Všichni to známe. Když jsme nervózní, nebo nám na něčem záleží (prezentace v práci, schůzka), začneme se potit. Srdce nám tepe až v krku, po čele nám tečou kapičky potu a tváře nám rudnou. Vždy se to objeví v tu nejhorší možnou chvíli. Přitom pocení je běžným fyziologickým procesem těla, za den se přirozeně vyloučí asi jeden litr potu.
Na prvním místě je potřeba odlišit, co je termoregulace a co je stres. Proč se tělo potí v obou dvou případech? Úkolem termoregulace je tělo ochladit, pokud je přehřáté, například, když sportujete, nebo když je venku úmorné horko. Stresové pocení je o něco složitější děj. Je hormonálně podmíněný a dochází k němu logicky ve chvílích, které provází emocionální vypětí a stres.
V těle máme dva základní druhy potních žláz - žlázy apokrinní a žlázy ekrinní. Pokud se jedná o pocení z důvodů termoregulačních, aktivují se převážně žlázy ekrinní, které jsou maličké a rovnoměrně rozprostřené po celém těle. Pokud se jedná o stresové pocení, pot se vylučuje hlavně z apokrinních žláz. Velké apokrinní žlázy se vyskytují hlavně v podpaží, v okolí třísel, konečníku a v oblasti dlaní a plosek nohou. Při stresovém pocení se mohou aktivovat také menší potní žlázky, hlavně na čele, v dekoltu a na zádech.
Během emocionálního stresu se aktivuje sympatikus. To je ta část vegetativního (=autonomního) nervstva, která má za úkol adaptovat tělo na zátěž. Během jeho aktivity se vyplavuje z nadledvinek adrenalin a po nějakém čase i “stresový” hormon kortizol. Sympatikus pak ovlivňuje i další hormonální sled reakcí, které přispívají celkové adaptaci na stresovou zátěž pro organismus.
Během ní se zrychlí tepová frekvence srdce, zrychlí se dech, krev se přesune do svalů a začne se vyplavovat glukóza do krve, aby tělo mělo odkud čerpat energii, kterou dosud mělo uloženou v zásobách. Spolu s tím se aktivuje i pocení, protože i svaly začnou více pracovat a potní apokrinní žlázy jsou nervově zásobeny právě sympatickým nervstvem.
Vegetativní systém ale nelze nijak ovlivnit. Sympatikus je v trvalé rovnováze s parasympatikem, regulují všechny životně důležité funkce a připravují tělo na různé situace. Dalo by se říci, že oproti sympatiku parasympatický nervový systém udržuje organismus v klidu a bezpečí, převažuje například ve spánku nebo po obědě během trávení.
Pot se skládá z 99 % vody a zbylé procento tvoří odpadní látky. Pot sám o sobě nezapáchá, ovšem během stresových situací se urychluje rozklad mikroorganismů běžně přítomných na kůži, které jsou nejvíce přítomny právě v místě apokrinních žláz. Na to, aby se zápach překryl nebo dokonce eliminoval, jsou vyvinuty deodoranty a antiperspiranty.
Deodoranty zápach potu pouze překrývají, jejich nevýhodou je nutnost použití několikrát za den, aby byly dostatečně účinné a vy jste se cítili komfortně. Antiperspiranty oproti nim zabraňují množení kožních bakterií, díky kterým zápach vzniká. Tím pádem se netvoří ani nepříjemný zápach potu.
Pokud ani tak nadměrné stresové pocení neustupuje, konzultujte svůj problém s lékařem. Někdy se totiž nemusí jednat jen o vypjaté situace, ale může to být projev dalšího onemocnění - jako je třeba cukrovka, nemoci štítné žlázy nebo onkologická onemocnění.
Nadměrnému pocení se odborně říká hyperhidróza a pokud se člověk dostane až do takové fáze, že se začne vyhýbat společenským událostem a veřejným situacím, je nejvyšší čas vyhledat psychologa a svůj psychický strach řešit pomocí psychoterapie.
Autor: Michaela Kožíšková
Začni psát komentář...
u žen je to velmi často z důvodu hormonální nerovnováhy... pocení může být extrémní pokud se sejde vícero spouštěčů: např. dlouhodobá únava + porod + stres..... nebo perimoenopauza + operace + stres apod..
samovolné pocení může být z vícero různých příčin a liší se i podle toho jestli probíhá ve dne nebo v noci, případně víceméně neustále... řešit se dá poměrně dobře určitými bylinnými směsmi (liší se podle toho co je spouštěčem)
šalvěj zabraňuje pocení, ale pozor, neměla by se užívat denně...
a v určitých případech může být úplně nevhodná (pokud je v organismu spíš teplo a sucho, např. někdy po porodu, nebo v perimenopauze)