Proč vaše děti nechtějí ve školce jíst? Často odmítají to jídlo, které neznají z domova, říká učitelka

“Potřebovala bych poradit, syn (3,5 roku) mi v poslední době stávkuje ve školce u jídla. I tak je to s ním komplikované, protože nejí maso ani salámy, ale poslední dobou nechce jíst ve školce vůbec nic, je schopný být celé dopoledne ve školce hladový. Už jsme i zkoušeli, že jsem chodila na obědy do školky a jedla s ním a nic. Zkoušela jsem ho motivovat, naslibovala jsem hory doly a nic nezabírá. Máte, prosím, nějaké zkušenosti?”

Přesně těmito slovy zoufalé maminky začíná jedna z mnoha diskuzí na Modrém koníku na téma stravování ve školce. Zatímco některé maminky vlastně neví, jaké to je mít nejedlíka, jiné to znají až moc dobře a věřte, že se jedná o problém, který potrápí nejen celou rodinu, ale  mnohdy i paní učitelky ve školce.

Hned na úvod je potřeba podotknout, že rozhodně neexistuje žádný univerzální návod, po jehož aplikaci sní vaše dítě ve školce úplně všechno. Bohužel, nečekejte ho proto ani od tohoto článku. V článku, který právě čtete, však můžete na tento problém nahlédnout nejen očima jiných maminek, ale třeba také očima odborníků, kteří rozhodně ví, o čem je řeč. Kromě toho zde najdete i praktické tipy, jak se můžete pokusit situaci řešit. To opravdové řešení už ale bude opět ležet na vašich bedrech. Každé dítě je totiž jiné a to své dítě znáte nejlépe právě vy sami, takže s pomocí našich rad pak hledejte řešení ušité na míru právě vám a vaší situaci.

Kde je zakopaný pes aneb proč dítě nechce jíst?

Naprosto klíčovým pro řešení celé situace je zjištění toho, PROČ vaše dítě nechce ve školce jíst. Příčin může být mnoho a každá příčina si vyžaduje jiné řešení. Prvotním krokem by mělo být to, že si s dcerou nebo synem pohovoříte - zkuste se zeptat, proč nechce jíst. Dítě to mnohdy neumí samo vysvětlit, takže můžete zkusit dávat i návodné otázky - měl/a jsi chuť na něco jiného?, neměl/a jsi hlad, nelíbilo se ti sedět u stolu s Aničkou,... Možností je opravdu mnoho, některé příčiny nejedení je velmi lehké vyřešit, jiné budou zase velmi složité. A na některé možná ani nepřijdete a jak rychle se problémy objevily, tak rychle zase zmizí.

Kromě rozhovoru s dítětem nezapomeňte celou situaci probrat také s paní učitelkou -  z jejich pedagogických zkušeností a také díky možnosti porovnání s vrstevníky by mohla mít její rada opravdu cenu zlata. Pokud vaše dítě nechce jíst nic a nikdy, pravděpodobně to bude stejně ona, kdo s vámi toto téma začne řešit jako první. Nechte si sdělit názor na celou situaci a zkuste si nechat poradit.

Ještě před několika lety bylo celkem běžnou praxí ve školách a školkách to, že se děti nutily do jídla. Možná vás to překvapí, ale i dnes se najdou rodiče, kteří si přejí, aby jejich dítě jedlo všechno a do posledního drobečku, proto rozhodně seznamte paní učitelku s vaším postojem k celé situaci. Pokud nechcete vaše dítě do jídla nutit, nezapomeňte to paní učitelce říct! A naopak.

Moje dítě nastoupilo do školky a nechce nic jíst

Pokud problém s nejedením dítěte začal hned na začátku jeho docházky do školky, zpravidla se jedná o problém s adaptací. Nástup do školky je pro dítě ohromný životní mezník a lidově řečeno toho na něj může být prostě moc. Je samo mezi cizími lidmi, musí se učit samostatnosti, ze všeho nového může pociťovat únavu, atd. V tomto případě se opravdu není čemu divit, že nemá ve školce třeba chuť k jídlu.

Pro řešení tohoto problému bude stačit dát dítěti čas a k otázce jídla přistupovat opravdu velice citlivě. Rozhodně s dítětem nejednejte po zlém, aby se lidově řečeno “nezaseklo”. Dopřejte mu dostatek času na rozkoukání a nebojte, ono opravdu hladem nezemře. Po chvíli si zvykne a začne ve školce i jíst - i když to samozřejmě neznamená, že bude jíst úplně všechno. I když i takové děti existují.

Tato slova potvrzuje i psycholožka a krizová interventka Zuzana Karásková Ulbertová, která říká: “Celá školka je pro vaše dítě nová a nějaká adaptace, zvykání si, případně odpor, zkoušení hranic prostě musí proběhnout – třeba jen maličko. A nejčastěji to bývá právě v oblastech, ve kterých má (nebo mělo) dítě obtíže i jinde: lítostivější děti hodně pláčou, vzteklé dělají hysterické scény, ty, co se počůrávaly, začnou mít zase stejné či podobné projevy ohledně vyměšování.” 

Ze své pedagogické praxe mám zkušenost (poznámka autorky článku), že děti velmi často nechtějí ve školce jíst to, co neznají z domova. Velice často to bývají například luštěniny, pomazánky či některé druhy ovoce a zeleniny. Pokud je přesně toto váš případ, zkuste do svého domácího jídelníčku nenápadně propašovat “nové” potraviny ze školky. Doma dítě tyto novinky přijde zpravidla lépe a pokud mu zachutnají, začne je baštit i ve školce.

Moje dítě ve školce vždycky krásně jedlo a najednou nechce jíst vůbec nic

Jiná situace nastává ve chvíli, kdy vaše dítě do školky už nějakou dobu chodilo, normálně se zde stravovalo a najednou BUM - zničehonic přestalo jíst. S největší pravděpodobností se stalo něco, co zapříčinilo tuto změnu. Takto velké změny u dítěte bývají totiž opravdu málokdy ZNIČEHONIC. Přemýšlejte, pátrejte, ptejte se, co se stalo. Ptejte se dítěte a nebojte se zeptat i paní učitelky. Důvodů může být opravdu mnoho - v praxi ve školce jsem se setkala například s tím, že dítě přestalo jíst v době, kdy se dělo něco špatného doma (nemoc, rozvod, neshody rodičů), kdy se o dítě pokoušela nemoc, když mělo ve školce s někým neshody. Zde znovu apeluji na to, aby si rodiče promluvili s paní učitelkou a společně si ujasnili, jak postupovat. V tomto případě je potřeba, aby ke zdárnému řešení jídelní krize byli rodiče a školka v jednotě.

Pokud nezabírají žádné domluvy, zkuste dát celé situaci chvíli času. Pokud nezabere ani čas, zajděte s dítětem k jeho pediatrovi a zkuste se poradit, co dál. Psycholožka a krizová interventka Zuzana Karásková Ulbertová doporučuje v případě dlouhodobějších problémů rozhodně navštívit odborníka:

“Kdyby obtíže se stravováním vašeho potomka přetrvávaly ještě další měsíc, přes domluvu a jasnou strategii s učitelkami ve školce, zkusila bych vše podrobně probrat s dětským psychologem – třeba v pedagogicko-psychologické poradně u vás ve městě/kraji."

Opravdu moje dítě nejí? Nesrovnávám ho jen nevhodně s okolím?

Pediatr doktor Petr Karger nedávno prohlásil: "Proč mé dítě nejí? Je až zarážející, kolikrát tuto otázku slyším ve své ordinaci… Přitom je formulována špatně, neboť se jedná obvykle o to, že jí méně než dítě sousedky nebo že jí pouze něco."

Radu má v tomto případě jedinou: "Nesrovnávat s ostatními dětmi a věnovat pozornost tomu, zda dítě roste a prospívá adekvátně svému věku. Pokud si však vypěstovalo velmi úzký jídelníček sestávající například převážně ze suchých housek, samotných knedlíků a kukuřičných lupínků, je na místě se zamyslet ne nad dětmi, ale nad naším rodičovským přístupem."

Nutriční terapeutka Jitka Rusková se zase zamýšlí nad možností, že chyba nastala v našem rodičovském přístupu:"Takové případy nejedení mívají mnohdy společné jmenovatele - rodiče a období vzdoru, případně dobu zavádění nemléčných příkrmů. V těchto zlomových a náročných životních obdobích totiž ne všem dětem vše hned zachutná a to, co jim chutnalo dříve, najednou tvrdě odmítají. Rodiče často ve snaze nečinit dítěti násilí, poleví a odmítanou potravinu nebo pokrm už vícekrát dítěti nepodají. Přitom se ale mohlo jednat pouze o momentální rozmar dítěte, které zkoušelo, co si může k rodičům dovolit a za pár dní už by o své averzi nevědělo."

A jaké jsou zkušenosti některých uživatelek Modrého koníka?

“Vloni, když dcera nastoupila do školky, tak kolikrát nesnědla skoro nic, nebo 1x kousla do svačiny, na oběd si dala 1 lžíci polévky a konečná. Učitelky ji nenutily sníst, co má na talíři, ale trvaly na tom, aby každé jídlo ochutnala. Časem, když viděla, jak všem okolo chutná (máme opravdu skvělé kuchařky a jídlo mají ve školce hezky naservírované), tak začala jíst více - necpe se kdo ví jak, ale po roce ve školce sní na první svačinu čtvrt krajíčku chleba, na oběd naběračku polévky a porci hlavního jídla má servírovanou na dezertním talíři až po spaní (v době, kdy ostatní svačí) a svačinku si nosí zabalenou domů.

Myslím, že hlavní je domluvit se s učitelkami, aby z jídla nedělaly cirkusové vystoupení - nechceš jíst? Fajn ochutnej co máš na talíři, když ti stačí jedno sousto, tak to odnes, další jídlo bude za 3 hodiny a konečná, žádné hysterické výstupy, žádné 'budeš tu sedět a ostatní si jdou hrát' a podobně,” popisuje své zkušenosti s malým nejedlíkem jedna z maminek.

Další z maminek se podělila o radu, která zabrala na jejího syna: “Já mám doma naštěstí už bývalého nejedlíka, nyní  mu je 4,5 roku a zabrala nám poučka okopírovaná z jedné francouzské knížky. Dítě musí sníst 2 lžičky, žádné scény. Jemu se uleví, že to má hned za sebou a ví, že ho už pak nikdo do jídla nebude nutit. Dopředu vysvětlit dohodu, trvat na dodržení, v klidu ale důrazně trvat na tom, že to bez obličejů musí sníst. Syn dokonce zkoušel simulovat zvedání žaludku -  fuj, řekla jsem mu, ať to ani nezkouší. Takto naše dohoda nezněla a takové scény, že mu jsou k ničemu. S něčím sice bojujeme pořád, ale vidím velké pokroky. Podle této teorie po několikátém jídle a snědení pár soust tomu dítě přijde na chuť. Tak se to třeba bude hodit i někomu dalšímu než nám.”

“Přidám vlastní zkušenost, ne s dítkem, ale sama se sebou. Ve školce se stávalo, že třeba učitelka řekla, že budu u stolu dokud to nesním, tak jsem tam v klidu seděla do doby, než si pro mě přišli rodiče domů a bylo to pro mě lepší, než se toho jídla dotknout. Dodneška jsem vybíravá a jsou jídla, která zkrátka nejím... A pokud nic jiného nebude, tak budu raději o hladu. Takže pořízení s takovým dítkem může být opravdu těžké. Rozhodně ale radím nenutit - to by v mém případě určitě nepomohlo a mělo jen a jen opačný efekt. Všem moc držím pěsti,” podělila se jedna z uživatelek o svou vlastní zkušenost.

A nyní už otázka na čtenářky - jak jste na tom se svými dětmi vy? Jedí ve školce rády nebo je pro ně každé jídlo utrpením? Nebo si jen rády vybírají a jedí jen svá oblíbená jídla?

Použité zdroje informací:

skolkamaterska.cz

psychologie.cz

babyweb.cz

ona.idnes.cz