Dokážete si představit školu bez známek? O tom je waldorfská pedagogika

"Děti ve waldorfské školce mi přijdou nejen šťastnější, protože vlastně převážně dělají co chtějí, ale také mnohem vyspělejší než jejich vrstevníci z klasických školek. Myslím si, že by dětem nemělo být diktováno, co mají a nemají dělat. Měly by svou osobnost (určitě do jisté míry řízenou rodiči) vytvářet samy," píše jedna z maminek na našem diskuzním fóru. I to může být jeden z důvodů, proč dát své dítě do tohoto typu alternativního vzělávání. Pojďte se na něj podívat o něco podrobněji.

O co tady jde?

První škola waldorfského typu vznikla v roce 1919 ve Stuttgartu na popud Emila Molta. Ano, toho spolumajitele hotelové sítě Waldorf Astoria. Původním cílem byla revoluční myšlenka založit školu a školku pro děti svých zaměstnanců. Pověřil tím rakouského filozofa a pedagoga v jedné osobě Rudolfa Steinera.

Jeho styl výuky a stavební kameny waldorfské pedagogiky podporují osobnost dítěte v celé šíři, nikoli jen jednostrannost a úzkou specializaci. Cílem je pak renesanční člověk, který se orientuje ve všech sférách života.

V praxi to probíhá tak, že všechny vyučované předměty jsou si rovny. Není to tedy například jako na jazykové škole, kde se klade mnohem větší důraz na angličtinu, němčinu, francouzštinu a podobně. Ve waldorfské škole se sice děti učí hned dva jazyky už od první třídy, ale mají stejnou váhu jako třeba malování nebo tělocvik. Také se nerozlišují striktně mužské a ženské práce a předměty. Pamatujete na to, jak dříve měla děvčata výuku vaření nebo domácích prací a chlapci měli „dílny“? To zde odpadá a tak se můžete setkat s tím, jak kluci i holky háčkují, pletou, kovají nebo brousí dřevo.

„Mám ještě dvě starší děti, mají za sebou klasiku (tedy běžný psací dril v první a druhé třídě), ale malý začal psát daleko čitelněji, než ti dva v tom věku. Píše sice zatím trochu pomaleji a musela jsem ho odnaučit jeden špatný návyk (chybné napojení malého "z" a dalšího písmene, to ve škole nepostřehl), ale jenom zírám. I ta rychlost se prý časem srovná, děti ve waldorsfké škole hodně píšou. Fakt pěkné a přehledné písmo. O Vánocích se najednou rozečetl. Nejprve Čtyřlístky, pak si vybral sám knížku Poseroutky (někde ji viděl ve škole a ztropil přemlouvací scénu v obchodě) a tu čte doma. Už bude na konci knihy (čte mi ji každý večer nahlas a je to děsná legrace, snaží se dramaticky přednášet). V družině má prý rozečtenou další knihu ze školní knihovny a každý den vidím pokrok. Takové nadšení jsem u starších dětí nikdy nezažila.“ Majaw z diskuzního fóra.

Principy waldorfské pedagogiky

• rozvržení učiva s ohledem na fyzický i psychickou stránku dítěte - pokud má dítě talent na čísla, ale nezvládá dějepis, učitel nasměruje dítě k neoblíbenému předmětu právě přes čísla
• zohlednění individuality každého dítěte i aktuální situace třídy jako celku - je vaše dítě spíše introvert? Učitel ho nebude nutit být vůdce skupiny, ale postupně ho na tuto roli může připravit. Za rok pak dítě klidně může vést svou skupinku, se kterou sdílí úkol. Není to o násilné nucení do něčeho, na co se dítě necítí, ale právě o postupném "postrkování" a růstu vpřed
• učení v souvislostech prostřednictvím výuky v epochách - učení neprobíhá tak, že se střídají jednotlivé předměty, ale určitý čas je věnovaný jednomu tématu, díky čemuž se jde opravdu do hloubky
• důraz na vlastní prožitek a zkušenost - věci si osahat, tedy tak, jak to známe již ze 17. století od Komenského - ale málokdo to skutečně dělá
• práce s rytmem - učivo se tím dostává nejen do hlavy, ale i do těla, čímž se více upevňuje. Můžete si ho představit jako určitý řád, podle kterého se každý den jede. Dítě tak ví, co se bude dít a co může očekávat.
• podpora spolupráce namísto soutěživosti - soutěž baví pouze vítěze, ale týmová práce vede k větší soudržnosti dětí
• slovní hodnocení - dvojka z českého jazyka je sice hezká, ale řekne vám o tom, zda dítě více pokulhává ve vyjmenovaných slovech nebo slohu?
• všechny předměty mají rovnocenné postavení a učivo je organizováno tak, aby rovnoměrně rozvíjelo nejen hlavu (myšlení), ale i ruce (vůli) a srdce (cítění)

„Syna jsem dala do waldorfky školky hlavně pro ten lidský přístup, který jsem z učitelek cítila a který byl pro mě hodně důležitý. A musím říct, že samy navrhly, aby si dítě pomalu zvyklo na školku. Zůstával tam jen třeba dvacet minut na začátku, nebyl a není problém ho dovést po osmé hodině nebo ho vyzvednout po půl hodině. Takže žádné takové jak často slyším - dítě musí být ve školce do osmi a pak ho nevydáme.“ Blandik z diskuzního fóra Waldorfská školka – máte zkušenost?

Vývojové sedmileté cykly

Samotná výuka ve waldorfských školách se dělí na tři sedmileté cykly:

• První sedmiletí (0-7 let)

V těchto prvních sedmi letech svého života se dítě učí na základě „koukání“ a „napodobování“. Mělo by mít tedy vedle sebe silné a dobré vzory. Zprvu to jsou rodiče a rodina vůbec. Naučí se, jak se o sebe postarat a zjistit, jak funguje okolní svět. Činnosti a zvyky z tohoto období dávají základ pozdějšímu a vlastně i celoživotnímu chápání světa. 

• Druhé sedmiletí (7-14 let)

O něco starší děti už jsou schopné nejen pozorovat svět kolem sebe, ale rovnou následovat autoritu. V tomto případě pedagoga, který je vede.  Měl by v dětech posílit schopnost úsudku z prožitků předchozí fantazie a jeho výkladu světa. Vysvětleme si to na příkladu: jako malé se dítě podivovalo, jak se každý podzim listí zbarvuje a opadává ze stromů. Je to silný prožitek, na němž mu pedagog vysvětlí co je to např. fotosyntéza, jak se střídají roční období a podobně.

• Třetí sedmiletí (14-21 let)

Poslední sedmiletka je asi nejobtížnější. Děti jsou v pubertě, dospívají, mění se jim tělo a také hodnoty. S pomocí pedagoga pak formují své postoje k životu. Nastává také prostor pro rozvoj schopnosti abstraktního myšlení a úsudku, které v předchozím období nebylo dobré vědomě probouzet (např. vysvětlení dědičnosti u lidí – jak je to s dělením buněk a nositelem genetické informace?).

Organizace výuky

Metody práce waldorfských učitelů vycházejí z vývojových zákonitostí jednotlivých sedmiletí (viz box výše) a učivo základních předmětů (např. českého jazyka, matematiky, dějepisu, fyziky…) se realizuje v epochách. Český jazyk a matematika jsou navíc pravidelně vyučovány ještě v procvičovacích hodinách každý týden mimo epochu.

„Výuka probíhá v epochách. Je to blok od 8 - 9:30 hodin, kdy se bez přestávky učí hlavní předmět (čeština, matika, člověk a jeho svět, přírodopis, dějepis, zeměpis, fyzika, chemie). Epocha jednoho předmětu trvá 3 - 4 týdny, poté následuje jiný předmět. Epochy stejných předmětů se za rok opakují dle počtu stanovených hodin, které jsou dány RVP. Po epoše následují klasické 45 minutové hodiny, kdy se učí výchovy a jazyky a případně předměty, které se učí i v epoše a mají větší časovou dotaci. Díky epochám mají žáci možnost hlouběji se věnovat danému tématu, víc si to prožít, s tím je spojené i zapomínání, které je ale svým způsobem taky důležité,“ píše Tinenka z diskuzního fóra Waldorfská výchova a vzdělání: máte zkušenost?

Má to jednu velkou výhodu: děti se učí v souvislostech, více se ponoří do probírané látky a spojí více předmětů najednou (např. při výkladu o jaderné energii přidat i výchovu o životním prostředí nebo historie toho, jaké se dříve využívaly energie či jaké další alternativy existují). Odborné předměty (např. cizí jazyky, výtvarná výchova, hudební výchova, ruční práce, tělesná výchova a eurytmie, cvičební hodiny k hlavnímu vyučování) jsou vyučovány ve standardních 45-minutových blocích.

Epocha

Epocha je souvislý blok trvající 3–4 týdnů v hlavním vyučování (český jazyk, matematika, fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis, dějepis…). Každá epocha se učí denně cca 2 hodiny. V jedné epoše (podle probíraného tématu) se děti učí jednomu hlavnímu předmětu, na který dále navazují další. Ty ho doplňují a vysvětlují tím další látku v těchto předmětech. Například v rámci hlavního předmětu Dějepis se děti dozví o objevení Ameriky. To je primární sdělení. Sekundární (a v návaznosti na další předměty) se potom rozebírá vliv dovezených surovin pro Evropany – a jsme v biologii.

• Epochové sešity

Děti nepoužívají klasické tištěné učebnice. V epochách používají tzv. epochové sešity, do kterých si samy kreslí a zapisují učivo. Tím si vytvoří vlastní učebnici ke každému předmětu. K vlastnoručně napsané a namalované „učebnici“ mají děti vztah. Epochové sešity lépe vyhovují dětským možnostem pochopení látky. Už jen proto, že si sešit samy vyrobily. K rozšiřování poznatků používají (ve vyšších ročnících) atlasy, encyklopedie, sbírky úloh (v matematice), odborné články a další literatury.

„Žáci nemají učebnice, i když u nás měli učebnice třeba do cizích jazyků - vždy to hodně záleží na učiteli. Vedou si epochové sešity, do kterých píší zápisy, které jim minimálně na 1. stupni tvoří učitel nebo ho tvoří žáci společně s učitelem. Na druhém stupni žáci zkouší už zápisy dělat i sami (mně osobně tato schopnost chyběla na VŠ, kde nám nikdo žádné zápisy nedělal, ale já na to ze ZŠ i SŠ byla zvyklá). Žáci ovšem mohou používat encyklopedie, odbornou literaturu," píše Tinenka.

Rytmus

Rytmus ctí jednotlivá roční období a bere ohled i na tradiční a lidové svátky (např. o Velikonocích se probírá náboženství, historie či výroba dekorací). Také dává dětem pocit jistoty, protože ví, co bude následovat. Např.

•  vyučovací hodina začíná rytmickou částí (společná hra na flétnu, zpěv, recitace básniček)
• následuje hlavní vyučovací jednotka, která je rozdělena na:

- část opakovací (minulé látky),

- část výkladovou (nové informace) 

- část shrnující (děti si zapisují či kreslí nové poznatky do svých sešitů).

Psaní a čtení

Oproti klasické škole děti vyvozují písmena z obrázků, což je pro ně mnohem přirozenější a jednodušší než klasické „biflování“. Každé písmeno mají spojené s malým příběhem a obrazem, takže ho uloží nejen do hlavy, ale i do srdce a rytmickými hrami i do končetin. Postupně se přechází k tiskacímu písmu (obvykle psanému voskem nebo křídou), k písmenům malé tiskací abecedy a teprve ve třetí třídě přichází psací písmo. Dobrým příkladem je obrázek níže. Dítě nakreslí hada a učitelka mu o něm povídá příběh. A jak dělá had? Přece „sssss“ a jak vypadá písmeno S?

Hodnocení

Ve waldorfské škole se hodnotí zásadně slovně. Nemyslí se tím slovní ekvivalent známek „výborně“, „chvalitebně“, atd. Hodnotí se konkrétní znalost, dovednost, pokrok, sociální vztahy. Např. „Chválím za pravidelné a pečlivě provedené obloučky. Škoda, diktát se ti moc nepovedl, ale je vidět, že chyby děláš hlavně z nepozornosti. Chválím domácí přípravu. Vyjmenovaná slova 4 chyby, zdařilá práce.“

Slovní hodnocení tedy hodnotí především to, co dítě umí, kdežto známka dává prvotně najevo, že dítě něco neumí. Protože „dvojka“ vám neřekne, že dítě pokulhává v gramatice, ale naopak má skvělý sloh. Díky slovnímu hodnocení si tak rodiče udělají lepší obrázek o tom, co všechno jeho potomek umí, na se musí více zaměřit.

V osmé a deváté třídě dostávají děti ke svému obvyklému vysvědčení ještě to se známkami. Je to z důvodu přechodu na SŠ. Vysvědčení je pochopitelně spíše slohový útvar, ale rodič má detailní a komplexní přehled o pokrocích a nedostatcích v probíraném učivu a dalších dovednostech. Stejně je přistupováno k chování a fungování dítěte v kolektivu.

„ Jasně, hodnotí se slovně - na tom, jak to probíhá přes rok, záleží, jak je to ve škole zavedené - u nás psali učitelé měsíční zprávy do žákovských knížek. Slovně se hodnotí i na vysvědčení, ale jinak je vše na stejném tiskopisovém papíře, jako to klasifikační hodnocení. Mimochodem: školský zákon uznává slovní hodnocení jako rovnocenný způsob hodnocení - tento způsob hodnocení si může zvolit i nealternativní škola, či může mít hodnocení klasifikační a slovní společně, děti se SPU a děti na základní škole speciální jsou hodnoceny jen slovně,“  dodává Tinenka.

Názor, že ve waldorfské škole se díky slovnímu hodnocení nemůže „propadnout“ je zcela mylný. Pokud se učitelé shodnou, že by bylo vhodné, aby dítě opakovalo ročník (protože by nezvládlo následnou složitější látku) nechají ho zopakovat. Opakování ročníku není trest, spíše jiná šance v jiném kolektivu.

Rodiče a jejich role

Ve waldorfských školách se také klade důraz na úzkou spolupráci s rodiči. Každý rok vznikají nové či obměněné zájmové kroužky pro děti, které se mění vždy podle aktivit a dovedností nově příchozích rodičů. Ti se zapojují také do podoby jednotlivých tříd, zahrady i okolí školy. Rodiče mají možnost ovlivnit v podstatě vše.  

Použité zdroje:

Diplomová práce Radka Franka Místo waldorfské pedagogiky v současném českém školství, UK, filozofická fakulta, katedra pedagogiky, Praha 2014

Bakalářská práce Jana Zatloukala Alternativní školy, Univerzita Palackého v Olomouci, pedagogická fakulta, 2013

Mgr. Kateřina Dvořáková Ph.D., Základní škola waldorfská a mateřská škola České Budějovice,

Základní škola a waldorfská základní škola, Ostrava-Poruba