Jak se (vy)klubalo naše vánoční překvapení...

Měli jsme to trošku jednodušší, protože sme věděli KDY...nebo ne?

Snažila sem si pěkně v klidu užít Vánoce s dětma a modlila se, abych nezačala rodit dřív (po poslední kontrole mě dr přpravila, že ten týden nemusím přečkat 2v1, protože bylo všecko pěkně připravené). Vánoce jsme trávili u babičky, takže jsme na holky byly dvě a odpadlo mi vaření atd, tak jsem mohla v klidu dát "nohy hore" a přemlouvat mimino,aby počkalo....

V neděli 27. jsem odjela domů sbalit tašku do porodnice a nachystat  věci na cestu a 28. nástup. Dostala jsem oběd a užívala si pohádky. Ještě sem mimiču stihla uplést vestičku. Na sál jdu jako první v 8:00. Navštívila mě sestřička a dr anestezioložka, domluvili sme se co a jak.  V noci jsem moc nespala, ač sem vůbec nebyla nervozní, najednou sem začala být.

Ráno budíček v 5:30 a už to jelo....vyčůrat, umýt, vyčistit zuby. Rycle sem ještě vypsala jména, pořád nebyla konečná verze. Natáhnout punčochy, napíchnout kanylu, vykapat, zavést močový katetr ... najednou je 7:00 a musím vzbudit tátu, aby tu do půl 8 byl.

Najednou přesedám z postele na lehátko a už jedu. Na sále ještě jednou přestoupím a sem na sále. Šup na operační stůl. Sestřička nazná, že kanyla je malá a napichuje novou do druhé ruky. Mám výhled na hodiny, je 8:10 a dr napichuje do páteře...nahrbit, zatačí to, aplikujeme kapalinu, a je to, můžete zpět na záda.

Přichází dr a zkouší, jestli bolí. Nebolí, tak jdem na to. Už je tu táta a snažíme se bavit se o nesmyslech, abych nemyslela na to, co tam se mnou provádí a než si stihnem říct, jak se nám spalo (nebo spíš nespalo) už na nás naše mimino řve 😀 Táta dokonce napoprvé přeslechl, že máme HOLKU!!!!

Šel si ji nafotit a zkontrolovat a už mi ji nesou...první vlasatý mimino, ale zase celej táta 😀 Táta ji šel zanést na oddělení a já zůstala sama. Najednou to začalo trvat věčnost...Táta se mi vrátil a už to vypadalo, že šijou, tak už sem je popoháněla, abych byla na pokoji.

Celé úterý jsem jen ležela, měřili mi tlak, občas píchli něco proti bolesti. Vivinku mi nosili na kojení. 

Ve středu hned ráno jsem vstala a šla do sprchy, odpoledne přišly návštěvy a já už s nima seděla v jídelně i s Vivi, měla sem ji vlastně skoro celé odpoledne. Na noc jsem ji ještě vrátila a ve středu mi ji oficiálně přidělili na pokoj 🙂

Břicho bolelo celou dobu v porodnici, ještě první den doma byl hodně bolavý, ale dneska už mě to skoro nebolí. Ono taky při péči o 4 děti, z toho 3 do tři do tří let si nemůžumoc pískat :-P Ale všichni jsou zlatí. Holky poslouchají, miminko spí podle učebnic, tak doufám, že nám to dlouho vydrží 🙂