Nejkouzelnější Vánoce jsou ty s dětmi. Jaké vánoční tradice či zvyky by se vašim nejmenším mohly nejvíce líbit?

“Jaké si Vánoce uděláš, takové je budeš mít. Např. v rodině manžela nevedli stromek, u nás nikdy nesměl chybět. Takže máme stromek vždy vysoký do stropu. Krásně voní. Miluju Vánoce, jejich vůni a atmosféru. Peču cukroví, i malá dcerka mi pomáhá s perníčky nebo zdobí pomeranč a jablko hřebíčkem, zdobíme stromeček, vyrábíme věnce a svícny, cinká tu andělské zvonění, ač nevěřící - chodíme si pro Betlémské světlo (nevadí, že nám cestou domů třikrát zhasne), podívat se do kostela na Betlém a Ježíška, píšeme dopis pro Ježíška. V obchodech se v té době zdržuji minimálně, snažím se nehonit se. Dárky připravuji s předstihem, s úklidem se nestresuji, uklízím přeci průběžně. Chodíme s malou sáňkovat, koulovat se, stavíme sněhuláka, poté si s manželem dáme svařák. Pravidelně se i s dětmi setkáváme s přáteli na předvánoční večeři v restauraci. Mezi svátky se setkáváme s rodinou.” Přesně těmito slovy shnula kouzlo Vánoc jedna z našich uživatelek. Napsala to krásně, že?

Vánoce obecně patří k těm nejoblíbenějším svátkům během celého roku. Děti je milují. Aby taky ne, vždyť na ně čekají samá krásná překvapení v podobě dárků, o které si napsaly Ježíškovi. Nutno dodat, že pro dospělé Vánoce znamenají kromě radosti a rodinné pohody také spoustu starostí a zařizování, ale nemusí to tak být.

Vánoce by nikoho neměly stresovat, lidé by se měli naučit užít si je a místo předhánění se s počty cukroví, uklizenějším bytem a honosnějšími dárky se vrátit zpátky ke kořenům. Vánoce pojmout jako krásný a poklidný čas strávený s těmi nejbližšími - rodinou a přáteli. Ono se to snadněji řekne, než udělá, ale věřte, že jakmile si v hlavě nastavíte vánoční pohodu, budete Vánoce milovat víc než kdy dříve. A k tomu vám může pomoci i dodržování tradic a vánočních zvyků. Především pokud máte děti, bude je to bavit, budou nadšené a hlavně si s sebou do života ponesou zážitky, které jednou předají zase svým dětem. Pojďme se společně podívat na ty nejznámější a nejkrásnější vánoční zvyky, které si můžete užít i vy doma, se svými potomky.

Dopis Ježíškovi

Pokud máte malé děti školou či školkou povinné , určitě o dopisu pro Ježíška slyšíte již s příchodem podzimu (ne-li dříve). Děti se na Vánoce většinou moc těší a lákají je především dárky, které jsou s nimi spojené. Dopisy Ježíškovi se píší snad v každé rodině s malými dětmi. Napsaný dopis se poté přichystá na místo, odkud si ho může Ježíšek vyzvednout, až poletí kolem.

O rodinnou tradici a pěknou vzpomínku se s námi podělila i jedna z uživatelek Modrého koníka: “Když byly holčičky menší, malovaly na dopisní papír, co se přejí od Ježíška. Pokud byla kresba složitější, dopomohla jsem např. před 6.rokem na vytouženou aktovku s kočičkou kočičku sama domalovat. Dopis jsme pak daly do obálky a holčičkám jsem tam napsala JEŽÍŠKOVI. Dopis si každá z holčiček sama zalepila a dala za okno před spaním. Pokud tam byl dopis ještě druhý den (pokud jsem zapomněla po usnutí dopis z okna stáhnout ), zamaskovala jsem to větou: no jo, Ježíšek musí stihnout ještě do Vánoc oběhnout tolik dětí. Dnes večer to určitě stihne! No a další den ráno už tam dopis nebyl - Ježíšek si pro něj přišel. Ovšem sranda byla, když mi jednou dopis uletěl. Já šupajdila dolů 5 pater, abychom ten dopis někde na sídlišti ráno nepotkaly cestou do školky. Mimochodem malované dopisy Ježíškovi mám všechny schované v krabici vzpomínek. Až do nich jednou děvčátka jako dospělá nahlédnou, určitě se budou nad nimi usmívat stejně jako já “

Vánoční cukroví

Co by to bylo za Vánoce bez vánočního cukroví? Určitě mi dáte za pravdu, že pečení a hlavně pak jedení cukroví je jednou z těch vůbec nejlepších tradic. Ale víte, odkud se tato tradice vzala? Tradice pečení vánočního cukroví sahá až do 16. století a možná vás překvapí, že s touto tradicí nepřišli Křesťané, nýbrž pohané, kteří věřili, že cukroví díky své tajemné schopnosti chránilo rodinu, zvířata, ale i dům před temnými a zlými silami. Lidé si na pečení cukroví proto dávali hodně záležet, vykrajovali různá zvířátka, která symbolizovala zvířata ve chlévě, kolečka, která symbolizovala slunce, a také z těsta tvarovali kuličky. Cukroví poté věšeli na ovocné stromy, aby v příštím roce plodily hodně ovoce, dále pak na domy, aby se v nich drželo štěstí a chlévy, aby zvířata dobře prospívala. Zbylé cukroví se pak rozdalo mezi příbuzné a sousedy.

V dnešní době se cukroví peče spíše pro chuť a mnoho lidí už ani doma dokonce nepeče, nýbrž cukroví raději koupí. Pokud nepatříte zrovna mezi příznivce pečení, zkuste si vybrat alespoň jeden druh a cukroví si upéct. Odměnou vám bude radost z výsledku a nádherně provoněný domov (pokud tedy cukroví nespálíte). Nebojte se do činnosti zapojit i děti. Ano, cukroví sice nebude to nejkrásnější v celém širém okolí a možná bude i trošku nesouměrné. Ale myslíte, že to vadí? Vůbec ne. Děti budou nadšené, že se mohly do příprav zapojit a uvidíte, jak pyšně se budou všude chlubit tím, že pomáhaly s pečením cukroví. Dopřejte jim to, i když s nimi bude samotné pečení trvat mnohem déle a naděláte o dost více nepořádku. Uvidíte, že to za to stojí.

Zkušenosti mají i maminky z Modrého koníka:

“My děláme cukroví všichni najednou i s dětmi (alespoň část, dokud je to baví), ale je fakt, že mi letos jen perníčky trvaly 1,5 hodiny a bylo to trochu o nervy. Je ale fajn s nimi třeba dělat  Raffaelo koule, nebo dělat nějaké jiné kuličky - to mají rády a i jim to pěkně jde . Největší zábava byly ty perníčky - já s malou (1,5 roku) vykrajovala, Honzík(3,5) matlal ještě studené vodou a pak stál u trouby a "hlídal". Vajíčka jsem pak matlala já a děti  pak všechno vychladlé cukroví skládaly do krabic. “

“Odmala mi malá pomáhala, nejhorší ze všech období bylo pečení v devátém měsíci těhotenství - je vánoční. V roce jen tak přihlížela a tak to s ní šlo dál, dnes mám velkou pečící pomocnici, těsta dělá už sama nejen ta vánoční (samozřejmě ji říkám kolik čeho a jedeme v počtu hrnků, takže to s přehledem zvládá), ale taky je to parťák na úklid, za což jsem moc ráda,vždy mi to pomůže i uklidit, a tak se sama snaží nedělat moc nepořádek, aby nemusela potom moc dlouho uklízet.”

Zlaté prasátko

Zlaté prasátko je česká vánoční pověra, která vznikla už ve středověku. Podle ní je zlaté prasátko vidina přislíbená za neporušený předvánoční půst. Podle pověry každý, kdo celý den až do štědrovečerní večeře nebude jíst maso, uvidí zlaté prasátko. Proto se během dne podávají obvykle bezmasá jídla jako je např. staročeský kuba.

Představa zlatého prasátka je pro mnoho dětí velice lákavá, takže pokud budou mít chuť, můžete doma vyzkoušet i tuto tradici. Nezapomeňte však, že malé dítě chce být za svoji námahu odměněno, takže pokud opravdu vydrží, zkuste vymyslet způsob, aby dítě zlaté prasátko opravdu spatřilo. Svérázným způsobem to vymysleli například v rodině maminky z Modrého koníka: “Mladší sestra mého manžela dlouho věřila na Zlaté prasátko. Postila se a prasátko vyhlížela, sotva se setmělo. Jako správný starší bratr šel můj muž o patro výš a z okna házel zapálenou prskavku, aby byla odměněna za své celodenní odříkání. Pokud se v další generaci najde někdo, kdo se vydrží postit, tak tuto tradici určitě obnovíme.”

Vánoční koledy

Původ slova koleda bychom našli  v latinském "calendae". Ještě před příchodem křesťanství byl tento výraz neodmyslitelně spjatý s oslavami zimního slunovratu. Šlo o zpěvy, které se zpívaly, aby přinesly blahobyt a šťastné dny. Křesťanství pak význam slova "koleda" spojilo s mnoha svátky, nejenom Vánocemi. Koledy ve středověku zpívali děti obcházející domy ve vsi, aby prostřednictvím tzv. koledování prosily o výslužku. Bylo to nejen na Štědrý večer, ale také na svátek svatého Štěpána, na Nový rok, na den Tří králů, na Hromnice nebo o Velikonocích. Písně, které dnes nazýváme koledy, představují téměř bez výjimky koledy vánoční. Navíc se tak označují i moderní songy, zcela oproštěné od náboženské tematiky.

Vánoční koledy zpívají děti ve školkách, školách a můžete si je zazpívat i vy doma. Pokud kdokoliv z rodiny hraje na nějaký hudební nástroj, využijte jej a společně si zamuzicírujte. Děti obecně zpívání milují a pokud máte strach z toho, že vy nejste úplně muzikální, nebojte se a vezměte si do ruky “hudební nástroj”, skvěle poslouží například vařečka s hrncem, dvě vařečky, nebo klidně jen tleskejte do rytmu.

Zdobení vánočního stromečku

Tato tradice je v dnešní době zaručeně tou nejrozšířenější. Snad každou českou domácnost na Štědrý den zdobí ozdobený stromeček. Ale věděli jste, že zdobení stromečků je záležitostí spíše novodobou? Tradice zdobení stromku tak, jak ji známe dnes, pochází z německých měst a první zmínka o takovém stromečku pochází z roku 1570. Velice zajímavý a pro někoho možná i překvapivý fakt je ten, že stromeček se původně věšel nad štědrovečerní stůl, navíc ještě špičkou dolů. To zní hodně zajímavě, že?

Dnes se zdobí především stálezelený jehličnan jako je smrk pichlavý, smrk ztepilý, borovice černá či jedle kavkazská. Dříve se stromečky zdobily především ovocem, slaměnými či dřevěnými ozdobami, dnes jsou však možnosti zdobení velice rozmanité a každý si tak najde to, co se mu nejvíce líbí.

Zajímavé je i to, jak se ke zdobení stromku v rodině přistupuje. Někde se stromečky zdobí již na počátku adventní doby, jinde těsně před Vánoci a v dalších rodinách až přímo na Štědrý den. Někde stromeček “nosí Ježíšek”, jinde ho zase zdobí rodina společně. V každé rodině je tato tradice prostě uchopena tak, aby vyhovovala vlastním potřebám. A to je na tom to krásné!

Jak tato tradice žije u našich uživatelek a maminek z Modrého koníka: “Já byla od našich zvyklá, že stromeček zdobil Ježíšek v pokoji, do kterého se na Štědrý den nechodilo, a milovala jsem to překvapení, když se otevřely dveře a stromeček zářil. I dávno potom, co jsem už na Ježíška nevěřila, to takhle bylo - nechtěla jsem si nechat vzít to kouzlo. Takže beru zcela samozřejmě, že teď s holkami to děláme stejně - jen s tím rozdílem, že stromeček je v obýváku, takže ho holky holt uvidí už ráno. Ale mám spoustu kamarádů, kteří stromeček zdobili pro Ježíška. Každý ať to dělá tak, jak mu to vyhovuje.”

“My už od malička zdobili stromeček společně s rodiči dopoledne na Štědrý den, aby měl Ježíšek kam přinést dárečky a moc jsme si to se sestrou užívaly. Ráno jsme vstaly, k snídani byla maminčina nezaměnitelná a neodolatelná čerstvá vánočka s kakaem, po snídani jsme šly do obýváku, pustily si v televizi pohádky, maminka donesla cukroví a zdobily jsme stromeček, pěkně v klidu, celé dopoledne. Potom večer nám rodiče řekli, ať se zavřeme v pokojíčku a nechodíme ven, abychom nevyplašily Ježíška, kdyby přišel s dárečky. Moc rády se sestrou na každé Vánoce vzpomínáme! “

Vánoční zvyky, tradice a věštění budoucnosti s jablíčkem

Krájení jablíčka patří pravděpodobně k těm nejznámějším a nejjednodušeji praktikovaným způsobům štědrovečerního věštění. Po štědrovečerní večeři by měl každý člen rodiny rozkrojit jablíčko, které si sám vybral. Pokud uvnitř najde hvězdičku, čekají ho v příštím roce jen samé krásné věci a kupa zdraví k tomu. Pokud však člověk uvnitř najde křížek či  dokonce červa, měl by se následujícího roku dost obávat, jelikož ho mohou potkat nemilé události, nemoci či dokonce smrt.

S jablíčkem se ale pojí i další štědrovečerní zvyk. Hospodář (dnes bude nahrazen spíše hlavou rodiny) by měl vybrat to nejkrásnější a největší jablko z celé úrody a opatrně ho rozříznout tak, aby z něj zvládl bez porušení vybrat 12 jadérek. Ta by pak měl vhodit do sklenice s vodou. Další ráno pak ukázalo, kolik měsíců z následujícího roku bude úrodných. Stačilo jen spočítat ta jadérka, která zůstala na dně.

Slupka z jablka zase může svobodné dívce prozradit počáteční písmeno ze jména budoucího ženicha. Stačí celé jablko oloupat tak, aby zůstala slupka dlouhá a neporušená a tuto slupku pak hodit přes rameno za sebe. Nyní už přichází na řadu samotná věštba - dívka si musí dopadnutou slupku pořádně prohlédnout a vyčíst z ní písmeno, které jí připomíná. Její budoucí ženich pak bude mít jméno začínající právě na toto písmeno.

Vánoční zvyky, které se pojí právě se symbolem jablka, je velmi dobře možné zrealizovat i doma a uvidíte, že si to děti zamilují: “Vzhledem k tomu, že je naše holčička ještě malinká, tak těch tradic máme méně. Ale těším se, až budeme zdobit stromeček a malá bude ráno koukat, co nám to vyrostlo v obýváku, nebo zvonění zvonečkem. Manžel si na ně moc nepotrpí, ale já alespoň rozkrojím jablíčko, pouštíme si koledy, aby se navnadila atmosféra, pečeme perníčky a další cukroví. Mám ráda tradici šupinka pod talíř, a co hodně dodržujeme - je nevstávání od stolu. Proto si vše pečlivě připravuji na stůl, aby se na nic nezapomnělo. Nevím, zda to patří i mezi nějaké tradice, ale u nás určitě, a to je procházka venku, alespoň na půl hodinky se projít na studeném vzduchu.”

Pouštění lodiček

Velice podobným způsobem jako při věštění s jablíčkem se dají použít i vlašské ořechy. Každý z členů rodiny u štědrovečerního stolu by si měl rozlousknout ořech. Zdravé jádro symbolizuje zdraví a štěstí, kdežto černé či zkažené jadérko upozorňuje na problémy.

Skořápky, které vám zbyly z předchozí věštby, však rozhodně nevyhazujte, dají se použít k další krásné a oblíbené aktivitě - pouštění skořápek po vodní hladině.

Lodičky se zapálenými svíčkami se nechají plout po vodě. Komu svíčka svítí nejdéle, toho čeká dlouhý život. Další výklad říká, že pokud se lodička drží při kraji nádoby, budete se celý rok držet doma. Jestliže skořápka pluje ke středu, vydáte se na cesty. Rozšířené je i pouštění skořápek ve dvojici, kdy si dívka a chlapec rozpůlí ořech. Když se lodičky drží pospolu, láska jim vydrží. Pluje-li každá jinam, ti dva se rozejdou.

Další z variací zase připomíná možnost získání odpovědi na konkrétní otázku. Nejprve je potřeba položit otázku, na kterou chceme vědět odpověď (stačí klidně i v duchu, není nutné vyslovovat ji nahlas). Z chování lodičky je pak možné vyčíst odpověď. Pouštění lodiček ze skořápek je velice oblíbenou tradicí i mezi uživatelkami Modrého koníka. Příprava není nijak složitá a nadšení dětí je obrovské. Proto ho do svého seznamu plánovaných vánočních tradic zařadila i nastávající maminka verunka2292: “Pro mě budou letos Vánoce úplně nové protože poprvé budu trávit Štědrý večer se svým přítelem a naším děťátkem. Doposud jsme byli vždy každý se svými rodiči.Takže si své tradice budeme teprve utvářet. Ale určitě bych chtěla pár klasických tradic dodržet - jako krájení jablíček,pouštění lodiček,koukání na pohádky..házet pantoflí už asi nebudu. Hlavně se moc těším že budeme konečně spolu a společně se těšit na duben,kdy očekáváme naše vytoužené miminko které zatím nosím v bříšku.”

Házení střevícem

Tento zvyk provádějí hlavně neprovdaná děvčata a jeho úkolem je zjistit, zda se dívka v následujícím roce vdá či nikoliv. Mladá dívka či slečna se na Štědrý den se postaví čelem zády ke vchodovým dveřím a hodí za sebe střevíc. Pokud směřuje špička střevíce ven ze dveří, znamená to, že se dívka do roka vdá. Pokud tomu je naopak, zůstane ještě minimálně další rok svobodná.

Provedení této tradice není opět nijak složité a nejen děti si při ní užijí spoustu srandy. Na tuto tradici vzpomínají i naše maminky: “Když jsem byla ještě malá, dělalo se u nás doma mnoho tradic a zvyků. Já osobně asi nejraději vzpomínám na házení botou. Vždycky po večeři a rozbalení dárků se nám ještě nechtělo jít spát, a tak jsme prováděli různé zvyky. Vánoce jsme slavili v širším rodinném kruhu a já byla jediná svobodná holka, takže házení střevícem bylo vždy jen na mě. Jako malá jsem to milovala, ale později už jsem se styděla a tento zvyk vymizel. Pokud budu mít někdy holčičku, určitě ho zase obnovíme.“

Lití olova

 Lití olova má v českém prostředí opravdu dlouhou tradici. Roztavený kov, odlitý do nádoby s vodou, má dotyčnému vyjevit podle tvaru budoucnost. Například hvězda má značit úspěch, zatímco jeden uzavřený kruh dědictví nebo finanční zisk, více povedených kruhů pak štěstí, blahobyt a radostné zprávy.Naproti tomu porušený kruh, nebo více kruhů má přinášet smůlu a obtíže. Pokud se vám však kruh zlomí během vytahování z vody, bude prý ohrožen váš život. Olovo ve tvaru kříže má pak předznamenávat smrt někoho z přátel nebo rodiny, naproti tomu tvar domu je prý příslibem štěstí. Pták pak údajně přinese dobré zprávy, plaz má věštit zradu, kometa velké životní změny a košaté stromy dlouhověkost i skvělou budoucnost. Jak pak poznáte přicházející  a velkou lásku? Podle dvou olověných srdcí vedle sebe!

Lití olova se v českých domácnostech udrželo hodně dlouhou dobu. Krásně rozběhnutou tradici ale přerušila světová válka, protože olovo bylo nedostatkové zboží. V dnešní době už ale není problém sehnat přímo sady určené pro lití olova, popřípadě i samotné olovo, tato tradice tak znovu nabývá na síle. U dětí je tato tradice opravdu hodně oblíbená, je však nutné dbát velké opatrnosti při provádění odlitků.

Lití olova se krásně hodí mezi ostatní tradice. Mezi tradice své rodiny ho zařadila i uživatelka romcovaklarka: “Půst teda nedržíme, ráno snídáme vánočku s kakaem, pak ozdobíme stromeček, jdeme na procházku, na oběd máme kubu, koukáme na klasické pohádky, lijeme olovo, pouštíme oříškové lodičky; a večeříme brzo, tak v půl páté - hrachovou polévku a rybu/řízek (podle osobních preferencí) s bramborovým salátem. No a pak prskavky, koledy, dárečky. Teď jak jsou děti, tak já se s nimi "schovám" nahoře a tatínek dá dárky pod stromeček.”

Štědrovečerní večeře

Štědrovečerní večeře je vlastně takový vrchol celého Štědrého dne. Rodina se sesedne k jednomu stolu a v očekávání věcí příštích společně sní připravené dobroty. Dnes vypadá štědrovečerní večeře úplně jinak než tomu bývalo v dřívějších dobách, ale přesto mnohé z rodin zachovávají staré zvyky a tradice. A k tomu přidávají tradice vlastní, které si přinášejí ze svých původních rodin.

Zajímá vás, jak vypadala štědrovečerní večeře v dobách dřívějších? Prostírání stolu se věnovala velká pozornost. Většinou se symbolicky na jeden roh pokládal pecen chleba, aby měla rodina stále co do úst. Na druhý roh se položila slaměnka s trochou ode všeho, co pole dalo proto, aby i v následujícím roce byla dobrá úroda. Na třetí roh se pokládaly peníze, které měly slibovat blahobyt. Na čtvrtý roh se někde položila miska na kousky jídla pro dobytek a slepice. Jinde podobnou misku se stejným účelem zase dávali pod stůl. Samotný stůl se pak omotal řetězem nebo provazem, což mělo zaručit ochranu stáda ovcí před vlky, ochranu statku před zloději a také soudržnost celé rodiny po celý další rok. Byl-li počet stolujících lichý, prostírala hospodyně pro jednoho navíc. Podle lidové pověry prý chodila smrt těsně před večeří obhlížet prostřené stoly a kde by byla napočítala lichý počet, tam by se v následujícím roce pro někoho vrátila. Před večeří se všichni společně pomodlili a vzpomněli na vše dobré i špatné, co je v uplynulém roce potkalo.

Jedna z našich uživatelek vzpomíná na Vánoce a štědrovečerní večeři takto:

“Když jsem bydlela s našima,tak jsem držela půst. Zobala cukroví a první jídlo byla ochutnávka bramborového salátu. Zdobila jsem stromeček u pohádek a odpoledne se šlo na hřbitov. Po čtvrté hodině se chystal kapřík,slavnostní talíře a příbory. Dárečky se rozdaly a potom se dělal svařák. A pak se čekalo na novou pohádku. S manželem přišly jiné zvyky. Den před štědrým dnem se zdobí stromeček a živý k tomu. Dělá se obložená vlašáková mísa. Ráno se nepostím ale láduji se vlašákem s pečivem. Podle potřeby manžela jdu s malou na hřbitov a on balí dárečky, co nakoupil. Potom je dá pod stromeček a i ty moje. Tchýně chystá kapra a salát je už naležen. Kolem třetí jíme a zavedla jsem svařák. Dárečky jsou do hodiny rozdané a jde se k prababičce pro dárky. Ta jde potom k nám pro svoje dárky. A pak jdeme k další prababičce a pradědečkovi, od nich jdeme spolu k tetě a strejdovi a ti potom k nám. Takový návštěvní večer.”

Na závěr nezbývá než popřát všem nádherné Vánoce a čím jiným se rozloučit než krásnými příběhy, které píše sám život. Zamáčkněte slzu a pojďte se společně s námi podívat, jak krásný může být Štědrý den v rodinách, kde si Vánoce umí všichni užít.

“My na Štědrý den vstaneme, dáme si vánočku a kakao, vezmeme lucerničku a jdeme i s mým tátou do kostela pro Betlémské světlo. Cestou v parku sypeme ptáčkům zrníčka a zastavíme se v kolumbáriu zapálit svíčku pro maminku a ty, co už nejsou s námi. V kostele se podíváme na Betlém, hodíme korunky černouškovi a andělíčkovi (pokladničky s kývací hlavou), zapálíme si svíčku v lucerně a jdeme k tátovi na oběd. Každoročně vařím hrachovou polévku, aby se nás v příštím roce držely peníze. Po obědě se rozloučíme a jdeme domů, kde pouštíme lodičky, rozkrajujeme jablíčka, lijeme olovo. Potom dětem pustíme Tři oříšky pro Popelku a jdeme chystat večeři. Vždy máme prostřeno o talíř navíc (vychází to do sudého počtu), děti ví, že je to tam jako vzpomínka na ty, co už s námi u stolu sedět nemůžou (říkají, že prostíráme pro dušičky), pod každým talířem je penízek a šupina, na stole hoří svíčka s věčným světlem, kterou jsme si ráno donesli z kostela. Večeříme, když vyjde první hvězda a při večeři nikdo nesmí vstávat. Když máme dojedeno, jdeme do pokojíčku otevřít okno, potom zavíráme dveře a nikdo tam už nemůže. U klavíru zahrajeme a zazpíváme koledy a jeden z nás potom vezme děti na chodbu a zapálí si prskavky, druhý si "musí pro něco skočit" a rychle nastrká pod stromek dárky. Vrátí se k ostatním a nenápadně za zády ovladačem zapne zvonění na CD v přehrávači v pokojíčku. Pak už je to klasika, dárky, hromada balícího papíru, rozzářená očička radostí. Jo a ještě jsem zapomněla  na každoroční společné foto u stromečku - to rozhodně nesmí chybět.”

Zdroje informací:

vanocni-darky.cz

ceske-tradice.cz

denik.cz

milujivanoce.cz