Šiju deku, vzniká syn

Už od těhotenství jsem věděla, že mu/jí ušiju deku.

Dala jsem si čas, protože jsem chtěla, aby byla na míru pro konkrétní děťátko. Až ho budu znát.

Až budu s nitkami do deky zašívat konkrétní požehnání...

...chci se s vámi podělit o to, co se mi při šití deky pojilo s výchovou dítěte:
:: přestože byla představa výsledku docela konkrétní, reálný výsledek už nutně nemusí být přes veškerou snahu (nebo právě proto) stejný.

 :: když nevím jak dál, nesmím se zaleknout, ale prostě volně pokračovat.
 :: nemám ráda, když mi do toho někdo kecá.
:: když se trápím řešením nějaké situace, je lepší jít spát...
:: po zjištění toho, že jsem udělala jednu viditelnou chybu, stačí si uvědomit, že i tak je deka použitelná ...
:: když jsem zjistila "aha, takhle to nejde", tak to s úsměvem udělám příště hned jinak.
:: i zapomenuté drobné nitky jde dodatečně odstřihnout...
:: že není to jen o šití, ale o užívání si té hry
:: že nesmím zapomínat na manžela
:: a že příště už budu zkušenější. 🙂
...a ještě pár fotek, jak to všechno dopadlo (zatím jen to šití, na výchově pracujeme. A ještě nějakou dobu budeme)

přední hrací strana

zadní strana celá pařížová

vychytávka (doslova)

Drobné detaily.

A proč Paříž? Protože :: http://bilacerna.cz/cs/blog/seznamte-se :: v květu je čarovná...

Au revoir 😉