Jak se Patriček narodil...

Jak se Patriček narodil…

Už v pátek 8.10. jsem začala cítit,že by se brzy mohlo začít něco chystat, v sobotu ty pocity síleli a v neděli už jsem měla takové ,,poslíčky“, začala jsem si to zapisovat, byly docela pravidelné, sice to byly malé kontrakce, ale jako prvorodička nevím…Ještě odpoledne jsme se šli manželem projít, po procházce mi začala odcházet hlenová zátka. V 18.00 jsme nakonec vyrazili do porodnice, kde mě přijmuli, ale manžela  jsme poslali domů,  prý to bude ještě trvat než se mi to pořádně rozjede…

Ve 21.00 mi píchli nějakou injekci, že se mi to buď rozjede, nebo to naopak ustane a já se vyspím. No příjde mi, že ta injekce neudělala vůbec nic, ale chvilkami jsem si zdřímla. Ráno už mě přišel zkontrolovat jiný doktor, říkal, že jsem otevřená jen na jeden prst, a že bych spíš měla být ještě na gyndě a ne na porodním sále. Docela mě to zarazilo, odešel, a za deset sekund se zase rozrazili dveře, a že mi dá tabletku na vyvolání. Tak jsem byla i ráda, protože vidina toho, že bych tam musela být třeba i další noc, byla hrozná… Po zavedení tablety se to začalo rozjíždět, praskla mi voda. PA mi dala klystýr a po tom začaly už velké kontrakce. Před desátou hodinou jsem volala  manželovi ať přijede. Hodně mi pomáhal, mluvil semnou, i když jsem v tu chvíli nebyla dobrá společnice moc se snažil a já jsem mu moc vděčná, že tam semnou byl. Bolesti byly už fakt hrozný, tak jsem chtěla píchnout EPI, ale musela jsem čekat, protože paní doktorka byla vedle na sále. Myslela jsem, že se jí nedočkám. Ve 13,30 konečně přišla, zeptala se na pár otázek , dala instrukce, že si mám lehnout na bok a skrčit se do klubíčka a že mi ho píchne až mi přestane kontrakce. To jsem se docela bála, protože já už měla kontrakce snad každou minutu, ale zvládli  jsme to. PA mi řekla ať si ještě dojdu na wc…ze záchodu už mi musel pomáhat manžel, protože jsem cítila jak se malej už snaží dostat ven. Chtělo se mi už hrozně moc tlačit… PA mi říkala, že to není možné,že jsem před chvíli byla otevřená jen na čtyři prsty. Tak jsem jí opakovala, že to fakt už nevydržím. Tak mě zkontrolovala a najednou to byly fofry, rychle vše připravila, a konečně mi dovolila tlačit. Až potom přiběhla paní doktorka  a konečně se šlo na věc. Pár zatlačení a malej se poprvé nadechnul ve 14.01 hodin. Byl to neuvěřitelnej krásnej pocit. Všechna bolest rázem zapomenuta a od té doby mám v srdci ne jen manžela, ale taky našeho kouzelného syna Patrička.