Zdravá záda mají počátek již v kojeneckém věku. Na co si dát pozor?

Bolesti zad, neboli odborně vertebrogenní bolesti, jsou nejčastějším důvodem pracovní neschopnosti v ČR. Pro zdravý vývoj pohybového aparátu včetně držení těla je přitom klíčový dobrý start. Co můžeme jako rodiče pro naše děti udělat? O tom bude dnešní článek.

Miminko v prvním roce života prochází bouřlivým obdobím rozvoje. Často se mluví o motorickém vývoji – to znamená, že dítě si osvojuje dovednosti týkající se pohybu. Ty jsou částečně vrozené – jako motorické vzory, částečně jsou ovlivněné okolním prostředím. Pokud motorický vývoj proběhne dobře, má dítě dobrý základ do budoucího života. V opačném případě dochází k zafixování chybných pohybových stereotypů.

Takové chybné stereotypy nadměrně zatěžují pohybový aparát, který musí vyvíjet zvýšené úsilí při jejich kompenzaci. Jednotlivé chyby ve vývoji se mohou řetězit, negativně ovlivňovat růst a při překročení kritické hranice působit různé bolestivé poruchy – bolesti kloubů a zad, bolesti hlavy, blokády páteře a žeber, vadné držení těla. Dlouhodobým přetěžováním vznikají degenerativní onemocnění pohybového aparátu – např. artrózy, záněty šlach, tenisové lokte, syndromy karpálních tunelů, výhřezy meziobratlových plotének aj.

Prevence poruch motorického vývoje

To, zda motorický vývoj probíhá tak, jak má, by měl kontrolovat pediatr v rámci preventivních prohlídek. Pokud je zjištěna odchylka, měli by být rodiče odeslání na oddělení dětské rehabilitace, kde budou potíže řešeny dále. Jako rodiče máte však v rukou především prevenci. Níže uvádím pár zásad, které by měly být samozřejmostí pro všechny, kteří pečují o malé děti:

• Dítěti nepomáháme a vývoj neurychlujeme – všechny dovednosti musí získat samo svojí aktivitou. Pouze tak budou zapojeny ty správné svalové souhry. Dítě tedy nikdy neposazujeme, nepostavujeme, nechodíme s dítětem, pokud to nejprve nezvládne samo.
• Umožníme volný pohyb na pevné podložce (pěnové puzzle apod., gauč nebo postel nejsou vhodné) – od narození dáváme miminko v bdělém stavu několikrát denně na bříško. Později dbáme, aby mělo dostatek prostoru a času pro nácvik otáčení, plazení, lezení. Ohrádkám se snažíme vyhýbat. Necháváme dítě pohybovat se nahé.
• S miminkem se naučíme správně manipulovat – nejčastěji se používá poloha klubíčka či tygříka. Vyhýbáme se svislé poloze. 
• V žádném případě nepoužíváme chodítka či skákadla. 
• Stejně tak omezujeme čas, který dítě tráví v autosedačkách, lehátkách a houpátkách
• Pokud chceme dítě nosit, vybíráme nosítka, která podporují ergonomickou polohu dítěte (kdy látka sahá od kolínka ke kolínku, nožičky jsou do tvaru písmene M a zádíčka jsou zakulacena do C) nebo vážeme do šátku.
• Jestliže navštěvujeme lekce kojeneckého cvičení či plavání, dobře si ověřujeme erudici instruktora. Pokud jsou některé cviky v rozporu se zásadami správné manipulace s dítětem, neděláme je.
• U lezoucích a chodících dětí je dobré poskytnout jim dostatečnou rozmanitost prostředí, v kterém se pohybují. Různé překážky, nerovnosti povrchu, slalomy apod. budou pro ně další výzvou, která jim pomůže v pohybovém rozvoji.
• V případě, že máme doma již jistého chodce, nezanedbáme výběr obuvi. Osobně se kloním k obuvi typu barefoot (u zdravých dětí). Botičky nasazujeme až tehdy, když dítě samo chodí v prostoru a leze méně. V naší wiky naleznete pěkný článek o výběru dětských botiček.

I v dalších letech, kdy se zdá, že dítě umí už vše, co se dalo – chodí, sedí, běhá – je nejdůležitější spontánní a různorodý pohyb. Ten je důležitý vlastně po celý život člověka. Především pohybové hry ve venkovním prostředí prospějí všem věkovým kategoriím.

Nejdůležitější vlastností dobrého rodiče je jeho ostražitost. Pokud se vám byť jen zdá, že je ve vývoji něco v nepořádku, poraďte se s odborníkem. Právě rodiče jsou často tím nejcitlivějším „vyšetřovacím přístrojem“, který bije na poplach první. Časný záchyt je u mnoha poruch v dětském věku velice důležitý. Máte-li pocit, že je vaše podezření zlehčováno, vždy máte možnost požádat o další názor někde jinde.