Jsem od uterý nemocná, ale kdyz mi prisel kostym na Vanocni maskarni vecirek, na ktery bych letos s manzelem chtela vyrazit, nedokazala jsem odolat a musela jsem zkusit tzv. "Nahodit oblicej" 
no.. ja myslim, ze letos jsem pripravena a spokojena.. hmm.. a ted zpatky do pyzama a odpocivat
Třetí porod aneb .... ale mě se dneska nějak rodit nechce
Třetí porod.. zpětně teď můžu říct, že všechny byly rychlé a všechny byly výzvou - pro mě, pro manžela, pro všechny kteří byli v tom procesu se mnou. Občas si říkám, že moje děti nejsou jen moje nebo manžela, jsou i babiček, jsou si navzájem sourozenci a každý z nich je už od miminka taková individualita až mě to děsí.
Ale to jsem utekla někam úplně jinam - vraťme se k tomu podstatnému.
V půl osmé večer jsem si ještě hrála s naším menším synem (tehdy mu byl rok a sedm měsíců) a v tu chvíli mi začaly velmi mírné a nepravidelné kontrakce. Hráli jsme si, četli si, oba jsme je vykoupali (i našeho většího - tomu tehdy byly 3 roky a sedm měsíců) a dali je do postelí spát. Já šla ve 20:45 do vany - kontrakce slabé a mezi 8-10ti minutami (považovala jsem je za poslíčky) - byla jsem 38+0tt.
Ve 21:20 jsem v telce zapínala Masterchefa a šla věšet prádlo. Stav byl pořád stejný. Kontrakce slabé, nepravidelné, po 6-10ti minutách. Tak to pokračovalo zhruba až do 22:30, kdy mě zasáhla prudká kontrakce do kyčlí - vždy mi při porodu chodí kontrakce do kyčlí - kéž by mi chodily do břicha nebo do zad. V takových chvílích mě neudrží nohy a musím do kleku na čtyři - je to nejbezpečnější pro mě i pro mimčo - nikdo nechce při porodu spadnout na zem že ???
V téhle poloze mě našel asi o 20 minut později manžel - myslela jsem si, že je ještě čas, protože kontrakce byly sice intenzivní, ale pořád byly v rozmezí 4-10ti minut, ale nejčastěji to bylo 8 minut - pořád jsem si říkala "ještě to není pravidelných 5 minut, ještě to není 5 minut". Manžel mě po kontrakci (při které jsem s ním ani nemohla už moc mluvit) zvednul a řekl, že jedeme do porodnice - pro jeho klid - máme nemocnici 30 minut cesty - bylo vidět, že se bojí..
Do porodnice jsme přijeli a došli ve 23:30 - do druhého patra k porodním sálům jsem vyšla po schodech - sestřička z recepce utrousila, že si myslí, že podle toho jak vypadám tak to bude rychlé. Podívala jsem se na ní a řekla: "Mě se ale dneska nějak rodit nechce" (tuhle větu jsem v příštích minutách opakovala ještě několikrát) prostě jsem na to v hlavě nějak neměla místo - nezapadalo mi to do programu - HAHA
