Porod?

Čeká mě třetí porod...čtvrté dítě....vypadá to jako: V pohodě, co mě ještě může překvapit...ale...ALE!!!!

Opět podotýkám, že se jedná o můj názor, můj náhled, můj postoj...nechci nikoho napadnout, pošpinit, nutit číst 🙂

Porod číslo jedna....

21 letá holka, která od 15ti touží mít miminko a hrozně se trápí tím, že všichni okolo si maminkovství užívajií "zrovna teď"...no jo, pořídit si o 6 let staršího partnera nese s sebou jistá rizika...ale co, v 21 už sem byla těhotná, těhotenství sem si maximálně užila ( aby ne, hned od dvou čárek na testu jsem byla doma (rizikové pracoviště, ranní+noční 12ky)...ale porod...

...je 17.9.2008...už od rána je něco jinak. Není mi špatně, není mi divně, ale prostě se něco děje. Kolem 10 už cítím mírné kontrakce. Nastartuju počítač a studuju, co, jak, kdy - mám hlídat - vesele konverzuju na foru s holkama, co a jak...na 15 sem si zarezevovala kino (odpoledne pro seniory - Taková normální rodinka- bohužel, večerní promítání je pro mě nereálné, protože v 19 hod uléhám 😀 ), kino vypouštím...v 18 opouští mě budoucí tatínek, protože mu začíná služba v jeho počítačové herně (nabádám ho, aby byl na drátě- call of duty, sluchátka na uších- trošku ruší mou vidninu, že mám koho zavolat, kdyby něco)...a samozřejmě se odehrálo "kdyby něco"...kontrakce se stupňují, vana nezabírá, volám...tatínek je tu cobydup a frčíme směr porodnice. Tam jsem dali do pořádku dokumenty, ale PA naznala, že na prvorodičku jsem ještě moc v pohodě a jestli chceme a nemáme to daleko, ať ještě zajedeme domů (na cestu sem dostala tabletu)....vzali sme to do herny, dali si lehkou večeři a zkusili jet domů....tam sme si pustili asi 2 díly Dr. House a já začala (chtěla sem napsat konečně rodit, ale...) spíš přestala - si hrát na hrdinku a začala brečet bolestí....Do porodnice to máme ani ne 5 minut, takže sem nasedli do auta a jeli...a tam nás hned převlíkali ( podotýkám, že táta nechtěl k porodu, ale naznal, že teda chvilku zůstane...když už je v tom fialovým). Vzali sme si nadstandart a koukali na telku..teda já moc ne, ono kontrakce po 5ti minutách, který trvaj víc jak minutu sou docela náročný....nebudu to zdržovat...momentálně je tak cca 21 hod...takhle to trvalo cca do 8mi ráno s různýma polohama, povchodováním, sprchováním,balonem (táta samozřejmě nervozní, prtože už chtěl být dávno doma -hahaha)...ráno sem byla tak vyřízená (kontrakce kolem půlnoci vzali frekvenci 3 minuty, do toho píchnutí vody - zakalená, ozvy, když sem na zádech nic moc)...každopádně...18.9.2008 - v 9:40 se Lukášek narodil...tatínek byl u toho (byly nějaký komplikace, šňůra kolem krku, zakalená voda, já vyřízená s velikostí pánve na hraně...tak pro jistotu zůstal a musím říct, že on mi nejvíc pomohl, asistoval doktorům - kteří se do toho pokojíčku nemohli skro vejít, byl prostě skvělej)...porod katastrofa na n-tou..ztráta krve, vůbec si konec nepamatuju, poporodní poranění hrůza....

Porod číslo dvě...

Už je mi 26... mám doma 4letýho přechytralýho kluka, který touží po sourozenci...rodiče taky touží, jen to prostě nejde, tak, jak by mělo...po různých komplikacích ale 18.9.2012 (ano, přesně na Lukyho 4 narozeniny) svírám v ruce pozitivní těhotenský test 🙂

...samozřejmě bych to nebyla já, aby nebylo něco extra....maminko, čekáte dvojčátka....na všch frontách ohromné nadšení, jen maminka zhluboka dýchá, ale spíš z důvodu obav, aby se "aspoň" jedno udrželo....a udrží se obě...navíc dvě holčičky....může být někdo šťastnější? 🙂

...je 12.5.2015...Luky u babičky, zastávka v tescu pro poslední drobnosti a v 10 nástup do porodnice pro plánovaná CS..při vstupním vyšetření mě PA ani nechtěla pořádně vyšetřit, že je prasknutí vody na hraně, tak ať do rána vůbec vydržím (38+5tt)...na pokoji dvě budoucí maminky. Jedna prvorodička, druhá třetirodička, ale s názory absolutně mě odlišnými....takže sme zkusili konvezovat a skončili sme u snídní, obědů a večeří 😀 Jako atrakce jdu já první na řadu, kvůli akutnímu případu v noci jdu místo v 8 na sál v 9....táta nastoupen (od prvního porodu sme si slíbili, že bude u všch - jak se mu oddychlo, když druhý a třetí zvládl v jeden den 😀 ), 9:10 píchnuta anestetika a 9:20 první holka na světě - Viktorka 2150g a 9:21 Lilianka 2250g...obě sem viděla, tatínek si je šel pojmenovat, já čekám na šití....po porodu...9:30 užsem na pokoji, sestřička úžasná, obskakuje mě kde může, akorát mi kolem 10 vyhodí tátu, protože vezou další maminku, aby si mohla odpočnout..místo spaní sme řešili co bude dál, jaký to bylo atd....dál z hlediska hojení naprostá pohoda, druhý den jsem vstala, na večer jsem dostala holky na pokoj...neřeším kojení, dokromování, váhu...v porodnici jsme byli 10 dní a bylo to peklo, ale z hlediska porodu lahůdka...možná díky tomu peklu, že sem byla donucená makat, tak sem na nářky neměla čas 😀

Doma nastal klid, který trvá do teď...možná...

Porod číslo tři...

Je mi 29...Lukymu 7, holkám 2,5...už sem myslela, že mám všechno za sebou, ale v květnu mě překvapil pozitivní těhu test...všechno je od začátku absurdní, nepředstavitelné...všechno bylo ideální...tři děti (chtěli sme min 2, max 3), akorát do auta...v září 2014 jsem začala pracovat na půl úvazku, do roka jsem měla nastoupit zpět na plný úvazek do svojí práce (práci jsem měla vždy na určitou dobu), miminka nám vyrostli v batolata s kteýma se už dalo pracovat - přes noc u babičky, výlety, obědy v restauraci, návštěvy u známích (ne jen u nás)...

Nejvíc mě mrzí, že konečně mám v hlavě srovnaný, jak by měl vypadat můj vysněný porod (ne, nedělám si iluze, že by nebolel nebo něco takovýho)...jdeme zase na císaře...ale je to více méně mnou prosazené, protože si rozvnou nechám udělat přerušení vejcovodů.  Indikace mám, paní doktorka to nechala více méně na mě....

A jak vypadá můj vysněný porod?

Kdybych tohle četla před prvním porodem, nevěřila bych, že JÁ vůbec něco takovýho vypustím z pusy...možná ani jako 26letá....nějak sem asi vyspěla a začala sem fandit domácím porodům...a vůbec přirozeným porodům...já, absolutní odpůrce...sama bych si na to asi netroufla a ani náš táta by do toho asi nešel, ale všem okolo fandím a věřím, že všechno je v hlavě...jak si to člověk strovná a jak k tomu přistupuje...nikdy jsem neměla problém se s doktory domluvit, nikdy jsem nepotřebovala něco hrotit, ale stejně bych si chtěla vyzkoušet, jaký to je být to jen na mě...na mých pocitech, na mých instinktech, na mým rozumu...myslím, že to je určitá intimita, kterou si má maminka řešit jen s miminkem, dokud jsou sami v sobě, dokud jsou jedno, dokud jsou v jednom...vím, že tohle nezažiju, ale vím, že si to můžu po svým udělat hned, jak budem s naším čtvrťátkem spolu (jó, vy to nevíte, my totiž čekáme překvapení a navíc ještě nejsme pořádně domluvení na jménech 😀 )...

Každopádně...ještě pár dní a budu čtyřnásobná máma...máma, která ikdyž někdy křičí, svoje děti miluje...všechny čtyři...