Dneska otevírám stránku modry konik a čeká me zpráva.. klikam na obálku a vykukuje na me "Dnes začínáte 16 týden těhotenství."

No wow.. Jsem těhotná, ale ani mi to nepřijde. Tedy kromě větších prsou, které jsem si přála hlavně v létě když jsem se rvala do plavek 😀. Taky v noci mi dochází, že v mém těle přebývá společník..vzhledem k tomu, že jsem vzdy a vsude usnula jen na brise..teď jsem těžce v krizi, protože pri lehnuti na bricho citim, ze me boli brisko, tlačí a musim zpet. Spat na boku je pro me tezke. Kdyz se pristihnu, ze spím na zadech, muz se mi pak pochechtava, ze chrapu.. no jenze ja nechrapu normalne..vážně.. 😀 chrapu od te doby co jsem tehotna,ze. Hlavne tedy kazdy den, kdyz po obede mame siestu u tv. Lehneme si spolu, ja na hrudník sveho muze a jsem do minuty tuha,tedy většinou do minuty. 😀 Je az neuveritelne jak na me pusobi jeho dech, teplo.. jsem jako v raji a proto i hned usinam. Celeho jej oslintam, chrapu a on drzi...a hladi me ve vlasech nebo na zadech.. je v tomto uzasny. Dvojčata, které budou slavit v lednu 7 let jsou naučené po obědě taky "odpočívat". Takze se odebiraji do sveho pokojíčku, kde leží v posteli, hrají si nebo se rvou. Což je tedy 90% jejich zabavy během dne. Každopádně už jsem tak otupela, ze usnu i při dupani a skakani nad hlavou, kdy to spis pripomina v jejich pokoji výbuchy bomb..

Po 7letech jsem nasla na testu čárku. Absolutne jsem nečekala, ze se to může stát,vzhledem k tomu, ze jsem po konizaci cipku.. S partnerem jsme spolu pres 2 roky. Spali jsme spolu nonstop a nic.. Obcas jsme zabrousili na tema miminko. Bylo by to krasne, mit spolecne miminko, nase miminko. Ale pri představě, že mě je 37 let a partnerovi 42 let jsme dospeli vzdy k nazoru, ze jsme stari.. a proste mame radi uz svuj klid. Hlavne tedy ja, kdyz jsem prezila 7 let s divokymi dvojcaty. 😀🙌 7 let, ale krásných, protoze me naucili nejvic na svete. S manželem jsme se rozvedli tzv.po dohode. Prestali jsme si rozumět. Kazdy jsme byli jinde a on po povyseni na ředitele zmenil absolutni chování, způsoby jednání. Odcizili jsme se. Kluci byli jedine co nas spojovalo. A i tehdy nez se narodili to byl beh na dlouho trať. Musela jsem podstoupit 5 IVF. Rvala jsem do sebe hormony, pribirala na vaze, hubla.. Prirozene jsem prostě během 15 leteho vztahu (13let v manželství,) s exmanželem nikdy neotehotnela. Mozna proto jsem si myslela, ze uz se to nepodari ani ted... s novym partnerem. 

Podvědomě jsem si miminko ale přála.. bylo to asi takove pro me naplnění. A kdyz jsem koukala na ty dve čárky na testu,  byla jsem v soku a nevěřila svým ocim. Partner byl zrovna doma a ja za nim sla a zeptala se ho, zda nevi jak funguje test?Byla jsem v soku a vyhrkla jsem na nej :"Muzes mi laskave rict jak funguje test? To je asi spatne, nejaka blbost, jsou tam dve carky." Usmival se a rekl :" Jsi těhotná, poznal jsem to na tobě už dřív" A mel pravdu. Kdyz se mi díval před par dny do oci, rekl mi, ze jsem tehotna a vidi mi to v očích. Neverila jsem mu a rikala si, ze tyden dva zpozdeni menses se bohuzel asi stala.. Vyrvala jsem mu test z ruky a utikala na wc udelat si jeste jeden test. No asi bude ten první vadný, říkala jsem si. Ale nebyl. Druhy test hned ukazoval dve carky.. a ja v tranzu sla za přítelem a podavala mu druhy test. "No, jsem těhotná" A zacala jsem plakal. Přítel me objimal, s nechapajici otázkou :"Ted nevim jestli jsi ráda nebo ne?" A ja brecela a jen rekla.. "já nevím".

Těším se na to a těšíme se vsichni. Hlavne ty hlášky našich kluků jsou u toho nejlepsi. Plánují jak si budou hrat s miminkem, nejlepe s brachou, jak ho budou ucit zlobit a veskere lumparny.. nojo. Nejlepsi hlasku tomu dal Vojtíšek kdyz za mnou prisel do koupelny ,ja tam sedela on stale neco mumlal a ja mu rekla :"Vojti prosim te nech toho, bolime brisko,dej mi chvilku klid". Prisel ke me, zvedl tricko, podival se na me břicho a rekl: "Maminko, to mimino uz leze ven?" Rozesmal me... a to mi vlastně i pomohlo.

Cítím, že to bude chlapeček. Tak nejak muj 6 smysl dává najevo..stejně jako daval najevo kdyz měli prijit na svět kluci. Jsem šťastná za tento dar. Vim, ze to nebude jednoduche, obzvláště v mem stavu kdy se lecim.. (jsem po transplantaci jater a ochrnuti), ale osud tomu chtel a na jaře nam pribude poklad. S laskou a radostí se budeme těšit... Děkuju💕

Nevím kde jsem udělala chybu.. možná na začátku těhotenství, když jsme zjistili, že čekáme vymodlené děťátko a vyšla z toho dvojčata..ten strach, že o ně přijdu a pocit, že musím udělat maximum?

Každodenní přemýšlení, jak tomu štěstí pomoci, aby byla miminka silná a vydržela..?

Když se kluci narodili, sestřičky nám na medialu, kde leželi naší andělíčci s úsměvech na rtech sdělili, že pro ně nemají tak "malé" oblečky, protože s jejich porodní váhou 3000g a 2880g byli na dvojčata fakt velcí..

Ano,představovala jsem si, že se narodí míní miminka, které budou typická pro 36tt.

A i když byli kluci pár dní v inkubátorech, protože prvorozený po porodu začal mít 

problémy s dýcháním a druhorozeného oživovali a začal dýchat teprve až sedmou minutu jeho života.. byli to velcí chlapi plní života 🙂

Zavinily to vitamíny a preparáty, kterými se těhotná maminka ze strachu o ztrátu l

ádovala celé těhotenství, nebo prostě jen geny..? Udělaly z našich dvojčat neřízené střely, které mají energie jako králíček durasel..?

Energii, která nepomine ani po běhání na velkém hřišti, kam své syny vozím abych se 

pokusila z nich dostať co nejvíce s myšlenkou, že je unavím a doma budou klidnější, 

večer budou včas v 19:30 v posteli a spát??

Nevím.. možná budou opravdu po mně.

Jistě, že po mě. Po tatínkovi určitě ne.

Byla jsem akční dítě, které se ničeho a nikoho nebálo.

Ve dvou letech jsem si vyjela s malým kočárkem, ve kterém jsem uspávala panenku, na 

lešení z velkých desek, rozestavěného domů, do druhého patra.. hezký se tam otočila a 

jela zase zpátky.

Vyprávění rodičů bylo občas zajímavé někdy děsivé..

Jejich jediná dcera jim dávala zabrat. Spíše syn než dcera..jak mi bylo několikrát řečeno 🙂

Kluci jsou určitě po mě, protože tatínek, můj manžel byl spíše tiché dítě zaležené v koutě a i když je velmi chytrý a vystudoval vysokou školu, vzal si mě, obyčejnou ženu, která ho vždy do všeho popostrkuje a radí mu i v jeho postu ředitele firmy..

Dokonale se doplñujeme. 🙂

Možná by nešlo ani tak o energii jako o výmysly.. kterými nás dvojčeci kluci neustále 

překvapují.

Nejen, že dokážou vylézt úplně všude kam je napadne. Na okna, krb, přelezou branku do kuchyně, kterou jsme museli vyměnit za dvoumetrovou bránu pro tygry v zoo.. dokážou i daleko víc, třeba zabouchnout se v obývacím pokoji, zlomit jejich maxi silou kliku a klíč tak, aby se dovnitř maminka nedostala, když si odskočí na wc.. musí pak běhat po sousedech, protože si mobil samozřejmě nechala v kuchyni kam se přes dveře obýváku 

nedostane... mozeček

dvouletých dvojčat je neuvěřitelný a pracuje na plné obrátky nonstop, a když vás 

dokážou zabouchnou i v dětském pokoji, připadáte si při volání o pomoc z balkónu 

pokoje jako blázen.. protože jedou kolem zrovna pošťáci, běhají po sousedech, shánějí 

žebřík, který dosáhne do druhého patra rodinného domu. A při mé smůle, kdy mé 

milované dvojčata mají zrovna týden průjmu a rádi se svlíkají když není maminka poblíž, se svlíknou a poklad z plenek rozlíčí v nově vytvořeném pokoji..

Při štěstí se podaří mě zachránit až po půl hodině kdy přiběhne statný muž, soused přes 10 domů, musí přelézt branku, která je samozřejmě zamknuta (ano , kvůli dvojčatům, 

které nám utíkají ), vyleze na žebřík a jako ve filmu mě chce snést dolu.. při čemž mu 

oznamuju že se ho bojím, ať jde radši sám dolů, že to zvládnu..

Diváky okolo domů raději nekomentuju, ostuda je na světě 🙂

Občas když své příspěvky sdílím na facebooku, přátelé se smějí a mají záchvaty smíchu 

při sledování videii našich lumpíků .. většinou jejich komentáře mluví za vše : "co zase 

provedli"

Řekla bych, že nás snad už nic horšího,než je políčeny dětský nebo obývací pokoj 

hovinkama nečeká.. ale když vejdete do dětského pokoje v domnění, žeze tatínek hlídá 

15 minut děti, je klid a vše probíhá jak má.. najdete otce pod peřinou spát a dvojčata s 

prázdnou dózičkou sudocreemu..samozřejmě krém byl plný a obsah je všude kolem, na dětech, ve vlasech, oblečení... chce se vám brečet, smát a připadáte si, že jste v 

psychiatrické léčebně a zdají se vám šílené sny...

Ne, tohle všechno není výplod mé fantazie. Tohle je realita v podobě dvou akčních 

dvojčat, které přišly na tento svět náš zničit.

Ale my se nedáme.. budeme bojovat😉😁👍

V roce 2014 se stal zázrak... po 5 letech boje se zadařilo a já nevěřila svým očím když jsem uviděla na testu 2 čárky..

Ano, lékaři nám museli pomoci, protože vzhledem k mému zdravotnímu stavu (rakovina slinivky, transplantace jater), nebylo lehké otěhotnět a právě až 5 tý pokus IVF se podařil.

Při tzv posledním pokusu, kdy jsme si s manželem řekli, ž si necháme vložit 2 embrya a lékaři nás přesvědčovali, že si máme dát pozor, protože by se mohly uchytit obě, jsem jim řekla, že to štěstí mít nebudeme a budeme rádi alespon za jedno zdravé!

IVF nám provedl poprvé jiný lékař, který byl u maminek známý jako "pan doktor, který dělá dvojčata" 

Docela jsem se tomu smáli když jsem mu to řekla a on odpověděl, že je to spíše o náhodě..

Když jsem si 6 tý den dělala těhotenstký test a vyšly dvě čárky, klepaly se mi ruce, plakala jsem a nevěřila jsem tomu.. kolik testů už jsem si za ty léta dělala?

Hned jsem na internetu hledala jak je možné, že test vyjde tak brzo po IVF.

Dočetla jsem se že pozitivní test takto brzy může znamenat dvojčata.

I tak jsem tomu nevěřila a modlila se každý den aby krevní testy za týden na klinice dopadly dobře..

V den D jsem musela jít na kliniku bez manžela, protože měl pracovní jednání a byl na telefoně. 

V ambulanci jsem se usmívala na doktora a řekla mu, že mi test vyšel brzy a on po výsledcích krevních testů se usmál a oznámil, že to vypadá že se to podařilo.. 

Na ultrazvuku jsem byla nervozní a čekala co řekne.. Docela mi vyrazil dech..

" Takže mám pro vás dvě zprávy. Jedna je, že když jsme vložili dvě embrya, jedno embryo bohužel zaniklo." ( V tu chvilku mi blesklo hlavou, nojoo, jsem říkala, že dvojčata jsou jen pro vyvolené a to já nejsem..) 

"Druhá zpráva ovšem je, že to druhé embryo je rozdvojilo, takže čekáte jednovaječná dvojčata"

Tuto větu si budu pamatovat do konce života.. a sestřička tomu nasadila korunu když řekla " Jééé, jak je poznáte? Budou uplně stejná"

Plakala jsem štěstím, ale od té chvíle jsem se začala ještě více bát..

V autě jsem hned volala manželovi. 

"Ahoj, tak jak si dopadla?" Já s napůl pláčem mu řekla, " ano, povedlo se.."

A manžel pokračoval, jak je to super, konečně.. A já dodala..

" Čekáme jednovaječná dvojčata"

Manžel ihned vyhrknul : "To si děláš prdel" a smích.... smích štěstí....

Tyhle vzpomínky z vás nikdy nikdo nevymaže. Tyto slova štěstí, začátků si budu pamatovat navždy....

Bůh nám nadělil obrovský dar a jsme za něj moc vděční. Každý den za něj děkujeme, ikdyž je to velmi náročné.. ano je to náročné, protože naše dvojčata, kluci, jsou abnormálně akční. Nejsou hiperaktivní, protože to je nemoc. Jsou zdraví a akční tak moc, že dokážou utahat 4 dospělé.. na oslavě mých narozenin dokázali utahat 10 rodinných příslušníků.. a když vám pak někdo řekne : " Jak to zvládáš? To ti fakt nezávidím jak jsou akční, já jsem ráda že zvládám jedno. Nedokážu si představit, že bych měla dvojčata" .... tak vždy s úsměvem odpovím..

" Já si nedokážu představit, že bych měla jedno.." 🙂)) 

ANO, JSEM VYVOLENÁ! 🙂