U nás tohle "období" nedám tátovi ani babičce pusu, ani se nerozloucim, neprivitam, začalo kolem 2.roku.. Teď má 2 a čtvrt a po těch 3 měsících zase začal sám.. Zrovna dnes, když přítel odcházel do práce a chtěl dát Matymu pusu, Maty řekl ne a otočil se.. A když už byl přítel opravdu u dveří a na odchodu, Maty sám přiběhl dát mu pusu.. Nějak to přišlo a přešlo samo 🙂 a to podotýkám, že mají také krásný vztah 😊
je to jen "období",které odejde a příjde zase jiné
Syn dela to same , nechce dat pusu protoze ma vousy a kdyz mu ji da tak se otira 😄 obcas na nej udel fintu ze je to muj tatinek a jdu ho popusovat a on bezi a rve ze je to jeho tatinek a tu pusu mu leti dat 😄
Dcera tohle období má taky.
já mám "mamánka" už od narození a to má 1,5roku, s tatínkem bude nejnutnější možnou dobu, i tak mě očičkama hledá kde jsem a kdyby mě viděl odcházet tak řve na celé kolo a s tatínkem nebude...
U nás tohle období taky prošlo, trvalo to docela dlouho, ale posledních pár měsíců se to dost výrazně změnilo. Netlačili jsme na pilu a teď mu budou tři roky a naopak slyším furt tatínek tohleto a tatínek tamhleto 😃 vydržte, buďte trpěliví, ať je tam pro něj táta vždycky když bude potřebovat, ať se snaží vydržet a zapojovat do všeho a oni si k sobě cestu určitě brzy najdou. Já taky dokola chlapovi vysvětlovala, že je to jen období a že přejde. Bylo mi ho hrozně líto, věděla jsem že ho to hodně trápí, ale zůstali jsme trpěliví a teď bez sebe nedají ani ránu 😊
U nás toto občas taky dcera dělá (nyní 2roky a 8měsíců), neřešíme, ono ji to přejde. Protože jinak tatínka miluje, což víme....jen prostě někdy takto "blbne".
má na to věk, ve vývojové psychologii se tomu říká oidipovský komplex 😀 začíná se ztotožňovat s otcem a miluje svou matku, ono to přejde. I náš velkej prvňák, když je naštván, tak si tu naši pusu setře 😉