Zdravím všechny.
Dny, měsíce a roky jdou a já si stále víc uvědomuji, že skoro všechno, co jsem v době očekávání svých dětí jedla, cítila, snášela nebo nesnášela, se nakonec odraží v jejich životě. Už vím, proč doktoři doporučují v těhotenství jíst pestrou a zdravou stravu. Ale nepomůže to tomu, aby vám dítě pak jedlo všechno. Stalo se mi, že při první jsem až nadmíru dodržovala všechna ta zdravá pravidla, i když jsem z nich nijak nadšená nebyla. Pravdou je, že dcera odmítá všechno, co mi v těhotenství nechutnalo. Jediné, po čem se může utlouct, jsou rajčata. A světe div se, rajče bylo to jediné, co jsem musela po dobu asi tří, čtyř měsíců mít každý den.
A co se týká fyzických pocitů? Mladší dcera chtěla, abych s ní byla na trampolíně. To už jsem byla těhotná. Ne že bych tam hopsala. To ne. Jen jsem tam seděla a dohlížela na ni. Přiznám se, že mi nadvakrát nebylo dobře. A syn se od malička bojí houpačky. Může to mít opravdu takové následky na chování a chuťové buňky našich dětí? Jak to je, nebo bylo u vás? Máte taky některá takové zkušenosti?