Amálka - *8.5.2011 - tajemství vyzrazeno

16.8.2010 - poslední MS - začínáme snažení o druhého Čertíka.
11.9. - pozitivní testík - povedlo se na poprvé.
29.9. - návště u gynekologa - potvrzeno těhu - máme srdíčko, termín porodu dle MS 23.5.2011
5.10. - oznámeno rodině, že čekáme mimi - začíná mi být špatně, tak by to brzy prokoukli. Všichni mají radost.
11.11. jsem objednána na NT screening vývojových vad do Prahy do Gennetu. Tak snad bude vše v pořádku
Těhu nevolnosti jsou tu - zvracím každý večer, snad to brzy přejde. Ale pro to mimi v bříšku to vydržím. Musím.
11.11. Gennet - NT screening - nedopadl úplně dobře, sice screening negativní ale Ductus Venosus abnormální, což dle paní doktorky
nemusí znamenat nic, nebo vývojovou vadu srdce. Takže musíme počkat do 16 týdne, kdy by se mělo poznat víc. 15.12. jdeme ke genetikovi, tak doufám, že bude vše ok.
14.12. kontrola Gennet - triple testy dopadly dobře, takže na plodovku nemusím. Brali mi krev na Down. s. - raději kdyby. 11.1. nás čeká velký UTZ.
11.1. - velký UTZ v Gennetu - mimi má vše co má mít. Srdíčko je také v pořádku. Málem nám paní doktorka prozradila pohlaví, ale včas jsme zasáhli, i když tatínek byl na vážkách. Mimi má 395 g.
Dne 8.5.2011 se nám narodilo naše druhé štěstí - Amálka.
Porod byl docela rychlý, i když v tu chvíli mi to připadalo jako věčnost. V sobotu jsme slavili Vojtíkovo 2. narozky. V 22 hodin mi začly kontrakce po 3 minutách. Jsem si říkala, že to jsou poslíky. Tak jsem si dala vanu a nepřešlo to.
Začali jsme s taťkou konečně vybírat jména - holka Amálka, kluk Jiřík (toho jsme ještě cestou do porodnice změnili na Tobiáška).
Do porodnice jsme přijeli v 1 hodinu. Kontra po 5 minutách, poslíky to nebyly, doktorka, že budeme rodit. Tak mi dali ATB proti streptokokovi. Pak už jsem šla na sál a tam byla až do konce. V 2,10 mi praskla voda a pak to začalo. Znáte to každá 🙂. No ale zvládly jsme to všechny, takže ve 2,34 hodin na nás vykoukla Amálka. Doktorka nevěděla, že nevíme pohlaví, tak nic nehlásila. Taťka to zkouknul a říká: Máme tu holčičku. Jsem se rozbrečela a ještě to zkontrolovala. Jsem tomu teda fakt nevěřila. Holčičku jsem si přála, trošku i věřila, že ji v sobě nosím, ale stejně jsem byla připravená, že Vojtík bude mít brášku. Každopádně nevěřím na babské pověry (špičaté břicho apod.), páč u mě to fakt neplatilo. Teď si to doma všichni užíváme a ňuchňáme se.