1. Celé těhotenství jsem měla bez vážných problémů, kromě šíleného pálení žáhy, bolesti zad,hlavy, migrény, únavy... Prostě mě doprovázeli jen klasické "obtíže" 😊 

Nikdy jsem nevěřila, já je jeden měsíc dlouhý, když čekáte na to největší štěstí na světě (poslední měsíc do porodu, byl jako rok, jeden den mi přišel jako týden..)

Konečně 2.4.2017 jsme měli první termín porodu,ale nic nenaznačovalo tomu, že by se tě naší holčičce chtělo ven..

4.4. další TP, stále nic... Poslední termín jsme měli 9.4.... A co myslíte? Stále nic 😁😁 měla jsem pocit, že budu těhotná snad už na vždy.! Ale tyhle pocity určitě doprovází mnoha žen.

14.4. jsem šla na kontrolu do nemocnice - ozvy. Ty byli v pořádku, ale protože jsem byla už ve 41+5tt, rozhodli se mě hospitalizovat. 

Dali mě na pokoj, já se "uvelebila" a za 5 minut pro mě přišla sestra, že jdeme natočit další ozvy... Ty už tak v pořádku nebyli, maličká měla rychlý tep... Musím ještě podotknout, že partner byl celou dobu se mnou. 

Hned mě převáželi z lůžkového na porodní sál... "Že už by se něco konečně začalo dít?" Tam mi udělali další ozvy a byli stále stejné... "Zlato prosím sjeď mi domů pro věci"

- "dobře, rychle se doma rovnou najím a přijedu" bylo 11:34 když jsem ho poslala domů. 

Pan doktor zatím dělal ultrazvuk,kde zjistil že máme málo plodové vody. Ve 12:03 volám partnerovi ať rychle přijede, že mi píchli vodu (cesta do porodnice trvá 35minut, když je plynulý provoz) 

Ve 12:25 byl v nemocnici 😁

Po píchnutí PV se ale stále nic nedělo... Napichli do mě kanylu, a pustili do mě 500ml oxytocinu,hned naběhli kontrakce po 2 minutách. Bylo to krásné,každou kontraci jsem si užívala,prožívala jsem to do poslední nanosekundy💕 

Po dokapání kapačky následovalo vyšetření - Mudr."vy se vůbec neotvíráte, jste póze na 2 prsty... 

Pichneme injekci aby se začalo něco dít" 

V 16h. Další vyšetření - "moc rychle to nepostupuje, 5 prstů, hlavička stále nahoře, tak ukončíme vaše trápení a půjdeme na sál (císařský řez). Moje odpověď byla, že jsem okamžitě odmítla. Doktor nic nenamítal,protože nic nehrozilo.

Dal jsem si užívala kontrakce po 2 minutách. 

V 17 h. Další monitor a vyšetření, tentokrát mě vyšetřovala sestřička... Můžu Vám říct, že to bolelo víc než nějaké kontrakce!!! Hlavička pořád moc nahoře, otevřená na 5 prstů... Další kapačka,další injekce... V 6 už jsem využívala každý vteřiny bez kontrakcí a pomalu usinala, než mě to probudilo, ale pořád jsem si to užívala. Sestra mě přišla zkontrolovat... " Tak jak to zvládáte?" 

-" Dobře, kontrakce jsou v pohode, jediný co mě nervuje je ta kapačka, strašně mi překáží 😂"

S:"tak to jsem tady ještě neslyšela! " 

V 18:40 už tam nebyl jen můj ošetřující doktor,ale i primář a další sestra....  Vyšetřil mě primář a říká " už jste otevřená na 7 prstů,ale hlavička ke stále moc nahoře, musíme udělat CS"

-"Dá se to ještě odmítnout? Nebo už je to nebezpečné pro miminko?"

Sestra:" pokud odmítnete,podepíše tě mi papír, že veškerá zodpovědnost je na vás"

-Pohltila nepanika, nalili se mi slzy do očí. Sakra vždyť já chtěla tak strašné rodit přirozeně!!!!! "Jestli už něco hrozí,souhlasím s císařem..."

Slzy se mi spustili v okamžiku,kdy mi dávala sestra punčochy na nohy... Byl to pláč,který nešel zastavit... Už v ti chvíli jsem měla výčitky,že nedokážu porodit přirozeně.. 

Při cestě na sál, už jsem cítila jak jsem mimo, opravdu vyčerpaná,sotva jsem vnímala anestiziologa. 

Připoutali mě na stůl, a než mi dali narkózu , myslela jsem, že to jsou moje poslední minuty... Mezi tím jsem měla asi 4 kontrakce, nemohla se hýbat.... Bylo to strašné... 

Přesně v 19:19 se ale nemocnicí rozlehl pláč našeho děťátka 💓  

Vše mi to za to stálo, jsme ti nejšťastnější rodiče na světě 💓💓💓