Povinností každého člověka, jenž se setká s týraným dítětem, je pomoci. Týrání však odhalí často až v nemocnici

„Už od prvního dne co jsme se nastěhovali (cca půl roku) denně posloucháme jak otec, tak matka řvou na sebe, ale především na své děti (odhaduji tak 13 let a max. 2 roky). Nejdřív to nebylo tak hrozné, řvala jen matka a ne každý den, o prázdninách byl celkem klid. Ale poslední cca 2 měsíce se začalo přiostřovat, začal řvát i chlap. Pro představu na toho 10letého řve od 6:30, kdy vstává do školy nadávky typu "ty de*ile, k*eténe, to si ze mě děláš p*del" apod. To se opakuje, když se vrátí ze školy, několikrát během dne a večera kvůli úkolům, škole. O víkendech je to zase kvůli hraní her. Na to malé dítě zase řve, když brečí a ona je sama doma. Dál už nebudu zabíhat do podrobností, je mi z toho docela špatně. To je naše situace a chtěla bych znát vaše názory a zkušenosti - jak to řešit? Kontaktovali byste sociálku?“ I takhle vypadá týrání dětí. Jak se v takové situaci zachovat?

Z kalendáře na nás září dnešní datum 19. listopadu a kromě toho, že právě slaví svátek Alžběta, se v něm můžeme také dočíst, že dnes je Světový den prevence týrání a zneužívání dětí. Česká republika se k němu připojuje již od roku 2001 a bohužel je nutné konstatovat, že statistiky jsou neúprosné a počty týraných či zneužívaných dětí stále rostou.

Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je podle Zuzany Baudyšové (prezidentky nadace Naše dítě – pozn. redakce) neznalost oznamovací povinnosti, kterou má každý člověk:

„Lidem stále není úplně jasné, jak to s oznamovací povinností je. Je to jeden z mála zákonů, který hovoří jasně o tom, že pomoci je povinností každého člověka, jenž se setká s týraným a zneužívaným dítětem.“

Oznamovací povinnost z hlediska zákonů a paragrafů

„Zákonné normy, které se vztahují k situacím, kdy je ohroženo dítě, jsou vlastně dvojího druhu. Jednak je to zákon o sociálně-právní ochraně dětí (359/1999 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů), jednak trestní zákoník (40/2009 Sb., ve zn. pozd. předpisů). Z hlediska možného dopadu na jednotlivce je zřejmě závažnější zákoník trestní. Ten vymezuje v § 367 a 368 situace, kdy nepřekažení trestného činu (tedy situace, kdy trestnému činu nezabráníme) či jeho neoznámení (víme, že byl trestný čin spáchán, a necháme si to pro sebe) může vést k tomu, že budeme sami stíháni (dopustíme se sami trestného činu). Zákon o sociálně-právní ochraně dětí dává možnost (v § 7) každému člověku, aby pracovníka či pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) upozornil na to, že má podezření na to, že se někde vyskytuje dítě, o které není dostatečně postaráno, či dítě, které se nechová v souladu s obvyklými normami (šikanuje ostatní a podobně). Dítě samo má právo (§ 8) vyhledat pomoc pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí i bez vědomí rodičů. Paragraf 10 pak vymezuje povinnost pracovníků zařízení pro děti, nemocnic a dalších, aby oznamovali orgánům sociálně-právní ochrany dětí i podezření, že dítě, se kterým pracují či přicházejí do styku, je dítě ohrožené. Oznámení je možné provést anonymně,“ 

Týrání dětí se vyskytuje v několika rovinách. Pojďme se společně podívat na to, jaké druhy týrání jsou právně vymezeny. Předem je třeba podotknout, že následující řádky opravdu nejsou hezkým čtením.

Fyzické týrání

Než pokročíme dále, připomeňme si nejprve definici toho, co to je fyzické týrání dětí podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992: Tělesné týrání je tělesné ublížení dítěti anebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo že mu vědomě nebylo zabráněno.

Fyzické neboli tělesné týrání je možné rozdělit do dvou velkých skupin – na aktivní tělesné týrání a pasivní tělesné týrání.

• Aktivní tělesné týrání

Do této skupiny patří všechny akty násilí na dítěti, při kterých dochází k tělesnému zranění dítěte, k jeho trvalému postižení nebo dokonce k jeho usmrcení. K této formě týrání se také řadí pravidelné tělesné trestání dítěte užívané jako převažující výchovný prostředek. Při aktivním tělesném týrání může dojít ke zraněním, postižení orgánů či jejich funkcí. Poranění vzniklá při aktivním tělesném týrání mohou být jak na první pohled zjevná (pak se označují jako otevřená) nebo skrytá (pro ně se používá označení zavřená).

Příklady aktivního tělesného týrání:

nepřiměřené bití rukou (facky a pohlavky), bití různými nástroji, kopání do dítěte, údery pěstí, způsobování bodných, řezných a sečných ran různými nástroji, způsobování popálenin, svazování či připoutávání dítěte, škrcení, dušení, silné třesení (velmi nebezpečné především u malých dětí), otravy jedy a chemikáliemi či – pro někoho překvapivě – také podávání alkoholu a drog…

• Pasivní tělesné týrání

Představují především nedostatečné uspokojení nejdůležitějších potřeb dětí v návaznosti na jejich potřeby psychické a sociální. Jedná se o úmyslné, ale i neúmyslné nepečování o dítě, dále o opomenutí v péči o dítě či nedostatky v pochopení rodičovské role. Takto týrané dítě se vyznačuje nedostatečným rozvojem v mnoha oblastech; nejvážnějším důsledkem je zpustnutí dítěte, v krajním případě pak jeho smrt.

Když se řekne pasivní fyzické týrání, možná si někdo vůbec neumí představit, co do této kategorie spadá. Patří sem například poruchy vzniklé z nekvalitní a nedostatečné výživy, nedodržování povinnosti poskytnout dítěti zdravotní péči a zajistit mu základní hygienu, nedostatky ve výchově a vzdělání, nedostatečné přístřeší, ošacení a ochrana či vykořisťování dětí formou nucené práce či žebrání.

Psychické týrání

Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 definuje psychické týrání dítěte takto:

Psychické týrání zahrnuje chování, které má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Může mít formu slovních útoků na sebevědomí dítěte, opakovaného ponižování dítěte, jeho odmítání či zavrhování.

Psychické týrání dítěte je jedním z nejrozšířenějších druhů týrání dětí, bohužel je však velice těžko rozpoznatelné. Konečným důsledkem psychického týrání je především psychická deprivace. I tuto kategorii týrání dětí je možné rozdělit na pasivní a aktivní formu. Aktivní psychické týrání spočívá v cíleném a účelovém jednání, zpravidla ze strany rodiče. Pasivní formou se pak rozumí především absence něčeho, čeho by se dítěti správně mělo dostávat.

Pod psychickým týráním dítěte je možné představit si například snižování sebevědomí dítěte slovní formou (nadávky, často vulgární), opakované ponižování dítěte, vystavování dítěte stresovým situacím při řešení domácích konfliktů, násilná izolace dítěte, citové vydírání dítěte, podrývání sebedůvěry a sebevědomí dítěte opakovaným urážením a podceňováním, kladení nerealistických nároků na dítě či nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaneprázdněnosti rodičů.

Zanedbávání dítěte

Hlavním znakem je nedostatek péče v některé z oblastí, čímž je dítěti způsobena vážná újma, či je tím dokonce ohroženo. Zanedbávání se může týkat tělesné oblasti (neposkytování přiměřené výživy, oblečení, přístřeší, zdravotní péče), citové oblasti (neuspokojování citových potřeb dítěte), oblasti výchovy a vzdělávání či zanedbávání v oblasti zdravotní péče.

Zanedbávání dítěte se může projevit některými z mnoha znaků, jimiž mohou být například:

• nevhodné oblečení dítěte, které není adekvátní pro dané roční období, oblečení jež dítěti působí nepohodlí tím, že je příliš malé nebo příliš velké,
• únava a ospalost dítěte mimo běžnou denní dobu,
• nedostatečná osobní hygiena dítěte,
• neurotické návyky, asociální a destruktivní chování dítěte,
• poruchy řeči a příjmu potravy u dítěte,
• zdravotně závadné podmínky v domácnosti s dítětem, kde se nacházejí například odpadky, exkrementy, plíseň, domácnost není dostatečně vytápěna, místo na spaní je špinavé a chladné,
• nedostatečný dohled nad dítětem se zanedbáním prevence před úrazy,
• ponechávání dítěte v domácnosti bez dozoru dospělého, pobyt dítěte na ulici v neobvyklých hodinách, ponechání kojence po nepřiměřeně dlouhou dobu v uzavřeném prostoru, například v automobilu, a nevyzvednutí dítěte po zavírací době z kolektivního zařízení, jako jsou školky a školní družiny,
• nedostatečné sociální dovednosti dítěte, nedostatečná kultivovanost chování, přehlížení kulturních norem, citová plachost, lhostejnost, obdiv k radikálním politickým a náboženských hnutím a sociálně-patologické chování.

Kdo a jak může týraným dětem pomoci

Týrané či zneužívané dítě může hledat pomoc ve svém nejbližším okolí. Při hledání pomoci se oběti, ale i svědci mohou obracet na příslušníky rodiny týraného, zneužívaného nebo zanedbávaného dítěte, na školské pracovníky, zdravotnické pracovníky, orgány sociálně-právní ochrany dětí, policii a ostatní členy naší společnosti.

Rodina

V častých případech je dítě bohužel týráno právě některým ze členů své nejbližší rodiny, nicméně i tak je rodina jedním z nejpravděpodobnějších článků, který může odhalit špatné zacházení s dítětem. Týrání mohou zjistit další příbuzní, například babičky, dědové, tety, strejdové… Rodinní příslušníci jsou v případě podezření na týrání dítěte povinni tomuto chování zabránit a ohlásit ho příslušnému orgánu.

Škola a školní prostředí

Dítě ve škole tráví podstatnou část svého času, je proto možné, že známky týrání, zneužívání či zanedbávání odhalí právě pedagogové či jiní školští pracovníci. Známky fyzického týrání mohou být patrné třeba při hodinách tělocviku. Pokud má pedagog podezření na takové chování, je opět povinen své podezření nahlásit příslušným orgánům. Dále může požádat o pomoc sociální pracovníky.

Zdravotnictví

K odhalení případů týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte dochází velmi často u dětského lékaře či ve zdravotnickém zařízení, kde je případně poraněné dítě hospitalizováno. Obecnou povinností každého lékaře je vyšetřit každé poranění, ošetřit jej nebo zabezpečit či doporučit potřebné výkony k jeho ošetření. V rámci vyšetření by měl lékař posoudit i mechanismus vzniku poranění a zahrnout do diagnostické rozvahy i možnost týrání neboli neúrazového vzniku poranění. Pro zdravotnické pracovníky platí oznamovací povinnost trestného činu týrání ze zákona.

Pomoci může každý. Jak můžete pomoct třeba právě vy?

Každý člověk se může stát tím, komu se některé z týraných dětí o své situaci svěří. Každý z nás si ale také může všimnout, že některé z dětí v jeho okolí by mohlo být týráno, zneužíváno či zanedbáváno. Pokud máte podezření, že se tak děje, platí pro vás samozřejmě oznamovací povinnost. V případě, že byste o něčem takovém věděli a tuto skutečnost nenahlásili, hrozí vám až 3 roky odnětí svobody.

Možná právě vy jste tím jediným člověkem, který něco tuší a může podobnému jednání zamezit, a dítěti tak pomoci. V tuto chvíli je důležité si uvědomit, že některé případy týrání končí smrtí dítěte. Chtěli byste si něco takového vzít na svědomí?

Co tedy můžete dělat při podezření na týrání dítěte?

• Své poznatky si nikdy nenechávejte sami pro sebe.
• Vězte, že celá situace bývá zpravidla horší, než jak se jeví navenek.
• Pokud je to možné, zeptejte se dítěte, zda ho něco trápí nebo zda mu můžete nějak pomoci.
• Nasvědčují-li vámi zjištěné poznatky týrání, je podle zákona nutné neodkladně učinit oznámení policii (oznamovací povinnost). Pokud se bojíte, oznamte své podezření anonymně, i anonymní oznámení se totiž musí prověřit.
• Zjistíte-li ve škole nebo v jiném kolektivním zařízení na dítěti stopy týrání, zajistěte lékařské vyšetření, případně i fotodokumentaci, a informujte neodkladně policii a odbor péče o děti a mládež příslušného městského úřadu.
• V případě, že se dítě odmítá vrátit domů, informujte ho o možnosti přijetí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kde může až do rozhodnutí soudu zůstat i proti vůli rodičů. Dítěti velmi pomůžete, pokud je tam (s jeho souhlasem) přivedete nebo doprovodíte; samo většinou neví, co si počít.
• Nevíte-li si rady, nebojte se kontaktovat policii.

Trocha statistiky na závěr

Známá píseň hovoří o tom, že statistika je nuda. V tomto případě by však následující číselnou bilanci nazval nudnou asi jen málokdo. Zveřejněná čísla jsou děsivá, především pro každého „normálního“ člověka, a pro milujícího rodiče obzvláště. Je těžké připustit, že ne každý rodič si pro své dítě představuje jen to nejlepší – nicméně i taková je bohužel pravda.

Sociální pracovníci a pracovnice v České republice řešili loni (rok 2017) 8 929 případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Mírně pozitivním faktem může být zjištění, že oproti roku 2016 počet týraných dětí klesl o cca 500. Čísla jsou sice neúprosná, ale na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že skutečný počet týraných dětí bude zajisté vyšší. Jen si jich třeba nikdo nevšiml nebo tuto skutečnost nenahlásil.

Čísla za rok 2017 hovoří jasně:

• Tělesné týrání zažilo loni podle statistik 339 chlapců a 296 dívek (zhruba 80 z nich nebyly ještě ani 3 roky).
• Fyzické výpady nejčastěji směřovaly proti dětem od 6 do 15 let (375 případů).
• Sociální pracovníci se zabývali také 729 kauzami sexuálního zneužívání.
• Bylo zaznamenáno 6 528 případů zanedbávání.
• Kvůli špatnému zacházení skončilo 198 chlapců a děvčat v nemocnici.
• Tři děti zemřely.

Na závěr nezbývá než uvést možnosti, kam se můžete obrátit o pomoc, pokud máte jakékoliv podezření, že některé z dětí ve vašem okolí je týráno.

Místa, kam se můžete obrátit o pomoc:

• Linka bezpečí pro děti a mládež – celostátní linka pro děti a mládež v krizových životních situacích.

- zdarma, nonstop na tel. 116 111

- e-mail: pomoc@linkabezpeci.cz

- internetová linka důvěry: lb@linkabezpeci.cz

- chat: chat.linkabezpeci.cz

- web: www.linkabezpeci.cz

• Linka důvěry Dětského krizového centra – pro děti a rodiče, příbuzné, spolupracující odborníky, kteří se dostali do kontaktu se syndromem CAN, obecně pak pro všechny lidi, kteří se dostali do krizové situace a potřebují rychlou a dostupnou pomoc.

- nonstop na tel. 241 484 149

- e-mail: problem@ditekrize.cz

- web: www.dkc.cz

Zdroje použitých informací:

zpravy.aktualne.cz

zachranny-kruh.cz

sancedetem.cz

fod.cz

zpravy.idnes.cz

regina.rozhlas.cz

zachranny-kruh.cz

nasedite.cz