První rok ve školce: Posilujte imunitu správně. Někteří rodiče podávají dětem bizarní lékové kombinace, říká dětský lékař

Patříte-li k maminkám, které své dítko vedly tento rok prvně do školky, možná jste se již setkaly s názorem, že první rok ve školce pravděpodobně vaše ratolest promarodí. Je to tak skutečně? A můžete proti tomu něco udělat? Máme pro vás rozhovor s MUDr. Karlem Černým z dětské léčebny Olivovna v Říčanech. 

S nástupem dětí poprvé do školek je spojena zvýšená nemocnost. Nárůst nemocnosti mezi dětmi bývá znát pravidelně již od poloviny září a jedná se hlavně o respirační onemocnění a infekční nemoci, které se přenášejí vzduchem.

1. Pane doktore, s nástupem dětí do školky je mezi maminkami hodně probírané téma nemocnost. Říká se, že první rok ve školce děti promarodí a také, že je to potřeba kvůli budování imunity. Jak se na to díváte z lékařského hlediska? Je tvrzení založené na pravdě?

"Imunitní systém dítěte zraje a učí se od narození v průběhu celého jeho předškolního věku. Na základě praxe již naši předkové někdy v 17. století přišli na to, že i z hlediska zralosti obranyschopnosti proti infekcím nastává vhodná doba pro začátek pravidelné kolektivní školní výchovy ve věku 6 let. 

Mezi 3.-6. rokem může být pravidelný pobyt dítěte v kolektivu přínosný z hlediska jeho sociálního zrání, nicméně může být - a často také je - komplikován funkční nezralostí jeho imunitního systému. Záměrně zde nekomentuji skutečnost, že obvykle vlastním důvodem umístění dítěte ve věku kolem 3 - 4 let do kolektivního zařízení jsou spíše existenční zájmy rodičů.

Imunologické vyšetření v této době, prováděné z důvodu vysoké nemocnosti u takového dítěte na respirační (ale i močové atd.) infekty, může zaznamenat některé poruchy protilátkové či buňkami zprostředkované imunity. Jeden z častějších nálezů je např. defekt tvorby tzv. slizničních protilátek – imunoglobulinu IgA. Nicméně, nezřídka i celkem podrobné imunologické vyšetření neprokáže významnou patologii. Musíme totiž uznat, že i „středně“ podrobné imunologické vyšetření popisuje (převážně) jen kvantitativní parametry imunity, nikoli parametry funkční či dokonce koordinační a řídící. Obvykle to rodičům vysvětluji docela dobrou paralelou stavu armády, která může mít třeba i dostatek vojáků, děl, tanků, letadel a třeba i ponorek, ale je jí to k ničemu, jestliže má nezkušené (či dokonce hloupé) vedení.

Pravidelná návštěva kolektivního zařízení dítěti mladšímu 3 let nijak nesvědčí a neprospívá. Je celkem obvyklé, že dítě, které má zvýšenou nemocnost již v kojeneckém a batolecím věku (tj. věk 0-3 roky), obvykle nástup do kolektivu tím více odstoná. Logika tvrzení, že vysoká nemocnost dítě následně vlastně posílí, je z velké části mylná, spíše - naštěstí ve většině případů - to dítě v podstatě 'nějak přežije' do doby, než se mu imunita plně zformuje.

Pomineme-li skutečné (primární) imunopatologie, je ještě jedna skupina dětí s opakovanými respiračními onemocněními, kde návštěva kolektivu v tomto věku je zvláště nevhodná (resp. vhodná k odložení) a to jsou stavy časně začínajícího astma bronchiale, zvláště jeho formy s infekcemi navozenými exacerbacemi ( exacerbace = zhoršení nemoci, pozn.redakce)."

2. Mluvil jste o tom, že zvýšená nemocnost je obvyklá. Dá se určit, jaká četnost onemocnění dýchacích cest je u školkových dětí normální a kdy už by měli rodiče zbystřit?

"Přesně k tomu mají mít rodiče dobrého dětského lékaře či odborného lékaře alergologa (klinického imunologa). Počítat rýmy, denní a noční zakašlání na čárky může být zatíženo i jistou subjektivní chybou laického pozorovatele. Podstatným kritériem je například potřeba (četnost) antibiotické léčby, prodělané zápaly plic, četnost předchozích zánětů středního ucha, vedlejších nosních dutin, velkou roli hraje výskyt zánětů průdušek, zvláště provázených pískoty či dokonce dušnostmi."

3. Pokud se chystám dát dítě do školky, je vhodné jeho imunitu předem nějak posilovat? Co byste doporučil?

"K tomu opět nemohu jinak než konstatovat, že rodiče mají mít pro své dítě mj. i pro tento případ dobrého dětského lékaře. Často ve své praxi sleduji, jak rodiče z různých důvodů tuto cestu alternují, přitom se dobrovolně oddávají tlaku obchodních prezentací a zároveň pod vlivem živé konverzace 'nás děvčat na internetu' ve výsledku své malé dítě takto posilují až bizarními lékovými kombinacemi, za které v dobré víře utrácejí stovky korun a které - v lepším případě - jsou snad neškodné. Hodně se zde uplatňuje tzv. placebo efekt (tj. prokazatelně zaznamenaný pozitivní účinek po podání neúčinné látky, která může doložitelně pomoci až v 5-20 % případů).

O vitamínech toho bylo publikováno již opravdu hodně. Zmínil bych se zde o tzv. 'čistě přírodních produktech' a  s jistou nadsázkou připomněl, že např. výrobky z rulíku zlomocného či z muchomůrky jízlivé (jedovaté rostliny, pozn. redakce) mohou být považovány také za 'čistě přírodní'."

4. Co je tedy podle Vás nejúčinnější z hlediska posilování dětské imunity?

"Zdravá životospráva, zdravé otužování a zdravý odpočinek. Mějme špatné svědomí z všudypřítomného stavu znečištění životního prostředí, kterému vystavujeme naše děti (i sebe), z kontaminace vzduchu, pitné vody a potravin (i těch zdravých), z hlukového znečištění – to všechno souběžně závažně zatěžuje dětskou imunitu.

Nenechte se mýlit tím, že dítěte se nemůže týkat stres, ve kterém žijí jeho rodiče a který může již i u malého dítěte navodit psychosomatickou symptomatologii s vlivem na poruchy imunity (stres působí na dítě tak, že se projevuje nemocemi, pozn. redakce). V neposlední řadě není možné podceňovat ani genetickou výbavu – některé děti prostě dostaly do vínku marodit víc než ostatní."

5. Podle zkušeností maminek s vysokou nemocností školkových dětí je jim často doporučováno odstranění nosní mandle. Jaký je váš pohled na tento zákrok?

"Jestliže zvětšená nosní mandle mechanicky ztěžuje dítěti volné dýchání nosem (s řadou svých následků) a jestliže je součástí širšího zbytnění (hyperplasie) sliznice horních dýchacích cest (např. se ztíženou ventilací středního ucha Eustachovou trubicí), potom adenotomie (odstranění nosní mandle) je správným krokem. Konečné rozhodnutí (a načasování) by mělo spočívat v komunikaci dobrého ORL lékaře s dětským lékařem a případně i alergologem."

6. V poslední době se těší oblibě tzv. nosní konvičky. Máte s touto metodou výplachu nosu zkušenosti?

"Ano, je to velmi dobrá forma péče o hygienu sliznice nosu a horních cest dýchacích."

7. Z dlouhodobého hlediska jsou na podporu imunity doporučovány také například sauny, solné jeskyně nebo třeba dětské otužování. Doporučil byste maminkám, aby byly v tomto směru aktivní? Jaké v tom vidíte případné benefity?

"Saunování lze považovat za jednu z vhodných forem otužování – termoregulační trénink na teplotní změny se stimulací imunitních mechanismů. Může být při rozumném vedení vhodné i pro malé děti; k řízenému saunování v Olivovně vedeme již batolata a běžně i předškolní děti. Na druhé straně je třeba respektovat, že saunování někdy (resp. u někoho) může představovat nadlimitní stresovou zátěž.

Solné jeskyně by v zásadě měly zajišťovat bezalergenové prostředí a tedy přinášet úlevu od alergických obtíží. Není, myslím, jednoznačně prokázáno, jak dlouhodobá je potom tato úleva. Některé skutečně přírodní jeskyně potom navíc mohou přinášet jistou formu otužování a jistou aerosolu (inhalační) léčbu."

8. Rodiče školkových dětí si často svorně stěžují na to, že běžně v šatnách školek potkávají děti, kterým teče z nosu a pokašlávají. Jedná se vždy o nějakým způsobem "nebezpečný" stav, nebo jsou i takové, kdy lehká rýma a kašel nejsou pro okolí nebezpečné. A může laik tyto stavy poznat?

"Ano, je to celkem běžná realita většiny zařízení kolektivní předškolní dětské péče a nejenom v zimních měsících. Ten stav nebezpečnosti je vícevrstevný: jednak to přirozeně může představovat živnou půdu pro šíření respiračních patogenů (virů a baktérií různého stupně patogenity) v daném kolektivu, jednak to může být zdrojem zavlečených infekcí do domácího prostředí dětí na ostatní sourozence a třeba i nemocné seniory.

Ze své praxe zároveň dobře vím, do jakých problémů se dostávají rodiče dětí, co jdou z nemoci do nemoci, jestliže současně pracují a nemají prarodiče v důchodu na hlídání. Potom logická doporučení o včasném stažení dítěte z kolektivu na začátku nemoci a zajištění dostatečně dlouhé rekonvalescence po nemoci mají hodnotu 'vtipné knížecí rady'.

V té souvislosti bych rád připomenul, že v ČR máme síť odborných dětských respiračních léčeben, které jsou přímo zaměřeny na léčbu těchto opakovaných respiračních infektů předškolních dětí. Součástí léčebného procesu je zlepšení stavby obranyschopnosti malých pacientů, prevence přechodu do chronicity a současně i edukace rodičů jak těmto stavům v budoucnu co nejvíce předcházet.

Pane doktore, děkujeme Vám za rozhovor a přejeme, aby se Vám nejen v Olivovně dařilo!

A jaká je vaše zkušenost s nástupem malých dětí do kolektivu? Podělte se s námi o své zkušenosti!