Až někdy příště ...
Až někdy příště půjdete venku a uvidíte mámu, či tátu, jak se sanaží uklidnit své hystericky řvoucí dítě, moc Vás prosím - myslete si o tom svoje, ale nechte je a jděte dál. Svoji pozornost a pomoc zaměřte jiným směrem a neodvracejte oči od situací, kdy je vaše pomoc žádoucí a nutná.
Abych objasnila význam svého prvnéího odstavce, dovolte mi, popsat Vám dve situace.
Situace č. 1
Jeli jsme s manželem (a dcerou spící v sedačce nakoupit). Když jsme míjeli zastávku MHD, všimla jsem si, že vedle lavičky leží žena. Řekla jsem to manželovi, ten o zastávku dál zastavil (jinde to nešlo) a já jsem šla zpátky na zastávku. Za tu dobu si jí nikdo "nevsiml" (podotýkám, že to bylo u velmi rušné silnice - výpadovka na dálnici). Přišla jsem k ní, zjistila, co se děje a zavolala pomoc. Za tu dobu, co jsem čekala projelo nepočítaně aut, dva autobusy MHD - z oken čuměli všichni, celkem se zeptali 3 muži jestli můžou nějak pomoct. Chvíli před příjezdem policie zastavil osobák a z něj vystoupil muž (hasič) a ptal se co se děje a jak může pomoct. Policajti se divili, že tam celou dobu čekám - mě by přišlo zvláštní tam nepočkat ... (Mimochodem, paní byla společensky znavena, ale to je vlastně úplně nepodstatný).
Vrátila jsem se do auta a bylo mi z toho vážně smutno - z lhostejnosti lidí. Já osobně bych nedokázala žít s vědomím, že možná někdo umřel na zastávce kvůli mé lhostejnosti - z auta fakt nepoznám, jestli pil, má infarkt, nebo se mu "jen" zamotala hlava.
Tohle je ta chvíle, kdy si myslím, že by lidé měli otevřít oči, všímat si, ptát se a řešit situaci a ne před ní obrátit hlavu.
Situace č. 2
Šli jsme na zmrzlinu. Po cestě se stalo pár věcí, proč jsme na ni nakonec nešli a otočili jsme se domů (důvody vypisovat nebudu, to není zas tak důležité). Nicméně, malá křičela, že chce zmrzlinu, manžel ji nesl v náručí a já šla kousek za nimi a vezla kočárek s panenkou.
Za chvíli šla okolo paní a začala malou "uklidňovat". Stylem, proč křičí, že pljde s ní a podobný kecy. To jsem nevydržela já a říkám - "Mohla byste to dítě nechat být? To mám nejraději, když někdo uklidňuje cizí dítě, který řve zmrzlinku s kornoutem v ruce." Paní už nic neřekla a odkráčela pryč. Malá dál řvala manželovi v náručí (uklidňování cizím člověkem opravdu nezafungovalo). V tom jde okolo jiná paní a hned na malou "Ty půjdeš asi se mnou, co...?". V tu chvíli jsem (pravda, poněkud ostřeji) řekla: "Ne, nepůjde!" (muž stihl řict jen "NE"). Paní se koukla poněkud ukřivděně a šla dál.
To je ta situace, do které by cicí člověk neměl zasahovat. Obzvláště ne tak, že dítěti řekne, že půjde s ním. Nevím, jak vy, ale já svoji dceru s nikým cizím nikam pouštět nehodlám. Hlavně mi přijde zvláštní, že tohle připadá lidem normální - řikat dítěti, které pláče, vidí mě prvně v životě, že někam půjde se mnou. A pak se všichni budou divit, až příště v novinách, nebo televizi poběží aféra - Ztratilo se dítě, s někým odešlo.
Ještě jednou Vás všechny prosím - všímejte si situací, které to potřebují. Ty ostatní nechte být - oni si to maminky a tatínkové se svými rarášky vyřeší sami. 🙂
Doporučujeme
Tak to jsem ještě nezažila. Je fakt, že si dokážu dceru uklidnit během pár vteřin (i třeba pomocí úplatku 😅...), ale aby lidé říkali "Půjdeš se mnou?"
Cože?...
Moc hezký a trefný 🙂
Situaci č.2 jsem už zažila několikrát...opravdu nechápu ty starší dámy, co si to dovolují...Pánové ještě občas zastrašují - půjdeš do pytle, čerty na tebe, ale ty babky pojd půjdeme spolu, ja si te vezmu, apod. Děsný
Já mám hodně podobné zkušenosti. S oběma případy. K nehodě, kdy auto odhodilo pána, jsem já doběhla poměrně kus cesty a než se u nás zastavili další lidé..... O pomoc jsem si musela říct. A přesně jak píšeš, Bára ječela na zastávce autobusu, vztekala se, já s nimi pěšky jít nemohla, měla jsem nákup a cizí chlap přišel a že Bára půjde s ním, když tak zlobí, začala řvát ještě víc, Adam se vytřeštil, oba strnuli a pán si mlel svou. Řekla jsem mu, že i kdyby se moje děti zlobily a vztekaly sebevíc, nepůjdou s nikým nikam, hodila jsem tašky na zem a děti přitáhla k sobě. Adam se už začínal koukat, že by se rozbrečel a na druhou stranu hopnul po pánovi, aby nechal jeho ségru. A mě pak doma dost dlouho trvalo, abych jim vysvětlila, že jsou naši a že je milujeme, i když dělají lumpačiny a nikdo nemá právo si je odvést.
Už se mi to bohužel stalo několikrát. Obojí. Lidé si všímají a starají se především o to, po čem je jim houby. Už jsem sama tahala muže v bezvědomí z vozovky, po které bez přibrždění jezdila auta, křísila, opět sama, muže na přeplněné zastávce MHD, chytala asi ročního chlapečka, který se rozběhl k rozjetému dětskému řetízkáči a podobně a už se mi nejméně čtyřikrát stalo, že se také někdo cizí rozhodl „vychovávat" mé dítě, které prostě sem tam trucuje a pomáhá ho jen nechat na pokoji. Takže Viktorín stojí na chodníku, napučený, a já prostě jdu pár metrů pryč, dívám se na něj a čekám, až jej to přejde a dožene mě, v tu chvíli se obvykle najde někdo, nejčastěji postarší člověk, a bere Viktorína za ruku se slovy: „Tady asi někdo půjde se mnou." Nechápu, opravdu, co je to za debilní nápady. Já naštvaná, musím se pro něj vrátit, cizincovu pomoc laskavě odmítnout a Viktorín vyděšený. :-/
Stalo se mi obojí! 1) žena, ležící u silnice, hlavou z kopečka, vysypaný bankovky... Šla jsem s tehdejším přítelem, který srabácky mizel (pak mi řekl, proč jsem ty prachy nesbalila!). Přes ulici pracoval důchodce na zahradě a jen "joooo? A co mám dělat?!" 2) malá mi chytla hysterák, že jsme nešli na autíčko v supermarketu, neměla jsem rozměněno. Tak jsem ji vytáhla před Albert a čekala, až se vyvzteká, s sebou ještě druhou v kočárku. A paní "půjdeš se mnou, viď..." Já blbec jí to ve zkratce vysvětlila a ona jí začala cpát 10 kč, ať si jde na to autíčko...! Malý byly 2... Člověk by vraždil v tu chvíli...
Naprosto výstižný!!!
Me dostalo jednou: Jestli budes takhle skarede plakat,tak te maminka nebude mit rada.
Ano ano, tak to je...každopádně zázrak se nestane a cizí géniové budou pořád strkat rypák tam kam nemají.
To je nejaky sileny pozustatek z komunisticky vychovy asi....strasit dite tim, ze pokud neprestane rvat, nekdo cizi si ho odvede 😲 Jako nechapu duvody a smysl toho, uklidnovat dote pres STRACH - to je nejvetsi zbabelost zavic je to lez! To me vzdycky dokaze nadzvednout - vyhrozovani, lez a zbabelost 🙄 Co se tyka lhostejnosti, tak je to tezky - taky bych asi pomohla, ale nijak bych se do toho nehrnula. Ono nekdy tihle lide, co vypadaji, ze potrebuji pomoc, jsou i nebezpecni a pak kdyz se clovek rozhoduje jestli vlastni bezpeci nebo potencialni zachrana zivota....tak je to dost osemetne rozhodovani....jako privolat zachranku ok, ale kdyz zjistim, ze clovek lezici je "pod obraz", asi bych nemela potrebu dale na miste setrvavat...,zachranivala jsem takhle epileptickeho spuseda ozralu, skacel se mi pred vchodovymi dvermi do bezvedomi....nebylo to nic prijemneho kdyz uvazim, ze jsem byla v 5 mesici tehu....a souseda jsem celkem dobre znala...i presto, ze normalne je slusny, tak kdyz se probral a zjistil, ze jsem volala zachranku, tak byl lehce agresivni 😲 😖
jooo, takhle mi v období hysteráků přišla cizí ženština k prvorozené, co se zrovna už sbírala ze země, se slovy: "Tak šup šup a dáme po zadečku" tak jsem jí řekla, ať se otočí, že jí po tom zadku mile ráda dám....
Haha porad na nekoho narazime 😀 naposled na dedka Ha byla unavena a tak byla fakt az zla dupala a vztekala se, ja ten vzorec znam.. dedek hucel tak malaaa a uz tak zlostna !! Jednou nas dokonce odchytla baba ale to byla fakt psycho baba a ze ji zavre do sklepa pojd zavru te do sklepa a rikala to s tonem i vyrazem psychopata co vzal drahu z lecebny! To jsem se az bala!
Potom nas oslovil nejaky dedek a nejdriv v klidu rikam si pohoda popreju mu hezky den a on pujde dal, jenze on se zacal sapat na.malou pak na me s hromadkou perverznich kecu 😖
A nektere babky jsou prima 😀 asi zalezi na lidech a na situaci nekdy.klidne mrknu a reknu DIKY 🙂 jindy cekam kdy na ma zaklepe socialka protoze prece rvu na svw dite i na toho pana co se mi tak vlidne snazil v nejvetsim afektu slecny Ha nacpat letak pana jehovisty o rodinnem souziti 😀
jo mně jednou jeden chlap řekl, teda ne mně, ale synovi, kterej měl jiný názor než já (chtěl jezdit v OC na vláčku, já mu to nedovolila), že mi dá 20Kč a zlobivýho kluka si odvede. Tak jsem mu řekla, že neodvede, že 1) nezlobí, jen má jiný názor a my si to vysvětlíme 2) ho nehodlám prodat za 20Kč. A on??? On mi řekl... tak já vám dám 50. No, málem jsem ho skopla z galerie.
s tímhle se běžně setkávám i v Japonsku, že jakmile začne moje dítě řvát (spadne, je unavený, něco chce), tak se lidí zastavují a mají strašný zájem. Naštěstí si ho nikdo nechce odvézt (teda doufám 😅), ale všichni mají tak debilní zvyk začít mu cpát nějaké sladkosti, bonbony apod. Spousta ženských ho vzala za druhou ruku a šly s námi pár metrů a já jsem jen tiše doufala, že na další odbočce se naše cesty rozdělí. Mě by nikdy nenapadlo uklidňovat či se starat o cizí dítě ve chvíli, když má u sebe rodiče.
Dneska chtěl K. odvádět dědek na zastávce. Okamžitě jsem si na tebe vzpomněla a musela se v duchu smát. Nejela ta správná tramvaj, tak byl řev, a dědek byl vytrvalý snažila já se snažila být asertivní, zpětně lituju, že jsem ho neposlala hned do háje.
Tesat do kamene... U mladších miminek zase nonstop :co ty pláčeš, máma se o tebe nestará??
Ne no,máma se s tebou 9 měsíců a půl tahala,18 hodin tě rodila na to,aby se o tebe nestarala :D
to druhé-to dělaj hlavně starší dámy co??jako bych slyšela ty staré babky na vsi....
Začni psát komentář...
Jako kdyby jste mi mluvila z duše!!!! Naprosto souhlasím a někteří lidé by měli nejdříve přemýšlet a pak jednat 🙂)