Jak jsme si šli koupit miminko

Tak jsem asi vážně blázen. Koupila jsem včera první ponožky pro naše dítě. Jsou krásné, ale jsou univerzální. No proč? Protože to dítě ještě nemáme a ani nečekáme. Tady začíná příběh o vytouženém miminku. Potkali jsme se a velká láska, po čtyřech měsících společné bydlení a dva měsíce na to započala snaha o dítě. Nešlo to. Nešlo a nešlo a nešlo. Rok a pul a nešlo. Nekouříme nepijeme, dobře občas pijeme, začali jsme zdravě jíst. Jenže dítě pořád nikde. Začaly klasické obavy a otázky. Zjistili jsme kde je problem. Tudíž jsme se rozhodli jít si to miminko koupit. Jenže to není jen tak si koupit miminko. Pojišťovna je hodná, přispěje pomůže.....ale kdo pomůže s tím stresem a nervy pracují. Kdo pomůže. Nikdo...pomoz si sám. Dnes jdeme domluvit podmínky a zahájení celého umělého oplodnění. Bude to zajisté velkolepá záležitost. Okolnosti byly bohužel tak nemilé, že bude nutno udělat všechny nej nej metody. Takže celé za 50 tisíc. Je to dost nebo málo? Jak se to vezme. Sice je to dost, ale nebýt pojišťovny, tak je to jeden a půlkrát víc. Kdo to má? My klasická střední třída tedy jen tak ne. Když pomyslím na páry, kde ještě použijí darované spermie a vajíčka, tak se mi podlamují kolena. Takže asi v pulce března to začne. Začneme píchat injekce a monitorovat. Vlastne ne začneme, začnu! Budiž to důkazem skvělé ženy, co vše pro muže a dítě udělá. Já si začnu aplikovat injekce, já si začnu chodit na monitoring a já ztloustu. Chraň ho pán bůh, někdy říct, že jsem tlustá. Nejsem zlá žena, jsem hodná, poklidím uvařím zařídím. Jenže očekávám za to spoustu věcí. To je fér, ne? Co chceme tedy od mužů. Především chceme pochopení a pochválení za naši existenci a za práci co odvadíme. Však se samo neuvaří, nevypere, nevyžehlí neuklidí. Dobrá, žehlení v dnešní době sušiček je vážně úlet, ale já na to pořád věřím. Proč takhle odbočuji od tématu? Po dnešní konzultaci mi můj miláček zahlásil, že to zase tak těžké a náročné nebude. Hahahahaha. Jak to může říct? Neriskuje své zdraví, neriskuje své nervy a ani jeho postava nic neutrpí! Právě proto jsem ráda, že existuje web tohoto typu. Protože my ženy víme nejlépe, jak těžké to je a co vše nás ještě čeká. Budou ty hormony v pohodě? Nafouknu se a budu mit hyperstimulační syndrom? Bolí to? Budu protivná a otravná? A co práce? Jak budu pracovat, budu pořád ve stejném nasazení? A když se to povede, tak budu doma na rizikovém těhotenství? No kdo ví že. Co si budem povídat, žádná sranda to nebude. Jediné co nás utěší a podpoří je vidina miminka. Je to malý zázrak, který jsme si přišli s partnerem koupit. Toužíme po tom malém drobečkovi, nebo berušce. Chceme už také slyšet ten krásný smích, cítit odpovědnost za to malé stvoření. Takže naše cesta začíná. Všem ženám, které jsou na této cestě, ať už v půlce nebo u konce, všem vám milé dámy přeju jen to nejlepší! Buďte spokojené a šťastné. A jak jsem už na začátku psala, kupte si co chcete. Kupte něco pro sebe, něco klidně i pro děťátko. Říká se, že síla pozitivního myšlení je mocná. Ne nadarmo spousta lidi vysílá svá přání do vesmíru. Údajně to funguje tak, že na nějaký krásný papírek napíšete své přání, složíte ho do malého čtverečku, no a dáte si ho tak, ať jej máte každý den u sebe. Potom uz jen stačí říct děkuji ti vesmíre 🙂. Hezké, že? To je na první příspěvek myslím až dost. Plánuji sem psát celý postup naší léčby a budu ráda, když si všichni navzájem pomůžeme a podpoříme se. Mějte krásný den 🙂