Kdyz jsem sla na scan 18w 6d myslela jsem si, ze jsem v noci poprve citila pohyby Poppy. Ale pak zase ticho po pesine, jeste zadne pohyby. A pak to prislo! Tesne predtim, nez mamka a Z. odjeli, tj. od sobotniho vecera 20.11.10 citim opravdove pohyby - bublinky a kopanecky. Po trech dnech uz muzu najisto rict, ze to jsou ony. Poprve v mem zivote. Konecne si dovedu predstavit, co je to za pocit. Uzivam si to naramne, kdyz na me pres den Poppy "tuka", je to nadherne vedet, ze tam nekde bydli nase miminko a ze se mu dobre vede, kdyz si muze poskakovat.

 Vypozorovala jsem, ze Poppy citim s frekvenci 2-3 kopanecky za 1-3 hodiny, casteji vecer. Hura! Bude to nocni typ po mne, zadne vstavani a buzeni maminky pred osmou hodinou!!...😉

Babicka, resp. prababicka nam sama od sebe koupila zavinovacku a poslala chechtaky na kocarek.

Tak ted uz bychom meli konecne zacinat s pripravami a nakupy nebo budeme jako rodicove nakonec posledni, kdo pro to chudak dite neco porizuje.

15.11.10, 9:30: Na ultrazvuku se ukazalo krasne mimi, vypada zdrave a krasne se protahuje. Uu, jak moc ho milujeme.

 Zacinam docela chapat, jak je mozne, ze nekdy clovek tehu nepozna az do pozdniho stadia. Mam 2.2.kg plus od zacatku tehu, citim se skvele a kdyby se Poppy nedralo z pod pupiku nahoru, nevidim na sobe zadne zmeny a necitim se nijak jinak nez driv.

Prvni veci do vybavicky pro Poppy koupila 13.11.10 granny. Bude se nam to libit? Urcite 🙂

Tak jsem se konecne dockala a nakonec jela na dlouho ocekavanou kontrolu ve 12. tydnu o den drive (Dr. K. mela 5.10. kongres, a tak me narychlo pozadali, abych prijela uz v pondeli). Specham z prace a doma se rychle prevlekam do mych kalhot s vysokym pasem z M&S (stezi, ale navleknu je - to hned prida na nalade). V ordinaci je jako obvykle klidna atmosfera, docela balzam po hlucne hekticke nemocnici.

Sestra se pta, jestli bych rada prvotrimestralni test. Bere mne krev a domlouvame se, ze mne necha poslat vysledky domu postou. Pak nasleduje konecne ultrazvuk. Je to zvlastni pocit - najednou je i u me v podbrisku mozne nalezt aktivniho clovicka, ktery stoji na hlave a  u toho si poskakuje. Meri 6.4 cm a ma velmi uzke projasneni sije 1,4mm. Placenta je na zadni strane, ne moc nizko a cipek ma 5cm. Vsechno perfektni. Jen kazi profilovou fotku tim, ze si podpira levou rukou hlavicku. Dr.K. slibuje, ze pristi fotky budou jako z atelieru. Dostavam dva obrazky domu a loucim se. Nashle za sest tydnu. (Nevadi, stejne budu smirovat na ultrazvuku v praci).  

Opet jsem musela zkouknout Poppy - na ultrazvuku ve sve pracovne uz jsem nasla rychle cerny pelisek s hybajicim se miminkem, asi 7.5 cm dlouhym. Jupii.

Ale jak je mozne mit v sobe skoro 10 centimetroveho clovicka, ktery si ve mne hopsa a tleska, aniz by neco bylo videt nebo citit?!?

A kolik z meho sveta Poppy vnima? Dnesni bilance na mem oddeleni s jednim umrtim a jednou reanimaci umirajici pacientky prece neni pro drobecky...teda aspon doufam, ze moje zamestnani neprivede Poppy k zivotnimu snu stat se pohrebakem 🙂

6. srpna 2010 jsem objevila // a rozhodla se cely vikend vydrzet manzelovi nic nerict a rychle vymyslet prekvapeni na nase dvoulete vyroci svatby 9.8. Bylo tezke udrzet cely vikend moje obrovske nadseni, nedavam znat nadprumerne dobrou naladu (chudak) a nakonec jsem se skutecne neprorekla. Bylo pondeli, rozhodli jsme se vyrazit do hor do nekolika tisic metru nad morem uzit si vyhledy na krajinu a oslavovat. Do vlaku k ledovci jsem s sebou vzala svatebni bilou krabici se zlatou nitkou na povrchu a v ni byla knizka "She´s having a baby and I am having a breakdown" (rikala jsem si, ze ji manzel bude potrebovat na cestu domu 🙂, digitalni test a karticka (i po dvou letech ho rozmazlim pisemnym vyznanim lasky, stastny to muz 😉 Prosli jsme se za slunecneho tepleho pocasi nadhernou horskou prirodou, dali si neco dobreho v svycarsko-americke kavarne a vyrazili zpet k nam. Porad neprisla ta spravna chvile, darek vezu zpet - vecer to musi zachranit. Doma jsme se prevlekli do: on obleku a ja posvatebnich satu. Krasne elegantni premyslime, kam vyrazit - k jezeru nebo do centra? Nakonec me napada jedna exkluzivni restaurace "U capa" (ejhle, i nazev se hodi k tematu dne) - manzel samozrejme nezapre muzskou duvtipnost a nic netusi. Dobre, bude prekvapeni. Nechavame se usadit ke stolu na balkone v prvnim patre nad rekou a vychutnavame si kulinarskou specialitu za kulinarskou cenu. K piti si davam jen nealko, zadne vino. Ale ani to manzu netrklo. Pravda, vino nepiju az tak casto. V rozpolozeni po veceri predavam darek. Manzel si tipuje, ze dostane k vyroci obleceni - golfove tricko...Otvira a objevuje digitalni test, na kterem je "2-3". Je absolutne v soku a ja si uzivam, protoze jeho sok dostava vyssich obratek, kdyz mu vysvetluju, ze "2-3" je pocet deti, ktere asi nejpis cekame. Investice do draheho digitalni testu se vyplatila! Ale milosrdne ho nenechavam mucit se v predstave trojcat a prozrazuju pravdu. Prohlizi dalsi darky a je mu jasne, ze golfove tricko se v nejblizsich mesiscich bude kupovat maximalne jen ve velikostech 56-92. U okolniho stolu pochopili, co se manzel dozvedel a jdou k nam mu blahoprat. Manzel objednava whisky. Do noci si povidame...je to pravda? Nebo jen sen? Jestli ano, nechceme se probudit..

Manzel prichazi po praci za mnou  a na malem ultrazvuku u me na klinice se divame na Poppy. Nejsou videt detaily, ale je tam - nas 4 centrimetrovy poklad. Vikend je zachranen 🙂

Bohuzel musim na vikend do prace, jako kazdy vikend je to jedna velka stresova terapie. V nedeli jsem tam zase 14 hodin bez prestavky - dva pacienti dekompenzuji, jeden musi na JIP. Jsme tam s kolegyni, ktera je cerstve po promoci a casto musim zachranovat situaci. Ani pacemaker neumi nastavit! Jsem castecne nastvana - presto, ze jsem primarovi ve stredu oznamila me tehotenstvi, nezaridil zadne ulevy, takze drina ve stylu tretiho sveta pokracuje. Snad to Poppy nevadi. No asi vadi, protoze citim podbrisek a jsem nachlazena, takze zustavam tri dny doma.

Uz nemuzu vydrzet cekani do dalsiho ultrazvuku! Potrebuju vedet, ze Poppy je v poradku. Hned. Premyslim, ze si zaridim nekde sono navic - zavolam svoji doktorce a reknu ji, ze nemuzu vydrzet? Jsem silena. Nakonec me napada kolegyne Eva, ktera dela angiologicky ultrazvuk. Po praci pred 19 hodinou se po "nekonecnem" cekani vydavam do jeji ordinace. Ma dobry pristroj, takze Poppy je skvele videt: ma uz 3,7cm a srdicko bije jako o zavod. Uf. Dokonce si pro svoji netrpelivou maminku zaplavalo ve svem mini pelisku a zahybalo rucickami. Milacek nas.

Mam pocit neskonaleho stesti a volam manzelovi, ktery ma take ocividnou radost. Narozdil ode me si je od zacatku jisty, ze vsechno je v poradku, a tak nevaha a postupne rika nasi novinku svym kamaradum. Cert vem cekani na 12. tyden. Ja chci byt taky chlap a ne emocionalni ustrasena tehule! Uvedomuju si, ze se vlastne take obrovsky tesi a  je stastny.  Od ted uz me nedesi zadne pichani ani bolest na MS.

Vyrazila jsem na prvni kontrolu, ultrazvuk potvrdil 1 miminko s bijicim srdickem, 6 tydnu a pet dni stare. Zatim se zda vse v poradku. Vybrala jsem si gynekolozku, ktera byla dlouha leta primarkou. Udelala si na me dostatek casu, probrali jsme kontroly a doporuceni. Navic mi nabidla, ze pokud chci, aby byla u porodu, mame moznost si vybrat ze dvou klinik. Pro jednu vetsi, soukromou se asi rozhodnu. Dostavam fotku pro tatinka a naplnena obrovskym pocitem stesti a teseni se odebiram domu. Ted jen aby nase Poppy seed rostlo tak, jak ma.

Nechala jsem si zmerit prvni HCG. Vysledek 37 400 me svou vysi hodne prekvapil. Takze cekame. Snad si muzu oddychnout, ze tehotenstvi neni mimodelozni.

Na vyroci svatby se manzel dozvedel, ze asi cekame.

LP 06.08.10, patek

Pred ctyrmi dny jsem 27. den cyklu mela nekolikrat pozitivni ovulacni test. Honi se mi hlavou, proc se ovulace tak opozdila. Ale mivam posledni dobou nepravidelne a spis delsi cykly (posledni 35 dni), takze se smiruju s tim, ze to bude atypicky mesic.

7 hodin rano specham do prace, jsem zrovna na angiologicke ambulanci. 30 DC, behem par sekund se objevuji dve temer skoro stejne tmave carky. Sok. Vlastne jsem to vubec necekala. Prepada me ohromna radost. Musim se rychle zklidnit, protoze mam za par minut pacienty na ambulanci. Manzelovi chci prichystat nejake prekvapeni. Nevedel, ze testuju, tak to snad vyjde. Mezi psanim lekarskych zprav si na internetovem vyhledavaci zjistuju termin porodu: polovina dubna! Hm, duben nemam moc rada, ale vlastne jsem si moc prala jarni miminko, abychom si mohli uzivat krasne pocasi na prvni kocarkovani, takze je to vlastne idealni. Den probiha dobre, odpoledne se trochu protahuje s unavnym pacientem, ktery chce za kazdou cenu operaci na krcni arterii. Divim se tmo urputnemu presvedceni. Po dvanacti hodinach odchazim z kliniky. Za hodinu mne vola kolega, ze me potrebuji na prisluzbe na oddelenich a JIP. Jsem unavena a ceka me dalsi narocna sluzba s maximalni zodpovednosti. Po 22 hodinach v praci jedu absolutne unavena domu a rikam si, kolik z mych nekdy pomerne nevdecnych pacientu a jejich rodinnych prislusniku by takhle bylo schopnych drit. Nastesti me manzel vyzvednul, takze muzu zavrit oci cestou domu. Trochu jsem se prospala a vyrazim na vikendovy nakup. Je 26 stupnu a slunecno. Byl to vcera s mym testem jen sen?  Kupuju dalsi testy, tentokrat Clear blue. Jeden jsem vyzkousela jeste ve meste. Testovaci carka tmavne uz pred objevenim kontrolni. Asi vazne budeme mit mimi. Hura!!! Honi se mi hlavou, jak to zvladneme. Mam koncit na me nynejsi klinice a zacit novou praci. A jak to oznamit manzovi? Boticky jsou otrepane. Za dva dny slavime 2 roky po svatbe, takze se nabizi prilezitost...stejne potrebuju nejaky napad na neco nezapomenutelneho..