Miminko, proč nejsi hlavičkou dolů?
Článek o tom, jak uchopit lekci, když se před porodem dozvíte tu strašnou zprávu, že je miminko v bříšku hlavou nahoru.
Sedí tam jak paša. Nebo leží naštorc. Obojí zavání císařským řezem. Je vám hrozně. Takhle to přece nemá být! Přece chci rodit vaginálně a přirozeně. Tak proč? Co dělám špatně? Co mám udělat pro to, aby "se to srovnalo"?
Co mám srovnat já?
Nám se to stalo v 37.týdnu. V tomto týdnu už bývá často miminko dávno uložené hlavičkou dolů, vyčkávajíc na zrození. Nene, my si ještě potřebovali "něco" uvědomit. A že toho bylo...
Možnosti, proč se tak dítě stočí:
:: Miminko jako příčka.
Je vaše partnerství zdravé? (Upřímně...)
:: Miminko zachraňuje.
"Maminko, Ty se tolik bojíš? No to musí být teda hrůza. A císař je pro Tebe přijatelnější? Dobře, udělám to tak. Miluji Tě."
> Miminko zachraňuje rodičku.Nechce ven, protože se rodička bojí porodu, má z něj mega strach. Miminko ji tímto posedem zachraňuje, protože dostává informaci "porod je děsivý, lepší je to "bez práce" (důležitá poznámka: nemyslím si, že císař rovná se porod bez práce!, jde o tu vysílanou zprávu miminku).
:: Miminko chce vědomou pozornost.
"Mamí, zpomal. Zastav se, zkus nic nedělat a jen si me všímej a vnímej. "
> Hladit, zpívat, číst břichu pohádku (já vím, je to divný, ale on je vevnitř fakt člověk!) Snížte nároky na sebe. Ne vždy musí být vše za každou cenu dokonalé.
:: Miminko chce i tátu cítit.
"Tatí, já jsem tadý!"
Tatínku, budete tatínek. Jaký to asi bude? ;)
(článek pro pány asi vzhledem k okolnostem napíšu brzo...)
:: Miminku jste vzali pravomoc. Pravo-moc. Právo-moc.
"Moc mi to plánujete. A co já? Kde je mé slovo?"
> Přemýšlejte, kde byste měli povolit svá očekávání a jaké lpění přehodnotit. Dejte důvěru miminku, dejte důvěru tělu, že to umí.
Trávení oběda se také děje samo.
:: Miminko má jiné pohlaví.
"Ještě jsem se nenarodil a už mě nemají rádi..."
> Chcete holčičku, 4x vám doktror potvrdil holčičku, ale v břiše trůní chlapeček? Nebo naopak?
Mimochodem, toto - nechtěná žena/nechtěný muž - je v nás podle mě docela časté, i když je dítě otočené "normálně" hlavou dolů...
:: Miminko je zmatené.
"Jsem ztracen! Zmaten, strach? Těšení? Tudy? Nahoru...? Nevím."
Odráží Vaše pocity.
> Pomožte miminku (a sobě) a povězte mu, že ho čeká porod. Že se budou svaly kolem něho mačkat a tlačit ho ven. Že je to v pořádku, protože díky tomu už budete spolu. Přiznejte si, že se třeba trochu bojíte, protože jste třeba ještě nikdy nerodili, ale že věříte, že to spolu zvládnete.
> Držte dlaň na podbřisku, bodově tam dlaní vytvořte teplo a říkejte, že TAMTUDY dolů je to správně.
> Můžete si tam taky svítit baterkou. Světlo prosvítí břicho a zvědavé dítě jde za světlem. (Tomu moc nevěřím, ale říká se to.)
> Stejně tak tam dole můžete něžne cinkat malou rolničkou, jakože "u-u, tudy!"
> Moxování - vygooglete si, co to je za srandu a najděte si šikovného moxovače.
P.S.: moc nevěřím manuálnímu přetočení od doktora. Vetšinou se miminko zase otočí zpátky tak, jak bylo. Věřím, že dítě není hloupé. Je otočené z nějakého důvodu a to, že ho někdo otočí o 180stupňů neřeší, proč se tam tak usadilo.
:: Miminko ví, proč je vaginální porod nebezpečný.
"Ne, tam já nejdu, to by byla sebevražda."
> Ačkoliv si spoustu lidí myslí opak, tak mimina vážně nejsou blbá!
Moc dobře vědí, proč do konkrétního fyziologického porodu nejít. Můžou mít nějakou překážku (např. zdravotní problém rodičky třeba po úrazu a podobné ňamky). Pak je císařský řez naprosto v pořádku a dítě vstupuje do života s láskou a vírou - "je-li nejhůř budu zachráněn, důvěruji okolí." A to je přece také fajn.
:: Miminko trucuje.
"Že nepřipadá jiná možnost porodu? A just připadá! Já potřebuji mít jiný vstup do života, než si vy myslíte, že já potřebuju."
> Milá ženo (a muži), je třeba si uvědomit, že ne jen ten přirozený porod je opravdový porod. Je třeba přijmout všechny varianty. Možná jste příliš zahleděni do své vlastní imaginace a naprosto odmítáte jiné alternativy. Miminko ještě není na světě a už vám dává lekci, jak rozšířit své pole láskyplné působnosti.
Přijměte i jiné možnosti porodu, než je ten ideální pro vás. Pro miminko může totiž ideální vstupdo života znamenat uplně něco jiného. Třeba si potřebuje (a vy s ním) prožít něco jiného, než jste schopni ve svém omezeném horizontu vidět (pardon, to vás nepodceňuji, je to zkrátka tak).
Buďte veselí. To, že se budete stresovat tomu moc nepřidá.
Když se dozvíte takovou zprávu a není to pro vás milé, prožijte si všechny emoce. Plačte, vztekejte se, ale vždy se uklidněte, vždy to miminku vysvětlete, co se ve vás odehrává a proč a jak byste si přáli, aby to bylo. A to by bylo, aby se neotočilo 🙂 vždyť ono se za vámi také těší! Také se chce narodit (většinou) hezky. Přijměte tedy tuto lekci se vším všudy. A pokud i nadále zůstane čumáčkem nahoru, tak mu to neberte. Jen se přizpůsobte a milujte ho. Vždyť o tu bezpodmínečnost tady jde... 😉
Doporučujeme
Taky jsem rodila vaginálně KP a bylo to krásné a proč se kočka neotočila je to osobnost a jde mimo proud 😄
@petruska_rs Úžasné! Díky za komentář. Vždycky mám radost, jak to "sedí". 🙂
@rybizka moc hezky jsi to napsala a fakt je v tom kousek pravdy
Hezký článek, a skvěle na mě sedí "Miminko zachraňuje". Měla jsem strach, nechtěla jsem rodit a skutečně si myslím že to prostě malý vycítil a "zachránil mě".... A to pohlaví je taky zajímavé, moc jsem chtěla holčičku, ve 20tt mi ji potvrdili, ale ve 29tt. na 4D změna a byl to docela šok 😄
Kraaasny clanek ja si prala holcicku a nebo chlapecka 🙂. Kdyz jsem se to dozvedela byla jsem rada, ale i tak jsem si rikala co kdyby 🙂 - ze to nemusi byt na 100% 😉. Az se narodil tak to bylo uuuplne potvrzeno 🙂. Jsem stastna a rodila jsem tezce, ale prirozene 🙂.
Mohli bychom článek zveřejnit i na facebooku Modrého koníka?
A jak to u vas dopadlo? Vaginalni nebo sekce? U nas se bohuzel vaginalni porod nedaril a na sekci prislo, tak mozna miminko chranilo...a nebo trucovalo, ja mam rada kdyz jsou veci podle me, tak asi sem na nej byla prisna ☹
Ahoj, čtu to až dnes, krásné, také to u nás bylo pře rokem aktuální. Co se týká příčiny, tak jedna možnost mě napadá - jednak měl drobek jeden čas méně plodové vody, a jednak mi manžel někdy později po porodu řekl, že mu dr. ukazoval uzel na pupečníku, takže mě napadlo, že se neotočil, aby si ho neutáhl...každopádně těch "psychologických" příčin byla hromada, když na ten porod stále s láskou a často vzpomínám, např. prostě jsem si to chtěla potřetí moc užít (byl to prožitek opravdu zase tak o level výše, pro taťku - to se ani nedá popsat - tan to celé viděl a pomáhal - prý tentokrát ta pětistovka za účast otce při porodu stála za to 🙂 pořád jsem si představovala, jak to potřetí krásně zvládnu...pochopila jsem, že jsem si to tak musela prožít, že vše bylo tak, jak se to stát mělo, donutilo mě to ke spoustě věcem - poprvé v životě si naprosto bezpodmínečně věřit, poprvé v životě se SAMA (opravdu uplně, v podstatě proti všem, kdo zažil, chápe) rozhodnout (což nesnáším, se rozhodovat)...i u nás zafungovala 100% domluva mezi mnou a drobečkem v bříšku...shrnuto: myslím, že jsem se v životě strašně moc podsunula zase dál - hlavně v sebevědomí, "dospělosti", rozhodnosti, trpělivosti, jsem mnohem klidnější a snažím se přijímat věci takové, jaké jsou a věřím, že se vše vyřeší, jak má, že když se chce, tak to jde, že se člověk nemá nervovat předem a za každou kravinu...
Hezký článek a pravdivý, hlavně mě zaujal odstavec "tamtudy nejdu, to by byla sebevražda" - a že věří okolí, že pomůže a vstupuje do života s důvěrou. Nevím proč, ale intuice mi říká, že právě takový a z toho důvodu byl můj porod (císařský řez). A konečně to někdo vyslovil nahlas, ani já jsem si to zcela dodnes neuvědomovala.... Opravdu, mimi v břiše samozřejmě ví, co dělá a má k tomu důvod. Podobně si dnes myslím, že syn se ještě prostě ve 41+0 nechtěl narodit (nezralá očíčka a trávicí trakt) a lékaři už už ... chtěli vyvolávat porod. Nakonec jsem si ho vyvolala sama babskými radami, a plodovka byla samozřejmě v pořádku. Prostě syn ještě chtěl čekat, až mu uzrají očíčka a bříško...
Myslím si, že i můj syn věděl, proč se neotočil. věděl, že bych to nezvládla. Měl přes čtyři kila a ještě den před porodem si lékaři mysleli, že má 3300g. On věděl víc, než celý personál porodnice a věděl, že by to maminka nezvládla, tak se usalašil ve svém hnízdečku hlavičkou nahoru. Jsem za to nesmírně ráda. Dneska je obrovský tlak na to, že se musí rodit přirozeně a musí se kojit, jinak je ta dotyčná zavrženíhodná matka a skončí v pekle. Není to tak. Můj syn se narodil císařem, moje mléko odmítal, takže byl na UM a dneska je to pohodové, zdravé vysmáté dítě, které si pořád prozpěvuje a vidím, že je šťastný. Mělo to tak být.
Napsaný je to hezky, ale....
oba kluky jsem měla KP, oba jsem si chtěla porodit, k oběma jsem promlouvala, přemlouvala, prosila, slibovala....oba zůstali sedět a nenadělala jsem s tím nic.....
Začni psát komentář...
Hodně zajímavý pohled - rodila jsem přirozeně KP a žádná objektivní příčina, proč se Eli neotočil tam vážně nebyla. Byl to nádherný porod a jsem ráda, že jsem nešla na zbytečného císaře🙂