Tak jak?

Mlatí se mnou asi další puberta

Vydala jsem se za kamarádem na pokec. On a jeho žena také podstoupili IVF. Držte se, byli tam už 5x! Bohužel už je jejich věk vyšší a bylo jim doporučeno použít darované embryo. Oba jsou absolutně proti. Nechtějí "cizí" genetický materiál. To je co? Prostě nechtějí a raději budou bez dětí. Nerozumím jim, ale to je vedlejší. Kamarád se mně ptal jak to celé snáším. Dívala jsem se na něj s podivem. Jakože jak to celé snáším, jako jak? Vždyť dítě je náš sen. To čeho se nemohu odočkat. Snesu všechno. Kamarád říkal, že jeho žena byla uplakaná a to už od třetího dne aplikace hormonů. Psychika jí prý šla úplně do háje. Na to jsem mu řekla, že mně se to naštěstí netýká. Popřál mi hodně sil a jela jsem domů. Bylo devět večer a já s radostí ředila poslední injekci. Musím se tedy přiznat, že kromě dvou podlitin na břiše, o ničem skoro nevím. Teda břicho mám nateklé a vypadám jako těhotná, ale to neberu jako překážku. Po injekci jsem se cítila dobře. Dala jsem si ještě vanu a pustila tv. V deset jsem chtěla jít do hajan. Bohužel. Nešlo mi spát. Nešlo a nešlo. Kolem půl dvanácté přišel šok. Jakoby mi někde někdo přepnul knoflík. Začala jsem obrovsky plakat. Nešlo mi to zastavit. Na cokoliv jsem si vzpomněla, to mně okamžitě úplně sejmulo. Plakala jsem už půl hodiny. Můj chlap seděl, nevěřícně koukal a snažil se mně uklidnit. Moc to nepomohlo a čím víc de snažil, tím víc jsem plakala. To jako holky je takhle normální? Říká se, že těhotné ženy jsou citlivé, ale až takhle? No to se má chlap teda na co těšit 😀. Zítra punkce....Už se to blíží. V osm nástup a pak fik. Vysají si ze mně vajíčka a udělají z nich embrya. Jak já jsem zvědavá. Obrovsky moc holky!

Mezera....uběhlo už pár dní, ale protože se snažím pracovat a na nic nemyslet,tak jsem nepsala. Vajochy odebrali, bylo jich požehnaně. Jenže z toho 17zralých. Jupiiiiu že, jenže k oplodnění došlo už jen u sedmi. Do šestého dne zbyla jen dvě embrya. Drsná přírodní selekce. Docela jsem se divila. Bohužel ostatní byly nedobré. Ať tak či onak, čekáme. Pro pobavení jsem na sále po punkci mlela hrozný kraviny 😀. Všechny jsem zvala k nám na zahradu na párty. No blázen malej. Mám před sebou ještě jedenáct dní, jedenáct dní, kdy budu čekat na výsledky genetického vyšetření embryí. Furt si říkám, že ta dvě embrya budou top top a žádný problém v nich nebude. Asi jako vy všechny, se doma modlím a doufám jen v to nejlepší. Holky všem vám čekajícím tfuj tfuj. Hlavně ať jsme šťastné a spokojené. Kdyby vše dobře dopadlo, tak komcem dubna asi zavádíme bobika. Jinak bříško už není. Pěkně jsem splaskla a jsem zase jak modelína. Ale nejradši bych už měla bříško plné miminka a radovala se. Takže na konci dubna šup a pak pěkně deset dní zaslouženého volna a odpočinku. Nakoupila jsem látky a budu šít polštářky a deky na valení, pro kamarádky dvojčata. Mějte krásnou neděli. A těším se na všechny bobiky co tady na koníkovi vyrobíme.