, že když přiběhly, tak se tomu smály a braly to s humorem, načež přišla matka těch holek a sprdla je (teda jenom ty svoje, ale Juli byla u toho), že je diskvalifikují a celkově z toho dělala hrozný problém a byla fakt naštvaná. Já jsem jednak naštvaná na ni a jednak vůbec nechápu. Ať přemýšlím jak přemýšlím, nenapadá mě jediný důvod, proč by mě něco takového mělo jakkoliv vzrušovat a ještě kvůli tomu dítěti vynadat Jinak bylo to ve stylu maratonu, žádné závody a ty holky to hned hlásily, takže žádná snaha o podvádění - to bylo jediné, co mě napadlo, že si třeba mohla myslet. Fakt nechápu.

Ta ženská fakt nemá všech pět pohromadě ‍♀️ Já jsem daleka zastávat se Soukupa a toho, jak se chová, na druhou stranu, co čekala od chlapa, ze kterého udělá debila před celým národem - a teď si to pro velký úspěch zopakuje… Ti dva si fakt nemají co vyčítat - on zhrzený , ona slepice
https://zeny.iprima.cz/porad-me-miluje-rika-han...

Podělím se tu s vámi o zážitek... Před necelým měsícem jsem od drahého dostala k narozeninám lednici, ze které jsem byla ve stavu permanentního nadšení. Pak jsem si všimla, že spodní část je jaksi ušmudlaná a jakékoliv moje čištící úsilí je k ničemu, naopak po něm zůstávají další šmouhy. Tak jsem vzala houbičku, jar a pořádně to omyla. Po otření jsem zjistila, že jsem houbičkou nejenže otřela veškerý lesk a vytvořila permanentně se tvářící šmouhy, ale ještě po ní zůstaly škrábance Ve chvíli, kdy na lednici svítilo slunce, to vypadalo fakt katastrofálně. Takže jsem v panice začala projíždět internet a aplikovat všechny možné návody na nápravu, nakupovat ocet, sodu, hadříky, leštidlo... Nejlépe se osvědčila rada naleštit to olejem, ovšem jen do té doby, než přišel náš pes, začal ji olizovat a za chvíli na ní byla nalepená spousta chlupů. Dneska přišlo to, čeho jsem se ty 3 dny děsila - všimnul si toho můj drahý. Po prvotním zděšení a mé snaze ho přesvědčit, že jsem to fakt nevzala drátěnkou, začal zkoumat, jestli by se s tím nedalo něco dělat. A ono dalo - stáhnout z toho fólii, kupříkladu... No, tak aspoň teď vím, jak se to má mýt, i když co jsem to tak oťukávala, ten reálný povrch se tváří mnohem víc user friendly než ta fólie... Na panáka je ještě asi brzo, hmmm?

Mám dotaz - kdo máte LG lednici s tmavým metalickým povrchem, jak to čistíte? Mně se z toho asi podařilo odmýt nějakou povrchovou vrstvu a vypadá to pořád umatlaně :-/ Nebo nemáte některá zkušenost s obnovou toho povrchu - s nějakou pastou na leštění? Vůbec nevím, co s tím a bojím se, abych to nepo.. ještě víc...

Tak já si sem taky odložím rekapitulaci 2023. Samozřejmě highligt roku bylo, že jsme do toho s drahým praštili a já oslavila čtvrté kulatiny, ale taky jsme hodně lyžovali, plavali, výletovali pěšky, na kole, letadlem, lodí malou i velkou, po moři i po řece, s dětmi, se psem, s drahým, i bez. Taky jsem hodně vařila a hodně se učila - to první s podstatně většími úspěchy než to druhé. A spoustu dalšího jsme podnikali a prožívali. Ne všechno bych si chtěla zopakovat a v 2024 se bez některých zážitků a zkušeností pokud možno ráda obejdu, ale suma sumárum to byl krásný rok. Tu svatbu letos asi těžko trumfneme (leda bychom se rozvedli, ale vzhledem k tomu, že drahý vymýšlí, že bychom to mohli každoročně opakovat, to aspoň pro letošek nevypadá ), ale nemusí být každý rok posvícení - naopak bych asi ocenila, kdyby 2024 byl pro změnu o něco klidnější. Tak uvidíme…
Šťastný nový rok všem!🥳🥳🥳

Ač už žiju v Rakousku víc než 2 roky, většinu času se mi úspěšně dařilo vyhýbat se němčině. Teda já se ji učila, ale na převedení do praxe jsem se jaksi necítila a vzhledem k tomu, že většinu věcí jsem byla schopná pokrýt angličtinou, jsem své německé znalosti uplatňovala opravdu v nouzi nejvyšší. Ale tadááá, už se začínám rozjíždět! Minulý týden jsem policajta ukecala, aby mi nedal pokutu za špatné parkování (to jsem šla rovnou z hodiny, tak jsem ještě byla nastavená na němčinu) a dneska jsem zcela cíleně šprechtila německy s doktorkou (o které už vím, že její angličtina je maximálně na úrovni mojí němčiny). A dobrý
#vonotopude

Volejte sláva a 3 dny se radujte - nebo teda já budu. Po skoro 3 letech se mi drahého podařilo přesvědčit, aby dal pryč neskutečně ohavnou polici z obýváku. A místo toho mi vyrobil tenhle skvost ️
Já se taky činila a upekla mu chleba - který se mi konečně po čase zase povedl (nějak mi zlenivěl kvásek 🫤).
A Danečkovi jsem vyrobila hovínkovou piňatu - na tu jsem taky moc pyšná

Dotaz, jen tak ze zvědavosti: pokud máte na něco názor, kde je velká pravděpodobnost, že ho vaše okolí nesdílí, prezentujete ho? Včera jsem pozvala na večeři kamarádku, o které vím, že má názory dost jiné než já (politika, Covid, LGBT..), a proto se s ní těmhle tématům důsledně vyhýbám. A obecně jsem opatrná, pokud nevím, s kým se bavím. A ona to tu včera začala naplno vybalovat - a můj muž jí začal oponovat. Já byla nasr. na oba, protože za mě večer naprosto v háji. Jeho tak nějak ještě chápu, ji vůbec. Jak máte tohle nastavené vy?

Tenhle případ jsem - asi jako většina z vás -zaznamenala z pohledu matky a nechtěla jsem si na to dělat na základě jednostranných a ne nijak podrobných informací názor. Tak koho by to zajímalo, tady je info z jiného úhlu pohledu. Text níže je od právničky Zuzany Candigliota - se kterou často nesouhlasím, ale jsem si jistá, že být ten případ, jak líčí matka, tak ona se za ni rozhodně postaví.

Vyjádření k případu nezletilého Bertíka
Opakovaně mě někdo označuje v diskuzích pod příspěvky nebo mi píše k případu nezletilého Bertíka s žádostí o pomoc matce, která případ velmi emotivně prezentuje tak, že otec, jeho rodiče a soud ubližují nezletilému, který byl odebrán z péče matky a svěřen do péče otce.
Z více zdrojů se ke mně dostaly podklady k tomuto případu včetně rozhodnutí soudu. Na základě toho jsem přesvědčena, že ten, kdo tady nejvíc nezletilému ubližuje, je naopak matka. Soudní rozhodnutí o svěření dítěte do péče otce považuji za zcela správné, odůvodněné a v zájmu dítěte.
Matka soustavně bránila otci ve styku s dítětem, nerespektovala rozhodnutí soudu o styku, na otce začala házet špínu, obvinila ho ze sexuálního zneužívání dítěte, homosexuality, násilí apod. Neustále omílala kojení jako překážku styku otce s dítětem. Celý případ opakovaně medializovala formou citové manipulace veřejnosti včetně prezentování nepravd s cílem získat podporu zmanipulované a důvěřivé veřejnosti včetně známých osobností. Nechala si zpracovat jednostranný znalecký posudek od znalce, s kterým já mám osobní zkušenost, že pod vlivem své náboženské ideologie nadržuje matkám a bagatelizuje jejich patologické a poškozující chování. Samozřejmě, že po soustavném matčině bránění ve styku soudu došla trpělivost a rozhodl o předání dítěte do péče otce. Při předání dítěte otci dle video nahrávky bylo dítě v klidu, přesto matka vyvolala v přítomnosti dítěte drama, otci sprostě nadávala, nenávistně a hystericky křičela atd. Matka zjevně nejedná v zájmu dítěte, ale svým nezralým a patologickým chováním dítě poškozuje, snaží se na dítě přenášet svoji nenávist k otci.
Co se týká kojení, tak sama jsem kojila do 4 let věku dítěte, takže mě nikdo nemůže obviňovat z nepochopení. U batolete určitě lze skloubit zachování kojení i styk dítěte s otcem, takže záminka kojení pro bránění ve styku neobstojí. Argument narušení kojení je až úsměvný při porovnání s tím, jak dítěti škodí na psychice agresivní chování matky a vyvolávání konfliktů v přítomnosti dítěte.
Pokud na mě byly dotazy, zda bych této matce mohla nějak pomoci, tak určitě ne. Poskytuji v rodinných věcech právní služby pouze těm rodičům, kteří nejednají v rozporu se zájmem dítěte. Zde jsou splněny všechny znaky typické matky manipulátorky a „majitelky“ dítěte, která poškozuje svoje dítě. Dalším znakem těchto matek je opakované střídání advokátů, neboť neakceptují doporučení v zájmu dítěte. V tomto případě by doporučení znělo: vyhledat psychoterapii, získat náhled na svoje chování, aby přestala ubližovat dítěti, přenášet na něj svoji nenávist a aby začala respektovat roli druhého rodiče. Jedině tak si může otevřít pozitivní cestu k dítěti.
Samozřejmě, že existují případy selhání soudů a OSPOD, ale to zjevně není tento případ.
Toto vyjádření jsem se rozhodla sepsat i z toho důvodu, že jsem svůj názor už soukromě napsala jedné osobě, která mě žádala o pomoc matce a která její příběh medializovala. Ale protože můj názor neodpovídal jejímu vidění, tak i veřejně dezinterpretovala názory „právníků“, které oslovila, a to tak, jak kdyby byli na straně matky, ale nedalo se nic dělat.

Před časem jsem zaregistrovala Pranamatku. Proklikala jsem se na stránky, z ceny se mi protočily panenky a zase to zavřela. Teď na mě vyskočilo, že Nikol Leitgeb na to má 30% slevu. Tak jsem to koupila a pak mě napadlo, že by to mohl být supr dárek pro drahého k Vánocům. Chce to? Ne. Potřebuje to? Těžko říct. Využije to? Když ne on, tak já jo - a stejně mě pro něj nic, co by splňovalo výše uvedené nenapadá.
Dvě mouchy jednou ranou

Prosím, kdo se zajímá a vyzná v non toxic, poradíte mi, jaké nádobí? Chci koupit nové a ráda bych se zaměřila tímhle směrem. Chápu, že nechci teflon, že OK je ocel, litina, keramika, ale co různé směsy a povrchy? Třeba u téhle: https://www.tescoma.cz/panev-steelcraft-24-cm je, že je PFOA free, ale co to ostatní - hliník taky asi úplně nechci, hmmm?

Brečím

"Říkal jsem si , že když už jsem v Praze, tak se cestou domů zastavím v Bratislavě" vysvětlil mi před chvílí muž nonšalantně, proč dorazí o 3 hodiny později.
Jsem si říkala, že mi letos asi Paříž nevyjde, ale asi to taky vezmu při cestě, až se budu příště vracet z Prahy

Furt nemám fotky ze svatby, tak vás tu aspoň oblažím takovým malý posvatebním zamyšlením V neděli jsme měli s mužem zajímavou diskuzi - zeptal se mě, jestli se jako vdaná cítím víc bezpečně . V češtině pro to nenalézám lepší slovo, ale ukázalo se, že narážel na to, že jsem mu v minulosti říkala, že se cítím “insecure”. Tím, že jsem se přestěhovala do Rakouska, bych se sice byla, kdyby došlo na lámání chleba, schopná o sebe a děti postarat sama, ale bylo by to těžké. A s ohledem na děti, co si tu už zvykly, bych ani úplně neměla možnost se sbalit a jet do Čech. A já mám v sobě zakotvenou asi poměrně extrémní potřebu pocitu nezávislosti, kterou mi tohle bralo. Teď jsme na sebe nechápavě koukali, protože on měl pocit, že svatbou se to vyřešilo, já nechápala, jak to se svatbou souvisí. A jak jsme se tak o tom bavili, tak mi došlo, proč mně s blížícím se termínem svatby tekly nervy. Protože zatímco drahý vnímá, že svatbou už to není jeho dům, jeho příjmy atd., já z ní žádné jistoty nečerpám. Na jednu stranu je moc hezké, že on to tak bere a že i kdyby ne, tak má utrum, protože žijeme ve státě, kde platí zákony z dob Marie Terezie a chuděra zapuzená manželka má nárok nejen na půlku posvatebního majetku, ale i na alimenty, na druhou stranu bych se ze sebe musela poblít, kdybych po něm něco takového chtěla. Takže na nezávislosti mi svatba nejen nepřidala ani trochu, ale naopak mi ubrala, protože když na to přijde, tak se nemůžu jen tak sebrat a zmizet. Což je fakt čistě o tom pocitu otevřených prostor, protože se nebojím, že bych někdy zmizet potřebovala a doufám, že ani nebudu chtít - jinak bych si ho nebrala, že jo. A taky doufám, že nebude mít potřebu nebo chuť zmizet on, na druhou stranu, kdyby jo, byla bych ráda, aby řešil, jestli mě opravdu chce ztratit a ne, jestli si to může finančně dovolit.
Občas jsem nejen tady četla názory, jak se všechny ženské chtějí vdát a ty, co tvrdí, že to nepotřebují, si akorát nikdo vzít nechce. Tak teď, když si mě někdo prokazatelně byl ochotný vzít, už snad budu hodnověrná, když prohlásím, že mně to fakt nikdy nechybělo a v klidu bych se bez toho obešla i do budoucna

Než dostanu fotky že svatby, tak si tu ještě odložím náš předsvatební výlet, který jsem byla líná sdílet aktuálně...
Stejně jako loni jsme s drahým vyrazili na hromadný moto výlet, letos na Sardinii. Bylo by to jistě úžasné, kdybychom loni nebyli na Korsice, vedle které nám Sardinie přišla sice krásná, ale na Korsiku to nemělo a taky kdybych nechytala nervy ze svatby a z toho, jak to všechno stihneme zorganizovat. Evidentně je důvod, proč se na svatební cestu jezdí po svatbě a ne před.
A pak jsme se s drahým odtrhli a udělali si soukromý výlet, který by byl taky fantastický, kdybych pořád neměla nervy ze svatby (takže jsme ji asi dvakrát zrušili), nespadla na mě motorka (takže přibyly nervy, že na svatbu přihopsám se sádrou a berlemi) a neztratila jsem pas (takže přibyly nervy, jak si vyzvednu v Čechách šaty a jestli mě vůbec oddají, když občanku mám propadlou). Ale nějak se nám podařilo se nerozejít, z potenciální zlomeniny byla jen modřina a pas se našel. A užili jsme si projížďku rakouskými Alpami, z kterých mi evidentně bude pokaždé padat brada, bez ohledu na to, pokolikáté tam budu a pobyt v nádherném horském hotýlku a následně v hotelu, ze kterého mi taky spadla brada, i když díky drahému jsem už v pár luxusních hotelech byla (a na rozdíl od něj, kterému je srdečně buřt, jestli spí ve stanu, doma nebo kolik má ten hotel hvězd a bazénů, já si tohle privilegium pokaždé neskutečně užívám ️).
Ještě někdo, kdo se kvůli svatbě málem rozešel, nebo jsme unikát?