Jak jsem se stala mámou

Každý den čtu spoustu příběhů o cestě za miminkem. Bohužel ještě hodně moc jich není veselých a proto jsem se rozhodla napsat náš příběh....

Všechno začalo narozením Lukáška. Lukášek byl neplánovaný, ale přes prvotní šok moc chtěný 🙂 Hlavně babičky měly velkou radost. Těhotenství s ním bylo ukázkové o to víc nám dal zabrat porod. Ale najednou bylo po všem a my byli nejšťastnější na světě...než...

Bolest porodu byla za pár dní za mnou, všecko šlapalo a zatoužili sme neskončit jen u jednoho prcka, ale co nejdřív mu pořídit parťáka. Snažit jsme se začali vlastně hned po prvních měsíčkách, což bylo asi půl roku po porodu. A jaké bylo překvapení, když se zadařilo na první pokus. Vůbec jsem si nepřipouštěla, jak to budu zvládat, prostě jsem žila v euforii, že všechno šlape a jde to podle mých představ...než...

Asi v 8tt jsem začala lehce špinit, trošku mě to vyděsilo, protože jsem si nic takového z prvního těhotenství nepamatovala. po kontrole, kde paní doktorka naznala, že miminko odpovídá 5tt a nevidí akci srdeční už mi trošku zatrnulo, ale pořád jsem ještě doufala...než...

O dva týdny jsem měla po revizi a všechno se mi zhroutilo, soucitný pohledy, rady typu, že je pohnojeno a příště to vyjde atd atd...Navíc jsem se přesně týden po revizi vdávala a těšila se, že naši tajnou svatbu oznámíme spolu s novinkou, že nás bude víc...

Čas běžel, ránu trochu zacelil, ale nikdy úplně nezahojil...než...

Asi za půl roku jsem v ruce svírala další pozitivní těhotenský test, bylo to kolem Lukáškových prvních narozenin. moc jsem se bála, že se zase něco stane, ale všichni mě uklidňovali, že podruhé se to stát nemůže...může...a hned do týdne, přesně v den oslavy Lukyho prvních narozenin...ještě jsem těhotenství neměla ani potvrzené, tak jsem jen došla k dr a zkontroloval, že odešlo vše....

Následovala rok pauza, kdy mě rozbrečel i jen pohled na těhotnou nebo maminku tlačící kočárek...a zrovna se to v těsném okolí začalo hemžit těhulema...než...

V září dalšího roku jsem znovu otěhotněla...změnila jsem doktora, u nás hodně vychvalovaného, tak jsem si říkala, že nadešel můj čas...než...

Historie se opakovala...8tt, špinění, žádná akce srdeční, revize...u té mi dr slíbil, že to začneme řešit a uděláme nějaké testy...za dva týdny na kontrole ani nevěděl kdo sem, natož co chci, a naznal, že jsem ještě mladá, jedno dítě už mám, tak tomu mám nechat volný průbě, však ono se jednou povede...děkuji pane doktore, přesně tohle právě potřebuji slyšet...nashledanou, už mě tu neuvidíte...

Viděl...ani ne za půl roku, ale bohužel opět se stejným výsledkem a stejnou odpovědí (další revize)...po třech revizích, jednom biochemickém těhotenství a jednom odběru krve, kde se nic nezjistilo, jsem začala pátrat po jiném doktorovi. Teda už sem chlapa nechtěla ani vidět, takže sem si dala jasný cíl...bude to doktorka 🙂 ...než...

Zaregistrovala jsem se u pana doktora, který mi rodil Lukáška a dělal úplně první revizi. Hned první návštěva proběhla v duchu...Za prvé vyšetření krve, hned po něm laparoskopie, zkontrolujeme to zevnitř. Bohužel nebo bohudík, vše bylo relativně v normě nebo spíš se nenašlo nic, co by potvrdilo nějaký problém. Nasadil mi clostilbegyt a praidelně jsme se vídali každý měsíc kolem ovulace. Lepšího dokora jsem si nemohla vybrat, tak pozitivní člověk, který umí potěšit, poradit a vše vysvětlit snad na světě už není. Moc jsem chtěla, aby se nám miminko povedlo teď, když mám tak super doktora. Bohužel se mu k nám moc nechtělo...po 5 měsících už jsem ho požádala, jestli by nebylo lepší nás poslat do CAR. Neměl problém, vypsal mi žádanku, pobavili sme se, které centrum je fajn a co nás čeká a s díky odešla...

Objednaná jsem byla asi za dva měsíce, bohužel mi do toho něco přišlo (už přesně nevím co), ale musela jsem to o měsíc odložit. Objednaní jsem byli na 26.9....

18.9. na Lukáškyho 4 narozeniny, jsem měla den blbec...všechno bylo od rána špatně, ještě jsem čekala každým dnem měsíčky a byla o to víc podrážněná a nevrlá a tak sem si natruc (jako každý měsíc) koupila balení těhoteských testů a řekla si, že je to naposledy přirozeně, takže je zkusím...

První byl pozitivní...druhý taky...hned v zápalu jsem volala panu doktorovi, kdy že to mám přijít...objednal mě asi za 2 týdny. Bylo to nekonečné, ještě nekonečnější bylo čekat v čekárně a potom v kabince. Taky, když koukal na obrazovku a nic neříkal a pak řekl....-Tak maminko, jsou tam dvě!!!!! -Dvě? Jako co dvě? -Dva váčky, zatím bez akce, ale všechno je zatím jak má být....Objednána za 2 týdny...

Ano, můj kritický 8tt, modlila jsem se, prosila, snažila se být pozitivní...den D: Obě miminka v pořádku akce srdeční přítomna....kdybych neležela na zádech, asi dám panu doktorovi pusu 😀

Těhotenství ukázkové, bez problémů, pan doktor mi holky porodil (spolu s primářem, který měl na drátě svou manželku, která je naše dětská doktorka, takže měla všechno z první ruky a věděla o nás od první minuty)...Takže jsem najednou měli tři děti...ano i já se dočkala a po všem tom trápení jsem konečně mohla být spokojená a taky jsem. Už o nic neprosím, už si užívám maminkování, už mám tolik štěstí, že ani nemůžu víc pobrat....než...

Poslední bod mé cesty...neplánovaně pozitivní test v květnu...čtvrté miminko se nám narodí pod stromeček 🙂

Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji a věřte...věřte, že každé miminko má svůj čas a samo se rozhodne, kdy příjde...