Domácí vzdělávání je v ČR rok od roku oblíbenější. Někteří rodiče ho však nezvládnou a volí běžnou školu. Co byste vybrali vy?

„Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí,” říká Zdeňka Staňková z Asociace svoboda učení, která vzdělává svoji dceru doma a obě jsou tak prý velmi spokojené.

Domácí vzdělávání je jednou z alternativ ke klasickému vzdělávání ve škole. Mimo školu bylo ve školním roce 2016/2017 vzděláváno 2067 žáků. Je to hrstka z celkového počtu dětí chodících do školy, ale podle statistik rok od roku počet doma vzdělávaných dětí roste. Je to tedy čím dál více populárnější systém vzdělávání. A rozhodně není jen pro eko-bio rodiče. Co domácí vzdělávání obnáší? Co je potřeba zařídit? A je to vhodné pro každého?

Kdo může děti učit doma

Domácí vzdělávání je plnohodnotná forma vzdělávání dětí, kterou lze praktikovat na 1. i 2. stupni základní školy. V rámci legislativy mluvíme o individuálním vzdělávání. Své dítě můžete učit doma klidně vy jako rodič nebo někdo jiný, koho pověříte jako vzdělavatele. Má to však svoje jasná pravidla, která je nutno dodržovat.

„V mém okolí je celkem dost dětí, které rodiče učí doma nebo mají skupinku, kterou učí některý z rodičů. To mi přijde úplně super. Jeden tatínek učí matematiku, fyziku a chemii, jedna maminka češtinu a zeměpis a další maminka dějepis a angličtinu s němčinou. Při přezkoušení jsou jejich výsledky lepší než u žáků učených ve škole. Ale rodiče se dětem naplno věnují a výuka je v podstatě celý den. Tím nemyslím, že leží v knížkách, ale o všem si povídají a děti si tak mnohem více zapamatují. Chodí venku a ukazují si rostliny, zvířata. Je to diametrálně odlišné od 5 hodin biflování ve škole. Já bych svoje děti učit nemohla, ale neodsuzuji pokud do toho někdo jde. Školství má hodně problémů a děti, které jsou vyučovány alternativně jsou na tom se znalostmi většinou lépe,” uvádí příklad ze svého okolí jedna z maminek.

Za jakých podmínek můžete dítě vzdělávat

Pro individuální vzdělávání na 1.stupni základní školy musíte mít jako vzdělavatel vzdělání ukončené maturitní zkouškou. Pro druhý stupeň musíte mít vzdělání vyšší, tedy vysokoškolské. Dále musíte o tento typ vzdělávání zažádat u ředitele školy a také doložit vyjádření ze školského poradenského zařízení, nejčastěji pedagogicko psychologické poradny.

Rozhodnutí, zda bude moci být vaše dítě vzděláváno doma je plně v kompetenci ředitele příslušné školy. Zákonný zástupce žáka doloží řediteli žádost o individuální vzdělávání, která obsahuje:

• jméno, příjmení, rodné číslo a adresu žáka
• určení období, ročníku (pololetí), kdy má být domácí vzdělávání realizováno
• důvody pro tuto formu vzdělávání
• popis prostorového a materiálně - technického zabezpečení (tedy kde a za jakých podmínek budete vzdělávat)
• podmínky ochrany zdraví vzdělávaného žáka
• doklad o ukončeném vzdělání toho, kdo bude dítě učit
• seznam učebnic a učebních textů, které budete používat

Pokud ředitel vaší žádosti vyhoví, budete moci vzdělávat své dítě doma, ale za každé pololetí bude muset jít do příslušné školy složit zkoušky z příslušného učiva. Škola je totiž garantem toho, že jsou žáci vzděláváni v souladu se standardem základního vzdělávání a také si to kontroluje. Rodičům zároveň poskytuje metodickou a organizační pomoc.

Individuální žádost lze zrušit na základě žádosti zákonného zástupce. V případě, že žák u zkoušek neprospěje nebo nejsou zajištěny dostatečné podmínky pro vzdělávání (materiální, personální a ochrany zdraví žáka), může individuální vzdělávání zrušit ředitel sám.

„Jsou rodiče, kteří domácí vzdělávání nezvládnou a nakonec rádi své dítě dají do běžné školy. Ale také je spousta rodičů, kteří to zvládnou a zvládají to lépe než současné školy, jsou spokojení, mají skvělé, spokojené děti a rozhodně by nikdy svůj názor nezměnili. Rámcový vzdělávací program a školní vzdělávací program definují výstupy, které dítě musí ovládat, ale způsob, jakým k tomu dospěje, není ve škole zdaleka tak efektivní, jako je tomu v individuální přípravě žáka. Proč jsou například v jazykovkách možnosti kurzů jeden na jednoho? Protože se tam lidi zkrátka naučí víc, než když ve skupině všichni dělají to samé a vzájemně se různě brzdí. Na druhém stupni se to obvykle řeší tak, že na oblasti, které rodič neovládá dostatečně, využívá externí zdroje - např. lektory nebo jiné rodiče, také různé instituce, které se věnují vzdělávání zábavnou a zajímavou formou atp. Chodí na exkurze, přednášky, aj. Myslím, že ohledně této formy vzdělávání jsou tu ze strany neobeznámené a většinové veřejnosti zbytečné předsudky,” přidává svůj názor další z maminek v diskuzi.

Domácí vzdělávání nejčastěji volí rodiče, kterým nevyhovuje systém a forma výuky v klasické škole. Mají jasnou představu o hodnotách, které chtějí svým dětem předávat a proto se rozhodnou vzdělávat si je sami doma a být za to, co je naučí sami zodpovědní. Často jde o rodiny věřící nebo žijící v souladu s přírodou.

Dále se tak často vzdělávají děti s nějakým druhem postižení, případně zdravotními problémy a také vrcholoví sportovci, kteří kvůli náročnosti tréninků a časové vytíženosti nestíhají vzdělávání v klasické škole. Jedním z případů je i olympijská vítězka Ester Ledecká. Její otec ji vzdělával doma, aby se mohla naplno věnovat sportu. Pro sportovce je tato forma výhodná také proto, že není vázaná na jedno místo, takže se mohou vzdělávat kdekoli na cestách při soutěžích, kempech a podobně.

Martin Klusoň, prezident Asociace pro domácí vzdělávání k tomu dodává: „Řekl bych, že to jsou rodiny, které mají o děti zájem a hledají alternativu. Může to být z toho důvodu, že rodiče jsou pedagogové, chtějí nějakým způsobem lepší vzdělání pro své děti a mají na vzdělání vyhraněný názor. Mohou to být také lidé s různým světonázorem, typicky třeba křesťanské rodiny. Dále to mohou být rodiny, které chtějí cestovat nebo mají talentované děti.“

Výhody domácího vzdělávání

• Při vzdělávání doma se děti učí více do hloubky, mají čas na to, aby se věnovaly věcem, které jsou jejich vášní tak dlouho a intenzivně, jak chtějí, ať už jde o dinosaury, angličtinu nebo fyziku.
• Možnost využívání vzdělávání v reálném životě (při vaření, nakupování, práci na zahradě) - děti jsou pak velmi motivované a chtějí se dozvědět více. Je nutné být kreativní, při nákupu zařadit matematiku, na zahradě přírodopis a podobně.
• Jako rodič znáte své dítě nejlépe a také nejlépe víte, čím ho motivovat. Nemusíte dítě známkovat, při každodenní práci víte, jak na tom je, co mu jde a nejde. Učení je potom efektivnější než ve škole, protože učivo lépe navazuje. Ve škole je hodně dětí a ne všechny jsou na stejné úrovni, takže někdo tempo stíhá, jiný ne. Při domácím vzdělávání je to individuálně přizpůsobeno.
• Flexibilita, žádná časová omezení, žádná pravidla a regulace. Učení teď a tady, místo koukání do knížky návštěva ZOO nebo muzea.
• Posiluje rodinné vazby.
• Děti tráví více času venku a v pohybu, což se pozitivně odráží na jejich zdravotním stavu.
• Jako rodič si lépe ohlídáte stravování vašich dětí.

Domácí vzdělávání v praxi

Protože je vzdělávání doma efektivnější, je k němu potřeba méně času. Takže se děti běžně učí třeba hodinu, dvě. Ale učení probíhá celý den, neformálně, jen tak mimochodem, kdy jsou děti s rodiči třeba venku a ukazují si přírodu, rostliny. Nebo jdou do divadla, na výstavu a povídají si o umění a podobně. Tím, že to dítě „cítí na vlastní kůži” a neučí se jen z knížek, tak si to lépe zapamatuje.

Je potřeba, aby vzdělávání bylo komplexní a dítě se učilo opravdu všechno, ale jinou formou. Nestačí děti naučit pouze číst, psát a počítat. Jinak z toho budou do budoucna pramenit jen problémy.

Při učení ve škole je potřeba spousta času na přestávky, kontrolu třídnice, domácích úkolů, řešení poznámek a vyrušování ostatních žáků. Takže reálného času, kdy se děti opravdu učí není zas až tolik, jak se na první pohled zdá. A to se ještě učitel musí věnovat povětšinou 30 dětem ve třídě. Takže je jasné, že za hodinu individuálního vyučování se děti naučí a zapamatují si mnohem více.

Domácí vzdělávání v zahraničí

V USA se vzdělává doma 3 % dětí a tento druh vzdělávání je tam velmi populární, zákon ho však umožňuje pouze v některých státech. Také v Kanadě roste na oblibě. V Evropě se podmínky pro domácí vzdělávání liší stát od státu. V současné době je umožněno ve všech státech Evropské unie. V některých státech je však omezeno a povoleno jen v určitých případech. V Německu je tato forma vzdělávání nelegální a odhaduje se, že v současnosti je zde kolem 400 rodin, které své děti vzdělávají tajně doma. Německo je kvůli tomuto zákazu vystavováno kritice. V porovnání s Evropou máme u nás podmínky pro domácí vzdělávání velmi dobré.

Největší argumenty odpůrců

• Nedostatek sociálních kontaktů

Největší obavy při domácím vzdělávání vzbuzuje nedostatek sociálních vztahů a interakcí. Přitom je to spíše naopak. Ve škole děti sedí celý den v lavici a možnost kontaktu mají o přestávkách. A to většinou jen se svými vrstevníky, případně pár dalšími lidmi (učiteli, kuchařka, občas starší či mladší děti). Při vzdělávání doma nesedí dítě celý den doma, ale učí se často v terénu, navštěvuje kroužky, sportuje. Přichází tak do styku s různými dětmi a dospělými lidmi, ať je to co se týče věku, profese nebo životních názorů. Takže o sociální vazby určitě ochuzené není.

Navíc může dítě navštěvovat akce organizované školou, kde je zapsané, takže i tam se může setkávat s vrstevníky. Jeden tatínek, který se rozhodl vzdělávat své děti touto cestou se zapojil do diskuze na Modrém Koníku a píše: „Socializace ve škole probíhá tak, že se děti ráno sejdou, trochu pokecají a pak začne hodina, během které se nesmí bavit a musí poslouchat. Tak to jde 45 minut. Potom je přestávka 10 minut a zase zákaz socializace. No a tak to jde celý den. Samozřejmě, že trochu přeháním. Ale v těchto ohledech může být domácí vzdělávání lepší. Při vzdělávání doma se nesedí celý den doma v jednom pokoji, ale jsme venku, navštěvujeme různé instituce a potkáváme různé lidi.”

• Návaznost škol a jak to dítě bude zvládat

Domácí vzdělávání vychází z toho, že vede děti k samostatnosti a odpovědnosti. S přechodem na druhý stupeň základky nebo na střední školu by tedy neměl být problém. Děti jsou už vyzrálejší a lépe chápou, co a proč se po nich chce. Ví, že pokud chtějí něčeho v životě dosáhnout, tak že musí jít po určité cestě (například odborná střední škola), jsou motivované a tak se jim lépe a snáze plní školní požadavky.

Zdeňka Staňková k tomu dodává, že „díky učení založenému na dobrovolnosti jsou děti cílevědomé a protože je nikdo do ničeho nenutil, neztratili vnitřní motivaci. Dokáží se tak velmi rychle doučit to, co potřebují třeba k přijímačkám na střední školu.”

Jedna maminka se v diskuzi svěřila, že zná jednoho chlapce, který měl s přechodem na osmileté gymnázium problém. „Co jsem mluvila s maminkou syna, který byl do 5. třídy vyučován doma a pak šel na osmileté gymnázium, tak jeho hlavní problém byl, že ve škole se toho na ten čas, co se tam stráví, naučí hrozně málo a pak vůbec nestíhal vše, na co byl do té doby zvyklý. Protože do té doby právě výuku řešili návštěvou přírody, muzeí, hodně byl s tátou v práci (dílně) a plno věcí se učil i manuálně. A najednou prostě celý den ve škole a nic moc z toho - protože v té běžné škole není hodina 45 minut, ale spíše tak 30 minut, zbytek je zápis do třídnice, zkoušení, občas někdo vyrušuje. Takže z 6 hodin strávených ve škole, se reálně učí tak 3.”

Další maminka má negativní zkušenost: „Se vzděláváním doma máme zkušenost díky známým, rozhodli se žít velmi alternativně a tak děti učili doma. Problém ovšem nastal, když už doučování nebylo z rodinných důvodů možné a děti musely nastoupit do klasické ZŠ. Bylo to pro ně peklo a děti to docela nezvládaly. Nejstarší propadala, neustále chodila na nějaké doučování atd. Jen proto, že rodiče nepovažovali za důležité učit je v rozumném rozsahu a podle rozpisu. Ono totiž někdy nejde jen o to se to prostě nabiflovat. Ale jde taky o to trochu se zapřít a naučit se nějaké disciplíně, nějakému režimu atd. Myslela bych hlavně na to, kam by takové vzdělávání mělo směřovat. Jen k tomu si poznatky osvojit? K přijmutí na SŠ? K vystudování VŠ? Největší problém s tímto typem vyučování je podle mě nedisciplinovanost rodičů.”

Ne vždy je přestup na klasickou školu fiasko a dítě, které prošlo domácím vzděláváním může být pro třídu přínosem. Martin Klusoň říká: „My máme informace ze středních škol, kde jsou ředitelé a učitelé z takových žáků nadšení. Většinou jim tmelí kolektiv, přinášejí do něj trochu jiný pohled a kupodivu děti z domácí školy se často stávají lídry v těch třídách a pomáhají kolektiv nějakým způsobem utvářet.”

• Domácí vzdělávání je finančně náročné

S tímto argumentem se dá souhlasit. Pokud chce rodič své dítě vzdělávat doma, nemůže chodit do práce na plný úvazek, takže druhý z rodičů musí vydělat více, aby rodila vyžila. Není to jen o tom, že se rodič s dítětem hodinku, dvě učí a pak si jde dělat svoje. Musí se také připravovat, načíst spoustu literatury, musí znát to, co chce dítěti předat. Takže to chce i velkou dávku disciplíny. Rodiče se ale většinou shodují, že by stíhali chodit na částečný úvazek do práce, třeba pracovat z domu. Rodiče, kteří se pro tuto formu vzdělávání rozhodnou, chtějí pro své děti to nejlepší a berou to jako investici a rozhodně toho nelitují.

Maminka plánující vzdělávat své děti doma k tomu dodává: „Když je to jen na 1. stupni, což je mimochodem nejrozšířenější, tak toho zase tolik moc navíc nepotřebujete. Na kroužky dítě chodí obvykle i tak a pokud nejste z velkého města, nestojí to ani tak moc. To je další výhoda setkávání se s podobně fungujícími rodinami - můžete dělat např. na částečný úvazek (když se rodiče ve výuce/ programu střídají) nebo využívat slevy na vstupy/ jízdné.  Samozřejmě pokud je člověk na všechno sám, má dítě už na druhém stupni (větší požadavky na znalosti), chce, aby se hlouběji věnovalo kroužkům i některým předmětům (nebo spíše oblastem) a ještě nedej bože žije ve větším městě, takže ceny nejsou lidové, tak to asi levné nebude.

Ale zase pokud dítě neučí sám, ale dítě tráví spoustu času s jinými a například blokově, tak se může třeba rodič věnovat nějaké práci z domu a tím pádem na to mohou vydělávat oba rodiče. Takže velmi záleží na situaci, v jaké se kdo nachází. Vím však, že rodiče to často řeší, jak to finančně zvládnout a je fakt, že někteří se na to necítí. Je tedy možné, že toto je jeden z limitů, že si to prostě nemůže dovolit úplně každý. Určitě to do rozpočtu rodiny zasahuje, ale v závislosti na konkrétní situaci je to různé.”

Domácí vzdělávání rozhodně není pro každého. Ať už z pohledu finančního, ale také toho, že jako rodič musíte mít disciplínu, abyste se dokázal každý den s dítětem učit. Ne všechny dny jsou sluníčkové, protože trávíte s dětmi spoustu času, může se objevit ponorka, ale je potřeba to překonat a jít dál. Domácí vzdělávání určitě není lehké, každopádně je to zajímavá alternativa ke klasickému školství.

Zdroj:

sancedetem.cz

svobodauceni.cz

ct24.ceskatelevize.cz

irozhlas.cz

alternativniskoly.cz

zkola.cz

medium.com

video.aktualne.cz