Nervová zhroucení jsou dědičná. Máme je ze svých dětí..

Nevím kde jsem udělala chybu.. možná na začátku těhotenství, když jsme zjistili, že čekáme vymodlené děťátko a vyšla z toho dvojčata..ten strach, že o ně přijdu a pocit, že musím udělat maximum?

Každodenní přemýšlení, jak tomu štěstí pomoci, aby byla miminka silná a vydržela..?

Když se kluci narodili, sestřičky nám na medialu, kde leželi naší andělíčci s úsměvech na rtech sdělili, že pro ně nemají tak "malé" oblečky, protože s jejich porodní váhou 3000g a 2880g byli na dvojčata fakt velcí..

Ano,představovala jsem si, že se narodí míní miminka, které budou typická pro 36tt.

A i když byli kluci pár dní v inkubátorech, protože prvorozený po porodu začal mít 

problémy s dýcháním a druhorozeného oživovali a začal dýchat teprve až sedmou minutu jeho života.. byli to velcí chlapi plní života 🙂

Zavinily to vitamíny a preparáty, kterými se těhotná maminka ze strachu o ztrátu l

ádovala celé těhotenství, nebo prostě jen geny..? Udělaly z našich dvojčat neřízené střely, které mají energie jako králíček durasel..?

Energii, která nepomine ani po běhání na velkém hřišti, kam své syny vozím abych se 

pokusila z nich dostať co nejvíce s myšlenkou, že je unavím a doma budou klidnější, 

večer budou včas v 19:30 v posteli a spát??

Nevím.. možná budou opravdu po mně.

Jistě, že po mě. Po tatínkovi určitě ne.

Byla jsem akční dítě, které se ničeho a nikoho nebálo.

Ve dvou letech jsem si vyjela s malým kočárkem, ve kterém jsem uspávala panenku, na 

lešení z velkých desek, rozestavěného domů, do druhého patra.. hezký se tam otočila a 

jela zase zpátky.

Vyprávění rodičů bylo občas zajímavé někdy děsivé..

Jejich jediná dcera jim dávala zabrat. Spíše syn než dcera..jak mi bylo několikrát řečeno 🙂

Kluci jsou určitě po mě, protože tatínek, můj manžel byl spíše tiché dítě zaležené v koutě a i když je velmi chytrý a vystudoval vysokou školu, vzal si mě, obyčejnou ženu, která ho vždy do všeho popostrkuje a radí mu i v jeho postu ředitele firmy..

Dokonale se doplñujeme. 🙂

Možná by nešlo ani tak o energii jako o výmysly.. kterými nás dvojčeci kluci neustále 

překvapují.

Nejen, že dokážou vylézt úplně všude kam je napadne. Na okna, krb, přelezou branku do kuchyně, kterou jsme museli vyměnit za dvoumetrovou bránu pro tygry v zoo.. dokážou i daleko víc, třeba zabouchnout se v obývacím pokoji, zlomit jejich maxi silou kliku a klíč tak, aby se dovnitř maminka nedostala, když si odskočí na wc.. musí pak běhat po sousedech, protože si mobil samozřejmě nechala v kuchyni kam se přes dveře obýváku 

nedostane... mozeček

dvouletých dvojčat je neuvěřitelný a pracuje na plné obrátky nonstop, a když vás 

dokážou zabouchnou i v dětském pokoji, připadáte si při volání o pomoc z balkónu 

pokoje jako blázen.. protože jedou kolem zrovna pošťáci, běhají po sousedech, shánějí 

žebřík, který dosáhne do druhého patra rodinného domu. A při mé smůle, kdy mé 

milované dvojčata mají zrovna týden průjmu a rádi se svlíkají když není maminka poblíž, se svlíknou a poklad z plenek rozlíčí v nově vytvořeném pokoji..

Při štěstí se podaří mě zachránit až po půl hodině kdy přiběhne statný muž, soused přes 10 domů, musí přelézt branku, která je samozřejmě zamknuta (ano , kvůli dvojčatům, 

které nám utíkají ), vyleze na žebřík a jako ve filmu mě chce snést dolu.. při čemž mu 

oznamuju že se ho bojím, ať jde radši sám dolů, že to zvládnu..

Diváky okolo domů raději nekomentuju, ostuda je na světě 🙂

Občas když své příspěvky sdílím na facebooku, přátelé se smějí a mají záchvaty smíchu 

při sledování videii našich lumpíků .. většinou jejich komentáře mluví za vše : "co zase 

provedli"

Řekla bych, že nás snad už nic horšího,než je políčeny dětský nebo obývací pokoj 

hovinkama nečeká.. ale když vejdete do dětského pokoje v domnění, žeze tatínek hlídá 

15 minut děti, je klid a vše probíhá jak má.. najdete otce pod peřinou spát a dvojčata s 

prázdnou dózičkou sudocreemu..samozřejmě krém byl plný a obsah je všude kolem, na dětech, ve vlasech, oblečení... chce se vám brečet, smát a připadáte si, že jste v 

psychiatrické léčebně a zdají se vám šílené sny...

Ne, tohle všechno není výplod mé fantazie. Tohle je realita v podobě dvou akčních 

dvojčat, které přišly na tento svět náš zničit.

Ale my se nedáme.. budeme bojovat😉😁👍