Včera jsme s malou šli k zápisu do školky. Ačkoliv vím, že v září určitě nenastoupí, neb tři ji budou až v lednu a ani pak není místo jisté, nějak jsem mela svíravý pocit tam u srdíčka. Paradoxně jsem měla vždy největší strach z toho, jestli se jí ve školce bude líbit a jestli nebude mít strach být beze mě. Teď jsem to však byla já, co tam stála s malou dušičkou a koukala se, jak mi to pískle vyrostlo před očima a kdyby mohla, zůstane ve školce s dětima už teď. A opravdu se děsím toho, jak ten den ustojim. Ten den, kdy mi ze dveří zamává a zmizí v davu dětí a já už pro ni nebudu středobod vesmíru ☹