Duhový syn

Duhový syn- Michael - porodnice Brno Bohunice

TĚHOTENSTVÍ

Mé třetí těhotenství bylo opět chtěné a planované, vyšlo až na potřetí, a už ty dva neplodné měsíce mě hodně naučily. Byl to nezvyk, první dvě těhotenství byly napoprvé.

Když se zadařilo, ulevilo se mi. Nevolnosti mi začaly 6tt a já tehdy miminům řekla, že klidně prozvracím celé těhotenství, jen když budou živé a zdravé. Žáha mě začala trápit od 8tt. Brala jsem to tak, že sice je to dřív než v prvním těhu, ale to prostě k jinému stavu patří a jde to vydržet. Ve 12tt jsem byla na předporodním kurzu, kde jsem při vizualizaci zjistila, že čekám jednoho krásného, zdravého kluka. Byla jsem štastná a dojatá 🙂 .Třetí princ. Za dva dny po kurzu nás čekal prvotrimestrální screening, na který jsem chtěla jít sama, ale blbě jsem se před manželem prokecla, takže tam nakonec byl i on. Zjistili jsme, že jedno miminko se "chystá k odchodu". Byla jsem na něj naštvaná, že neodešlo dřív, že jsem se o něm dozvěděla. Měla jsem ohromný strach o zdravé dítě, že se mu při odcházení sourozence něco stane. Pak v 15tt mě čekala první "poradna" u gyndr.To jsem následně olitovala, ptz mi udělala "prevenci" a pak jsem týden slabě krvácela, takže další stres a strach ze ztraty dítěte. 

Ano, celé mé těhotenství bylo o strachu, že mi miminko umře, a uživala jsem si každý den, kdy jsem nezvracela (do 22tt jsem zvracela denně i několikrát, od 22tt jen 1-3x za týden), užívala jsem si každý pohyb miminka (první pohyby jsem začala cítit ve 22tt). Odmítla jsem zátěžový test na cukrovku. Na poradny jsem chodila dle toho, jak jsem chtěla (za celé těhotenství 3 u PA, 4 u gyndr). Tím, že na mě těhotenství celkem nešlo poznat, tak jsme rozrustání rodiny řekli manželové rodině až na vánoční návštěvě. Na Vánoce mi manžel oznámil, že chce abych rodila v Brně, takže já jsem mu oznámila, že tam budu rodit jedině s PA, která by mi zaručila přirozený porod a začala jsem hledat a schánět. Sehnala jsem, ale o dva měsíce později, v 36tt , mi napsala mail, že ji v této situaci není dobře a já byla najednou bez PA, tak jsem si dala tři dny na to abych našla PA nebo dulu a našla jsem tu nejlepší dulu pod sluncem (Staňka Kučerová) a k mé velké radosti měla na muj termín volno. Uleva největší. Na předposlední poradně jsem si nechala udělat test na strepa, prostě mě zajímalo, jak na tom jsem a na  poslední poradně jsem poděkovala své gynekoložce, která mě nezahrnovala strachy a urážkami, i když jsem návštěvy flákala a ne vše jsem podstoupila, vždy byla milá a příjemná, i když měla plnou čekárnu, v ordinaci jsem si nepřišla odbytá, naopak, pokud jsem měla něco k řešení, v klidu jsme si promluvily, vysvětlila mi, co mě zajímalo. A i když jsem zmínila domácí porod, jen mi řekla, že s ním nesouhlasí ale bez negativního posuzování. Dr. Lucie Drábková je vážně poklad.

Manžel není z těch, co by se o mimino v břiše zajímal, nehladil mi břicho ani na dítě nemluvil, prý to nikdo normální neděla (nebo taková nějaká byla jeho výmluva)... No cca měsíc před porodem se to změnilo a já byla za to moc ráda, stačilo to jeho "ahoj pupíku" a hned jsem měla lepší náladu.

Bylo super být tak dlouho těhotná (první porod v 31+2tt), vše se stihlo, a pak se jen mohlo čekat na den D. Myslela jsem že to bude 8.4. , kdy má narozky moje mamka, ale ty jsme bez porodu oslavili. Pak přešel vypočtený TP (což bylo fajn, ten datum se mi nelíbil), pak první poradna v porodnici, kde mi dr. v 40+2tt řekla, že vše je nachystané, jen cinknout a pofrčí to. :D Já si řekla, že super,odmítla jsem další poradnu, podepsala jsem reverz s tím, že se uvidíme za týden na další poradně. Na druhý den byl Velky pátek a já konečně chtěla okopat zahrádku, abychom měli kde zasadit přísadu. Manžel, přišel s tím, že se to nesmím, že se nesmí hýbat se zemí, tak jsem mu řekla, že tedy "zitra".

POROD

Většinu těhotenství jsem trpěla nespavostí, takže když jsem byla už ve 3 ráno vzhůru nebylo to nic vzácné. Měla jsem pocit lupnutí a že mi něco projelo pátěří. "Utíkala " ( :D vyškrábala spíš) jsem z postele s tím, že to bude voda, ale ne... a mimino se nehybalo a nehybalo se pak ani na mé naléhání a mě napadlo, že je mrtvé, že mi umřelo v 41tt dítě a v hlavě hysterčila. V pět se konečně začalo hýbat, a měla jsem takový divný pocit, v půl 6 byla první kontrakce, trvala minutu, za pět minut další a opět minutu, tak jsem napsala Staňce, že se asi něco děje, a manželovi řekla, že možná dnes porodím, za další dvě kontrakce, takže cca za deset minut jsem volala dule, at vyrazí, že se budu chystat do porodnice a volala jsem i mým rodičům, aby dojeli pro prvosyny. Pak jsem se čištila a pak  se snažila obléct a dostat do auta před domem, manžel popakoval věci do auta a prvosyny. To vše zabralo cca 3/4 hodiny. V 6.20 jsem konečně vyjeli a v 6.55 byl příjem v porodnici. (Cestou jsem do manžela několikrát zahučela, at jede aspon 120 - běžně jezdí pod sto, ptz šetří auto 😉 - že nemíním rodit na dálnici, to jsme zrovna mohli zůstat doma). Dojela jsem na 4cm otevřená a že uděláme monitor,  sice trvalo skoro půl hodiny, ale podařilo se natočit "jen 10 minut", a tehdy jsem měla podepsat reverz, což mě zpětně mrzelo, byla to totiž zbytečná otrava. Pak jsem se přesunula na porodní box i s mojí dulou.  Odmítla jsem léky,prasknutí vody, našla jsem papír s porodními přáními, ptz jsem si nepamatovala, co chci a hlavně jsem nebyla schopná se o tom bavit, tak bylo pro mě snažší, najít papír. Byl to fičák, nedalo se mi ani dýchat, měla jsem pocit, že to dělám špatně, neefektivně, nešlo mi najít úlevovou polohu, nešlo mi dostat se do sprchy (tři kontrakce jsem se snažila, že tam přejdu a neposunula jsem se ani o krok, tak jsem to vzdala). Dula byla skvělá, pomáhala mi tím, že mi masírovala kříže, dýchala se mnou, pomohla mi polohovat, povzbuzovala mě, že mi to jde skvěle (a já jí řekla, že jí to nevěřím :D ). Zvládla jsem jen a-a-a-a-a-a-a, a z kurzu jsem věděla, že to znamená, že je dítě nedorotované. Manžel přišel někdy kolem půl osmé, až předal syny. Nakonec PA řekla, že at si lehnu na bok s nohou nahoru, že v této poloze šlo dítě nejlíp ven a protože mi vadily všechny polohy, tak jsem jí poslechla, aby  mimino už bylo venku. Pak několikrát říkala, že jsou špatné ozvy a já jsem jí řekla, ať mi to neříká (nebo jsem si to možná jen myslela, že jí to říkam). Moc mi nešlo vnímat, ani nevím kdo všechno v  místnosti byl, snažila jsem se porodu nezavazet, abych dítěti nepřekážela. Prostě rodilo mé tělo a  můj syn a já tam jen byla u toho... a v 8.00 praskla voda (podle mě čirá) a v 8.05 byl na světě Michael. ApgarScore 3x9. 

ŠESTINEDĚLÍ

Protože prý voda byla mírně zakalená, nenechali dotepat (manžel to odhaduje na 10-15 sekund, kdy střihli, po té, co syn vylezl) a já byla tak mimo, že jsem ani neprostestovala (druhá věc, které lituji, ptz jsem chtěla, aby k přestřižení došlo až po vypuzení placenty, což jsem měla i v PP), syna musela vidět dětská dr. Nechtěla jsem nechat koupat, . tak to měly potřebu okomentovat, uplně zbytečné věty o infekčnosti atd. Pak mi ho konečně dali, byl to zázrak, byl nádherny, oči dokořán a tak hleděl, bulela jsem jak želva, protože prvosyny mi vzali a já je viděla až za několik hodin. I manžel byl dojatý (mmch prý jsem ho poškrábala a kouskla, statečný byl :D )  A tak jsme se tulili asi 2 hodiny. Potom mi dula připravila koktejl - kousek placenty + broskve. Díky dule máme krásné poporodní fotky a za to jsem ji moc vděčná. Pak syna na hrud dostal manžel a následovalo šití, při kterém mi opět byla oporou a pomocí dula, strašně to bolelo, ne jako po prvním porodu a ani to nebylo tak dlouhé a dr. byla velmi příjemná, ale bolelo to fest.

Po bondingu jsme zjistili, že syn má smolku uplně všude, až na zádech, takže jsem po PA chtěla aby změnila můj požadavek na 6N a malého nechala umýt. Manžel tam šel s ním. Já šla do sprchy, pak si dala "snídani" a s dulou jsme se přesunuly na 6N. Přišlo mi, že dlouho nejdou, tak jsem si šla pro syna. Odmítla jsem podání vit. K injekčně, dostala jsem od dr. kázeň, že kvůli mě je syn podchlazený, že kde jsem viděla, ho mít nahého na těle,  (to jsem spolkla poznámku, že at si o bondingu něco nastuduje) a že zvracel mléko (bylo samopřisátí při bondingu) a tak ho mám omezovat na prsu. Celé to bylo dlouhé, zbytečné a ještě  jsem si syna nenechala měřit, jen zvážit(2960g) a to se dr.taky nelíbilo. . 

Na druhy den se uvolnil nadstandart, takže jsme konečně měli soukromí, ale nějak mi přišlo zbytečné tam být déle, a tak jsem začala sondovat, co syna čeká za vyšetření a jaká je šance, že mi v poklidu projde ambulatní porod. Začala jsem v noci vážit syna, aby bylo vidět, že nejen že se přisává(každé kojení), ale že si už něco vypije. Jinak se s vážením začíná po 48hod. No a ráno při vizitě k mému překvapení, měla službu opět dr. co syna příjmala. A měla komentář k množství, které si vypil (4ml, 4ml, 6ml), že by si mohl vypít i 20ml. Změřili žloutenku, která měla stále nízké hodnoty a k mé spokojenosti nechala udělat odběr z patičky a kontrolu sluchu a v 10hodin, tedy 50 hodin od porodu byl syn propuštěn. Ve 12 hodin už si hověl doma v ložici.Tak jako během těhotenství i během šestinedělí mám ohromnou podporu, péči a pomoc kamarádek a kupodivu i manžela, který byl první týden po porodu doma. Kamarádky mě zasobily jídlem a tak jsem k mé velké radosti a ulevě vařila až po 14 dnech. Dula přijela hned druhý den a přivezla chladivý olejíček na bradavky (ptz mě přisátí hooodně bolelo) a zelený jíl na poranění a taky zkontrolovala kojení, protože jsem byla nervozní, zda nám to jde správně, abychom nedělali zbytečné chyby. Kamarádka mi zpracovala placentu na kapsle a tinkturu, dala bylinky na obklady proti bolesti. Celkově jsem opravdu neskutečně vděčná za toto zázemí. U prvosynů jsem nic z toho neměla ani tehdy neexistovala žádná poporodní služba v okolí. O to víc si toho vážím, protože to není samozřejmost, mít takové skvělé anděly kolem. Naopak, je to vzácnost. Ono totiž stačí i pár slov přes telefon a člověku to dodá sílu. 

Dovětek

Těhotenství bylo náročné v tom, že jsem se denně bála, že mi dítě umře, a krásné v tom, že jsem denně věděla, že mám dokonalé miminko. Oproti prvnímu těhotenství jsem byla aktivnější, např. jsem umyvala dva měsíce před porodem okna. Během těhotenství jsem nepřibrala ani kilo a rodila s váhou, kterou jsem začala, takže po porodu jsem o krásné 4 kg byla lehčí a kojením o další kila. I tak se našlo pár lidí, kteří měli potřebu mi sdělit, jak velké břicho mám, a jak mě je dost. Až porodem jsem zjistila, ze jsem měla cca měsíc poslíčky. A to bylo fajn, nevědět předem, stačilo mě číst vykřiky na netu že "už mám poslíčky tak dlouho, kdy bude porod". Takto jsem byla v klidu, protože syn měl čas do 42+1tt (nar. 40+4tt), pak bych začala hysterčit :DHodně se objevovalo tema klystyr, v různých skupinách si to ženy často řešily, až jsem z toho byla nervozní. No doma 2x stolice a v aute 3x zvracení. :D Tělo je skvělé.Ač byl ambulantní porod jedna z možností, tak jsem předem neřešila ani s personálem v předvybrané porodnici, ani s pediatričkou. Prostě se mi to nechtělo "zakřiknout". Dopadnout to mohlo všechno jinak a hlavně se mi nechtěly poslouchat něčí strachy/výhružky, když to nebylo aktualní, stačilo mi o tom na netu číst. 

Tím, že byl porod rychlý, měl syl vodu v plicích a kuckal se tím několik dní, teď se pro změnu kucká MM, jak hltá.
Trochu mě po porodu zamrzelo, že jsem si neužila "wellnes". Dula měla snad tak velký kufr jako já, plný užasných věcí - rebozo šátek, masážní záležitosti, vonné záležitosti, no vytahla jednou růžovou vodu a jeden olejíček, ke kterému jsem jen přičichla ... no a na víc nebyl prostor :D .

K mému velkému překvapení bylo odd.šestinedělí v pohodě a kromě dvou lékařek jsem neměla problém, personál byl příjemný, možná to bylo tím, že byly Velikonoce (syn se narodil na Bílou sobotu), možná tím, že to bylo mé třetí dítě (tuto kouzelnou větu jsem použila několikrat za ty dva dny), možná štěstí na směnu a možná nic z toho :D .

Dost mě překvapilo, že jsou lidé, kteří mi potřebují říct, že je jim líto, že mám ZASE kluka,  ne holku. Přitom já jsem štastná, že mám syna, ne, kvůli pohlaví, ale kvůli tomu, že je živý a zdravý. Pohlaví je jen bonus, na kterém nezáleží, ne mně.

Moc mě bolelo šití, hodně mě bolelo ještě tři týdny, to jsem nečekala. Neskutečná bolest na wc, ve sprše, při chůzi, při ležení, při vlézání do postele i vstávání z ní. Po prvním porodu byl nástřih, šileně dlouhé šití, ale fit jsem byla hned 2 hodiny po porodu.

Pupeční pahýlek jsem nenechala řezat, doma odpadl, týden od porodu,  tímto vzdávám hold všem rodičům lotosáčků, mě stačilo se starat jen pahýl :D

Velmi mě v tomto těhotenství osvobodilo, že vše bylo možné, ať už co se týkalo těhotenství, tak co se týkalo způsobu porodu- Byl možný překotný, domácí porod, sekce, předčasný porod i přenášení, nechala jsem si všechny brány otevřené a nechala to vše plynout, jen jsem se připravila na to, že se to může stát. Syn vybral to nejlepší pro nás dva a já se snažila nepřekážet. "Mé tělo ví, jak porodit. Mé dítě ví, jak se narodit"

Hodně moc jsem toužila a přála si, aby syn poléčil mé rány z prvního porodu. Aby byl tento porod krásný,přirozený, tak jak jsem si vysnila už ten první. A je to neskutečné a zázračné, ale splnilo se mi to. Jsem z toho denně dojatá a nevýslovně šťastná. Syn je klidné, bezudržbové, dokonalé miminko. Spí na mě, nebo těsně u mě. Nosím v šátku a látkuju od prvního týdne jeho života. Kojí se kdykoli si řekne. Neprotestuje v autě ani v kočárku. V porodce syna umyli jen jednou a doma jsme zatím koupali taky jen jen jednou, po 18 dnech.  Příjdu si klidná a konečně mám pocit dovolené. Odvedeme prvosyny do školky a pak se, pokud není v plánu nějaký jiný program, spolu válíme v peřinách několik hodin. Je to nádherné. Cítím ohromnou vděčnost, že mi je toto dopřáno, že to zažívám.

Mám pocit, že bych chtěla napsat mnohem víc, ale už tak je to mooooc dlouhé :D