Nečekala jsem že se mi to stane podruhé.... Řikala sem si že jsem mladá že když už jsem teda otěhotnela tak to musí vyjít. Samozřejme neměla jsem to lehke co si budeme povídat pamatuju si den meho prvního potratu, od té doby co mi minulí rok gynekolog oznámil že jsem těhotna sem se necítila dobře s přítelem sme si řekli že to zvládneme takže sme se těšili první rána byla když mi gynekolók řekl že hcg je malé a že na soně nic nevidí dvakrát týdne mi brali krev trvalo to 2 měsíce celou dobu mě bolelo břicho ale tak jako by nebylo něco v pořádku. Pak sem se jedno ráno přesneji 20.záři 2018 vzbudila a nic mě nebolelo cítila sem se tak krásne jela sem ofpoledne do města zaplatit nájem cestou domu v autobuse sem videla všude krev začala jsem brečet tak to bolelo ale ne fizicky ale psichycky... Volala sem přitelovi nastesti ten den nesel do práce že potrácím ať zajistí odvoz do nemocnice přijela sem domů osprchovala sem se a tehdy prišla ta nejvetší rána viděla sem jak ze mě vse vypadlo... Brečela sem řvala sem jakto že nejaké feťačky mají děti a mě se to nepovedlo... Pomohl mi čas. Jak se říká čas hojí rány. Ale život hází klacky pod nohy. Po osmi měsících sem našla dvě čárky přítel dítě nechtěl po mesíci hádek řek že to dáme a držel mě.... Celou dobu těhotenství sme rostli a rostli sme rychleji miminko bylo akční mělo srdečni akci byla jsem na poslednim sonu 10+3 a srdícko bilo jako zvon...  A pak hrozná rána strašna podpásovka pak sem cítila jen bolest... 9.5.2019 měla sem mit svůj první screening těsila sem se chtěla sem svoji malou lásku vidět... Tak mi oznámili že miminko odpovída 11 tydnu a že jim je to líto ale není tam srdeční akce měla sem být 12+4 celou cestu sem jen brecela tak strašne to bolelo nenáviděla sem se, říkala sem si co jsem to za ženu když nedonosim dítě... Nikdy sem takovou bolest necítila. Milovala sem to ditě a miluju ho pořád. Teď v pondělí sem měla kyretáž. Je to možná divné ale když sem se probudila cítila sem se lépe pořád to bolí a nejhorší je že nikdo Vám nikdy neřekne že udělat a donosit zdravé dítě je tak strašne těžké, a nikdo Vám neřekne co dělat když přijdeme o dítě nikdo Vás neupozorní jak to bolí a hlavně Vám nikdo neřekne jak dlouho trvá doba toho psychického léčení... Bude mi teprve 22 a už sem přišla o dvě miminka a popravdě? Bojím se otěhotnět proto sem se rozhodla si nechat zavést nitrodělozní tělísko... Pár let se budu bát otěhotnět protože vím že bych další špatné zprávy nezvládla proto se Vás ptám... Co dělat když přijdeme o dítě? 

Na začátku března jsem zjistila že jsem těhotna. Věděla jsem že přítel dítě nechce ale možná koutkem duše sem doufala že ho to obměkčí, ale spletla jsem se. Ten den co jsem mu to řekla se semnou rozešel. Byla sem na dně ale pak sem si řekla že ve mě roste živý tvor který mi bude říkat maminko a bude mě milovat stejně jak já jeho. Samozrejmě když sem přemýšlela nad tím co řeknu až se bude ptát na tátu. Nechci mu říct že ho táta nechtěl že nechtel aby bez jeho svolení neco JEHO( jak on říká) chodilo po zemy. Když my řek abych podepsala papíry o tom že po něm nebudu nic chtít a já odmítla protože mě slovně i fizicky napadal tak řek že jestli to budu řešit přes soud tak se zabije aby všichni vědeli jaka jsem pry s...ě. Nevím co dělat jeste bydli porad v našem byte protože si nic jiného nenašel. Nevím jak dál na potrat nechci pokuď genetika neprokáže nějaké nemoce, ale žít jen s mateřské a nechci ani aby mi vyhrožoval smrtí. Prosím poraďte mi vím na 100% že na potrat pokuď nebudu muset nepůjdu...