Já ti jednu vytisknu...
Nejčastější věta, která u nás zněla posledních čtrnáct dní... A proč? Měli jsme totiž možnost testovat kompaktní tiskárnu Canon SELPHY Square QX10.
Jak jsme si to užili? Co nás překvapilo, potěšilo a z čeho jsme naopak moc radost neměli? O naše zkušenosti se s vámi naše rodina ráda podělí v následujícím článku.
V balíčku na testování přišla tiskárna a 3 balení náplní ( každá náplň obsahuje 20 listů na fotografie) a toner, který je určený právě pro ně. Asi by nebylo od věci tiskárnu trochu popsat. Na stránkách Canon se dočtete, že rozměry tiskárny jsou 102 × 143 × 31 mm a váží 445g (bez problémů se tedy vejde téměř do každé kabelky), k telefonu se připojuje bezdrátově pomocí Wi-Fi.
Pro použití samotné tiskárny je nutné nainstalovat si do telefonu aplikaci SELPHY Photo Layout (jež je ke stažení zdarma), mile nás překvapilo jak lehké to je a zabralo nám to jen několik málo minut. Orientace v aplikaci je intuitivní a nikdo se nemusí bát, že by to nezvládl. Samozřejmě bylo nutné tiskárnu nabít, vložit toner a naplnit papíry...
V základním balení byly vloženy 3 zkušební papíry i toner, který přesně množstvím odpovídal k počtu fotek. Usb kabel, který je třeba k nabíjení byl součástí balení také, ale adapter do zásuvky ne. Jak správně vložit papíry je popsáno v přiloženém návodu a ještě je uvnitř tiskárny pro jistotu umístněn obrázek, který popisuje jak na to. Je to opravdu snadné.
Zadní strana fotopapírů lze krásně sloupnout a pod ní je lepící vrstva, takže fotky se dají použít i jako štítky, které nalepíte na vámi určené místo.
#test_canon4
Dnes jsme se rozhodli vyzkoušet zda jde tisknout opravdu kdekoli 
Tiskárna je malá, takže v kabelce nezabírá žádné místo. No a vyjeli jsme po dlouhé době za babičkou a tetou našich kluků... ( rozuměj mojí maminkou a ségrou).
Hned první fotku jsme spáchali venku na zahradě s naším pejskem, kterému táhne už na 16 rok a rovnou jsme jí venku i vytiskli 
( v návodu je psáno, že je nutné najít rovný povrch, aby tiskárna správně fungovala).
Další fotky následovaly doma. Obdarované měli opravu radost. Rozjeli jsme se tak, že tiskárna hlasila, že je nutné doplnit papír, proto přikládam foto toho jak snadné to je. Podle mě je nejlepší využití, při nějakých větších rodinných akcích, aby měli účastníci na památku domů něco hmatatelného, alespoň já mám fotografie v ruce raději než jen v digi podobě.
Dnesni odpoledne bylo ve znameni toho udelat nekomu radost. Kamaradka mi pomohla s domaci pastikou a ja ji na oplatku dala domu magnetku...mela z ni opravdu radost ( a vi, ze tu bude zminena). Pridavam jeste fotografii, kde je videt jak snadne je sloupnuti zadni strany na fotografii, aby se mohla kamkoli nalepit. #test_canon4
#test_canon4
První z věcí, která mě napadla, když jsem se dívala co tato tiskárna umí, byla domácí tvorba magnetek.
Fotopapírům totiž lze zadní stranu sloupnout, pod ní je lepicí povrch. Objednali jsme si tedy domů na zkoušku jeden magnetický arch. Dnes dorazil a já se mohu pochlubit úspěchem a dvěma novými magnetkami. Jsem opravdu nadšená, protože magnetky patří každý rok k pravidelným dárkům pro prarodiče.
( nejspíš nejsou moc nároční 
#test_canon4 Tak dnes si přijdu skoro jako o Vánocích ... před chvilkou zvonil kurýr.
Nejen válení u moře, ale i nádherné výlety do přírody... to je Mallorca ... (Castell d’Alaró)
Protože náš pobyt tu byl především v zimních a jarních měsících neužili jsme si tolik klasické koupání v moři ( ještě bylo chladné). Navíc podle místních jsem se tefili do opravdu chladného roku a takovou zimu tu dlouho neměli- hory měly zasněžené čepičky. Počasí se pak povětšinou drželo kolem krásných 20-25° na výlety ideální.
Castell d’Alaró : několik základních údajů ... , městečko Alaró leží v podhůří Serra de Tramuntana a samotný kopec ční 822m nad mořem, zbytky hradu jsou datovány do 9 st.n.l. , Hrad Castell d'Alaró je jedním ze tří opevněných hradů na Mallorce.
https://www.google.cz/maps/place/Castell+d'Alar%C3%B3/
Od vesnice vede k hradu nejprve silnice - kam se vejde taktak jedno auto ( je nutné hledat místa kde se mohou dvě auta dobře minout). Potkali jsme turisty, kteří se pěšky vydali už z vesnice, ale autem je možné vyjet až k restauraci Es Verger - ( na první složené fotografii je to v pravé- dolní fotografii - malá světlá tečka v lese ...) my nevyjeli ani tam - nechali jsme auto dole na úpatí kopce a dále se vydali pěšky.
Šipka ukazuje kde je náš cíl ( v té chvíli jsme netušili, že to je až tam nahoře, ale mysleli jsme si, že zřícenina je o něco níže v lese). Takže jsme s nadšením vyrazili.
Několik desítek metrů pod úrovní restaurace se cesta dělí - je možné pokačovat po " silničce" a následně pohodlnější cestou po hřebenu ( což jsme zjistili až po našem výletě) a nebo si vybrat jen cestičku, která šplhá přímo po kopci lesem vzhůru. Cesta by měla trvat cca 40minut - nám s dětmi zabala delší čas - výšlap nám trval něco přes hodinu.
