Jak připravit dítě na příchod sourozence?

Prožíváte právě své druhé těhotenství a spolu s miminkem ve vás narůstají i obavy, jak to oznámit svému prvorozenému dítěti? Bude vám vůbec rozumět, až mu začnete o miminku vyprávět? A je opravdu nutné dítě složitě a pečlivě na tuto situaci připravovat?

Kdo je připraven, není překvapen

Snažit se dítě příliš brzy náležitě poučit a připravit na velkou změnu, ke které se u vás doma schyluje, není tak úplně nutné a mnohdy ani rozumné. Malé dítě vám jen těžko porozumí. Odložte vše až na dobu, kdy těhotenství bude vidět.

„Naší malé byly 2 roky a 3 měsíce, když se z ní stala velká ségra, rozhodně nebyla takový ten starací typ. Když se bráška narodil, tak si ho moc nevšímala, ani chovat si ho moc nechtěla. Tak jsme ji nenutili. Začínala si ho víc všímat, až se začal usmívat a žvatlat. Ale časem to bylo lepší a lepší a teď, když pominu občasné žárlení a rvačky o hračky, tak jsou super parťáci,“ piapia z diskuzního fóra Jak připravit dvouleté dítě na příchod sourozence?

Povídejte mu, co se děje v bříšku a čím to vyvrcholí. Každé dítě je jiné, i když si myslíte, že svého broučka dobře znáte, může vás velice překvapit, jak na tuto věc bude nakonec reagovat. Příchod sourozence obecně lépe snášejí holčičky. Představa, že si budou moci hrát s "živou" panenkou, je pro ně velice atraktivní. Něco podobného mohou prožívat i chlapci, kteří se stanou "velkými brášky".  Ale výjimky potvrzují pravidla a nic se nedá zevšeobecnit. Záleží totiž na spoustě věcí:

- jak je dítě staré

- jak reaguje na cizí miminka

- jak je či není rozmazlené

- jak je na vás závislé

- jak si uvědomuje své místo v rodině

- jak a nakolik změníte své chování vůči němu vy i ostatní členové rodiny

Když dítě žárlí už na rostoucí bříško

Obavy ze žárlivosti řeší rodiče obvykle do pěti let věku svého staršího dítěte, kdy je snazší jej "ukecat". Nejsložitější to bývá asi kolem dvou až tří let. V tomto věku začínají intenzivněji vnímat svět a cítit, co je "jejich" a kam patří. Mít děti věkově blízké (jeden až dva roky od sebe) má spoustu výhod. Když je mladšímu dítěti kolem dvou let a více, už si spolu dokážou sami hrát, lépe si rozumějí a vyžadují i méně pozornosti od rodičů.

Ovšem první měsíce jsou naopak velmi náročné, rodiče se musí obrnit velkou trpělivostí a pevnými nervy. Každá dětská žárlivost je však dočasná.

„Pomoct může tatínek, který by se měl více zapojit právě do péče o prvorozeného syna. Hlavně první dva měsíce, než si všichni zvyknete. Zkus synka občas požádat o pomoc jako 'velkého kluka', třeba ti může, když bude chtít, podávat plínky, ubrousky nebo tak něco, občas můžeš utrousit něco jako 'kdybych já tě neměla, to by teda byla fuška, starat se o mimčo',"  píše Johanda v diskuzním fóru.

Některé maminky mají pozoruhodné zkušenosti s dítětem, které projevuje žárlivost už v době, kdy na nich těhotenství teprve začíná být vidět. Mají často potřebu s dítětem o příchodu miminka hodně mluvit, dítě však reaguje nezvyklou náladovostí nebo i agresí, může být také více plačtivé, odmítá je a dožaduje se přítomnosti tatínka. Pamatujte, že dítě je zmatené a nedokáže pochopit, co pro něj příchod sourozence bude znamenat.

„Syn byl tedy malinko starší, ale pobral to úžasně. O bříško se hezky staral, já mu co nejvíc vykládala o tom, co se děje a co se dít bude. Vůbec nežárlí, spíš se chce chovat zase na miminko. Chce pozornost, ale jinak se snaží být spíš šikovný velký bráška a pomocník. To je, myslím, hodně důležité: zapojit do všeho to starší dítko, aby se necítilo odstrčené a aby se cítilo důležitě a nepostradatelně. Za mě můžu poradit především komunikovat, vykládat, vysvětlovat a odpovídat,“ píše blahova_andrea.

V těchto případech se však stává i to, že s příchodem miminka je dítě jako vyměněné, je nadšené z malého bratříčka nebo sestřičky, je na ně hodné a pyšné a žárlivost je tatam. Maminky si pak libují, že si jejich dítě odbylo sourozeneckou žárlivost už v době těhotenství.

„U nás nejstarší syn taky nejásal (styděl se, že nás je tolik, bál se, že přijde o pokoj, dokonce mi řekl, že je to ostuda mít tolik dětí). Nakonec pomohlo, když jsem mu dala za úkol výběr jména (teď hrdě prohlašuje: „jméno pro bráchu jsem vymyslel já!“). Mám bráchu o 15 let mladšího a byla jsem za něj ráda. Těšila jsem se ze školy domů, byl naše sluníčko. A hlavně škola do budoucna: věci okolo mimina se nezapomínají. Všechno jsem to měla okoukané pro svoje děti,“  doplňuje Annasmyckova z diskuzního fóra Jak oznámit dceři příchod sourozence?

Nejčastější projevy žárlivosti na sourozence

Dětská žárlivost, ať je jakkoliv nepříjemná, obtěžující i bolestná, není znakem sobectví, špatného charakteru ani zloby vašeho dítěte. Je prostě jen způsobem, jak se dítě vyrovnává s novou situací a svou rolí, kterou nezná. Má zkušenosti z pískoviště nebo z rodinných oslav, kde se JEHO maminka mazlí i s jinými dětmi, ale doma je pak zase jenom JEHO. Jak to ale bude teď?

„Když jsem se vrátila domů z porodnice, syn byl nadšený, tedy do okamžiku, než zjistil, co jsem si s sebou přinesla. Na brášku pekelně žárlí. Taky pořád vyžaduje pouštění pohádek. Táta s babí mu je totiž pouštěli, když jsem byla v nemocnici, aby furt neječel. Já už mu předtím sledování TV dost zkrouhla, ale teď je to v pytli. Chce koukat na pohádky, ječí, mlátí s dveřmi a vyvádí. Dnes už jsem po něm skočila a dostal. Ale mrzí mě to, nechci, aby to mrně nenáviděl ještě víc. Stačí, abych malého zvedla z postýlky, a žárlivec už vřeští. Takže teď krapet šílím," říká Essi z diskuzního fóra.

Jediným lékem je už stokrát opakovaná a obehraná rada – láska, pozornost, účast dítěte při péči o miminko, zkrátka vše pro to, aby se starší dítě nemělo důvod cítit odstrčené, zapomenuté nebo dokonce nemilované.

„Muž má dcerku z prvního manželství. Když jí bylo 8, řekli jsme jí, že budeme mít dítě. Schovala si hlavu do dlaní, jakoby se chtěla ukrýt. Podvědomě asi nechtěla přijít o lásku, dělit se o tatínka. Ale jak rostlo břicho, tak hladila ho a tulila se. Nakonec svoji sestru miluje. Vysvětlili jsme jí, že v srdci se místo nedělí, udělá se nové místo pro další děťátko, a že ji budeme mít rádi stejně,“ Iv z diskuzního fóra.

Agrese vůči vám i miminku

Žárlivost může někdy přerůst v agresi, což je velice nepříjemné a vyžaduje to pevné nervy. Dítě se jeví jako opravdu zlé, může se zdát, že nejeví zájem o nic jiného, než jak ublížit miminku. Jakkoli to zní bláznivě, chce ho "odstranit" ze scény s cílem mít své rodiče jen pro sebe. Nechce mi apriori ublížit, jen ho "přesunout".

„Starší syn je agresivní a vzteklý. Jak může, tak malé ublíží. Začal se počůrávat (a to už byl bez plíny), dělá naschvály. Přitom se mu věnuji daleko víc než malé. Nemá důvod žárlit, “ majatob z diskuzního fóra.

Jak připravit dítko na příchod sourozence?

Měnit se může jeho celkové chování – víc zlobí, neposlouchá, je hubaté. Ani tady nepomůže nic než vaše snaha ukázat dítěti, že ho máte stále rádi a že pro vás není druhořadé.

„Těsně před porodem to u nás bylo šílený. Poslední měsíc už jsem sotva lezla, syn byl ale jako utržený ze řetězu. Pořád se po mně věšel, chtěl všechno najednou a být všude se mnou. Podle mě cítil to mé napětí před porodem. A hlavně viděl, že mi není dobře,“ Sussanah z diskuzního fóra Změna chování 3letého dítěte před příchodem sourozence.

Vývojový regres

Tento postoj můžou pozorovat rodiče u dětí velmi často. Děti, které už nenosily plíny, uměly se samy najíst, krásně mluvily a pyšně odříkávaly říkanky, se najednou ve svém vývinu a schopnostech vědomě vrátí daleko zpět. Do doby, kdy byly centrem dění a mělo rodiče samo pro sebe.

„Mám kluky 5 let od sebe a po narození mladšího se ten starší začal počůrávat. Nebylo to pravidelné, ale zničehonic se ráno zase probouzel mokrý. Taky jsem to řešila a všemožně se mu snažila o to víc věnovat. Pomohl čas, musel si na novou situaci zvyknout a zjistit, že mimčo není jenom vetřelec, ale i parťák a to jsem se od začátku snažila posilovat. Nechala jsem ho např. rozhodovat o tom jaké bodýčko si prďous vezme ven atd. Prostě aby se cítil jako ochránce a velký brácha,“  Tep z diskuzního fóra S příchodem miminka se starší počůrává.

Dožadují se asistence u jídla, předstírají, že neudrží lžíci, nemluví nebo slova schválně komolí, začnou se znovu pomočovat. Zkrátka dělají vše, aby se podobaly miminku a vy jste byli nuceni jim znovu věnovat víc pozornosti. I toto však nakonec odezní, ukážete-li jim znovu víc lásky a péče, o kterou si zřejmě myslí, že už přišli.

Kdy vyhledat pomoc odborníka

S pomocí vaší pozornosti, láskyplnosti a péče se obvykle každé, i sebevíc protestující či uražené dítě, s příchodem sourozence nakonec vyrovná a jejich vztah se pak nadále vyvíjí bez problémů. Ve výjimečných případech však mohou  zvláštní až nebezpečné reakce, psychosomatické potíže a poruchy chování dítěte přetrvávat. Trvají-li tyto projevy déle než půl roku, nastává správná chvíle pro konzultaci s odborníkem, počínaje vaším pediatrem.

„Známí měli velký úspěch s tím, že po příchodu z porodnice dostal ten starší sourozenec dárek od brášky/sestřičky. Prostě mimčo přišlo domů a zároveň ten starší dostal hračku,“ píše nika70.

Zdroj informací: zarlivost.zdrave.cz